Zachraňovat nedonošené děti? Kde je hranice?

6. dubna 2011 v 22:15 | Edith Holá |  SOCIÁLNÍ a jiná témata
Někdy si říkám, že technika a věda nás postavily před tolik nových etických otázek, že jestli nějak platíme za vzpouru proti Bohu, tak je to pokrokem vědy a techniky. Myslím tím hlavně pokrok v medicíně.

Když mi předevčírem od mé kamarádky - maminky tří dětí - přišlo na fb asi potřetí, že bude zvracet z výroku ministra zdravotnictví, protože řekl, že se nebudou zachraňovat nedonošená miminka, tak jsem prošla několika fázemi. Nejdřív jsem si myslela spolu s ní, že jde o blbý žert, protože jsem se domnívala, že jde o každé miminko, které není v termínu. Nejsou peníze, je málo inkubátorů, tak ušetříme na nedonošencích. Na kom budeme šetřit příště? Na miminkách s postižením? Na starých umírajících lidech? Na dětech, které před operací mají šanci přežít menší než padesát procent jako měl v pátém měsíci můj syn, tak tu operaci neprovedeme? ... Přečetla jsem si na fb zprávy od Nedoklubka a jejich výzvu, ať jim píší matky, které své kulíšky porodily velmi brzy.

Jenže ono nejde o všechna nedonošená miminka. Ono jde o určení hranice, od kdy zachraňovat a od kdy ještě ne. Pan ministr ji chce posunout dokonce za 24. týden. Z předporodního kurzu jsem věděla, že jedině v podolské porodnici je centrum, kde zachraňují už od 21. týdne. Ale pravděpodobnější a častější záchrana je až od 24. týdne. Oddychla jsem si, že mé dítě už tak brzy zachrání, kdyby něco ... Když mi na ultrazvuku okolo 21. týdne řekli v obou těhotenstvích stejný údaj, že mé miminko váží 300 gramů, představila jsem si, že je menší a lehčí než pytlík mouky. V tomto období jsem se o své šmrdoly nejvíce bála. Bylo mi jasné, že tyhle týdny by bylo jejich narození nejne ambivalentní otázkou. Jejich záchrana by byla bojem za lidskost nebo proti lidskosti? Otázka záchrany dětí pod půl kila v 21. až 24. týdnu je vlastně na úrovni otázek kolem eutanazie.

Medicína nám dnes umožňuje udržovat předčasně narozeného člověka i starého člověka v nezměrných bolestech nebo v kómatu i mnoho dní, měsíců, let. Člověk nemá právo vzít druhému člověku život. Věřím, že dítě je od početí člověkem. Přesto si ale kladu otázku, zda je lidskostí důstojně ho vyprovodit na druhý břeh nebo je lidskostí ho udržovat při životě za podle mě nesmírných bolestí. Starému člověku můžete ulevovat morfiem. Pokud na to zdravotnictví má, tak i v takových dávkách, že opravdu netrpí, dokud neumře sám. 300 gramovému "miminku do dlaně" žádné utišující léky dávat nemůžete.

Je otázkou, jestli tak malý člověk cítí a vnímá svět a sám sebe. A proč by necítil? Maminky popisují, že dítě za sklem v inkubátoru jejich hlas pozná. Dítě vnímá hlas své matky i v břiše. Dítě vnímá i nepohodlí v břiše, pokud matka je v poloze, která mu nevyhovuje. Cítí její bolest, její rozrušení, strach, ...

Kamarádka měla to štěstí v neštěstí, že se jí placenta utrhla na začátku sedmého měsíce (30. týden) a tím pádem nikdo záchranu jejího syna nezpochybňoval. Bylo to právě v podolské porodnici. Kamarádka má měsíční zkušenost s hlazením svého miminka přes sklo inkubátoru. Ale také viděla v dalších inkubátorech právě malé kulíšky z diskutovaných týdnů. Vnímala jejich utrpení. Praskaly jim cévy, plíce, srdce ... Měli operace a některé stejně nepřežili. Trpěli oni, jejich matky, zdravotní personál. Myslíte si, že dítě, které přežije, zapomene tyto bolesti prvních čtyř měsíců v inkubátoru? Nezapomene. V mapě těla zůstává vše, co prožijeme.

Je dobře když Nedoklubko vyzvalo maminky, které tohle prožily, aby jim napsaly všechny pocity a zkušenosti s nedonošenými miminky, které se narodily kolem 24. týdne, přežily a žijí, ale i které nepřežily. Ty jediné mají právo říci, jestli by své dítě nechaly žít nebo ne. Jejich zkušenosti pomohou zodpovědět tuto šílenou otázku. Jinak je to plané teoretizování. Spolu s touto maminkou dvojčátek, se domnívám, že by to mohlo být individuální posouzení každého takhle brzy narozeného děťátka. Lékaři spolu s rodiči nejlépe vědí, kdy nechat žít a kdy se rozloučit.

Tolik nových etických otázek máme díky rozvoji medicíny, že je mi z toho spíše smutno. Myslím, že nám byla díky tomu vzata možnost se smířit s přirozeností. Například neplodné ženy se dnes můžou rozhodnout pro umělé oplodnění. Mohou mít i spermie jiného muže než svého partnera. Žena, která své dítě nemůže mít nebo ho nemůže odnosit, se dnes (zatím bez zákona) může i rozhodnout pro to, aby děloha jiné ženy její dítě odnosila. Také ale pokud má genetickou vadu nebo nemá vajíčka, tak si může zažádat o vajíčka nějaké dárkyně. Nechá si je oplodnit (v lepším případě svým partnerem) a ty pak odnosí jiná žena. Takže dítě má ve finále tři matky. O surrogátním mateřství má povídka.

Jsem pro to, aby v některých životních situacích jsme se spíše naučili smířit s tím, že něco nejde, že nám to nebylo umožněno. Bohužel nebo pro některé bohudík věda to umožnila. Nechtěla bych stát před takovými otázkami. Ale jedno vím jistě, dívat se na utrpení svého dítěte narozeného takhle brzy, bych nevydržela. Ale kdo ví?

Co si myslíte vy?

Vyhledala jsem si pár odborných článků k tématu nedonošených dětí. Zkusím to zítra zpracovat i s čísly, kolik takhle zachráněných dětí žije a jejich maminky jsou za to rády. Kolik je jich následně s postižením nebo jsou zdravé. Jestli tyto kulíšci menší než pytlík mouky opravdu cítí bolest nebo ne. Mám v ruce články od neonatologů přímo z podolského oddělení pro nedonošená miminka.

Nedonošené děti mají i svůj mezinárodní den. Zde je blog zdravotní sestřičky, která se těmito miminky zabývá.

Nedoklubko Os
Je-li tu někdo s kulíškem narozeným 24 tt a méně, můžete se, prosím, ozvat na e-mail: luptacikova@nedoklubko.cz, na tel.: 602 68 25 40 nebo zanechte kontakt zde a já se Vám ozvu.

Prosíme Vás o pomoc při sestávování našeho stanoviska k reportáži reagující na prohlášení pana ministra zdravotnictví o posunování hranice životaschopnosti předčasně narozených dětí.
Pokud byste souhlasili s uvedením Vašeho příběhu či napsáním tří čtyř vět, co Vám takto brzké narození přineslo, napište prosím na adresu :info@nedoklubko.cz. Celé prohlášení Vám zašleme před uvedením ke schválení.
Předem děkujeme za spolupráci
Rodiče z os Nedoklubko
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 6. dubna 2011 v 22:34 | Reagovat

S tímhle zkušenost nemám a tak, bohužel, nemohu pomoci.
A máš pravdu, hranice mezi možnostmi a etikou je strašně moc nejasná. Ano, lidé se udržují při životě uměle, ale jaká je kvalita jejich života?
Kdyby se neudržovali při životě uměle, tak potom zemřou. Sami, přirozeně, tak jak by patrně zemřeli, kdyby se neudržovali při životě uměle.
Myslím, že určit hranici zde je těžké. Ale asi by byl rozdíl mezi člověkem mladým, který je v kómatu (a ze kterého se může časem probrat) a člověkem starým, kterého sužuje zákeřná zhoubná nemoc, a který by zřejmě zemřel v každém případě.
Nechtěla bych tyto rozdíly řešit. Ale vím určitě, že tento vegetativní způsob života v nemocnici bych nechtěla postoupit za žádnou cenu.
S miminky v inkubátoru nemám též zkušenosti, takže ani tady ti nepomohu. Ale držím palce, aby se ti nashromáždilo co nejvíc odpovědí.

2 Alisa Alisa | Web | 6. dubna 2011 v 22:36 | Reagovat

PROSÍM ? To akože naozaj mieni niekto zabíjať/nezachraňovať/nazvimetohocijako predčasne narodené deti ? To sa vám v tej vláde niekto zbláznil ? Môj brat sa narodil v 26. týždni a predstava, že by mu niekto nedal šancu žiť iba pre to, aby sa znížili náklady ? Otec by ich roztrhal... Kde to preboha bolo pre nemocnicu stratové ? Strávil prvé dva roky viac-menej tam a vrazili sme za celý život do zdravotníctva toľko peňazí, že sa to ani nedá zrátať . Niekto sa opovažuje tvrdiť, že nejaké iné bábo nemá právo na život iba preto, že sa narodilo skôr ? Veď môj brat je najzdravší z nás všetkých ! Samozrejme, boli komplikácie, dvakrát mu zlyhalo srdce a ešte pred necelým polrokom bol v Amerike na operácií mozgu, ale preboha, však sme si to všetko platili ! Som maximálne vytočená... Toto je systém ? Nikomu neželám nič zlé, ale tým magorom, čo to navrhnú by som priala zažiť aspoň jeden deň strachu o svoje dieťa, aby pochopili .

3 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 6. dubna 2011 v 22:50 | Reagovat

[2]: Ano, pan ministr dokonce má jediný důvod a to peníze. Každý den záchrany takového prťavce je příliš drahý.

4 kriza kriza | Web | 6. dubna 2011 v 22:56 | Reagovat

Mně přijde hrozné, že se kryje odkdy se dítě už zachraňuje a dokdy se ještě dá udělat potrat (ten z lékařských důvodů) ...

5 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 6. dubna 2011 v 23:13 | Reagovat

Nemám zkušenost, nemůžu soudit. Podle mě to hodně záleží na konkrétním případě, ale počkám si na tvůj další článek se statistikami.

6 adaluter adaluter | Web | 6. dubna 2011 v 23:25 | Reagovat

Myslím, že by tato rozhodnutí měla zůstat na lékařích, ve spolupráci s rodiči. Vždyť každý případ je odlišný, každý mimíšek je jinak životaschopný a bojovný, může se stát, že i mladší miminko, je v relativně dobré kondici a zaslouží si přinejmenším šanci. Když už nám pokrokem ta možnost byla dána, bylo by nespravedlivé osoudit ho k smrti jen proto, že mu podle ministerské vyhlášky, v kalendáři chybí pár dní, k dosažení hranice úředně uznané "životaschopnosti".

7 Fleur 花 Fleur 花 | Web | 6. dubna 2011 v 23:26 | Reagovat

No já jsem byla nedonošená a mýmu bráškovi taky chybělo ještě hodně týdnů ... představa kolik dětí by přišlo o život mě opravdu děsí.

8 Mami Mami | Web | 7. dubna 2011 v 1:24 | Reagovat

Nevím, je to sporné. Já bych nikdy nechtěla být v kůži maminky, které po porodu položí živé miminko na břicho a  ono jí tam za asistence lékařů pomalu umře. Ale také bych nikdy nechtěla být v kůži maminky, která se přes sklo inkubátoru dívá, jak její miminko trpí bolestí. Rozhodně jsem pro zvážení dodatečných kritérií životaschopnosti než jen počet týdnů, které jsou stejně vždy nejisté, zvláště u vícerčat.

9 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 7. dubna 2011 v 8:53 | Reagovat

[4]: Jo, to mě taky šokuje. Jsou to stejné týdny. Jít na potrat v době, kdy už máma jasně cítí několik dní nebo dva tři týdny pohyby a už je vidět její břicho je hrůza. To mě tenkrát naprosto vyšokovalo. Taky bylo dobré setkání v jedné ordinaci v Podolí. Já jsem moc a moc chtěla miminko a tehdy to nešlo a v ordinaci byla další miminka, která hned vedle mě říkala svému doktorovi, že jde na potrat a bříškou už měla vidět. Připadala jsem si jako v absurdistánu. Ale nenapadlo mě, aby mi ho donosila. Surrogátní mateřství a adopci považuji za porušení řádu, byť jsem byla sama v adopci. P.S. Dnes mám dva vlastní malé chlapáky ...

10 lenka novotná lenka novotná | E-mail | Web | 7. dubna 2011 v 9:45 | Reagovat

dobrý den Edit děkujem za podnětné zamyšlení a otázky. Já sama jsem se narodila předčasně, před čtyřiceti lety více jak o měsíc dříve. nedávali mi moc šancí, mámu jsem měsíc neviděla.když o tom přemýšlím, jak mě to ovlivnilo do života, napa...dá mně hlavně..nevzdávat to ani když šance jsou malé.Máma říká že jsem byla hodně samostatné dítě. tahle filosofie se mi hodila,když se i před pěti lety narodila v sedmém měsíci dvojčata a pak jsem se stala předsedkyní Nedoklubka. kdesi jsem četla že existuje psychologický výzkum, který ukazuje že nedonošené děti jsou v dospělosti bojovnější...když to uhráli jako miminka tak už jim to zůstane. je to dobře či špatně? má to nějaký význam pro společnost, že se ji rodí takovíto malí bojovníci? :-P  :-P

11 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 7. dubna 2011 v 9:58 | Reagovat

[10]: Děkuji. Určitě má cenu je zachraňovat, pokud to není prodlužování jen jejich utrpení, stresu a bolesti. Opravdu si myslím, že pod 24. týdnem, je to na zvážení lékaře a rodiče a životaschopnosti a dispozicích dítěte. Tak to se ráda přidám do klubu bojovnic:-) Naoridla jsme se seice v termínu, ale těžce. Máma málem vykrvácela. Pak mě odebraly a po měsíci v kojeňáku dali do adopce. Boj o život si v sobě nesu od početí :-) I v náhradní rodině jsem za přežití musela bojovat. Sice únikem do svého světa. Můj syn v pátém měsíci vybojoval svůj život při zástavě střev.  Umírá se na to po dvou třech hodinách. On bojoval sedm hodin na kapačkách, protože paní doktorka nepoznala zástavu. Bojovníci mají smysl :-D Jenom myslím, že v dospělosti často bojovat už nemusí a stejně bojují :-D Neumí si oddechnout a jen tak žít :-D Bojujete za hodně malá nedonošeňátka:-) Já tady články bojuji za ně taky, i když mám u toho spoustu otázek, namísto abych dopisovala svou knihu o hledání biologické mamky a cesty od té náhradní. Nojo, bojovnice :-D

12 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 7. dubna 2011 v 10:17 | Reagovat

O naší zemi mnohé vypovídá to, že se tahle otázka řeší ne jako problém etiky, ale ekonomiky. Po připravované "sociální" reformě je to další krůček společnosti k fašismu. Rozhodnutí o smysluplnosti života dítěte by mělo být výhradně na rodičích a lékařích. Proti vyhlášce ministerstva o životaschopnosti bych byl ochotný jít demonstrovat.

13 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 7. dubna 2011 v 10:21 | Reagovat

[12]: Souhlasím s tebou. Můj následný článek je na konci přesně o tom.

14 Vendy Vendy | Web | 7. dubna 2011 v 10:46 | Reagovat

[12]: Řekl jsi to, co jsem cítila, ale sama neuměla říct.
A přestože nemůžu mluvit za sebe, s vlastními zkušenostmi, tohle se mi taky nelíbí a po pravdě mi to smrdí. A to ošklivě.

15 Jířa Jířa | 7. dubna 2011 v 12:01 | Reagovat

Tchán se narodil a vážil kilo.Dopejkali ho, jak říká prababička mých dětí na peci:-) no díky Bohu za to, protože by tu dneska vlastně nebyly ani naše děti a nebyla bych štastně vdaná...Díky Bohu sama nedonošence nemám.Ale když jsem bojovala o potrácející se třetí miminko, předpokládám, že bych o něj bojovala ikdyby se bejvalo narodilo mnohem dřív čím vyhrožovali dr..Bojovala jsem za miminko první když mi dr všemožně tvrdili, že bude postižené .Prostě bychom si ho nechali. Takže, určitě bych o život svého nedonošence bojovala.Koho zachranovat a koho ne.. nevím, podle mě na to ani člověk nemá právo.Podle mě člověk, kterej má odejít odejde.A já, rodina můžeme -nebo měli bychom být s ním a provázet ho.At je to starej člověk nebo postižené miminko s vadou neslučitelnou se životem, nebo nedonošenátko bojující o život.Rozhodně si nemyslím, že by o tom měl rozhodovat pán, kterého se toto vůbec netýká, rozhodně by o životě nebo smrti neměl rozhodovat  kdokoli jen kvůli penězům.Je tolik lidí, co si můžou za svoje nemoce(alkoholici, fetáci, hazardéři se životem...a přesto je léčíme, a dáváme jim stále nové šance.Ikdyž u některých doktoři ví, že stejně nepřestanou pít, stejně nepřestanou fetovat a stojí to opravdu hodně ..a nedonošenátkům tuhle šanci nedat?Z jaký pozice? Dal snad někdo z těch co tyhle zákony vymejšlí někomu život?Prostě prachy jsou nad život a to je děsivé. Podle mě by se prostě melo o záchranu miminek bojovat a pokud rodiče spolu s doktorem usoudí že není šance na život nechat miminko důstojně odejít v kruhu rodiny a blízkých...ale na druhou stranu kdo to může říct na 100% že už není žádná šance..

16 Janinka Janinka | Web | 7. dubna 2011 v 16:41 | Reagovat

[9]: Tomu nerozumím, ta žena přeci nemohla jít na normální ukončení těhotenství, to se provádí pouze do 12 TT?
Co se týká mně, za dítě bych bojovala, ať by se narodilo kdykoliv. Ono totiž vykládat matce, která předčasně porodila, že její dítě má šance minimální, je naprosto zbytečné. Hormony s jejím tělem mávají a mateřský pud je silnější, než lékaři...
A jestli tak malý člověk cítí a vnímá svět a sám sebe? Cítí, to vím na sto procent.

17 Kerria Kerria | Web | 7. dubna 2011 v 17:58 | Reagovat

Nejsem si jistá, jestli cena za pokrok v medicíně není pro lidstvo příliš vysoká. Čím dál více dětí má nějaké alergie nebo jiné zdravotní problémy. Odborníci se nám snaží namluvit, že za to může zničené životní prostředí. Nevěřím tomu! Za to může právě pokrok v medicíně. Před sto lety prostě alergici na svoji alergii zemřeli a místo nich se v rodině narodilo nějaké zdravé dítě - uplatňoval se přirozený výběr. To platí i o nedonošeňátkách.

A i my starší platíme za pokrok v medicíně. Medicína nám dokáže prodloužit život, ale kolik z toho delšího života je tzv. kvalitního? Kdysi jsem někde četla přesná čísla, už si je bohužel nepamatuju. Ale ten kvalitní život se prodloužil jen nepatrně - o pár měsíců, zatímco život jako takový se prodloužil o několik let. Dalo by se říct, že medicína nám zdvojnásobila (možná i ztrojnásobila) dobu, po kterou jsme nemocní a trápí nás nejrůznější bolesti.

Nedokážu zaujmout jednoznačný postoj k záchraně nedonošeňátek, zvláště těch hodně malých. Podle mě je to proti přírodě, ale na druhou stranu jako matka bych asi taky chtěla, aby doktoři něco udělali.

18 amy michelson wedding gowns amy michelson wedding gowns | E-mail | Web | 31. října 2012 v 14:54 | Reagovat
19 fake breitling montbrillant watches fake breitling montbrillant watches | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 6:25 | Reagovat

I just sent this post to a bunch of my friends as I agree with most of what youre saying here and the way youve presented it is awesome.
http://www.latewatches.com/rado-classic.html

20 disney princess wedding dresses disney princess wedding dresses | E-mail | Web | 2. května 2013 v 7:50 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama