Den, kdy nevím, co se se mnou děje

19. května 2011 v 17:12 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Velmi zřídka mám dny, kdy nevím, co se se mnou děje. Pokusím se vám ho dnes autenticky popsat, protože bych ráda věděla, jestli se to děje i vám nebo je to jen nějaký můj den, kdy ...

Od rána jakoby cítím, že není dobře. Možná se bojím, že se něco stane. Svítí sluníčko a já se bojím. Nevím čeho, nevím koho ... Mám pocit, že vše, co jsem udělala bylo špatně. Mám obavy, že vše, co plánujeme je ještě horší ... Každá má věta na blogu je blbě. Co tím chci dokázat? Komu? Čemu? Proč? Všechno, co chci dělat je blbě. Kdybych jen byla, vařila, uklízela a starala se ...!

Čím víc ubíhá den, tím se strach víc a víc zvětšuje. Něco přijde. Něco zlého ... a způsobila jsem to já. Nevím čím, ale mohu za to. Dobře, už nebudu nic dělat, nic psát, nic fotit, vlastně ani chodit tancovat ... je to mimo. Jak si mohu dovolit psát pohádky? Co si vůbec o sobě myslím! Co komu chci sdělovat? Já!!!

Znáte někdo tyhle pocity? Ony se ani nedají pořádně popsat. Josu nejprve u žaludku. Pak se šíří dechem do celého těla. Napadnou krev. Rozbolely mě nohy. Naskočila migréna klasicky nalevo už od ramene. Nejlepší by bylo se vypsat, ale ani na to nemám právo. Vždyť je den. Děti se mnou. Nemůžeme ven, jsou nemocní. Nic hrozného, ale antibiotika na zelenou rýmu zaberou až tak večer. Ještě by něco dalšího chytly. Já bych ani ven nešla. Chci být zalezlá, ale přitom čím víc jsem zalezlá, tím hůř mě válcuje podivná úzkost.

Ani na tyhle řádky nemám právo. Jsou o ničem. Nemám právo mít depku nebo co to je?

Proboha máte někdo někdy takovéhle pocity, že už nemůžete nic tvořit, že vše je blbě a že se něco stane?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. května 2011 v 17:21 | Reagovat

Stačí někdy jediné slůvko, které vás raní, aniž byste si to třeba uvědomila. I nějaká zpráva, situace. Něco vám spadne z ruky a řeknete si, páni, jsem nešika. Děláte něco a myšlenky lítají bůhvíkde. Máte pocit, že jste něco neudělala tak, jak jste měla. Nejraději byste někam zalezla, nic neposlouchala, všechno zaspala, ale pocit, že vás děti potřebují (případně kdokoliv jiný) vám nedovolí zalézt... Hlavu máte jako škopek a přitom se vám nic nechce ani psát, nikomu volat. Myslím, že tyto pocity máme všichni- zkrátka se tomu říká ,,den blbec". To přejde... ;-)  :-)

2 Dubious cat Dubious cat | Web | 19. května 2011 v 17:37 | Reagovat

Já tyhle pocity mívám docela často, nevím, co je příčinou, ale většinou do rána zmizí:)
Připadám si nemožná, blbá, neschopná, chce se mi zvracet ale nevím proč a zvracet doopravdy nechci..nejlepší by bylo celý den spát (ale i ty sny jsou pak moc filosofické)

3 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 19. května 2011 v 18:23 | Reagovat

Tohle asi zažije občas každý. Důvod může být různý. Od zcela racionálního (jak píše Růža z Moravy), až po útoky zla (o těch docela zajímavě vyprávěl jeden exorcista). Asi jedinou obranou je zkoumat původ černých myšlenek a nejsou-li tvé vlastní a logické, pak je důsledně odmítnout. Mám taky dny, kdy nevytvořím nic, nezavolám nikomu a nic mi neudělá radost. Není jich moc, ale jsou. Nezbývá nic jiného, než se snažit dělat to, o čem víš, že je dobré a modlit se.

4 justlives justlives | Web | 19. května 2011 v 19:04 | Reagovat

hezký dess

5 Slunďa Slunďa | Web | 19. května 2011 v 21:06 | Reagovat

A není to změnou počasí, která zítra nebo pozítří proběhne? ;-)

6 Kerria Kerria | Web | 19. května 2011 v 21:41 | Reagovat

Tyhle dny občas taky mívám. Neřekla bych "den blbec" spíš "divný den". V člověku se mísí pochybnosti o sobě samém s pocity marnosti v důsledku čehož má chuť se někam zahrabat, aby nebyl vůbec vidět. Dá se to léčit pořádným úklidem kolem sebe - já např. umývám okna, přerovnám skříně apod.

7 signoraa signoraa | Web | 19. května 2011 v 21:52 | Reagovat

Edith, tyhle dny asi zažíváme občas všichni. Před týdnem jsem měla takový den, kdy od rána mi bylo divně, krev mi tepala ve spáncích, nemohla jsem dýchat a přitom bylo kouzelné počasí, v práci mi všechno padalo z rukou a já trnula, co pokazím. Neměla jsem chut' s kýmkoliv o čemkoliv mluvit. Po dvou hodinách, když mě šéf viděl, rozhodl, at' jdu domů, že vypadám nemocně. Poslechla jsem a šla. Doma jsem zalezla do postele a probudila se ve 4 odpoledne. A bylo dobře. Někdo takové dny léčí prací, někdo potřebuje blízkou osobu, se kterou si promluví. Mě pomáhá to zaspat.
Držím palce, aby bylo lépe. :-)

8 Alisa Alisa | Web | 19. května 2011 v 22:05 | Reagovat

Myslím, že ak by si tieto dni nemala, bola by si robot . Očividne každý ich má, takže treba iba počkať a ono to prejde . :-) Aspoň mne sa ešte nestalo, že by niečo neprešlo .

9 Arcana Arcana | Web | 20. května 2011 v 10:43 | Reagovat

Mám je tak často, že ani nevím co je normální duševní stav a co ne (a na tuhle větu taky nemám právo)
/Posmutněle mrkající smajlík/

Ale zrovna včera jsme měli báječnou taneční hodinu, taky povídání o tančení, a tak.
Tanec pomáhá. Endorfiny a tak :-D

10 Janinka Janinka | Web | 20. května 2011 v 16:24 | Reagovat

Občas to na mně taky padne. Začne to takovou tupou bolestí u srdce a rozleze se to postupně po celém hrudníku. Takový den bych nejraději zalezla alespoň kilometr pod zem. Jenže to kvůli povinnostem docela dobře nejde a nezbývá, než to přetrpět.

11 adaluter adaluter | Web | 21. května 2011 v 2:05 | Reagovat

Žaludek v kleštích, tíseň, nepříjemný pocit mravenčení, nebo brnění, či napětí, rozlézající se po těle a současně i po duši, tíha za krkem, neschopnost volně dýchat a komunikovat, marnost, úzkost, strach a panika, obavy až hrůza z budoucnosti a přesvědčení o vlastní nicotnosti a neschopnosti, takhle u mě už dvacet let začíná deprese. Někdy mám štěstí a opravdu to do druhého dne přejde, i když dobře mi není ještě pár dní a někdy ne a pak jdu k doktorovi jako na porážku, protože mám pocit, že jsem zase selhala. :-(
Doufám a věřím, že to přejde, myslím, že jsi přetížená, možná sis toho nabrala trochu moc.

12 edithhola edithhola | E-mail | Web | 21. května 2011 v 15:57 | Reagovat

[11]: Tíseň, která pudí něco dělat, ale rychlostí se tíseň ještě násobí. Nebo nutí  utéci. Usnout nejde, i kdyby byla možnost, nebo jsou sny stejně psycho ...

13 plus size evening gowns plus size evening gowns | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 9:00 | Reagovat

I happen to enter your blog with the help of Google search. To my sheer luck I got what I was searching for. Thanks.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama