Hojnost vesmíru u zubaře

19. června 2011 v 22:16 | Edith Holá |  Téma týdne
Víra, důvěra a vesmír. Pochybujete, že ta dvě první slova souvisí s třetím? A slova rozum a vesmír vám dohromady jdou? Mnoho lidí neumí rozum vypnout, ke všemu potřebují důkazy. Rozum se však vysmívá i tomu, co mu zázrak dokazuje. Ušklíbá se nad znamením, vysměje se víře jako berličce a důvěra je pro něj slabostí. Rozumný člověk přeci prověřuje a věří jen svému rozumu. Zázraky jsou náhody. Mám štěstí občas se vymykám materiálně marxistickým kořenům v nás a ozve se ve mně můj skutečný emočně intuitivní typ. Takže nemám problém důvěřovat a věřit. Ona je to vlastně otázka srdeční čakry a tu se pokouším čistit a znovu otevírat často. Vždy mě v životě provázely afirmace (dříve se jim říkalo střelné modlitby). Dnes je to spíše známé z "nových" duchovních směrů pod slovem afirmace. Vyšlete vesmíru nějakou pozitivní větu a důvěřujete a věříte, že se vrátí v ještě silnějším pozitivním hávu. Věty typu "kéž jsou všechny živé bytosti šťastny" jsou skvělé. Naplní dotyčného láskou, radostí a pokojem. Kdysi jsem četla větu, že modlitba je tak silná, že na druhém konci světa pohne i křídly motýla. A když je vyslána nebi, tak musí pohnout celým vesmírem. Nemám problém tomu věřit. Cítím, že to tak je.

Ale co když se to týká našich přání? Věříte tomu, že se vám přání vyplní? Přejete si být šťastní, ale ... Chcete být bohatí, ale ... Rozum vyškolený kritickým myšlením se okamžitě zapne. Proč by ale vesmír pomohl být šťastným všem živým bytostem a jen mně ne? To je jednoduché. Vesmír funguje v jiném čase, než jak ho vnímáme my. Takže pokud své přání směřuji do budoucna, naplní se někdy v budoucnu. Chci mít peníze, chci najít dobrého partnera, když se budu snažit, budu bohatá atd. Všechno co bude jest. Všechno co bylo jest. Nezbývá než se naučit nově s vesmírem komunikovat. Všechno jest. Stále si to připomínám a formuluji věty v přítomném čase. Tak jsem právě včera naformulovala nové přání: Pro mé syny se ve školce a škole na novém místě už připravuje místo a učitelky jsou tam ty nejlepší právě pro ně. Prý je dobré si přání napsat. Takže to právě činím. Na blog. V důvěře ho odesílám vesmíru a děkuji. Také mým novým přáním je volná cesta k přípravě a budování krásné terasy. Prostředky na ni už se ve vesmíru nacházejí a putují k nám. Jsem bohatá a žiji v hojnosti. V důvěře odesílám vesmíru a děkuji.

Takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Každý den a kdykoliv si něco přeji. A pro pobavení veselá zápletka zubařská.


Jsem šílený strašpytel co se týče zubaře. Paní zubařka mě sice uklidňuje, že takových pacientů má asi pět, ale moc to nepomáhá. Radši bych rodila a chodila na gyndu. Jen ne na zubařské křeslo. Klepou se mi na něm nohy, různě odtrhávám paní zubařce ruku, vzdychám, křičím, vyskakuji, ... Takže mi přidá další injekci. Na křesle si nevzpomenu na žádnou modlitbu. Vytřeštěně zírám do obrovského světla proti mně. Otčenáš nervama zapomenu hned při druhé větě. Paní zubařka mi přidá další injekci, neb s sebou stále cukám. Posadím se znovu, upírám oči do světla, jsem zcela ochrnutá hrůzou a v hlavě mi do nekonečna zní věta: "Jsem otevřená a ..." Bohužel si ji opravdu vybavuji jen na tom křesle. Končí vesmírem. Musím se jít na ní podívat do jedné knihy. Tak jsem zpět.
"Jsem otevřená a přístupná veškerému dobru a veškeré hojnosti vesmíru." Nevím, co by tomu řekla paní zubařka. Ale tuhle větu u ní na zubařském křesle v duchu melduji, dokud mě nepropustí.

(K tématu týdne "vesmír". Ještě jsem napsala pro Kubíka dlouho žádanou vesmírnou pohádku. Obrázek k tomuto článku jsem stáhla z tohoto webu.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veverka Veverka | Web | 19. června 2011 v 22:31 | Reagovat

Asi ráda chodíš k zubaři, že? :-P

2 medine medine | Web | 19. června 2011 v 22:35 | Reagovat

hezky napsané, je pravda že všechno záleží na přístupu člověka a na tom, jak si to v hlavě uspořádá.

Ale proti zubařce moje psychika taky žádnou zbraň nemá :D

3 Hankaso Hankaso | Web | 19. června 2011 v 22:38 | Reagovat

Taky nesnším zubaře, ale tak moc zas ne...no mně nevadí ani tak ti zubaři, ale ty vrtačky...to máš dobrý době dá aspoň injekci na umrtvení těch zubů....mně nemůže mamka to zakázala:(

4 Jasmína Jasmína | Web | 19. června 2011 v 23:31 | Reagovat

Pěkně pojato- připomíná mi to The Secret :).. Jinak, zubařka je mou noční můrou, tudíž u ní zarytě čučím do prázdná :D

5 Taychi Taychi | Web | 20. června 2011 v 7:01 | Reagovat

Já svoje zubařky taky nemám ráda... K té jedné musím chodit každejch šest týdnů...

6 Janinka Janinka | Web | 20. června 2011 v 13:51 | Reagovat

Zubařky se nebojím, ale co mně poslední dobou zlobí jinak zdravý zub a ona neví, co s ním, po dnešní dvanácté návštěvě behem dvou měsíců ji začínám nenávidět!!

7 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 20. června 2011 v 15:02 | Reagovat

[6]: Taky někdy chodím jen tak. Zub je o.k. Občas pár dní bolí a pak to přejde. objeví se to zase po ix měsících. Prý z nervů :-( Tak držím palce. Já sama návštěvu odkládám už několik týdnů, to zase bude průšvih. Ale já bych potřebovala injekci ještě než k ní vyrazím. Mám strach už jen tam jít.

8 Cirrat za Téma blog Cirrat za Téma blog | Web | 20. června 2011 v 21:34 | Reagovat

Poslušně hlásím, že článek už funguje jak má, jsi ve výběru a fungujou už i komentáře :-)

Jinak, mě se zuby z nervů drolí - doktorka na mě akorát pokrčila rameny a pravila "No tak se tolik nestresujte". Dobrá rada nad zlato, že?

9 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 21. června 2011 v 8:17 | Reagovat

[8]: Jojo, to znám. Mně se z nervů drolí a občas jen tak bolí bez příčiny. Bez příčiny je zřejmě pro ně blbé slovo. Každopádně zřejmě skončím kvůli vrtání pod plnou narkozou. Prý to tak u silných neurotiků dělají. U speciálních zubařů. Co se týče zubaře jsem neurotik na druhou:-(.

10 Janinka Janinka | Web | 21. června 2011 v 9:21 | Reagovat

[7]: No, tak to ti vážně nepřeju, protože asi vím, o čem mluvíš. Můj prvorozený je na tom totiž úplně stejně, jako ty. Když byl ještě prcek, praskl mu kus zubu a udělal se tam kaz. Ten si nenechal vyvrtat, jak hysterčil, takže se mu přenesl na další stoličky a skončil pod narkózou. Naposledy nám u zubaře doporučili psychologa, že prý jeho chování u nich není normální. Já nevím, jaký může mít ten kluk IQ, asi dost velký, ale co se týká injekcí, odběrů krve, zubařů a psů, někdy mi z něj rupají nervy. 8-O

11 adaluter adaluter | Web | 21. června 2011 v 23:11 | Reagovat

Tak, co se týká zubaře jsem na tom úplně stejně, potřebovala bych narkózu jen při pomyšlení na to, že bych tam měla jít. A nechodím, nervuju se, užírám se, děsím se a nejdu a nejdu. Provozuji pštrosí politiku, kdykoliv si vzpomenu, že už jsou to dva roky, co mám v zubu provizorní, dočasný cement, místo plomby, lehce přiomdlévám a okamžitě přehazuji myšlenkovou výhybku jinam. Sním o operačním sále, kde mě hodný pan doktor uspí a probudí mě, až když bude v mých ústech všechno vyřízeno, tj asi tak za čtyři až pět hodin. :-D Mám pocit, že zvuk vrtačky narušuje moje nervové buňky, které začnou okamžitě vytvářet jakýsi hormon paniky, jenž mě ve vteřině přesvědčí, že jsem v přímém ohrožení života, nedokážu to ovládnout a čím jsem starší, tím je to horší. :-!

12 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 21. června 2011 v 23:24 | Reagovat

[11]: Souhlas. S věkem se to zhoršuje. Také sním o plné narkoze, ale je to jen sen. Mám paniku i z narkozy. Zatím jsem všem utekla. Ale jak k zubaři dolézt nevím. Jeden zub mám na maděru, ale podle mě by stačil znovu zadělat. Zahrávám si s ohněm. Pak to bude horší, když tam nepůjdu hned. Jenže já smlouvám, vytěsňuji... k zubařce prostě nejdu.

13 adaluter adaluter | Web | 22. června 2011 v 12:37 | Reagovat

[12]: Totéž, vím, že to bude horší a horší, osmičky by šly určitě ven, jen by je viděla a vrtačka by si na mně smlsla, ale já snad při pomyšlení na zubaře ztrácím mozek a je ze mě rozklepaný rosol bez vůle. Horší je, že ty zuby tak nějak nemládnou a dřív nebo později přijde chvíle, kdy mě donutí jít k zubaři nebo ke kováři. O_O  :-!  :D  Když se to stalo naposled, šla jsem na pohotovost až po třech probrečených nocích a to zřejmě jen proto, že jsem byla přiotrávená prášky proti bolesti, které stejně nezabíraly, nevyspalá a vyhladovělá a už jsem nevěděla, co dělám. :-D

14 replica rolex replica rolex | E-mail | Web | 31. října 2012 v 12:34 | Reagovat
15 cheap flower girl dresses cheap flower girl dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 4:49 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama