Co mi dal balkánský otec?

21. července 2011 v 22:53 | Edith Holá |  CESTA K MÝM MATKÁM - nejen ukázky z knihy
Nevím, jestli někdo z mých stálých i nestálých návštěvníků blogu, byl někdy na Balkáně? Ne s cestovkou s dalšími Čechy někde pěkně v rezervaci u moře. Ale opravdu mezi balkánskými lidmi. S nimi u stolu, v jejich kučách ...
Objevila jsem kdysi při sestavování žebříčků k tématu týdne blogerku Almu, která napsala "k mému vzoru" krásný článek o Leonardu Cohenovi. Dala jsem si ji do oblíbených. Tato dáma na tři měsíce zmizela. Na jejím blogu nic. Když se objevily nové články, tak jsem nestačila žasnout. Všechny jsou o tříměsíčním pobytu na Balkáně. Sama bez manžela.

Přečetla jsem si to i z osobních důvodů. Můj biologický otec je/byl Albánec žijící (?) ve Skopje. Odtud kdysi do Československa přijel pracovat. Má adoptivní máma mi vždy vyčítala, že vše vidím buď černě nebo bíle. Žiju v rozporech. Neustále. Nedělá mi to problém. Jsem to já. Neumím si představit, že to má někdo jinak. Učím se už dlouhé roky z toho vymanit, ale moc to nejde. Když jsem si u blogerky Almy přečetla ve 13. kapitole následující řádky, tak mi bylo jasno, že kdyby adoptivní rodiče dokázali umožnit svým dětem stýkat se s biologickými nebo jim umožnili dozvídat se informace o nich, kdyby sami poznávali jiné kultury, nemuseli by svým svěřeným dětem vyčítat jejich mentalitu a ničit jim tak identitu.

"... na Balkáně má vše dvojí tvář. Existuje černé a bílé zároveň a překotně se rodí v okamžiku myšlenky, probíhajícího rozhovoru či příští ještě neznámé skutečnosti, kritika, pomluva, jakési krocaní naparování. Neznamená to víc, než to, že druhý den nic z uvedeného neplatí. A když tohle má člověk z mírného pásma na mysli, je mu na Balkáně dobře."

O svém biologickém otci si nedělám žádnou iluzi. Pro něj jsem já a moje bio máma prostě jeden den už nebyly. Stejně se nevzdávám přání, že cesta k němu je :-)

Blogerka Alma ve své dvanácté kapitole v Balkánském kohoutovi píše, že zpočátku nevěděla, jestli vesluje nebo se nechává unášet proudem. Končí však slovy: "Vím, že vesluji a to je mi velikou odměnou." Někdy takové pocity také mám a to je mi pak nesmírně dobře. A jindy se bojím, že vše je špatně, vše co dělám je chybné, vesla mi uplavou a strhne mě ošklivý proud. Doufám, že jednou budu veslovat každý den a vesla mi nevypadnou a nikdo jiný mi je nevezme. Momentálně vesluji a je to opravdu krásný pocit. Ale "druhý den nic z uvedeného neplatí" ...

A přesně tak vypadá můj kůň jako ten svobodný a divoký z Balkánu. Musím tančit, abych mu tu svobodu a divokost dopřála ...

Zbytek si budete moci přečíst v mé knize Cesta k mým matkám, kterou vydá nakladatelství Jota.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 21. července 2011 v 23:23 | Reagovat

Život je složitý... a naučit se správně veslovat a neupustit vesla je těžké! Ale, ono se to lehce říká, když i tomu nejlepšímu veslaři někdy uplavou.
Ale což! Důležité je, naučit se to a naučit se při každém upuštění, jak veslo už příště správně přidržet! :-)

2 Malkiel Malkiel | Web | 22. července 2011 v 0:04 | Reagovat

Hezky napsáno. Není pochyb o tom, že Balkán je velmi svéráznou oblastí a mentalita tamních lidí i jejich jednání jsou pro ostatní Evropany zcela nepochopitelné.
Osobně bych řekl, že Balkán patří do Evropy pouze geograficky, ale historicky a kulturně patří spíš na Blízký východ. Mentalitou jsou Balkánci mnohem blíže Arabům a Turkům, než ostatním Evropanům.

3 adaluter adaluter | Web | 22. července 2011 v 18:35 | Reagovat

Dědičná mentalita, sama bych ráda věděla do jaké míry ovlivňuje povahu. No já uvidím, teď jen ještě zjistit jakou přesně mentalitu, krom klasického maňana, můžu vlastně očekávat. To abych vyjela na cestovní poznávací pobyt, jako Alma. :-D

4 jezura jezura | Web | 24. července 2011 v 16:43 | Reagovat

Je to pravda, že každý národ má "svou" mentalitu. Já mám rodiče odsud, tedy vlastně z Moravy, tak se ničemu nedivím. :-)

5 titinetrouble titinetrouble | Web | 1. října 2011 v 19:49 | Reagovat

Já byla v Řecku před 2 lety a bez cestovky. Já a tři chlapi. Byl to úžasný zážitek. Pronikli jsme přímo mezi domorodce, žádné hotely, ale hezky spaní pod širákem / ve stanu (podle počasí) a jídlo stylem Co Dům Dal. Strašně ráda na to vzpomínám a od té doby na jiné dovolené nejezdím, jenom na tyhle "akční".

6 celebrity wedding dresses celebrity wedding dresses | E-mail | Web | 31. října 2012 v 13:54 | Reagovat

Thank you for the intelligent critique. Me and my neighbour were just preparing to do some research about this. I am very grateful to see such great information being shared freely out there.
http://www.standdress.com/

7 simple wedding dresses simple wedding dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 5:45 | Reagovat

Q. What kind of cake do you get at a cafeteria?
http://www.queweddingdresses.org/black-color.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama