Rena dočetla výklad svého snu - 9. kapitola

7. února 2011 v 23:27 | Edith Holá |  RENA A JEJÍ TYGŘI
Přešla ke compu a hlavou jí běžely obyčejné strachy. Jak by mohla pohlédnout svým "démonům" do tváře? Vždyť se drží ve stínu a když už se přiblíží, pak jedině zezadu. Otočí se a jsou pryč, zbyde jen závan strachu a slabosti.

Otevřela si znovu Kájin výklad jejího snu v emailu a šipkami dojela k další větě: "Je vidět ještě něco jiného z toho místa?" Zas tak detailně si to ze snu nepamatovala, tak četla dál. 

"Doprovází tě žena (babička, žena s šátkem), pro mě je to tvoje zkušenost..Patrně související spíše s ženskou stránkou...Nějaký druh zkušenosti, který mají staří lidé a kterou získává mladý člověk, když projde něčím těžkým...Zkus pro ni najít co nepřesnější pojmenování (zkušenost, moudrost, předci, ochrana...???)..Paradoxní ovšem je, že ti nedává žádnou radu, jako bys s ní neuměla/nemohla komunikovat...Je tam jen jako někdo vedle...Vůbec ti nepomáhá..nebo ano? Cítíš se s ní silnější? Bezpečnější...?"

Ach jo. To jsou teda postřehy. Rena si držela hlavu v dlaních a přemýšlela. Písmenka na monitoru se jí rozvostřila jak v hologramu. Kdyby se aspoň objevil jasný obrazec! Babička vážně nepromluvila celou cestu spirálovitými schody ke světlu. Naprosto na ni spoléhala. "Ale co já?" Nikdy sebe neřešila. Měla pocit, že jedna druhé rozumí. Že se vlastně dorozumívají nějak mimoverbálně. Intuitivně. Jestli to je její zkušenost, tak to je super, že s ní není v kontaktu. Nebo jí neradí slovně, ale je stále přítomná? Kdo ví. Třeba je to opravdu ženská zkušenost. Matka, matka matky, pramáti, prabába žen. Nebo její biologická matka? Její matka? Až se jednou setkají, budou se doprovázet na duchovní cestě? Dostanou se obě do pekla, i když tam nepatří? 

"Jediná možná cesta, jak se dostat ven, je po schodech (kovových? kamenných?) nahoru. Jsou osvětlené...Všímám si, jak tma a světlo hrají klíčovou roli...Stoupáš ke světlu nahoru, popisuješ to jako namodralé...Vypadá to na duchovní cestu...spirála, modro, světlo...jako z knížky :-) Vidíš, že tou cestou před tebou jdou dva muži..Kdo to asi je? Inspiruje tě na duchovní cestě muž? A hlavní zádrhel je zdánlivě nepochopitelný...Ke světlu se nelze dostat, popisuješ to jako nemožné...Dva tenké provázky, přes hlubinu...k malému okénku....cos cítila v té chvíli? Nebezpečí, nemožnost to provést, nesmyslnost celého toho lezení?"

Ach Bože! "Co jsem cítila?", ptala se sama sebe. Zoufalství. Po takové těžké cestě nahoru, s babičkou na starost, a bylo to zbytečné. Ztráta naděje. Nelze uniknout. Ale zároveň v tom zoufalství cítila, že to přeci není možné, že musí být nějaká možnost. Že přeci tohle není konec. Tak absurdní. 

"A pak přichází záchrana v podobě dveří otevřených zvenčí (!), povedla se, byť na poslední chvíli..ale musíš kvůli tomu dolů...a jsou to zase muži, kdo zachraňují..."

Ano, tohle cítila. Musí jí někdo pomoci zvenčí. Ona už byla na konci svých sil. Svých možností. Neměla jiné zkušenosti, neviděla jinou cestu. Musela si nechat pomoci. Poprvé v životě požádat o pomoc. Ten sen tohle vystihnul dokonale. Bůh jí snad skrze jiné lidi otevře jinou cestu. 

"A tak mě napadá, že celé to lezení nahoru ke světlu bylo beze smyslu...stačilo přece vydržet se Stíny tam dole...anebo to bylo jediné možné, aby ti neublížily? Co by se stalo, kdyby se tenhle tmavý prostor zaplnil světlem?
Stín je to, co nepřijímáme, odsuzujeme to do temnoty a prostě to nemáme rádi. Někdy se Stínu snažíme zbavit duchovním šplháním kamsi do výšin...abychom třeba nahlédli, že tudy cesta nevede (doslova není možná...máš ve snu jasný pocit, že by vás provázky neudržely?)...přijde mi jako nejpodstatnější sdělení celého snu, že cesta ven, z vlastní temnoty, vede DOLE...tam, kde jsou stíny, pudy, nezpracované věci...tam, kde se bojíme...ne NAHOŘE, kam se snažíme vylézt, být duchovně zralí, úspěšní...cokoliv...ale že je to pro tebe velice, velice těžká temnota...tak těžká, že potřebuješ/chceš/podmiňuješ pomoc zvenčí..."

Stíny. Těžká temnota. To všechno sedí. Na tu terapii prostě musela. To je jediná cesta, kterou teď viděla. To budou ty dveře, které jí někdo otevře zvenčí. V její duši někde mluví Bůh a protože ho neslyší, tak jí to pověděl snem. Co jí zbývá? Musí tam. Asi to nebude sranda. 

"Napadá mě ještě jedna divoká interpretace - když něco nejde otevřít zevnitř, pak nás tam patrně někdo zavřel...a on rozhoduje, kdy vyjdeme ven.. takhle vnímáš temnotu/Stín/vlastní minulost/temnou stránku svého života..jako trest, kde čekáš na vysvobození...ale to je už hodně střelené od boku....

Zajímalo by mě, co tě napadne, když budeš mít chvilku, napiš..nejsem žádná vědma a myslím si, že nejlepší interpretaci dokáže snu dát jen člověk, který je jeho autorem."

Všechno brala jako trest. Sice nevím za co, ale tak to je. Celé její dětství takové bylo. Za všechno byla vinna. Zlá, sobecká. Někdo jiný jí zavřel do tohoto pekla. Její nevlastní rodina.

Úplně se sešeřilo. Přepadly ji znovu pocity úzkosti a viny. Má vůbec právo si na něco stěžovat? Má vůbec právo jít na terapii a mluvit tam o sobě? Vždyť je tolik lidí, co se mají hůř. Máma jí to říká pokaždé, kdyby si nevybírala tak pitomé chlapi, nebyla by pořád na dně a teď ještě na neurolech. Může si za to sama. V tom snu jí chlapi pomáhají nebo jdou přede ní. V životě je ale táhne ona. Je pro ně katarzní. Oni díky ní změní život a ona padne na hubu. Zvedla se od počítače a chtěla rozsvítit. Pak si to ale rozmyslela. Vypla počítač a monitor odpojila. Sundala ho ze stolu. Posunula květináče na kraje, aby si mohla sednout na stůl mezi ně. Zkřížila nohy do tureckého sedu. Její okno začíná v úrovni stolu. Trochu se ještě nadzvedla a odhrnula závěs i záclony. Před ní se rozprostřel výhled na jeden panelák vedle druhého. Dívala se a dívala na část tohoto světa. Obrovské úzkosti se nejdříve stupňovaly. Světla z oken staticky zářila. Náhle si vzpomněla na pár prvních emailů, kde jí psal o tom, že je pro něho světýlkem. Bože, chtělo se jí zvracet. Kdyby jí šlo plakat, celé tělo by se jí vzlykama rozstřáslo. Takhle jí slzy zaplavovaly vnitřně. Dívala se na rozsvícená okna domovů. Domov jí nebyl přán. Astroložka to viděla v horoskopu. Svůj domov dostala do vínku uvnitř. Její identita byl jediný domov, který jí bude v životě dopřán. Fyzický domov jí nikdy nebude naplňovat. Proto se tak ráda dívá do oken jiných a závidí jim teplo domova. Rozum ji říká, že je to blbost, že se tam mohou odehrávat i horory, ale srdcem domovy závidí. Vzpomněla si na nedávný text nějakého misionáře, který hledal Boha na poušti a Bůh ho pak poslal zpět do města. Musel se naučit si svou vytouženou poušť přenést do města. Nejdřív psal o tom, že ve městě lidi Boha nemohou znát, protože už neznají kvůli permanentnímu osvětlení tmu. A Bůh se nejlépe hledá za tmy pod hvězdami. Tito lidé města mají naopak tmu v sobě. Hleděla na to městské osvětlení, které se chvílemi rozmazávalo, aby se zase zaostřilo. Najednou Rena pocítila jako kdyby otevřela okno své duše. Tmavé noční oblohy ze svého úhlu viděla jen kousek. Okna paneláků zářila jako diamanty. Jeden přibyl, aby druhý zmizel. Městská poušť zářila bezpečím. Jedno okno se rozzářilo jako velká hvězda a z jiného blikotala mihotavá televizní modř. Další okno ozařovala malá lampička u okna. Jinde prosvítala teplá oranžová zář. Barevné démanty noci. Náhle pocítila teplo domova v sobě. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 punerank punerank | E-mail | Web | 7. února 2011 v 23:46 | Reagovat

Kolik předpokládáš kapitol? Asi hloupá otázka, to asi nevíš:) těším se, až si budu číst. Neumím dobře čekat od kapitoly k další kapitole, tak musím vytrvat...:)

2 edithhola edithhola | E-mail | Web | 8. února 2011 v 12:50 | Reagovat

[1]: Punerank, nevím :-D Zatím jsem nikde nečetla románově zpracované zážitky z terapie. Někdy mi to jde a jindy ne. Takže píšu do šuplíku některé stěžejní zážitky a posuny ..., když to zrovna jde.  Vím jistě, že to skončí s koncem intenzivní terapie. Rena zatím ještě nenastoupila, za dva dny ale už nastoupí. Takže to bude taková jedna velká desítka. Takže to můžeš číst po těch desítkách :-) Druhá desítka bude určitě.

3 adaluter adaluter | Web | 8. února 2011 v 20:05 | Reagovat

Samozřejmě, že se nezlobím, naopak jsem ráda, že ti ty komentáře jsou k něčemu dobré. Překvapuje mě kolika různými způsoby, se dá ten sen vyložit. Když jsem ten postupný výklad četla, vždy jsem musela přestat a přemýšlet o tom. Nakonec jsem si to srovnala a mohla pokračovat, rozhodně je to inspirativní, člověk nad takovými věcmi v běžném životě moc neuvažuje, je to radost chvíli si lámat hlavu.
Pokračování chystám, když už jsem s tím začala, tak to dotáhnu do konce. Pravda ale je, že druhá část pro mě bude emocionálně mnohem vypjatější, také se trochu peru s rozsahem, nevím jak do podrobna všechno líčit. Dvacet let, to více méně spalo, v myšlenkách jsem to potlačovala jak se dalo a teď, když jaem to konečně nechala vyplout napovrch, vyhrnulo se tolik vzpomínek, že nestačím třídit, původně to měly být dvě, maximálně tři části a teď mám pocit, že když vynechám detaily, nedokážu říct to, co jsem zamýšlela, aby to vyznělo tak, jak jsem to prožila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama