Kde je Eli?

6. května 2011 v 21:55 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Měla jsem svého kocoura a doufám, že ještě mám ... že přeci jen se za oknem objeví jeho žnoucí oči a uslyším jeho pomrouknutí. Neumí totiž mňoukat. Možná umí, ale je to noblesní perský pán, tak nemňouká nikdy jako obyčejná kočka. Ale jen tak udělá mrouk, mrouk: jsem tady, kdybyste mě hledali.


Před deseti lety, když jsem se rozhodla, že si pořídím kočku, abych měla o koho pečovat a nehledala kvůli pečování chlapi, tak jsem si přála bílou kočičku. Bílou jako sníh. Dostala jsem nalezeného kocourka černého jako uhel. Dlouhý chlupi. Taková malá roztomilá kulička, ale odmala osobnost. Mazlil se jen, když chtěl on. Vždycky mi v noci spal na levém rameni. Zahříval mi místo, kde mě vždy začínájí migrény. Kočky prý leží tam, kde je špatná zóna, kde je nemocné místo. On to věděl, kde je mé oslabené místo a tam mi ho hřál.

Od včera není. I když je vykastrovaný a lehával jen na zápraží, tak prostě není. Zmizel. Dnes jsme roznosili do všech schránek jeho fotku s adresou. Vylepili jsme to po všech sloupech v okolí. Když děti usnuly prošla jsem znovu všechny uličky a volala. Jednu chvíli jsem myslela, že přede mnou běží. Ale když jsem ho pomalu a potichu doběhla, byl to jiný kocour. Jeho mrouk jsem ve ztichlých ulicích nikde nezaslechla. Nikde nevyběhl ... Vždycky jsem se bála momentu, že jednou bude umírat. Jenže tohle je ještě horší. Zmizel. A já nevím, jestli se mu něco stalo a potřebuje pomoc. Nebo se ještě vrátí a jen se toula, i když se nikdy netoulal. Nevím, co se mu stalo, kdo mu co udělal, kde je, kde ho mám hledat ...


Říkám si, co všechno jsem mohla udělat, aby se to nestalo. Předevčírem jsem našla první své napsané příběhy. Byly o něm. O jeho kotěcím věku. Staré deset let. Kdybych je možná nenašla, byl by tu s námi ... Najednou mám pocit, že za to můžu. Mám toho strašně moc a kočky šly stranou.

Kuba doufá, že je v nebíčku. Já stále doufám, že se ještě objeví, že se jen toulá.

Víc fotek jsem nenašla, protože nemám sílu je hledat. Tyhle jsme vytiskli na inzerát, že se nám ztratil ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janinka Janinka | Web | 6. května 2011 v 22:36 | Reagovat

Snad se mu nic nestalo, třeba zatoužil po troše volnosti a zase se brzy vrátí!

2 Awia Awia | Web | 6. května 2011 v 22:45 | Reagovat

Tahle kočičí dramata moc dobře znám. Sama si pamatuji na den, kdy byl náš kocourek poprvé přes noc venku a nevracel se. Byla zrovna bouřka, zima ... a on byl chudák zvyklý na své místečko v teple domova. Vrátil se po třech dnech. Teď už není, ale to je jiný, dlouhý příběh... A dost už o mě. Chtěla jsem jen říci, že doufám, že se kocourek vrátí. Vím, jaké to je. Vím, že naděje umírá poslední... Tak snad si zítra zamrouká.

3 agrrr agrrr | Web | 6. května 2011 v 22:47 | Reagovat

Bohužel i mi hledáme kočičku, jeslti se zaběhl, nebo ho zakousli vlci, nikdy se netoulal. Mamka to těžce nese, protože jeho kočičí maminku vlci zakousli :-(
kdybych byla blíž, mile ráda bych pomohla hledat. Takhle můžu jen držet palečky a přát, aby se celej umorousanej hned zítra ráno objevil a dožadoval se žrádílka a mazlení.

4 pohadky-pro-kulisky pohadky-pro-kulisky | E-mail | Web | 6. května 2011 v 22:51 | Reagovat

Holky dík, snad aspoň usnu a nebudu svým bulením a smrkáním budit prcka:-( Taky doufám, že ještě přiběhne. Edith

5 Malkiel Malkiel | Web | 7. května 2011 v 0:44 | Reagovat

To mně mrzí. Já jako zvířomil vím co to znamená, když člověk ztratí tu němou tvář. Doufejme, že se jen někde zatoulal a zase se objeví. Držím palce. ;-)

6 Albert Pes Albert Pes | Web | 7. května 2011 v 1:01 | Reagovat

Nebyl Elí takovej ten typ z Bible, kterýmu se děcka posmívala, že je plešatej, načež je on proklel a z lesa vylezly medvědice a čtyřicet jich roztrhaly? To vám byly doby krásný... Kdepak, dneska vás v Německu zažalujou, když tu malou bestii jen plácnete přes prdel.

7 Eliška Eliška | Web | 7. května 2011 v 3:39 | Reagovat

Přeju ať se vrátí. Nedovedu si představit, kdyby jedna z mých dvou zmizela... Jednou mi moje číča vyskočila ze 4 patra a hledala jsem jí 3 hodiny, naštěstí našla. Takž vím alespoň trošku jaké to je. Neztrácejte naději :-(

8 Eva Eva | E-mail | Web | 7. května 2011 v 7:33 | Reagovat

Věřím,že se najde kocourek.Třeba si jen odskočil na pár chvil,aby světa okusil.
Přeji moc aby se navrátil.Naděje stále žije.Držím pěstičky.

9 Malkiel Malkiel | Web | 7. května 2011 v 7:46 | Reagovat

[7]: Tak to je frajerka. Jedna z mých dvou koček skočila jen z třetího patra. Ale vlastně byla tehdy teprve osmiměsíční kotě. Objevil jsem ji až druhý den podle vývěsky v domě, kterou tam vyvěsila sousedka vedle z domu, která ji našla a vzala ji k sobě domů. Jinak když jsem na chatě, tak zmizí třeba na tři dny. Potom většinou máme koťata. ;-)

10 Robka Robka | Web | 7. května 2011 v 7:54 | Reagovat

Taky mám kocourka, i když je jen "obyčejný", nečistokrevný.
Přeji, ať se vám Eli vrátí. Kočky jsou osobnosti a nikdy nedělají to, co by samy nechtěly. Asi měl k tomu zatoulání svůj důvod.

11 Eunice Eunice | E-mail | Web | 7. května 2011 v 9:09 | Reagovat

Já mám tři psi. Před nedávnem - ano, připadá mi to, jako kdyby to bylo včera, i když jeto už přes 5 let - mi zajeli mého nejmilejšího Matýska. A tak mamka nelenila a koupila mi nového. Ten je úplně jiný a nikdy mi toho prvního nenahradí. Sic máme 3 psi... Kdyby mi ale jeden z nich utekl asi by mě klepla pepka.
Doufám, že se objeví. Většina koček se objeví. Naděje umírá poslední ;-)

12 m. m. | Web | 7. května 2011 v 19:55 | Reagovat

Zatraceně krásná kočka. Držím všechny prsty, co mám, aby se našel. Musí být hrozné nevědět, co se s ním stalo.

13 arcana arcana | Web | 7. května 2011 v 20:50 | Reagovat

Jéžiš :-(
Takový nádherný kocourek, doufám že se najde...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama