Výsledky psychotestů - kapitola třináctá

11. července 2011 v 23:05 | Edith Holá |  RENA A JEJÍ TYGŘI
Příběh Reny má jen základní linku, která je autobiografická. Pokud vám připadá, že v dalších postavách někoho poznáváte z vlastního života, jsem ráda, protože některé zážitky prožilo mnoho lidí přede mnou a mnoho lidí prožije opět, tak třeba jim něco z mých příběhů bude nápomocno.Kromě Reny však není žádná postava vykreslena tak, jak opravdu žije a chová se. Do postav je literáně promítáno mnoho zážitků, které Rena zažila nebo dokonce jen slyšěla z vyprávění během celého svého života nejen v určitém krátkém úseku. Na příběhu je pro mě stěžejní Renin vnitřní terapeutický proces, který podstoupí, aby se jí už neopakovaly v životě jenom pády. Píšu román a v dnešní virtuální době ho zveřejňuji dřív, než jsem umřela, tak vysvětluji případná nedorozumění :-)


Před dveřmi klinické psycholožky se Rena potkala s hnědým mužem ze skupiny. Dal jí přednost. Byl neskutečně hodný. A kdo tady není hodný?, blesklo Reně hlavou. Nikdo další nepřicházel. Vypadalo to, že jen oni dva ještě nemají výsledky testů. Nechápala, jak si to ostatní stihli vyzvednout. Rozpačitě se na sebe usmáli a Rena zaťukala. Krásná rusovláska byla tam. Rena byla zvědavá, co jí v testech vyšlo. Byla zvědavá na to, jestli je blázen nebo ne. Vůbec netušila, na jakém základě ji na terapii vzali. Měla i obavy, že se náhle dozví, že má psychopatickou poruchu. Prostě nějakou diagnózu. Tuhle psycholožku měla však ráda, cítila se u ní v bezpečí. Věřila, že jí i špatné zprávy řekne tak, aby na ni nepadly jako kámen. Hned se usadili. Psycholožka měla na stole kamínky a voněla zde aromatická lampa. Rena cítila, jak jde na ní únava. Nejradši by si tu zdřímla. V bezpečí.
"Chcete trochu silného čajíku" a žena jí nabízela miniaturní čajovou mističku stejnou jako měla Rena doma. Už tak dávno z nich nikdo u ní doma nepil.
"Ano, děkuji. Mám ráda čaj a potřebuji silný. Ty příběhy na komunitě mě nějak zavalily."
"Jéjej, vždy´to teprve začalo …" usmála se šibalsky žena s rudými vlasy a pokračovala. "Tak začneme právě tímto. Vy jste silně altruistická. Tady se můžete podívat na výsledky. Třeba altruismus v rozmezí jedna až deset máte na desítce. Tak s tím vám terapie rozhodně zamává. Nebojte. Pomáhání do roztrhání těla i duše to mi tady umíme léčit" a zvonkově se opět zasmála.
"To je to mé vedení sdružení, i když už jsem nemohla a všichni na to kašlali."
"A nejen to. Vaše profese, pomáhání sourozencům, pomáhání komukoliv, školu zase studujete sociální, vytahování z depresí partnera … Kde jste vy?" Ale mrkněte na tohle a přejela prstem na číslo na opačné straně přímky. "Na opačné straně sobeckost ale také číslo blížící se k desítce. Co s tím? Rozumíte tomu?"
"Pomáhám, pomáhám, pomáhám a nepřiznávám si, že také něco potřebuji. Sobeckost považuji za něco negativního."

"Sobectví není nic negativního, když máte tak vysoké altruistické chování. Příjem a výdej energie se musí vyrovnávat. Takže vy víte, co chcete a uměla byste upřednostňovat sebe a pak teprve energii dávat druhým. Vy to máte v rovnováze. Každopádně se na skupině tímto zabývejte. Kdo vám obrousil vaše schopnosti vědět, co chcete, mít se ráda, dělat něco pro sebe. Dostaneme to na šestku. Obojí", dodá jakoby vrhla kostkami a padly šestky.

Mává mi znovu papíry před nosem. "Nojo, vaše rozježděná zvířata v abstraktních dětských kresbách, téměř mrtvý strom … Úzkostlivost máte na 9,4."
Rena se instinktivně stáhne do křesla. Její ruka automaticky sáhne na krk. Na levé straně cítí zatnutí.
"To je tedy má diagnóza?"
"Vysoká anxiozita a psychosomatické bolesti nejsou diagnozou, ale zhoršují kvalitu života. Terapie je v tomto případě dobrou cestou."

Reně se viditelně ulevilo, že nemá diagnózu, ale zároveň sem patří. "Nebudu mít pocit, že jsem tu neoprávněně. Jako u té psychiatričky kdysi v Riapsu. Zývala nad tím, co jsem se jí snažila o svém životě svěřit, pomyslela si v duchu a vybavil se jí obraz zývající mladé psychiatričky.

"Klid, jste v období rozchodu s partnerem. Určitě v době, kdy býváte v pohodě, to číslo bude menší. Ale zvýšená úzkostlivost patří k vám. Psychosomatické bolesti, které jste mi popsala, tomu odpovídají. Neurotické ztažení močáku, až se nemůžete vyčůrat. Kdyby vám život poskytl pohodové dětství, bezpečí a lásku, tak budete sice více zaměřená na strach ze změn a z nemocí nebo tak, ale to byste nebyla sama. Když jsem si prošla zápis toho, co jste prožila, tak je div, že nemáte už fobie."

Rena se zděsí. "To je hrůza. Dá se s úzkostlivostí 9,4 žít? Co když ty fobie už mám?" Oklepala se hrůzou a vědomím ze zkušeností z posledních měsíců, kdy se ty partnerovy zhoršovaly. "Může to být přenosné?" Byla si vědoma idiotské otázky, ale radši se zeptala, než aby žila z nevyřčeného žila dál s úzkostí. "Mohla jsem tím nasáknout?"
"Říkáte správně nasáknout. Podle toho, co jste mi při prvním setkání vyprávěla, vy jste nežila svůj vlastní život. Ale byla jste spíše ve vztahu pracovník pomáhající profese a klient. Samozřejmě zamotaný láskou. Vy jste nakonec žila partnerův život. Úzkostlivost budete mít větší, ale za normálních okolností bych typovala tak na šest až sedm. Když jste dlouhodobě žila v sebezničujícím vztahu, úzkostlivost se zvýšila na téměř desítku. Váš smutný skoro mrtvý strom byl jasným obrazem duše. Jste neuvěřitelně silná. To je vaše plus ale jindy i kámen úrazu. Vše zvládáte. Jiný by už seděl a fňukal nebo utekl a vy zachraňujete a dřete dál. A ještě si přidáte.
Máte ve slovníku sloveso nezvládám?"

Rena mlčí. Vysouká ze sebe zmatené: "Nevím. Asi ne."
Obě ženy se dívají do očí. "To přeci není možné něco nezvládat?" A znovu se chytá za krk.

"Víte co, necháme to už na terapii. Vy to zvládnete rozpoznat, co potřebujete na skupinách řešit. A když ne, tak vám terapeuti pomohou. Nebo celá skupina."

Mrkla ještě do papírů: "Jinak už jenom spíše taková perlička. Sama jste říkala, že před dvěma roky jste na testech pro nějakou školu nakreslila krásný zelený strom i s jablíčky. Ale to také není cílem. Infantilita také není dobrou cestou. Mrkněte sem."
Podívala jsem se na řádek dětinskosti při výběru partnerů. Číslo sedm také nebylo malé. "Jste velmi náročná, co se týká detailů."

"Jak to myslíte?", diví se Rena a podívá se na své nic moc oblečení.
"Vnímáte svět přes oči. Partnera jste nakreslila s každičkým detailem. Přitom jste měla zadání nakreslit muže. Máte tam knoflíčky, brýle, … Ženu jste nakreslila bez příkras a přitom máte na sobě například náramky. Nad tím přemýšlejte. Proč se nemůžete osvobodit od toho posledního?"

"Máte pravdu, i když si to nerada přiznávám.", špitla Rena.

"Tak už ale dost. Úplně jste zbledla. Budete moci odejít?"

Rena rychle dopila čaj. "Po tak silném čaji to zvládnu."

"Opravdu to zvládnete? Nemusíte ..."

"Dobrý! Jdu ještě k Alex pro neschopenku."

"Tak jo. O vás se nebojím. Jste vnímavá a ochotná na sobě pracovat. Často to velmi rychle objevíte, kde je zádrhel. To je paráda. I tady jste přišla na spoustu věcí o sobě sama. Rychle si dokážete něco přiznat, co jiní si nepřiznají celý život. Co s tím už je terapeutická práce. Tři měsíce jste si zvolila jen a jen pro sebe. Tohle jsou taková vodítka, která můžete začít na skupině rozebírat, pokud byste si nevěděla rady. Ale já myslím, že se to rozjede i bez toho. Podařilo se nám sestavit výbornou skupinu. Půlka mužů, půlka žen. Napříč generacemi. Mladí, starší.", slyšela Rena dnes už podruhé.

"Pokud byste přeci jen měla pocit, že se na terapii nehýbete, tak přijďte výsledky testů projedeme podrobněji. Dám vám další náměty pro práci na sobě. Ale doporučuji až tak po půlce terapie. Dřív ne."

Rena vzdychla. "Neumím si představit, co mě čeká, ale pokusím se nějak otevřít svou třináctou komnatu."

"Nebojte. Skupina je bezpečný prostor a nebuďte na sebe tak přísná. Pomalu, trpělivě, ... Držím palce." Vypoklonkovala mě s úsměvem ven, protože už klepal s omluvou kolega Filip ze skupiny, že musí ještě stáhat do práce a odvézt manželku a ...

Prošla dlouhou chodbou a zaklepala na dveře psychiatričky, která byla vedoucí jejich skupiny.

"Dobrý den, jdu si jen pro papír k doktorce."
"Tak se ještě posaďte. Musím vám ještě jednou v klidu říci jen nějaké technické detaily k průběhu terapie. Sestavili jsme, myslím, dobrou skupinu. Přesto máte všichni možnost po čtrnácti dnech odejít. Pak už to nedoporučujeme. Terapeutický proces bude rozjetý a není dobré z něho vystupovat za jízdy. Všechno co se bude odehrávat bude stejné jako ve vašem životě. Proto i případné vzdání se jít do hloubky může být vaším klíčem k nějakému poznání o sobě. A tak. Doufám, že nebude nikdo odcházet ani po těch čtrnácti dnech. Můžete přijít i na individuální pohovor, pokud budete mít téma, které nebude chtít říci na skupině. Ale to opravdu musíte zvážit, jestli je to tak těžké, že to nejde říci skupině. Po případné individuální konzultaci vám pak doporučím, aby jste se svěřila skupině s tím, co jsme probrali. Ale nebývá to časté. Jinak máte za sebou první komunitu, jak se cítíte?"
"Asi mě zatím nic nedochází. Informace od psycholožky na základě testů mě trošku dostaly, ale jinak nic." Odmlčela se. "Je pravda, že dobrá terapie účastníky během tří dnů rozhodí?"
"Nemějte strach. Skupina bude budována jako bezpečný prostor. Pokud něco, budete mít možnost individuálních pohovorů, jak jsem říkala. My si dáváme na rozhození těch 14 dnů."
Všichni se tady pořád usmívali. Byli mateřský, bezpeční ... Podléhala jejich důvěře.
Alex se nakonec ještě zeptala. "Při minulém setkání jsme spíše mluvili o vašem končícím vztahu. Jak to vypadá?"
"Snažím se to skončit. Ale občas odepíšu na textovku."
"Ukončování vztahu bude zřejmě pro vás aktuální na skupině. Snad rozkryjete, které sladké hrozinky vás na vztahu, který vás ničí, drží. Já bych si ale ještě potřebovala ujasnit vaši minulost. O biologických rodičích vůbec nic nevíte?
"Ne."
"Adoptivní byli matka generál a táta pod pantoflem. Pochopila jsem to správně?"
"Ano". Dívala se na mě krásnýma velikýma oříškovýma očima a pak se zeptala: "Pamatujete si nějaké mazlení z rodiny? Nějaké pohlazení? Pochvaly?"
Rena tohle nečekala. Stuhnul jí příšerně krk. Slzy jí zaplavily celou hlavu.
Terapeutka postřehla změnu a mateřsky se tázala: "Děje se něco? Popište to, prosím."
Rena kroutila hlavou ,že to nejde. Chtěla zdrhnout. Trhala se jako v oprátce. Dveře byly hned za ní. Stačil krok a mohla být volná. Volná?
"Zkuste to. Přes pocity v těle. Nemusíte hned mluvit o pocitech z minulosti. Říkejte, co se děje teď".
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kerria Kerria | Web | 12. července 2011 v 8:46 | Reagovat

Začíná to být zajímavé. Těm popisům rozpolcenosti v dřívějších kapitolách jsem moc nerozuměla a nechápala.

2 edithhola edithhola | E-mail | Web | 12. července 2011 v 9:12 | Reagovat

[1]: Tohle jsou takové rychlé kapitoly toho, co mi jede v hlavě. Na detailech budu "makat" později ...
Začátek musel být rozpolcený, nemocný ... terapií bude vidět pozvolná přeměna z člověka, který neví, kdo je a bere na sebe život druhého v člověka, skoro žije život druhého člověka a nyní bude chápat a učit se být sám sebou ...
Zní to jako klišé, co:-) Nojo, TT duchové mě opravdu nezajímá. Tak budu psát Renu. Krom toho nedávno byly paranormální jevy a tam bylo článků o setkání s duchy až až ...
Každopádně jsme ráda, že se Ti to začíná líbit. Tebe beru jako zpětnou vazbu s nohama na zemi :-)

3 Kerria Kerria | Web | 12. července 2011 v 13:06 | Reagovat

Mě se to líbí od začátku, jen jsem nějak nevěděla, co k tomu říct. Vlastně zatím stále moc nevím. Předpokládám, že po absolvování terapie nepotřebuješ k tomuto ani rady, ani pofoukat bolístku. Jen snad povzbudit k dalšímu psaní. :-)

4 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 12. července 2011 v 13:46 | Reagovat

[3]: :-) Potřebuji jen smajlíka, že jste to četli nebo že vás z toho něco zaujalo či potřebujete dovysvětlit :-) Zjistila jsem, že to nemohu psát v ich formě, protože je to už tak dávno a mám odstup. Myslím na hlavní hrdinku ve třetí osobě :-) jen občas, kdžy je to živější ujedu do ich formy. To je pro mě zajímavý detail :-) Aspoň vidíte do kuchyně přípravovaného románu :-) Stejně jako jste viděli do CKMM, ale ve finální podoba bude o hodně bohatší :-)

5 punerank punerank | E-mail | Web | 12. července 2011 v 14:05 | Reagovat

Prosím? finální podoba bude bohatší? snažím se neděsit:))) už tohle je dost nakoncentrované a já četla jen poslední díl:) no možná bohatší do více směrů:)
Taky nevím, jestli už máš vážně odstup:) mám dojem z posledního dílu, že toho dost pořád odpovídá realitě:)

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 12. července 2011 v 21:17 | Reagovat

[5]: Punerank, Punerank, Ty mi dáváš kapky:-)

7 punerank punerank | E-mail | Web | 12. července 2011 v 21:26 | Reagovat

[6]:
Ale jen takové léčivé kapičky, Edith:)
Já se neodvažuju tě doopravdy soudit, ani měnit:)
však jsem se přiznala, že jsem zatím četla jen jeden díl:)
byla bych pak nevrlá do dalšího pokkračování. nemám na seriály trpělivost:)

8 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 12. července 2011 v 21:42 | Reagovat

[7]: Budu se snažit psát to rychel, aby s ena další díl seriálu nemuselo dlouho čekat. Já bych psala furt, jenže to víš, děti, manžel, domácnost, ... taky nemám trpělivost čekat, až budu moci zasednout a psát další díl. Dnešní 14. díl mě stál rozmotaný a na kousíčky roztrhaný toaletní papír v bazénu na zahradě a moučkový cukr všude. Moji slaďouši se náramně bavili a byli šŤASTNI. jÁ TAKy!!! Mohla jsem psát. Pak jsem uklízela :-)

9 punerank punerank | E-mail | Web | 12. července 2011 v 21:56 | Reagovat

[8]:
To zní jako prima oddechové odpoledne:))) a pak se máš jako zastavit a odpočívat:)
kluci by něco vyvedli i bez psaní, takže klidně piš:)
A v 10 spinkat, nezapomeň! Už je čas:)))

10 punerank punerank | E-mail | Web | 14. července 2011 v 22:44 | Reagovat

[8]:
No musím říct, žese fakt snažíš psát, nejvíc se mi líbila desítka a třináctka!
snad se ti děti zase neodměnily jako nedávno:)

11 adaluter adaluter | Web | 22. července 2011 v 16:27 | Reagovat

No konečně pokračování, po minulém dílu už se nořím do příběhu, tohle mě zajímá, jdu na další.
A jeden smajlík navrch :-)

12 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 21:26 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama