Edith, pindíkománie a Monyová

12. srpna 2011 v 23:12 | Edith Holá |  Svět blogu
Na Srdci blogu najdete rozhovor s blogovou hvězdou Edith Holou. Kdo jste ještě nečetl, spěchejte si to přečíst :-)

Rozhodla jsem se, že ačkoli padám únavou, tak musím něco napsat, neb díky mému rozhovoru ke mně na blog přichází noví lidé a prní, co čtou, je, že máme doma přepindíkováno. Dnes jsem se držela až do večera. Když ale Kuba nechtěl jíst večeři, kterou jsem s láskou uvařila a křičel, že to jíst nebude, protože to není maso ale pindíci, tak jsem se nechala strhnout a zařvala jsem: "Já ti dám pindíci. Namaluju ti na zadek tak velkého, že budeš koukat." Kuba se válel smíchy, až jsem se nakonec přidala, když mi došlo, co za nesmysl jsem vytvořila. Jsem máma na baterky.

Před večeří jsem si četla v jednom magazínu vyprávění o Monyové. Nečetla jsem jí. Popravdě jsem jí vůbec neznala. Je to možné, že existuje v Čechách žena, která ji nezná? Ano. Její styl mě míjí. I úryvky ve zmíněném článku nejsou šálkem mého čaje. Vlastně patřila mezi ty autory, co se psaním uživí. Mezi těch pouhých deset šťastlivců. Vyprávění o ní bylo sestaveno i z jejích výroků. Páni, když jí políbila múza, tak dokázala jednou psát v zátahu devatenáct hodin. To bych taky dokázala. Jenže mě to rodina nedovolí. Dnes mě políbila a napsala jsem v zátahu konečně surogátní povídku ze strany matky, které dítě odnosila jiná. Psala bych ještě dál, dotáhla bych ji klidně do konce, ale manžel je nervozní.

A k té Simoně Monyové. Je šílené, že ti, co to tušili, jí to nevěřili, co za peklo doma má. Největší hrůzy se čato dějí za dveřmi domovů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 12. srpna 2011 v 23:22 | Reagovat

Taky ji neznám. Kdo to je? :-)

2 Taychi Taychi | Web | 12. srpna 2011 v 23:24 | Reagovat

[1]: spisovatelka z Brna,kterou zabili.

Já bych mu řekla:,,Já ti toho pindíka tak skřípnu mezi dveře že budeš rád za jídlo!" :D

3 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 12. srpna 2011 v 23:35 | Reagovat

[1]: Vidíš, a to prý ve frontách na její autogramiádě stáli i muži.

[2]: S největší pravděpodobností ji zabil manžel.

4 sweet-breeze sweet-breeze | Web | 12. srpna 2011 v 23:36 | Reagovat

"Já ti dám pindíci. Namaluju ti na zadek tak velkého, že budeš koukat." - díky za pobavení. Fakt jsem se od srdce zasmála! :-D

5 Jiand Jiand | E-mail | Web | 13. srpna 2011 v 0:02 | Reagovat

Rozhovoru bohužel přístupní opravdu nejsou. Zkrátka si ty 4 roky budu muset ještě protrpět :-(

P.S. Když mě "políbí" můza, tak dokážu psát minimálně 2 hodiny :D. U tří to stopnu a řeknu si, že dnes toho již mám dost. A s Monyovou souhlasím. Sice jsem ji neznal, ale podle toho, co jsem o ní četl, to byla dobrá žena. Nezasloužila si takto skončit...

6 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 13. srpna 2011 v 0:29 | Reagovat

No nevím, jak dlouho bych vydržel psát, ale číst vydržím opravdu i 24 hodin. Pokud je knížka dobrá, prostě mi to nedá, abych ji hned nedočetl. Tím, že je čtu ve zvukové podobě, je čtení o něco pomalejší.

7 Malkiel Malkiel | Web | 13. srpna 2011 v 9:17 | Reagovat

Na tom příběhu paní Monyové je cosi nepochopitelného. Prý vydržela nechat se deset let týrat. Týrané ženy většinou od rozchodu z tyranem zrazují obavy ze ztráty jistot, ekonomického zázemí a nemožnost kam se odstěhovat. Proč s ním ale takovou dobu byla tato bohatá žena, která se jako ostatní ženy nemusela bát ztráty ekonomických jistot, to je mi docela záhadou. Možná byla tak trochu masochistka a potom, co bylo ztýráno tělo i její duše, se jí lépe psalo. Vlastně měla o čem psát.

8 Sikar Sikar | Web | 13. srpna 2011 v 9:23 | Reagovat

Teda, kreslit si po zádech pindíky...huh...

Monyová. Vzpomínám, jak se na Taverně objevila zpráva o její smrti, načež se celá ta skupina scifistů hromadně optala "kdo to byl?"

9 Alča Alča | Web | 13. srpna 2011 v 9:24 | Reagovat

Taky jsem ji moc neznala a nic jsem od ní nečetla. Ale asi psala dobře, když se její knížky prodávaly a dokonce se psaním i uživila...
Když mě políbí múza píšu max. 2 hodiny jako Jiand. Pak mi jdou oči šejdrem, tak se na to už vybodnu :D

10 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 13. srpna 2011 v 11:27 | Reagovat

[7]: Kamarádka jí čte. Tak jsem se jí ptala, jestli to do knih prosáklo. Prý ne. Až v poslední byly malinké náznaky. Ale tak to může psát i ten, co nezažívá znásilňování a týrání.
Mě zarazila jedna její poslední věta v tom čtvrtečním magáči MF - je to citace právě z poslední knihy Srdceboly: "Adamův (manželův) ... chorobné lhaní, citová plochost, příživnický styl života, impulzivnost, .... a k tomu moje patologická žárlivost a naprostá ztráta soudnosti i rozumného úsudku. ..." Ona manžela (svého býv. vydavatele) vyživovala, k tomu tři děti, zaplatila za něj obrovský dluh ... Oběti se dostávají ze vztahu i několik let, ať jsou chudé nebo bohaté. Jak vidno. Ona už měla našlápnuto, manžela vyhodila už někdy na jaře a žádala o rozvod... Měla ochranku. Je otázkou, co dělala ochranka, když se rvali, až jí zabil. No, noviny to určitě budou dokumentovat. Zvláště bleskové, ne? TO, co píše o hrdinovi Adamovi jsou typické vlastnosti psychopata.

11 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 13. srpna 2011 v 14:25 | Reagovat

Monyová šla vždycky nějakou záhadnou oklikou kolem mě. Ve škole píšeme seminární práce, jejichž běžnou součástí jsou rpofili autorů, ale ona se mi pod ruku opravdu nikdy v životě nedostala. Přestože jsem poměrně nedávno psala semináku právě o tom, že živit se jen psaním je v aší republice skoro nemožné. Přijdu si trochu hloupě, ale na druhou sranu zase musím přiznat, že pokud bych na ni byla narazila, její tvorba by mě asi nijak významě nezaujala.
Ať už tak, či onak, musím ale apelovat na svět, dkyž vidím, jak ta chudák ženská dopadla. To opravdu nikdy ani netušil, co se děje? Lidé jsou k sobě hrozně sobečtí. :-(

12 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 13. srpna 2011 v 14:34 | Reagovat

[11]: Máš v seminárce autory, které se doopravdy uživí? Docela by mě to zajímalo. Viewegh, Monyová, možná Stingl, ...
Je to zvláštní. Je nás deset milionů. Dejme tomu, že vydělávajích pět šest a přesto se člověk musí modlit, aby se prodalo aspoň dva tisíce kousků. Monyová prodávala dvacet tisíc.

13 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 14. srpna 2011 v 12:33 | Reagovat

[12]: Kdybych měla říct, kdo se uživí jakože opravdu uživí, tak se dá mluvit jenom o Vieweghovi. I kdyby dva roky nic nevydal, pořád se budou prodávat jeho starší tituli. Což se u někoho jiného v téhle republice neděje.

14 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 14. srpna 2011 v 19:30 | Reagovat

[13]: Tak to je síla!

15 KatyRZ KatyRZ | Web | 16. srpna 2011 v 20:45 | Reagovat

Též jsem od Monyové nic nečetla, ale u mě fantasty to není nic divného. Zaujalo mě ale právě to, že měla nešťastný život a tvorbu prý optimistickou. Dneska jsem potkala svoji učitelku ze základky, která je mou kamarádkou. Dostala ode mě před měsícem mé povídky (těžko je zařadit, možná magický realismus? ale rozhodně jsou to dost depresivní věci). Ptala se mě: "A co že tak depresivně?" Chvíli jsem na ní koukala a pak jí říkám: "To je asi protipól mého šťastného života. Rovnováha musí být." Člověk by něco takového nečekal, spíš bych si myslela, že budeme do své tvorby své životiy promítat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama