I vrazi mohou svůj čin odčinit

27. března 2011 v 23:16 | Edith Holá |  Téma týdne
Nenahání mi hrůzu slovo smrt, ale slovo trest. Trest je něco, co v lidech je spojeno se strachem. Jeden bloger to dnes dotáhl ad absurdum. Trest se má rovnat strachu podle něho. Vrátil by nejen trest smrti, ale i fyzické trestání do škol. Sevřel se mi hrůzou hrudník a pochopila jsem, že s posledním dnem tématu "trest smrti" musím i já činit pokání. Kdo mě pravidelně čte, ví, že mám své článkové pády i vrcholy. Možná jako apoštol Pavel :-). Na jedné straně jsou jeho věty o lásce považovány za velepíseň lásky (1 Kor 13) a na druhé straně je právě jeho jiný text dáván do souvislosti s tím, že katolická církev je pro trest smrti (Římanům 13,4 "vládnoucí moc může být vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo", čl. 2266 v Katechismu tedy připouští trest smrti v případech krajní závažnosti). Jan Pavel II. se to snažil svou encyklikou Evangelium vitae odčinit a prosazoval zrušení trestu smrti po celém světě.

Trest je součástí prevence. Součástí. Ne trest rovná se prevence. I když je v některé zemi trest smrti zaveden, nemá to vliv na trestnou ani jinou činnost. V zemích, kde se ještě dnes žena, která je nevěrná manželovi, trestá nejhorším způsobem smrti ukamenováním, se stejně nevěra nevymýtila. Stejně tomu bude tak u vrahů. Vrah jedná buď z rychlého pohnutí nebo se na kořist připravuje. I ta příprava musí být ale už pod vlivem jeho patologie. Ve škole nás donutili v předmětu Sociální deviace zpracovávat psychologii devianta na základě vyhledaných výzkumů ze zahraničí. Tak si např. pamatuji jeden referát, z něhož vyplynulo, že nájemní vrazi mají nulové svědomí. Ostatně kultovní film s hezkým hlavním hrdinou Leon ukazuje totéž ve zkratce. Nájemní vrah se tetelí nad svou květinou a pak jde zabíjet. Na mě tenkrát padl psychologický rozbor patnáctiletého chlapce, který postřílel spolužáky v kalifornské škole (březen 2001). Chlapec při zatýkání nekladl odpor. Jeho odpovědi byly upřímné. Matka před kamerami křičela, že budoucnost jejího syna je ztracena. Bohužel, jak se později zjistilo, jeho budoucnost nezajímala rodiče ani před střelbou. Matka ho viděla jen zřídka a otec ho zanedbával. Nezaplatil mu ani obhajobu. Andy byl před soudem zastupován veřejným obhájcem, který mlčel i při obžalobě, která mohla vyústit v pět set let vězení. Nikdo z jeho rodiny nepřišel. Byl sám u soudu jako v životě předtím. Na svůj čin upozorňoval dopředu, ale nikdo šikanovaného hubeňoura s dětským obličejíkem nebral vážně a dokonce ho vyzývali k tomu, ať to udělá a dál se posmívali, že je chcípák. Jeho střelba bylo bohužel uskutečněné volání: "Jsem nešťastný. Unavený ze šikany. Chci zabít nějaké lidi. Slyší mě vůbec někdo?"

I ve výchově je často jasné, že cestou trestů se nikam nedostanete, pokud je nechcete stále zdokonalovat a vymýšlet horší a horší, aby se dítě začalo bát a konečně začalo poslouchat. Je to k ničemu. Trest je vlastně prohra toho, kdo trestá. Vždy to jasně cítím, když své děti trestám, protože jsem tak unavená, že už mě jiná forma nenapadne. Trest je rychlejší, ale ve finále nepřináší nikomu úlevu a do budoucna nepřináší dobré ovoce. Ale shnilé.

Když už trestat tak potrestat za čin a ne potrestat člověka. Poprava je trestem a zabitím člověka. Ne jeho činu. Můj pondělní článek jako mnoho jiných článků volá po odplatě. Kdo dočetl můj článek do konce i s P.S., tak mu muselo být jasné, že jsem proti trestu smrti. Trest smrti je často považován právě za tu odplatu a zadostiučinění za zločin. Odplata by měla být směřována na čin a ne na člověka. Film Mise s de Nirem jsem viděla jen jednou a budu obrazy dobrovolného pokání hlavního hrdiny za to, že zabil člověka, vidět do smrti. Domnívám se, že zločinci by měli svůj čin odčinit. Ublížili nebo dokonce zabili člověka nebo i více lidí, tak zase musí jejich pokání být směrem k lidem. Vězení většina z nás vidí spíše jako něco, co je těmto lidem stejně jedno. Jim odebrání svobody vlastně nevadí. V některých článcích někdo dokonce bral vězení pro ně jako jakési lázně. Vězení a doživotní vězení u těžkých případů, vykastrování, léčba, terapie ... to vše samozřejmě také. Stát má udělat pro prevenci zločinu maximum a ochránit tak společnost, stejně tak má udělat maximum pro to, aby pachatelé své činy odčinili tak, že společnost bude mít pocit satisfakce a ne pocit hořkosti a nedostatečné spravedlnosti. Vymýšlet literárně galeje je docela zábavné, ale zase by tam museli stát jiní devianti, kteří by ty galeje pro zločince vymýšleli. Při diskuzi na Jaboku jsme stejně jako mnoho studentů před námi i po nás došli k jedinému závěru, který ve všech nastolil pocit, že spravedlnosti by bylo učiněno za dost. Za pokání jsme např. uznali to, že by vězni z vězení měsíčně odevzdávali určité finanční dávky na pomoc dětem ve válečných konfliktech, na pomoc při katastrofách, příspěvky na pomoc konkrétním rodinám v nouzi, … určitě vás napadnou další a další potřební lidé ...
Systém by to musel dopracovat a také proto, aby kdykoliv mohl poskytnout informaci, který zločinec kam nebo komu pravidelně přispívá.

Ambivalence v otázce trestu smrti se táhne od pradávna. Starý zákon, který často někdo v článku k TT zmiňoval, se svou filozofií "oko za oko, zub za zub" měl ale zase v jiném textu "Má je pomsta, já zjednám odplatu", řekl Hospodin (Deuteronomium 35). Stejně tak novozákonní církev měla ambivalentní názor, jak jsem v prvním odstavci zmínila. Určitě by se to našlo i v jiných náboženských nebo filozofickýh směrech.

Domnívám se, že prevence a pokání jdoucí ruku v ruce by byly nejúčinnějšími prostředky pro prosazení zákonnosti a určitého pocitu spravedlnosti pro všechny. Z vlastní zkušenosti vím, že strach z trestu je jen iluze pro trestajícího, že vede k vymýcení špatného chování. Vede jen ke zničení vnitřku i obrazu člověka.

(K tématu týdne "trest smrti" jsem ještě napsala: Kdo zabije mé dítě, zaplatí! a Vyrovnání se s vrahem Aničky)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 adaluter adaluter | Web | 28. března 2011 v 0:35 | Reagovat

Když se zamyslím nad celým tématem komplexně a zeptám se sama sebe, co je pro mě ve vztahu ke zločinci naprosto nejdůležitější, musím si odpovědět: aby už nikdy nemohl zopakovat svůj čin, teprve potom přicházejí další aspekty, jako forma trestu, průběh trestu, finanční otázky, jeho pocity a nakonec i moje pocity o přiměřenosti a účinnosti trestu. Podstatné je, aby už neublížil, jestli ho při tom někdo ještě i dokáže přimět, aby o svém činu přemýšlel, nebo ho dokonce litoval, to je bonus navíc. Ale existuje určité procento násilníků, pro které žádný trest, vlastně není trestem, neboť, celá jejich bytost se nachází tak daleko za hranicí lidských norem, že vše, co by běžný člověk považoval za trest, je pro ně pouze nuceným časovým úsekem, ve kterém nemohou svobodně projevit svoji odlišnou podstatu. Tito lidé nikdy nepřistoupí na pokání, nebudou cítit vinu a nebudou pociťovat ani tíhu trestu. Kdykoliv se jim pak naskytne příležitost, vrátí se bez zaváhání k násilné činosti, která je pro ně jedním z projevů života. A bohužel ani to, že k nim budeme lidští z nich lidi neudělá. Neprahnu po krvi, ale požaduji bezpečí, jakým způsobem ho bude docíleno, je až druhá otázka. Rozhodně nesouhlasím s tím, aby se lidé, kteří mají násilí v programu svého života, mohli volně vracet po polovině trestu, za "pěkné" chování, mezi své budoucí oběti. Protože pokud vrah zaslouží ohledy, co zaslouží jeho oběť?

2 puppup puppup | Web | 28. března 2011 v 2:10 | Reagovat

Smrt někdy bývá spíše vysvobozením. Nedokážu posoudit, jak spravedlivě potrestat vrahovy činy. Myslím si, že neexistuje člověk, který by dokázal nestraně a spravedlivě rozsoudit zločince. Kdo má právo soudit? Jen vím, že ti, co se dopouští zločinu na bezbranných (děti, zvířata,...) by měli mít tresty nejvyšší. Takových 15 let za soustavné mučení a následné usmrcení mladé holky a pak podmínečné propuštění vraha se mi zdá velmi nedostačující, i když člověk neví, jestli mu to ve vězení ostatní pěkně neosladili... A taky co s člověkem, který je duševně chorý a naprosto nemůže pochopit, čeho se vůbec dopustil... Je to pro mou osobu až moc složité a smutné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama