Vítr ve vlasech - 15. kapitola

14. července 2011 v 21:39 | Edith Holá |  RENA A JEJÍ TYGŘI
Vítr ve vlasech

Dopila kafe v hnědém kelímku a rozhlížela se, kde je nejbližší koš. Za trafikou stál velký stříbrný kontejner. Shodila si kapuci z hlavy. Belhala se k němu. Cestou minula obyčejný koš. Ale ona se rozhodla, že kelímek vyhodí do kontejneru. Jen doufala, že nebude víko nějak zašprajcnuté. Neměla sílu na zatuhlé odklápění. To se jí často nedařilo, ani když byla v pohodě. Šourala se jako stará bába na pokraji sil. Kofein ji moc nenadopoval. Ale už byla u kovové popelnice. Stoupla si na špičky, aby dosáhla na páku pro vyklápění. Najednou ucítila vítr ve vlasech. Na špičkách jí projela vlna energie. Jako kdyby vítr otevřel korunu hlavy a prorazil až do nohou. Otevřela víko a kelímek hodila dovnitř. Ještě chvíli si užívala na špičkách, než víko zaklopila. K metru už šla jistějším krokem. Sešla pár schodů a vlak přijížděl. Metro bylo v tuto hodinu poloprázdné. Uvědomila se, že je téměř poledne a nic nejedla. Myslela si, že po komunitě vyzvedne výsledky psychotestů a hned půjde domů, tak si nevzala nic k jídlu. Vytáhla noviny. Otevřela a pokoušela se začíst. "Ježíš , to jsou kecy." Zavřela je a zase vhodila do batohu. Pracovala v novinách a přitom už je nemohla číst. Ve škole, kterou už dva roky večerně studovala, už z nich nikdo necitoval. Jeden čas jim v prváku nosili profesoři články z novin jakoby to byla odborná práce. Postupně si všimla, jak to mizí. Změna vedení, neprodejní novináři odešli dobrovolně a zbytek byl odejit. Články se postupem času nedaly číst. I k nim už se poslední dobou redaktoři spíše chodili vykecávat, než hledat v knihách a ve starých výstřižcích. Prý všem stačí internet. To je vidět, ušklíbla se sama pro sebe. Z článků už nikdo necituje kromě politiků a jiných novin, … Vystoupila na Muzeu. Jezdící schody ji vyvezly do vestibulu. V trafice zakoupila bagetu. V dalším podchodu omráčily její chuťové buňky buchtičky. Měla ráda malinové. Pět jich snědla ještě než dorazila do Rozhlasu. Ponechala si rozhlasovou doktorku z doby, kdy zde pracovala. Ve vestibulu na ni dýchla stará atmosféra. Měla to tu ráda. Ale po pěti letech se tenkrát cítila jako ta stará atmosféra, tak odešla do svobodomyslnějšího a adrenalinového prostředí novin. Vrátné, staré paní, si ji pamatovaly. Pokaždé kynuly už ke dveřím, když vstupovala. V počítači měly její jméno, tak průkazku hosta dostala ihned.

Kousek za turnikety ji čekal "starej známej" páternoster. Vzpomněla si, jak zpočátku chodila do archivu po schodech. Nemohla se zbavit pocitu z dětství, kdy se tam celá rodina nikdy nevešla a půlka jela napřed. Ona s tátou čekala na další otevřenou kabinku. Dívala se na odjíždějící tlamu, která měla pohlcenou mámu a mladší sourozence. Už jim viděla jen nohy a pak nic. Bála se, že nestihne nastoupit a ujede jí i táta. Děsila se hrůzou, že už se nesetkají, i když se budou hledat. Vždy vystoupí jinde a ti druzí zase naskočí a odjedou ji hledat do jiného patra a tak pořád dokola. Taky měla představu, že se páternoster dole i nahoře celý obrací a ti, co v něm zůstanou pojedou hlavou dolů a vypadnou. Předposlední den své práce v Rozhlasu z páternosteru nevystoupila. Rozumově jí bylo jasné, že je to blbost, aby se to otočilo o 180 stupňů, ale přesto při každém zvuku pod mezaninem se jí srdce málem zastavilo. Oddechla si, když se výtah s mnohým zaškubáním a rachotem přesunul a vyjížděl opět vstříc ke světlu. Jako z podsvětí. Vyjela výtahem i nahoru a zírala na duši starodávného výtahu. Skřípající kolo a lana. Kabina se za ohlušujícího rámusu třásla. Respekt k páternosteru jí zůstal. Bylo to jako spojení nebe a země v jeden moment. Taky byl nevyzpytatelný. Možná ten, kdo vymyslel jeho název, se ho tak bál, že se před jízdou v něm vždy Otčenáš pomodlil. Kolikrát v něm nějaký kolega uvíznul a podávali jsme mu do kabiny židli, po které se vysoukal ven. Starý neodmyslitelný kolorit Rozhlasu. Hupsla do něj a vyjela do čtvrtého patra.

V čekárně nikdo nebyl. Zaťukala a po chvíli jí doktorka přijala. Rena jí strčila doporučení do ruky a čekala. Doktorka zvedla hlavu od papíru: "Tak jakou diagnózu napíšem?"
"Na hlavu, ne, paní doktorko", obě se naštěstí zasmály.
"Napíšu něco na záda. To jsou také neomezené vycházky."
"To zní dobře. Stejně v práci vědí o mých migrénách. Poslední dobou až třídenním volnu kvůli nim".
"Jsem ráda, že jste si našla terapii. Neuroly nejsou cesta. Jste mladá. Každopádně na konci mi řeknete, jaké to bylo a když vám to pomůže, tak už bych věděla o dalších adeptech", usmála se a vypsala neschopenku.

V metru se Rena rozhodovala jen krátce. S neschopenkou pojede do práce až zítra. Nohy jí podklesávaly únavou. Jednou si dovolí něco nezvládnout. V metru napsala aspoň textovku s omluvou. Dojela metrem na Želivského a autobusem domů. Už v autobuse padala do mikrospánků. Nechápala, jak může být tak unavená. Pouhá terapie, pár příběhů a pár vlastních vzpomínek za dopoledne. Vzpomněla si na únavu z házení uhlí, když pomáhala tátovi. Po fyzické námaze se jí dobře usínalo a druhý den cítila každý sval. Co bude cítit po každodenní terapii. Bude jí bolet taky každý sval? Slibovaly, že psychosomatické bolesti by se měly terapií vyléčit. Doma se rychle svlékla ze zimního a ta jak byla, zahučela do postele. Propadala se do spánku a to bylo půl druhé odpoledne. Ještě jí blesklo hlavou, že si mají z terapie psát každý den deník … Deník si nikdy nedokázala vést. Už třetí den to vždycky vzdala.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 punerank punerank | E-mail | Web | 14. července 2011 v 22:37 | Reagovat

Z toho výtahu mám panickou hrůzu, brrrr! snad aby mě ddo něj někdo vnesl a vynesl ven! renu jsem teda přečetla od začátku a radši se napřed zamyslím, ať nepíšu chaoticky...

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 14. července 2011 v 23:06 | Reagovat

Punerank, děkuji. Ta desítka je zvláštní. Jsem ráda, že se Ti líbila.

3 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 15. července 2011 v 14:05 | Reagovat

Když odskočím jinam – proč si Rena vybrala radši kontejner než koš? To kvůli postoji na špičkách? To fakt nad vším takhle do detailu přemýšlí – co by měla proč udělat? Punerank

Punerank, ty jsi poctivá a věrná čtenářka. To jsem ráda a těší mě to. Rena jedná intuitivně. Určitě máš taky někdy chuť udělat něco, co v té chvíli vypadá jako zbytečnost, ale intuice Ti radí udělat to. Pomáhající postoj na špičkách, když je člověk - paťák na dně, je tam románově zapracován :-) Už se těším, až zase napíšu nějaký článek na blog, že mám depku a nevím proč a Ty mi odpovíš, choď chvíli po špičkách a bude líp :-)

4 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. července 2011 v 16:54 | Reagovat

Choď po špičkách! To je dobré! Odvede to možná pozornost od problému. Určitě bych se musela dost soustředit. Zajímavá povídka, poněkud pochmurná. Renu lituji, takové stavy  slabosti bohudík neznám. Snad jen se bojím nasedat a sesedat z kola- to má svůj důvod, také následek nepříjemného zážitku.

5 zavodacky zavodacky | E-mail | Web | 15. července 2011 v 17:35 | Reagovat

[4]: Paní Ruženko, Punerank zřejmě četla jeden z mých článků o paťácích a špičkařích. Je to opravdu cvik ze sebezkušenostního výcviku neverbálních technik a bionergetiky (práce s tělem). Paťáci  v krizi  jako jsem já jdou ke dnu, vidí vše černě, obrazně řečeno lezou po čtyřech a ještě v kapuci - proto potřebují vzduch, nadhled, energii. Bionergetika tohle považuje za cvik, který rychle přeladí. Někdy to dělám, když jsem unavená a táhnu nákupy a děti k tomu ještě zlobí. Jdu část cesty po špičkách. Špičkaři jsou v lidi tíhnoucí k agresi. Jejich hrudník je i vystrčený. Zatímco u paťáka jsou ramena svěšená a hrudník zapadlý. Špičkaři tedy tíhnou v krizi k drogám a jiným úletům. Naopak tedy potřebují chodit po patách - uzemnění. Je to v tomto mém článku http://edithhola.blog.cz/1105/jak-jsme-dnes-s-kubou-tvorili-pohadku

6 navy cocktail dress navy cocktail dress | E-mail | Web | 31. října 2012 v 12:26 | Reagovat

I have recently been searching all over for this info. Luckily I just discovered this at Google. Robert.
http://www.threedress.com/

7 gta 5 cheats ps4 money gta 5 cheats ps4 money | Web | 29. června 2017 v 6:26 | Reagovat

•    Your blog is great. I read a lot of interesting things from it. Thank you very much for sharing. Hope you will update more news in the future.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama