Mami, co jsi dělala, když jsem byl v nemocnici

10. května 2011 v 21:40 | Edith Holá a Kuba |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Mí pravidelní čtenáři vědí, že když jedu jen s Kubíkem někam na výlet nebo pravidelně úterý a pátek na hipoterapii, tak skoro pokaždé z našich rozhovorů nebo zážitků vznikne článek.

Vždy jsem přemýšlela o tom, jak vlastně říci dítěti, že bylo operováno. Úměrně věku mu to vždy nějak říkáme, když se na jeho zástavu střev v pátém měsíci někde (většinou u lékařů) narazí. Jeho jizva je viditelná i na koupalištích. Je přes deset centimetrů dlouhá. Téměř do třičtvrtě jeho bříška. Dříve stačily dvě věty, později k tomu ujištění, že jsme byli s ním a že ho doktoři zachránili. Nejvíce ho těší věty, že si život vybojoval, že zvítězil. To je prostě Kuba. Věčný závodník, co chce být první.

Babičce - chůvě kluků - nastupuje dnes manžel do nemocnice. Čeká ho závažná operace. Jen jsme zanechali Matýska s chůvou a vyrazili na metro, tak můj pětiletý Kuba začal rozhovor.

"Nemám rád toho pana doktora, co uspal July".

"Kubo, vždyť si nebyl ještě na světě, tak si kočičku nepamatuješ."

"Stejně ho nemám rád".

"Jenže ona měla veliké bolesti, nemocnou krev a umírala by pomalu. Doktor ji musel dát uspávací injekci, aby už jí nic nebolelo a mohla umřít. Už je dlouho v nebi."

"A lidem se taky dává uspávací injekce?"

"Ne, lidem nemůžeš vzít život. Když mají velké bolesti, pomůže se jim silnými léky a oni mohou pomalu zemřít, ale s menšími bolestmi."

"Mami, při operacích se umírá?"

"Myslíš na dědu, Kubíčku?"

"Ano. Děda umře nebo ne?"

"Neumře, Kubíčku. Děda jde na operaci. Mnoho lidí chodí na operaci. Potřebují dostat z těla něco špatného. Uspí je, vyndají jim to špatné, dají nové nebo to nějak poopraví a ten otvor zase zašijí. Dědu opět probudí a bude dál s námi."

"Mami, mě taky uspali před operací?"

"To víš že jo. To se musí, aby to nikoho nebolelo. Dali ti rajský plyn a ty si sladce spinkal a nic tě nebolelo. Opravili ti bříško a pak tě zase zašili."

"Byl dobrej ten rajskej plyn nebo ne?", Kuba se usmívá představě, že sladce spinkal.

"Určitě. Všichni to říkají."

"A vzbudili mě?"

"Až za tři dny. Aby tě to bolelo co nejméně, tak tě nechali spinkat tři dny. Měl jsi krásné a dlouhé sny."

"Mami, a co jsi dělala ty, když jsem byl v nemocnici?"

"Čekala jsem ve vedlejším pokoji a vždycky, když ses probudil, tak mě zavolali a já běžela k tobě." Kuba se usmívá svým krásným jemným úsměvem. "Něco jsem ti povídala nebo potichounku zpívala ukolébavku, kterou jsi znal už z bříška."

"Maminko, tu Gopálu?"

"Ano. Tu jsem zpívala i celou noc před tvou operací tobě do ouška. Ochraňuje děti i rodiče."

"Ochránila mě?"

"Věřím tomu, že ano."

"Mami, a četlas mi pohádky? Ty pro kulíšky?"

"To víš že jo. O červeném koťátku, o andělíčkovi Barvičkovi, o mravenečkovi, o panáčkovi z růže, ..."

"A co dělal táta? Seděl taky u mě?"

"Malinko. Tátové v nemocnici moc sedět neuměj. Posílala jsem ho pro hračky. Když jsi měl tu operaci, tak jich koupil celou náruč. Říkali jsme si, že když je koupí, tak se určitě probudíš, protože je budeš chtít vidět. Koupil i velikého maňáska. Je to ptačí hlava. Když tam strčíš ruku a klapeš zobákem, tak pípá. Táta s ním uměl pípat MCdonaldovskou melodii." Pobaveně dodávám: "Asi proto máš rád Mc Donald."

"Asi jo", a huronsky se zasměje. "A kolik hraček mi táta přinesl?"

"Tolik, že se to ani nevešlo na tvou postýlku. Byli jsme v nemocnici dlouho. Měl jsi hrazdičku se spoustou zavěšených hrajících broučků, rachtátka, hračky co hrály nějakou melodii nebo blikaly... to vše jsi měl rád. Jednou přišel pan doktor a řekl: "Jééé, honem pryč ty hračky, já toho kluka ani nevidím."

Kuba se tomu chechtá. "Mami, najdeš toho maňáska? A zazpíváš s ním tu písničku?"

"Tu umí táta. Mohu ti zazpívat Gopálu. Vždyť ty už ji taky umíš. Budeme zpívat spolu."

GOPÁLA GOPÁLA DEVAKINANDANA GOPÁLA (2X)
DEVAKINANDANA GOPÁLA, DEVAKINANDANA GOPÁLA (2X).
(na youtube např. zde nazpívaná malou holčičkou a její maminkou))

Gopála byla jediná píseň, na kterou jsem si v hrůze o život svého dítětě vzpomněla. Její nápěv, který je stále dokola bylo jediné, co jsem zvládala a můj bezvládný pětiměsíční syn na ni tence reagoval. Od operace Kubíka jsem mantru Gopálu zpívat nemohla. Emočně jsem se u ní propadala do oné noci. Až když jsem se vypsala na blogu opakovaně ze svého zážitku s Kubou, ze strachu, že umře, když nevěděli, co mu je ..., tak ji po třech letech mohu zpívat a naučit ji své syny. Traumatický zážitek mají všechny mámy, které sedí na JIPech a netuší, jak bude dál. Všechny si odžívají emoce z těchto dní ještě dlouhé roky poté.

Část textu bude použito jako příběh pro kulíšky na jejich pohádkovém blogu. Za tým Nedoklubka se těšíme na vaše pohádky, příběhy a básničky ... s vcítěním, co potřebují mámy u svých dětí v nemocnicích.

Článek "Píseň, která mému synovi pomohla vybojovat život" je zde.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. května 2011 v 22:42 | Reagovat

Děti vnímají mámin hlas od nejútlejšího věku. V 5 týdnech jsem musela se synem jet do nemocnice- měl dirku v kosti,v rameni, která byla následkem infekce vniklé do jeho tělíška při porodu, měl malou odřeninu v podpaží jak ho ,,páčili", dokonce zlomenou klíční kost u druhé ručičky, která se mu sama zahojila, ale ta dírka se mohla zvětšovat a neléčená by syna ,,sežrala" jak mi řekl lékař. Těch několik týdnů, kdy jsem byla vedle na gynekologii a chodila ke svému synkovi, kojit jej, koupat, přebalovat. Byl na dětském oddělení s oddělenými pokojíky se skleněnými stěnami do poloviny zdi a tak jsem viděla různě nemocné děti, kterých mi bylo velice líto. Dávala jsem své mléko k dispozici, to, co nevypil malý jsem odstříkala a bylo použito pro děti, které měly nemocné maminky, aby aspoň základ dostaly. Mezitím jsem vyspravila fusak pro děti, zašívala košilky, přišívala tkaničky ke košilkám, skládala vymandlované textilní pleny a prádlo na gynekologii. To abych vynahradila péči lékařů a můj pobyt v nemocnici- byla jsem tehdy zdravá, jen mi udělali malý gyn. zákrok. Na syna jsem mluvila a on, když jsem k němu přišla a slyšel můj hlas, usmíval se. Sedmkrát denně i v noci jsem k němu chodila, sama si ho opatrovala a mluvila na ty druhé děti v pokoji, které na tom byly podstatně hůře. Znaly můj hlas a dívaly se mým směrem. :-)

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 10. května 2011 v 22:48 | Reagovat

[1]: To jste silná žena. Mně na té chíře nenabídli, že bych mohla s něčím pomoci. Obdivuji vás, že jste dokázala pomáhat i v takové situaci. Já jsem byla strašně psychicky pořád unavená. Možná by bylo fajn, kdyby mohly maminky všude nějak pomáhat. Ta bezmoc je ubíjející.
Taky věřím tomu, že děti slyší hlas maminky a znají ho už z bříška. Vy jste tady byla maminkou všech miminek:-)

3 signoraa signoraa | Web | 10. května 2011 v 22:54 | Reagovat

Je to psáno s láskou a je to tak podobné prožitkům nás maminek.
Když byl můj syn malý, také onemocněl. Moje trápení však bylo menší, do nemocnice nakonec nemusel, ale proseděla jsem u jeho postýlky nekonečný čas s vírou, že se vše v dobré obrátí. Vzpomínám si, jak jsem mu také zpívala, i když byl natolik malý, že můj zpěv mohl vnímat jen jako kulisu. To je první podobenství.
Druhé podobenství je to, že můj muž je po operaci, zítra už jde na vyndání stehů a začíná fungovat. Můj strach byl mnohem silnější, než jeho.
A třetí - rozhovor s Kubíkem mi připomněl debaty, které vedu s vnučkou Sárou. Někdy se dostáváme téměř k filosofickým debatám.
P.S. Sešit s pohádkami jsem nenašla, bohužel. V hlavě mám však několik příběhů a jediné, co mi brání v tom, je zrealizovat, je čas, kterého se mi ted' vůbec nedostává. V půli června odjíždím na jih, kde budu tři týdny bez novin, internetu a dalších vymožeností. Bloky a tužky však vozím vždy sebou. :-D

4 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 10. května 2011 v 23:00 | Reagovat

Těším se na pohádky nebo příběhy. Doufám, že je tam nějaké papírnictví pro případ zapomenutí bloku nebo ztráty propisky :-)

5 signoraa signoraa | Web | 10. května 2011 v 23:09 | Reagovat

[4]: Určitě ano, když bude nejhůř, věřím , že manžel si svůj not'as vezme určitě, i když tam nebude Wi-fi. Kdybych ztratila propisku, vyženu ho od hraní her a naklepu to na klávesnici.
Přeju krásný večer a dobrou noc. :-)

6 Hope Hope | Web | 10. května 2011 v 23:53 | Reagovat

tyhle tvoje články mám strašně ráda =o)
dokud nebudu mít vlastní dítě a nebudu se strachovat o jeho život, tak tohle asi plně nepochopím...
docela lituju toho, že jsem se mámy nikdy nezeptala, jak se cítila, když seděla u mojí postele v nemocnici po tom, co mě srazilo auto...tehdy mi bylo osm a já si nepamatuju, že by tam seděla, vlastně z těch dvou tří hodin po bouračce si toho pamatuju strašlivě málo, já ani nevím, že tam seděla (nemyslím si, že by to nějak změnilo náš vztah, kdybych to věděla, ale i tak)...první mně blízký člověk, kterého si z nemocnice vybavuju, je taťka...
já vím, odbočila jsem od tématu...jen mě prostě napadlo, že bych se jí možná měla zeptat, protože tohle pro rodiče musí být strašně těžké, i když dítěti nehrozí smrtelné nebezpečí...mno, snad jednou najdu odvahhu a zeptát se jí na to =o)

7 Janinka Janinka | Web | 11. května 2011 v 21:56 | Reagovat

Já děkuji Bohu, že jsem nikdy neměla vážně nemocné děti. To, že jsou nemocné každou chvíli, beru jako normální záležitost, kterou si musí projít asi každá maminka.
Ale pamatuji si, jaký jsem měla strach, když byl ve čtyřech letech syn na vyndání nosní mandle. Do prčic, blbá mandle, a já měla strach, jako kdyby šlo přinejmenším o operaci srdce. A taky jsem zpívala, byla to písnička z filmu Princ egyptský, když maminka dává svého synka v košíku do dravé řeky...

8 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 11. května 2011 v 22:08 | Reagovat

[7]: Jani, po takovém mezním zážitku se posunou hranice ... Když byl Kuba také ve čtyřech letech na mandlích, tak jsem měla takový běžný strach a spíše jsem to neprožívala. V nemocnici s ním byl táta. Já doma kojila Matěje:-) Nemoci dětí mě vyčerpávají. Aftová angína Matěje byla soda. Ono se to nedá srovnávat. kdžy je něco mezního, tak zabereš a prostě funguješ navzdory všemu. Emoce odžíváš až hodně post ... Nemoce typu spála, afty, ... vyčerpávjící. Atopický exem je utrpením jiného rázu. Tam se nedá zabrat. U atopáku je to třeba boj téměř každý den, než se to zaléčí.

9 týna týna | 18. července 2011 v 15:21 | Reagovat

Dobrý den tak jste mne rozplakala, mám dvouměsíčního syna, v nemocnici jsem s ním byla týden když mu byly tři neděle. Měl zánět ledvin, který doléčujeme dodnes. Kontroly máme rozplánované do koncezáří, potom jej čeká vyšetření které zjistí, jestli nemá reflux, což by znamenalo návrat moči z močového měchýře do ledvin. Bojím se o něj od prvného okamžiku kdy se narodil a ten týden v nemocnici byl strašný. Ležela jsem tam s ním ,protože kojím. Měli jsme pokoj hned vedle vyšetřovny kam mi ho vždy odnesli, nepustili mne tam a já jej přes zeď slyšela plakat. Seděla jsem na posteli a brečela s ním, pak jsem se snažila uklidnit, abych nepřišla o mléko. Začalo to nenápadně a nebýt pediatra nepodchytilo by se to včas. Prožila jsem si dva dny jeho bolestí doma, kdy si nikdy nepřestanu vyčítat že jsem je zaměnila za zaražené prdíky a k doktorovi jsem jela až když měl horečku jako hrom. V nemocnici mi řekli že zánět chytl ze střevních bakterií takže z pleny (ikdyž mi tvrdili že to moje vina nebyla vyčítala jsem si znovu). Od doby co jsme se vrátili domů přebaluju častěji než kterákoli máma, protože mne děsí představa, že se to stane znovu. Spotřebu plen máme hroznou, ale já jsem klidnější, protože pro své dítě dělám vše co můžu. Je pravda, že bezdětná žena tohle nikdy nepochopí, ten strach, bezmoc je vyčerpávající. Nemůžete nic, jen sedět a doufat a věřit v lékaře.
Koukám že poslední příspěvek má datum narození mého Vojtíška, to mu bylo 15 hodin a 2 minuty. Teď sladce spinká v ložnici v naší posteli, protože se mu tam ve dne nejlépe spí a já trnu hrůzou, protože neleží na monitoru dechu, na který jsem si tak zvykla. Chodívám ho kontrolovat každých pár minut, protože moje milované štěstí mi nesmí nic a nikdo vzít!

10 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 18. července 2011 v 18:11 | Reagovat

[9]: Moc Vám držím palce a vím, co prožíváte a ještě dlouho budete. Já jsem si oddychla teprve na dvou letech a půl, kdy Kuba začal v noci strašně plakat  a já zase vylítla jako pokaždé a každou noc a při každém pláči, že zase něco fatálního a on mi poprvé na otázku, jestli ho něco bolí, odpověděl sladká slova: "nebolí. nemám au, au." Od té doby jsem věděla, že mám psychicky vyhráno, už to nebylo jen na mě. Lékaři jsou šupáci. Nám říkali o prdíkách celé čtyři měsíce a půl. Nesla jsem si v sobě vinu, že jsem nechala své dítě trpět čtyři měsíce a půl. Jako máma prvního dítěte se prostě člověk nechá ukolébat prdíkama a vlastně ty lékaři za to nesou vinu. Mají to poznat a ne brát každou matku jako hysterku ... Téměř dodnes se s tímhle přístupem potkávám. Pokaždé když skončíme na pohotovosti mám pocit, že jsme otravovali :-( Ráda bych vám nějak pomohla, ale nevím jak. Snad jen že být vámi zkusila bych zkušeného homeopata na miminka. Třeba mají něco na ledviny i na reflux. Taky masáže zádíček olejíčkem na ledviny. Miminka mohou mít levanduli ale úzkolistou. Určitě šikovný aromaterapeut by věděl. Vím že přímo na ledviny je borovice, ale nevím jestli i pro takového prcka. Každopádně levandulí úzkol. (firma Nobilis Tilia) já léčím téměř vše u obou kluků od narození a homeopatie jim taky už několikrát pomohla. Nemám na Vás kontakt, tak píšu odpověď pod tento článek. Edith
O pro srdíčko a na vaše strachy snad by se Vám líbily mé duhově léčivé pohádky an JIP. Je jich sedm. Snas se podaří a budou do konce roku v diářích od Tarakanu a na JIpu. Zatím na webu pohadky.nedoklubko.cz. O Andělíčkovi Barvičkovi, který v každém díle učí miminka a jejich maminku nějakému léčivému kouzlu.

11 long sleeve wedding gowns long sleeve wedding gowns | E-mail | Web | 31. října 2012 v 12:23 | Reagovat
12 mother of the bride dresses plus size mother of the bride dresses plus size | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 4:40 | Reagovat

I find myself coming to your blog more and more often to the point where my visits are almost daily now!.
http://www.caredresses.org/wedding-dresses-ball-gown-wedding-dresses.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama