Vyrovnání se s vrahem Aničky

26. března 2011 v 23:28 | Edith Holá |  Téma týdne
První půlku týdne jsem si říkala, že si vlastně blogeři vybrali z témat týdne správně. Potřebovali se nějak vyrovnat s možným vrahem Aničky, když pseudovězeňská morálka to neumožnila. Ota B. možný vrah je mrtvý. Oběsil se na teplácích a spoluvězeň spal. Bachaři nic neviděli, neslyšeli. Je mu přičítáno znásilnění a zabití devítileté holčičky. Vězni jim říkají prcičkáři a nepřežijí ve vazební věznici zpravidla 24 hodin. Na společnost tedy žádné vyrovnání se s takovou bestií nezbude. Blogeři si sami dali možnost literárně se s deviantem poprat. K trestu smrti je většinou názor buď ano nebo ne. Ale také je možný ještě rozporuplný. Co s těmi hajzly, když jejich léčba je nákladná a většinou stejně neúčinná. Doživotní vězení nebo psychiatrická léčebna je také pro společnost finančně nevýhodná. Když je propustí, zpravidla zabíjejí znovu. Zabít je? Většina z nás tak maximálně zabije mouchu a ještě s blbým pocitem. Přikázání nezabiješ je v nás zakódováno a nemusíme ani v Boha věřit. Tak trochu společnost přiznává možnost zabití v sebeobraně. Přesto daná norma nezabiješ zůstává v platnosti. Mít katy, které to vykonají za nás, to už tu bylo. Mnoho z nás už nechce trest smrti. Se svobodou a demokracií se to vylučuje. Nechci katy, nikdy bych se nešla podívat na popravu. Tím jsem si jistá.

Téma týdne od druhé půlky týdne už ve mně spíše navodilo nelibost. S pravděpodobným vrahem Aničky a jinými zabijáky dětí jsem se literárně vypořádala svým pondělním článkem. Od pátku na mě ale padl pocit, že na každém rohu číhá někdo, kdo bude usilovat o život mých dětí nebo můj. Nebo se nám oběma něco stane a oni zůstanou sami. K tomu jsem začala psát ty nejhustší vzpomínky na své dětství v adoptivní rodině. Ze včerejšího článku na mě dopadla negativně informace, že prarodiče mají vyživovací povinnost k vnoučatům, když se jejich rodičům něco stane nebo se dostanou do těžké finanční a bytové situace (např. nezaměstnaností a hypotékou). Dnes mi došlo, že mí synové by byli už čtrnáctým a patnáctým dítětem mé náhradní matky, pokud by se nám něco stalo. Nemohla jsem jako dítě zabránit přísunu dětí do naší velkorodiny. Teď mohu. Své syny bych jim nikdy nesvěřila. S manželem jsme se domluvili, že napíšeme závěť a notáři ji co nejdříve odevzdáme. Mé syny nedostane ta, která je v mém rodném listě na místě matky. Ale moje biologická mamka, pokud bude naživu nebo její druhá dcera.

Taky vás téma týdne "trest smrti" dostalo osobně? Mně tedy ano.

Bože, prosím, ochraňuj všechny živé bytosti před devianty.

(K tématu týdne "Trest smrti" jsem ještě napsala Kdo zabije mé dítě, zaplatí! a I vrazi mohou svůj čin odčinit)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 26. března 2011 v 23:49 | Reagovat

případ Aničky mě rozplakal a ne jednou, ale možná právě proto odmítám napsat článek na téma týdne, protože by to nejspíš nedopadlo dobře a já bych napsala něco hodně bezcitného
řeči, abys na to nemyslela jsou zbytečné, že...já chápu, že se bojíš...nebál by se snad jenom člověk, který v sobě nemá kouska citu...
myslím, že to s tou závětí je dobrý nápad, když nechceš, aby se kluci případně dostali do péče tvé adoptivní maminky...jak nad tím teď tak uvažuju, tak ani nevím, komu bych měla své děti svěřit, kdybych nějaké měla nebo až nějaké budu mít...v podstatě mám jenom taťku a toho od prázdnin taky mít nebudu, takže pokud budu mít jednou dítě a něco se mi stane, tak nejspíš zůstane úplně samo, mno, to je jedno, to nebudu rozebírat, člověk by navíc neměl hned myslet na nejhorší

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 26. března 2011 v 23:55 | Reagovat

[1]: Taky mi najednou došlo, že by zůstali sami. A bylo mi z toho pořádně ouvej. Jdu spát a budu se víc modlit a nemyslet na tak smutná témata.  
Doufej, že si vezmeš partnera, který bude mít širokou a dobrou rodinu. Můj manžel už je na světě sám. Příbuzní mu umřeli. Vlastně nedávno :-(

3 Alisa Alisa | Web | 27. března 2011 v 0:16 | Reagovat

Moja nevlastná mamka stále plače, že ak by náhodou zomrel otec na infarkt z prepracovania a ona následne na zlomené srdce, brat bude môcť ísť jedine ku mne . Hold, síce starí rodičia z oboch jeho strán žijú, ale to čo predvádzajú sa rovná psychickému týraniu . Asi by som ich zobrala oboch, na pospas mojej matke by som teda nenechala ani mačku . Mňa sa to nedotklo, pevne verím, že súrodencom sa už proste nič viac nestane, hoci sama som sa začala na noc zamykať a uvažujem nad výstrihmi/dĺžkou svojich šiat . Predsa len, to znásilňovanie sa netýka iba detí .
K Aničke sa ja osobne už nevyjadrujem . Je jej príliš a to všade, chudák dievča nemá pokoj ani v hrobe . Akoby každý deň nezabíjali deti, to keby som si to všetko brala k srdcu (po všetkých tých hrozných "prípadoch", ktoré som si na prednáške vypočula a ešte vypočujem, ak sa tam doplazím), už by som tu nebola .

4 Bylinka Bylinka | Web | 27. března 2011 v 0:23 | Reagovat

V naprosté většině souhlasím :-) Jsem teprve dvacetiletá žába, ale uvažuju už taky do budoucna a nedovedu si představit tu beznaděj, kdyby někdo něco udělal mému dítěti... Podobné starosti se mě naštěstí zatím ještě netýkají :-)
Trest smrti? Já nejsem jednoznačně pro ani proti. Záleží na dané okolnosti, čeho se ten člověk dopustil. Rozhodně bych nebyla pro, aby se z trestu smrti stala běžná rutina, ale v některých případech, kdy je odsouzený nebezpečný všem okolo a nevyléčitelný, nenapravitelný - pak asi ano. Nemluvím o stovkách lidí, jde o jedince. Teroristi, diktátoři...  Naštěstí nejsem já ta, kdo o tomhle rozhoduje. I když trest smrti by byl pro ně spíše vysvobozením. Největším trestem pro takové lotry by byla tvrdá a těžká práce. To by si pak sakra rozmysleli, jestli po propuštění chtějí něco dalšího spáchat.

5 Malkiel Malkiel | Web | 27. března 2011 v 1:32 | Reagovat

[4]: Taky si myslím, že největším trestem pro bestiální vrahy by byly galeje, tak jak to bývalo v minulosti. Trest smrti zločince vlastně netrestá, jen ho zbaví jeho darebného života, nic jiného.

6 edithhola edithhola | E-mail | Web | 27. března 2011 v 10:29 | Reagovat

[5]:Taky bych mu přála galeje. Nebo pokání typu dobrovolného pokání, které na sebe de Niro ve filmu Mise (nebo Misie?). Moje nevl. máma používala často slovo galeje. U dělám vám ze života galeje. Tak aspoň takové :-)

7 Polgara Polgara | Web | 27. března 2011 v 11:43 | Reagovat

Hdoně hledíš dopředu, což je z tvého uvažování patrné a je to dobře.
Vrah Aničky je jedna velká neznámá a pokud si vzal život, než aby čelil následkům svých činů je to srab. Ale kdo jsme, abychom nad takovými bestiemi vynášeli rozsudky smrti? Ano, jsou to zrůdy, ano sama jsme patřila mezi ty, kteří byli pro znovu zavedení rozsudku smrti.
Ale když se na to dívám z vícero úhlů...je to příliš rozporuplné téma, aby se dal vynést jednoznačný soud. Ale kdybych měla říct na rovinu, co si o tom myslím, tak s eprojeví moje skrytéjší já a prohlásí ano. Člověk, který zabil, opakovaně a ještě se v tom vyžívá, není člověk.

8 Malkiel Malkiel | 27. března 2011 v 11:51 | Reagovat

[6]: Taková hodná a citlivá maminka. :D Přišla si vůbec někdy na to, proč se stala pěstounkou? Mě tak někdy napadá, že ne vždy tyto lidi k tomu vede touha pomoci dětem.

9 pavel pavel | Web | 27. března 2011 v 13:27 | Reagovat

Já bych to co se stane s dětmi tolik neřešil. Chceme i po smrti aby všechno šlo podle našich představ. Proč? Trápit nás to už nebude. A co se má stát, se stejně stane. A tedy proč malovat čerta na zeď.

10 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 28. března 2011 v 10:28 | Reagovat

[8]: Jsou to jen mé fantazie. Nejprve smutek a touha po dítěti ji přivedla k prvnímu. Ale smutek z toho, že nemůže mít vlastní dítě ji hnalo po touze mít další malé a ještě menší. Spojeno s vyhořením, vlastním traumatem s muži a tátou, který je opustil. Možná i to, že nechtěla pracovat (pracovala jen před prvním dítětem) a touha po moci nad někým ... Ty dvě poslední jsou opravdu jen má dedukce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama