Rena to nedokázala - 14. kapitola

12. července 2011 v 14:48 | Edith Holá |  RENA A JEJÍ TYGŘI
Rena to nedokázala

Rena seděla schoulená v křesle. Byla menší a menší. Od hrudní páteře až po temeno hlavy byla však rovná jako pravítko. Hlavně žádný pohyb navíc. Cítila šílený tlak přes krk až do hlavy. Celé tělo ztuhlo. Pod brýlemi si prsty tlačila do očí. Litovala, že je tu. Už necítila sílu větru, který jí táhnul za vlasy pryč. Vítr se utišil. Oprátka se utáhla. Nebo zmizela?

"Co se děje? Zkuste to říci. Můžete plakat?" Alex jí podala krabici kapesníků.

Rena zakroutila druhou rukou, že nechce. Nasadila si brýle. Alex postavila krabici k jejímu křeslu.

"Nejde to. Mám strach, že kdybych začala brečet, už bych nikdy nepřestala. Neumím brečet."

Terapeutka popojela na točící židli až těsně k Reně.

"Cítím, že potřebujete podržet."

Rena se zděsila. Proboboha jen ne fyzický kontakt. Alex svou mateřskostí a sálavou ženskostí ji už takhle dostala do těžké situace. Mírně zakroutila hlavou.

"Mohu vás alespoň chytit za ruku?" Rena váhala, ale pak ji pozvedla vstříc rukám terapeutky. Teplé ruce objali její levou bolavou ruku. Tu, ve které už brněly prsty od bolesti. Tu, kterou tak často držela zatnutou v pěst. Teplá energie prorazila do jejího těla. Otřáslo to celou její bytostí. Oči se orosily a Rena se shýbla ke krabici s kapesníky. Zvuk vytahovaného kapesníku prořízl atmosféru důvěry. Setřela slzy a na víčka opět prsty druhé ruky zatlačila.
"Tak moc cítím vaše utrpení. Budu si přát, aby se vám časem na skupině podařilo plakat. Podržíme vás. Buďte si tím jistá. Až to přijde, dáme vám veškerou podporu, o jakou si řeknete. Takhle byste skončila na prášcích. Zatím vám je nenapíšu, ale kdykoliv během terapie můžeme o tom mluvit." Jemně položila Reně ruce na ramena. I za tu chvilenku Reně povolilo ztažení. Ruce tam cítila ještě několik dalších minut.

"Omlouvám se. Já nedokážu říci, co se ve mně děje. Je toho moc."

"Časem. To se naučíte. Terapie vás naučí, které emoce jsou v těle přítomny, když něco prožíváte. V tomhle případě je to více emocí najednou. Takový balík emocí, co vám dopadne rovnou na šíji. Ještě to neumíte rozpoznat, co v tom balíku všechno máte."

"Chcete tu ještě chvíli být nebo si lehnout do terapeutické místnosti?"

"Nene, musím s neschopenkou."

"Dobře. Mám dvě varianty. Mohu vám napsat neschopenku za stacionář. Ale pokud nechcete, aby v práci věděli, že jste tady, tak mám tady doporučení pro obvodní lékařku a ta vám vystaví neschopenku na nějakou v práci přijatelnou diagnózu."

Rena zvažovala. Vodnářské prostředí v novinách by asi nemělo problém s terapií, ale proč si přidělávat starosti, když je taková možnost.

"Radši mi dejte doporučení pro doktorku. Snad to zkousne a dá mi neschopenku na něco jiného. Když tak u ní mi nevadí, že bude vědět, s čím se léčím. Stejně už si se mnou nevěděla rady a věděla, že mi neuroložka předepsala neuroly.", pokusila se o úsměv.

"Chvilku počkejte, dopíšu jen vaše jméno a upřesnění od nás."

Rena odpočívala. Záda jí povolila a zdálo se jí, že ani migréna z toho nebude. Prohlížela si místnost a sem tam sklouzl její pohled na žensky obdařenou Alex. Na její zakulacená ramena sklánějící se nad klávesnicí, na které vyťukávala text. Vycházel z ní takový slunečný a klidný dojem.

Z tiskárny vyjel papír. Alex ho podala Reně. "Opatrujte se cestou. Nepodceňujte to, co jste dnes tady za celé dopoledne slyšela a sama u mě právě prožila. Nashledanou zítra.", podala jí ruku a teple stiskla.

"Děkuji. Nashledanou."

Na chodbě si vzala kabát z věšáku. Zachumlala se do něj. Nasadila si i kapuci. Vzpomněla si, jak ji jogínská babička říkala, když ten kabát viděla, že je barvy realizovaných buddhistickýh mnichů. Temně fialová. Nebo bordó fialová. Sepnula si ruce před sebou do rukávů a vyrazila na autobus. Naštěstí jel hned. Začaly jí podklesávat nohy. Sotva stačila dopadnout na sedadlo. Měla dojem, že složila fůru uhlí. Dvě stanice a byla u metra. Nohy jí téměř nedokázaly unést. Doplížila se k automatu na kafe. Vyhrabala deset korun. Všechno jí trvalo sto let. Každý pohyb jí nesmírně unavoval. "Panebože, to nikam nedojedu. Kdyby tak mohla někomu zavolat, kdo by jí odvezl." Sedla si na rantl na stanici autobusů. Tupě zírala do kelímku s kávou. Zapomněla si zmáčknout cukr. "Aspoň kafe odpovídá svou hořkostí mé situaci." Usrkla a oklepala se hnusem.
V realizované fialové barvě sedíc na chladném betonu si připadala jako člověk, co už nedokáže v životě ujít ani krok a zbylo mu jen to hnusné kafe.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hudgens-twitter hudgens-twitter | Web | 12. července 2011 v 14:52 | Reagovat

dobrý blog (okomentuj aj môj) dik

2 ---►Sabí◄-- ---►Sabí◄-- | Web | 12. července 2011 v 14:56 | Reagovat

překrásně napsáno ;-)

3 Bloud. Well bloud. Bloud. Well bloud. | Web | 12. července 2011 v 15:22 | Reagovat

co znamená realizovaný buddhistický mnich?

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 12. července 2011 v 15:59 | Reagovat

Pokusím se to vysvětlit. Je to ale subjektivní:-) Mnich začátečník má na sobě oranžovou barvu. Takové známe. Ty učí u nás různé druhy meditací. Nerealizovaný člověk na sobě nepracuje, neproudí v něm energie, není milsordný, tolerantní, všechno posuzuje ... Snahou buddhistů je dojít k realizaci - jakémusi odmaskování pravého Já. Takže realizovaní bychom byli všichni, kdybychom nemaskovali své pravé Já, neměli na něm nánosy. Proto je k tomu často zapotřebí cesta meditací a jiných cvičení, neposuzování, láskou atd. V určitém úseku už je musí dál vést jen realizovaný mnich. Tj. pravděpodobně je to člověk, který dosáhl nějakého stupně osvícení a ostatními byl uznán jako realizovaný. Plná realizace je až po smrti. Realizovaní mají na sobě bordo fialovou barvu. nevím, jestli to je tak ve všech směrech. Já jsem chodila na meditaci k mnihcovi z Barmy, který mohl učit, ale měl na sobě oranžové. Tady je to ještě odborněji http://amuletykyvadla.vyrobce.cz/matka-meera.html
V tomto článku je to podle mého gusta o realizaci :
Mám pětiletého syna. Jak mám pracovat s pětiletou myslí?

Musíte přestat myslet. Děti se nechovají dobře, protože se dobře nechovají jejich rodiče. Je-li matka moudrá a bez myšlenek, uvidí ve svém dítěti božství. Bude své dítě zboat jako samotného Boha. Bude v něm vidět svůj vlastní odraz, své vlastní Já v jiném tvaru. Jste-li realizovaná, budete dobrou matkou.

V článku je toho dobrého a vtipného více
http://osviceni.unas.cz/texty/procitni.html

5 Lucerna Lucerna | Web | 12. července 2011 v 16:00 | Reagovat

mas to tri krat napisane.. :-) ten pribeh je zaujmavy uz predosly diel som citala napnuta ako struna a budem muset evidentne zapatrat k tym starsim aby som bola v uplnom obraze :-D

6 edithhola edithhola | E-mail | Web | 12. července 2011 v 16:35 | Reagovat

[5]: děkuji za upozornění. Nevím, jak se to stalo :-) Snad už je to o.k. Aspoň já už to vidím jen jednou :-)A děkuji, že se Ti to líbí. jsem ráda, když to vím. Je to hezká motivace psát dál.

7 replica iwc classic watches replica iwc classic watches | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 6:04 | Reagovat

Q. Why did the teacher jump into the lake?
http://www.latewatches.com/breitling.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama