Jak dostat dynamiku do textu?

21. září 2011 v 11:55 | Edith Holá |  REPORTÁŽ o psaní knihy
Tak jsem si právě při vaření oběda řekla, že když jsem hodně částí své knihy psala s Vámi a díky Vaší inspiraci, tak to zkusím zas. Zasekla jsme se. Prostě poslední třetina je i přes úpravy, vpisování, vyškrtávání, přehazování kapitl a dorůstání dalších a dalších kapitol terapeutický proces. Pro odborníka zajímavý a prý přínosný, ale pro čtenáře bez dynamiky. Několik vrcholů, kdy si čtenář řekne to je síla, ale otočí stránku a kniha jede dál. Ztratí se v tom? Bude chtít číst dál k dalšímu vrcholu? Nebo si řekne, ta ženská je blázen, už jsem z toho zcela šílený, tohle mi stačilo nebo skončím taky na terapii:-)

Hledání bio mámy byl také proces. Propadávání se, setkávání se sebou, doufání, úzkosti, ale víc jak půlka knihy je prý tak dynamická, že se nedá téměř dýchat a musí se učíst v jednom kuse. Poté, co mi adoptivní máma pošle ošklivý dopis a já pak čekám na odpověď, když jí pošlu i přesto odpouštějící, tak se ztratí dynamika. Motám se v bludném kruhu viny, strachu, že mě zasklí, hledám co bylo v dětství, kde je moje cesta a zároveň vlastně odcházím i já.

Jak dostat do asi dvaceti kapitol dynamiku? Počkat, až budu mít nadhled? Nebo opravdu sedět nad každou kapitolu zvlášť a tříbit a tříbit. Přidávat epiku? Nebo nějaké další emoce? Chladně přepisovat a naopak škrtat, autenticita z té doby neautenticita? Psaní knihy je prý chladné řemeslo. Není to autentický blog:-)

Jak dostáváte dynamiku do textu o několika kapitolách vy? Vzali byste kapitoly, které uvadají, a přepsali je zcela nově? Na to musí být velká vůle... chuť... ??? Neob co tam chybí, co tomu dodá šťávu, dynamiku jako v psychologické detektivce?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | 21. září 2011 v 12:07 | Reagovat

Hmm, já bych snad i poradil, ovšem pokud se jedná o zápis skutečných událostí, není zrovna funkční přidat novou postavu nebo rozjet vedlejší zápletku.

Ačkoliv teď tenhle problém řeším u fikce, kde stačilo zabrousit do psychologie postav, které se dosud moc neznají...

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 21. září 2011 v 12:20 | Reagovat

[1]: Budu na tím přemýšlet. Ale vůbec nevím, koho bych tam přidala, když je to psychologický autobiografický román. Včera jsem tam přidala do jendé kapitoly své tygry tak jak to bylo občas v první půlce knihy. To by znamenalo skutečně poslední třetinu zcela jinak...

3 KatyRZ KatyRZ | Web | 21. září 2011 v 12:34 | Reagovat

[2]: Přepsat je opravdu těžké, ačkoli si myslím, že by to byl v konečném důsledku nejúčinější způsob. Začít tu část psát znova.

Mně s mým zásekem pomohla kombinace dvou věcí - oddech (tzn. též trocha nadhledu)a povzbuzení betačtenáře (tzn. nová várka nadšení do práce). Co jsem provedla? Náhled na situaci z pohledu jiné postavy - to je způsob, jak můžeš přidat jinou zápletku doporučenou Sikarem a zároveň se dostaneš přes problematické místo, aniž bys něco vynechala... Teorie z fikce, praxe v autobiografii bude asi jiná...

4 punerank punerank | E-mail | Web | 21. září 2011 v 12:42 | Reagovat

Tak váhám, jestli vůbec vstupovat mezi vás zkušenější...
psaní není žádná sranda, ještě že často nepřemýšlím u knih, kterou metodu kdy asi danej spisovatel použil...
nepomohlo by proložit to semtam něčím ze současného života?

5 Sikar Sikar | 21. září 2011 v 12:52 | Reagovat

[4]: hej, opačná retrospektiva! to je fajn metoda, to jo, to jo!

6 punerank punerank | E-mail | Web | 21. září 2011 v 12:56 | Reagovat

[5]:
Jojo nebo taky fajn zmatek:)
však jen střílím...
ono to uspořádávání a přepisování textů je rozhodně komplikovanější, než přeházet nějaké fotky a říct si, komu to jak sedí:)))

7 Gabriel Decay Gabriel Decay | Web | 21. září 2011 v 13:04 | Reagovat

jsou návody na ledescos...ale každej má svůj vlastní styl a tohle je tedy pěkná blbost

8 Cirrat Cirrat | Web | 21. září 2011 v 13:19 | Reagovat

Hmm...

Já to dělám tak, že v nepravidelně-pravidelných intervalech soubor otevřu a koukám do něj. Časem mě napadne něco, co by se s tím dalo udělat (naposledy jsem takhle vyhodila přes stránku a nahradila celou pasáž jedním krátkým odstavcem).

Dál, pokud narazíš na nějaké hluché místo, budeš se muset zeptat sama sebe, jakému účelu tam ta pasáž slouží:

Navodit atmosféru? A skutečně potřebuje autor k navození atmosféry dva odstavce? Nestačil by jeden? Nešly by ty lepší kousky z obou zkombinovat dohromady?

Je informace obsažená v hluché části natolik důležitá, že by jejím odstraněním přestalo existovat vysvětlení některých událostí nebo jejich kontrastů? Je důležitá pro budoucí vývoj příběhu? Nebo se ti tam prostě líbí?

Pokud to je důležité ale "hluché", musíš vymyslet, jak tu samou informaci sdělit jinak. Možná i na jiném místě.

A dál, co považuješ za dynamiku? Protože pokud je to nudné a nezajímavé (to, co u sebe označuju slovem "hluché"), pak je to problém.

Pokud tempo celého příběhu zvolnilo, i čtenář si může trochu odpočinout a nabrat dech. Pomalejší spád událostí nemusí nutně znamenat "nudné čtení", navíc zrovna to motání se v bludném kruhu atd., jak píšeš výše, je obrovsky silný moment, takže možná to bude jen záležitost jiného seřazení vět nebo výběru jiných výrazů...

Doufám, že tyhle metody (které používám při psaní já, jiné neumím) aspoň trochu inspirovaly...

9 *Nanna *Nanna | E-mail | Web | 21. září 2011 v 13:21 | Reagovat

Když píšu kratší věci, nějaké povídky nebo prostě jen delší článek "Na Téma", vždycky si to přečtu, jestli to dává smysl a výrazy, které mne nudí nahradím. Psát celou knížku by pak s tímto mým pomalým způsobem dalo pěkně zabrat.

10 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. září 2011 v 13:39 | Reagovat

Nevím, jestli se mé psaní dá nazvat ,,psaním " jako takovým. Mám určité vzpomínky zafixované. Napadne mne nějaký děj, který si jen rámcově ponechám v hlavě. Pak si sednu a začnu psát. Text se nabaluje, děj také. Někdy i graduje a já si uvědomím (pokud chci psát děj na pokračování), že musím skončit, pokud mám naladit čtenáře na další čtení. Pak to po sobě přečtu, opravím případné chyby nebo zdůrazním text přehozením slov či vynecháním opakujících se a hotovo. Nevím, jestli bych dokázala napsat knihu , kdyby mi do toho někdo ,,kázal" jak. Na  dané téma snad dokážu napsat cokoliv, ale nemusí to být tak, jak je myšleno, dáno. :-(

11 Eunice Eunice | Web | 21. září 2011 v 14:43 | Reagovat

Moc se těším až svou knihu dopíšeš.
A upřímně řečeno si nedokážu představit, že bych někdy napsala něco tak obsáhlého. 500 stran!
Žárlím! :-P

12 Lianna Lianna | Web | 21. září 2011 v 14:45 | Reagovat

Dynamika je právě to, co v mých povídkách chybělo a moje básničky jsou většinou o rytmu a skryté melodii, takže ti neporadím:-) Zkus to vzít kapitolu po kapitole a uvidíš sama

13 Malkiel Malkiel | Web | 21. září 2011 v 16:16 | Reagovat

Hele, to ti fakt nevím. Věděl bych jak dostat dynamiku do sexu. Ale jak dostat dynamiku do textu, to mi není známo. :-D  :-D

14 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 21. září 2011 v 18:41 | Reagovat

[3]: Praxe v autobiografickém románu? No právě. Vůbec nevím, jak se to dělá. Nneí to deník, ale román. Když jsou to potoky pouhých mých myšlenek o něčem, tak je to těžké na čtení. Připadá mi to, že to je, jak když Hugo popisoval Paříž z ptačí perspektivy na několika stránkách. Muselo to tam být nebo nemuselo?

15 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 21. září 2011 v 18:42 | Reagovat

No, já bych si na knížku asi netroufl. Ale rady už tu nějaké máš. Zkus tam popřidávat třeba pohled manžela na to, co jsi prožila. Používej přímé řeči u postav, napiš něco i o tom, co prožíváš teď a jaké důsledky pro tvůj život má ta těžká minulost. Já věřím, že to zvládneš a že se čtenář nudit nebude!

16 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 21. září 2011 v 18:44 | Reagovat

[4]: [5]: Jenže to právě je v těch kapitolách. Z toho před rokem se dívám na to, co mi vzal nebo dal život v dětství. Kdybych tam přidala ještě jak se dnes dívám na to, jak jsem se dívala před rokem :-) Ale chápu, jak to myslíte. Je to prostě moc přemejšlivé. Žádná akce, ždáný rozhovor s někým, prostě jedu ve svém myšlenkovém ponoru a heldám východiska...

17 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 21. září 2011 v 18:48 | Reagovat

[8]: Musím nad Tvým dlouhým textem ještě popřemýšlet.

[9]: Mám na to ještě téměř rok. Mohu to dopsat dřív, ale mohu i do 30. června. Já zase nemám ráda pomalost. Možná je čas se jí naučit :-)
[10]: Mně se toho právě nabalio až moc. A mohal bych psát dál a dál. Jenže kdo by to pak četl. Chce to opravdu ěnajkou údernost. Konec mám konečně jasný. Takže musím pilovat vnitřek.

18 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 21. září 2011 v 18:49 | Reagovat

[11]: Kristepane, 500 stránek to fakt nemá. Děsím se, že jsem toho ale schopná:-) Ještě že tu odpovědnou redaktorku mám a určitě mě zbrzdí.

19 punerank punerank | E-mail | Web | 21. září 2011 v 19:07 | Reagovat

Tak to už je fuk, dnes nebo před rokem, obojí je současnost...
myslela jsem třeba kdybys víc psala o dětech, z toho tvýho ponoru bysme semtam vyplavali:)

20 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 21. září 2011 v 19:21 | Reagovat

[19]: Chudáci. Naplácala jsem je tam už všude možně, kde jsem připsala něco epického:-)

21 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 21. září 2011 v 19:23 | Reagovat

[15]: Davide, uvažuji o přímých řečech nebo rozhovorech. Jenže někde jsem slyšela, že napsat rozhovor tak, aby čtenář uvěřil, že přesně takhle proběhl a že přesně takhle by mluvil i on sám nebo jeho kámoš, je prý na literatuře to nejtěžší. Takže se do toho moc nezaplétám. Ale vím, že čtenáři mají rádi rozhovory :-D  :-D

22 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. září 2011 v 19:42 | Reagovat

[21]:Také mi bylo doporučeno, abych používala přímou řeč - rozhovor ve svých povídkách. Pokud ale člověk popisuje nějaký příběh, co tam má vsunout? Musel by si vymýšlet moc do detailu a věrohodné by to nebylo. Takže, jak kde - ty rozhovory používám.

23 otavinka otavinka | Web | 21. září 2011 v 20:45 | Reagovat

Milá Edith,
potřebujete především odstup. Chvilku dělat- tedy dva až tři dny na to nemyslet a dělat něco úplně jiného. Není to ztráta
času, ale získáte určitý nadhled a bude se vám to lépe psát.Vaše vnímání bude jiné. ;-)

24 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 21. září 2011 v 20:49 | Reagovat

[21]: Taky jsem pro ty rozhovory. Nejsou obtížné. To tvrdí jen lidé, co na ně nemají nadání. Ale jak jsem četla Tvé příspěvky s povídáním o Tvých mrňousech, řekla bych, že rozhovory umíš.
A jinak času máš dost. Kdybych byla na Tvém místě, četla bych ty pasáže dokola a nechala je na sebe působit. Nápad pak přijde. :-)

25 KatyRZ KatyRZ | Web | 21. září 2011 v 22:22 | Reagovat

[23]: Pro mě by v mém psaní odstup dvou tří dnů nebyl odstup. U mě je to o týdnech či měsících, pak teprve nějaký odstup k textu, kterým několik týndů či měsíců žiju, nastane. Tedy alespoň u knihy - povídky nebo jen úvahy jsou v tomto směru o něčem jiném.

Přesně mě napadlo, jak to tady někdo píše pokusit se na situaci podívat z pohledu manžela.

Rozhovory? Je možné, že zjistíš, že jsou nutností. Ovšem použít scénu, kdy se někomu pokoušíš vysvětlit své pocity by mohlo být tím, co potřebuješ. Možná.

Držím palečky.

26 Cirrat Cirrat | Web | 22. září 2011 v 12:25 | Reagovat

[17]: Klidně zapřemýšlej, a pak si z toho vyber, co potřebuješ :-)

Mohla bych to ještě shrnout stručně: Je to hluchý nebo to jenom plyne pomalu a přitom je to nabitý? -> Hluché: je to důležité nebo jenom "na ozdobu"? -> Důležité přepsat nebo přesunout, "dekorativní" vyhodit. :D

27 Janinka Janinka | Web | 22. září 2011 v 21:53 | Reagovat

[13]: Tak nějak :D.

28 Arcana Arcana | Web | 23. září 2011 v 21:27 | Reagovat

Cladné řemeslo, jo? Hmmm :-D

Obecně je největší pozornost čtenáře, posluchače přednaášky atd. na začátku, pak postupně uvadá a pak se znovu zvedá těsně před koncem. Pisatel, přednášející atd. by toho měl využívat, tzn. nabudit pozornost na začátku, pak jet a někde v druhé třetině nebo na jejím konci udělat obrat, aby čtenáře apod. znovu ,,probudil".
Možná jednodušeji řečeno, př. správná harlekýnka :-D
Začátek představení postav, On a Ona se potkají. Dále pokračuje děj a cca na konci druhé třetiny mají On a Ona první sex. Pak už se příjemně a plynule doklouže ke svatbě 8-)

Takže, záleží na tom, jestli chceš knihu která může mít na začátku ono ,,Podle skutečných událostí", nebo opravdovou výpověď a dávat dynamiku jinam. Je to těžké, ale jde to :-)

Huh. Přeju hodně trpělivost, spásné nápady, terapeutický účinek, velkou vypovídající hodnotu a vše další, co bys do knihy chtěla dostat :-D

29 Arcana Arcana | Web | 23. září 2011 v 21:34 | Reagovat

[21]: Krátký kurz nebo přednášku o tom, jak psát scénáře. Pak budeš mít v textu tolik přímé řeči, že ji budeš muset vyhazovat ;-)  :D

30 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 23. září 2011 v 22:27 | Reagovat

[28]: Vidíš, to jsem nevěděla. Takže vlastně se nic neděje, když kapitoly po půlce ztratily tempo. Čtenář si konečně vydechne a bude moci přeskakovat. Pak se vrhne na poslední kapitoly a bude spokojený, že to má zase děj:-)

31 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 23. září 2011 v 22:29 | Reagovat

[24]: Jo, děkuji. Potřebuji opušťák a se svým rukopisem někam zalézt. Ale to hned tak nebude.  Tkaže budu čekat, že nápady budou přicházet i na pískovištích a za domácím prahem:-)

32 Arcana Arcana | Web | 24. září 2011 v 18:33 | Reagovat

[30]: Tak tak. Nejdůležitější věci na začátek a konec, doprostřed méně důležité.
Tak jsem to slyšela :-)

33 Juno Juno | 11. ledna 2016 v 10:03 | Reagovat

Psaní a přepisy textů, skvělá služba virtuální asistentky pro vaši firmu

http://www.asistentkaiveta.cz/sluzby-2/psani-a-prepisy-textu/

34 WaclawX WaclawX | E-mail | 17. ledna 2017 v 14:44 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na edithhola.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama