Rasismus na vlastní kůži blízko sochy Hendrixe

15. února 2011 v 0:08 | Edith Holá |  Téma týdne
Myslím, že k tématu týdne rasismus napíšu jen tento jediný článek a s největší pravděpodobností nebudu dělat žebříček nej článků k tomuto TT. Proč? Už dva dnešní články blogerů, které mám ve svých oblíbených mě vlastně přesvědčily, že je to stále totéž. Dva tábory: ti, co mluví o tom, jak je nutno jiným etnikům (zvláště romskému u nás) pomáhat a ti druzí jsou samozřejmě proti, protože spravedlivě nahlížejí, že jsou s nima stále potíže, i když se pro ně dělá dost a dost. Ráda bych si přečetla článek, který půjde do hloubky. Od blogera, který přečetl alespoň jednu knihu romského autora, který někdy zašel na romský festival, který se problémem etnických menšin zabýval přečtením odborných knih, článků nebo zašel na odborný seminář. Jsem zvyklá nahlížet problém z mnoha úhlů. A myslím, že takové články by měly vycházet k tématu týdne. Mnoho blogerů se o to snaží. Za dobu, co čtu články k TT, to vím. Ale mnoho se o to nesnaží vůbec. 

Skoro mě teď napadá sousloví, které nedávno použil bloger Malkiel - myslím, že u TT yaoi - , že nebude házet perly sviním. Ani já nebudu rozepisovat, co jsem se dozvěděla od úžasného profesora Sekyta na hodinách o etnických menšinách. Občas v některých článcích nějakou tu jeho perlu z přednášky mám.  

Napíšu osobní zkušenost rasismu naruby a na vlastní kůži. V roce 2000 v září jsem byla s tehdejším přítelem na měsíc v Americe. Týden z toho jsme pobývali v Seattlu. Jedno dopoledne jsme věnovali hledání sochy Jima Hendrixe. Pátrali jsme, až jsme se dopátrali. Bylo s podivem, že málokdo na ulici věděl, že něco takového se u nich nalézá. Hendrix s kytarou je ve studentské čtvrti. Našli jsme ho, zapózovali jsme u sochy a možná někde vyhrabu fotku. Pak jsme hledali, kde se najíme. Neznalí tamějších pravidel a s pocitem, že Amerika je země svobody, jsme zapluli do jednoho z fast foodu. Oni v Seattlu ani jiné "hospody" nemají. Vybrali jsem KFC, protože přeci jen jsme věděli, jaké jídlo nás tam čeká. Avšak netušili jsme, že nás tam čeká zážitek rasismu. Jen jsme vešli, měli jsme pocit jakési nepatřičnosti. Objednali jsme si a prodavači dělali, že nám nerozumí. Narůstal v nás zmatek. Pak nás při placení okradli. Přítel se to snažil nějak vykomunikovat. Já jsem si zatím sedla s tácem mezi hosty. A tu mi to došlo. Prodavači i hosté byli tmavé černošské pleti. Podivně začali vstávat a jít k pultu, kde přítel stál a neviděl je, protože byl zády. Závity mi šrotovaly na plné obrátky a strachy jsem byla téměř oněmělá a dřevěná. Vůbec jsem nebyla schopná pochopit, že my bílí někomu vadíme. Pak jsem jen zařvala: "Zdrháme." Jídlo a zbytek peněz jsme tam nechali. Rozrazili jsme dveře a na schodech jsme potkali pořádně obrovského policajta. Jenže byl také příslušník negroidní rasy. Došlo nám, že by nám nepomohl. KFC patřilo tmavým.
k rasismu
Dlouho jsme se na ulici vzpamatovávali a uháněli do downtownu mezi bílé límečky. Panika, strach, pocit, že to přeci není možné, že někomu mohu vadit, až tak že by nás napadl ...

Ani já nemám ráda Romy postávající na rozích ulic, posedávajících na náměstích menších měst ... znuděných  a často živících se krádežemi a podle nás parazitujících na sociálních dávkách. 

V naší adoptivně-pěstounské rodině bylo v druhé várce asi sedm romských dětí. A jak se vesnice vzbouřila, když si je máma začala brát! Jak přes plot malým Romčatům nadávali. V hudební škole si k nim nechtěly ostatní přisednout, že musela máma zakročit a dětem vysvětlit, že jsou čistí, hodní a nekradou. Odkud to ty pětileté až sedmileté děti na ZUŠce měly, že Romové smrdí a kradou? Od rodičů. Tohle všechno musely poslouchat a vůbec nechápaly proč. Ze školy z nedaleké vesnice nemohly chodit sami domů, když nejel autobus. Protože by je někdo napadl. A to mají některé z nich téměř bílou pleť. Nevěříte? Párkrát se to zkusilo a napadli je . Prostě na ně číhali. 

Takže pokud píšete článek o tom, že menšinám se příliš pomáhá a přitom se nemění, tak vězte, že ani my bílí se neměníme. Když umíme zmlátit malé děti kvůli pleti, nadávat jim do smradlavých Cikánů, tak je naše společnost nemocná. A ví prdlajs o celém problému. Vy téhle nemocné společnosti takovými články nebo rádoby vtipnými nepomůžete. 

Jinak jsem četla nádhernou knihu od Romky Eleny Lackové "Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou". Učím se romské tance a slyšela jsem vyprávět lektorku těchto a jiných tanců o romské rodině v Indii, u nichž měsíc žila. Tito lidé oproti nám neznají slovo soukromí, osobní prostor, ego ... Pracují, když je práce. Ženy si navzájem rozdělují práci v domácnosti a u práce zpívají a tančí. 
Panebože, kdybychom je naší zápaďácko-křesťansko-vědeckou kulturou nezdeformovali mohli jsme se od nich mnohému naučit.
Já se radši učím od druhých to, co je na nich krásné a pozitivní, radši se je snažím poznávat, než abych je kritizovala, smála se jim a xenofobně proti nim horlila. 

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kiume Kiume | E-mail | Web | 15. února 2011 v 0:21 | Reagovat

jeden ze zapamatování-hodných článků. Velmi zajímavé. V tomhle jsem tak trochu většinová, taky mi romové v celku vadí, ale tyto články nabáízí nový pohled na svět a tento patří k těm za kterých bychom se mohli učit.

2 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 15. února 2011 v 0:39 | Reagovat

Pan Werich kdysi vyprávěl, jak v Americe černoši okradli Jaroslava Ježka. Ten prý z toho měl obrovské trauma, protože měl vždycky rád černé muzikanty. Já nechci číst knížku jen proto, že ji napsala Romka. Nechci poslouchat muziku, protože je romská. Pro mě je vždycky rozhodující jen kvalita, ne původ. Ale říkej si, co chceš, zkušenost většinové společnosti s cikány je negativní, takže jako varuji děti před pedofily, varoval bych je i před cikánem.

3 adaluter adaluter | Web | 15. února 2011 v 1:01 | Reagovat

Nemám ráda zevšeobecňování, zastávám spíš názor, že je to vždy o konkrétním člověku a snažím se být otevřená, zároveň však nelze přehlédnout v lidském konání jistou stádovitost a to jak na straně menšin (nejen rasových), tak na straně "soudící" většiny. I když poměr sil, může být i opačný a soudit může menšina většinu, zvlášť, pokud je přesvědčena o své nadřazenosti. K rasismu mám, jako manželka cizince a především matka poloviční "cizinky", postoj veskrze kritický, negativní a přiznám se, hlavně do budoucna, i trošku ustrašený. Sáhnout někdo na mé dítě s podtextem rasismu, zapomenu na to, že jsem proti násilí.

4 wiit wiit | Web | 15. února 2011 v 1:10 | Reagovat

[2]: Ty jsi totální rasistický idiot,k tomu není,co dodat,kvůli takovým debilům kukluxklanským to pak u nás vypadá,jak to vypadá

5 Rue Rue | 15. února 2011 v 8:02 | Reagovat

Jsem sice trochu zaujatá a na první pohled mě barva kůže zaujme, ale pokud mám možnost toho člověka poznat a je sympatický, proč bych měla podléhat předsudkům společnosti?
Ve školce jsem normálně s Romy kamarádila. A víte proč? Protože jsem byla ještě malá a nevěděla, že to Romy jsou. Je to ve své podstatě jednoduché.

Ale kvůli těm rasistům se k nám "bílým" pak samozřejmě chovají, jako bychom si snad mysleli, že jsem nějací nadřazení. A předem nás taky dosoudí...

6 Nikolas Nikolas | E-mail | Web | 15. února 2011 v 8:48 | Reagovat

Velmi dobrý článek. Takhle má TT vypadat.
Nicméně, s rasismem od černochů už jsem se taky setkala, ale v Anglii. Až na to, že jsem byla úplně sama, probíhala ta situace podobně jako u tebe. Měla jsem strach.
Nejsem rasista. Nevadí mi Romové. Vadí mi všichni na okraji společnosti. Ti, kvůli kterým se večer bojím sama po Brně. Ti, kteří mi rozbili okýnko u auta. A hlavně ti, kterým stát stále pomáhá, i když by neměl. Nejsou to jen Romové, ale bohužel z 80 % ano.

7 wiit wiit | Web | 15. února 2011 v 13:00 | Reagovat

o té Eleně Lackové jsem viděl na TV Doma,takový medailónek,co natáčeli původně na Markíze ještě za jejího života a byla to velice obdivuhodná žena a i nějaké úryvky z té její knihy-Horiací cigánský tábor-jsem četl a bylo to zajímavé vyprávění.

8 edithhola edithhola | E-mail | Web | 15. února 2011 v 15:49 | Reagovat

[7]: Tvůj článek o nekonečném koloběhu nenávisti je dobrý, i když je krátký. Ale ono je zbytečné k tomu více dodávat.
Jinak Koukolík ve Vzpouře deprivantů říká, že rasismus je dědičný. Pro mě to bylo dost překvapující zjištění. Negativní dědičné vlivy se zmenšují vzděláním. Ale jak vidíme u článků od inteligentních blogerů, není tomu vždy tak :-(
Jinakost rozčiluje. Já už to vidím ve školce. Nejen od dětí ale i nepochopení od učitelek. Někomu zase jinakost druhého člověka přináší strach a strach plodí buď únik nebo agresi. U intel. lidí diplomaticky řečeno xenofobii. Souhlasím s tebou, že je to kruh, ze kterého nelze vyjít. A nemá na to nic vliv. Takže ani psaní článků na TT:-). Rasismus a xenofobie jde napříč populací, napříč kulturami, národnostmi, menšinami... Nezáleží na IQ, i když by podle odborníků mělo. Těch ustrašených a nenávistných článků na TT od inteligentních blogerů za dva dny už je dost.

9 Kiara Kiara | E-mail | Web | 15. února 2011 v 19:18 | Reagovat

Hodně povedený článek! Opravdu měl tu hloubku a zamyšlení. Ne jenom povrchní názor. Líbí se mi jak popisuješ přímo různé situace, opravdu hodně dobrá a výstižná práce ;)

10 Vendy Vendy | Web | 15. února 2011 v 22:36 | Reagovat

Řeknu to asi takhle: pokud se mě cikánka (teda, pardon, Romka) zeptá, kolik je hodin, odpovím jí bez problémů (pokud budu vědět.)
Pokud se mě pokusí s tou otázkou okrást, tak ji nejspíš praštím. (možná, spíš se jak husa nechám okrást a ještě budu ráda, že na mě nějaký další zpoza rohu nevytáh kudlu).
V Brně jsem často viděla skupinu cikánek, jak táhne roztažena celou ulicí. Měly svou trasu, od Tesca, přes nádražní podchod, Josefskou ulicí až na Svoboďáka a zpět Masaryčkou k nádraží a Tescu. Hulákaly, opravdu šly roztaženy skoro přes celou ulici, takže kdo šel kolem musel jít ke kraji, případně si to střihnout vedlejší ulicí a oklikou. Taky jsem je viděla párkrát v akci, tj. v momentě, kdy kradly. Samozřejmě jsem držela hubu. Abych po ní náhodou nedostala. Ano, bylo to zbabělé, uznávám. A sama jsem se naučila chovat se jako paranoik, každou chvíli se rozhlížet a otáčet a na pojízdných schodech (a jakýchkoliv schodech) držet tašku před sebou.
Taky mi vadí neustálé stěžování na bytové poměry. Hergot, když ty byty dostávali, určitě v takovém stavu nebyly. Takže si je miláčkové vybydleli sami. Když si vytrhám parkety, zakálím vanu a vymlátím okna, musím si objednat podlaháře, vzít savo a uklidit binec a nechat okna zasklít na vlastní náklady.
Oni se politují a dají se jim náhradní byty.
Tohle mě právě štve. Že v rámci tzv.diskriminace, nebo spíš abychom nebyli označováni za diskriminující, tak se jim všechno nosí na tácu.
Hele, já nejsem proti všem. Mně vadí asi TYTO skupiny. Určitě jsou slušní Romové (u nás taky bydlí jeden kluk a je naprosto v pohodě), vzdělaní a taky milí, a možná jim vadí to samé.
Takže mě spíš vadí princip.
Tenhle komentář můžeš smazat, jestli chceš...
(pozn.- ne, nečetla jsem žádnou knihu, ani jsem nebyla na žádném romském festivalu, ovšem posledních pár let jsem nebyla vůbec na žádném festivalu. Miluju film Cikáni jdou do nebe, protože byl zvláštní a poetický. Měla jsem moc ráda cikánské písničky, než se mi to všechno znechutilo právě těmito praktikami a nechutným zkreslováním skutečnosti. Připouštím, že na tom zkreslování  mají sloní podíl i média, protože propagují takové situace ve smyslu, že všichni Romům křivdíme (už dvacet let nebo déle!) a jsme jim povinni zajistit vzdělání, práci, plat, domy, bydlení, zařízení a nové bydlení.
Editt, razím zásadu - žít a nechat žít. Ale vadí mi asi nespravedlnost. A neříkám, že bílí jsou zlatíčka a bezchybní lidi. Blbec se najde všude. )
A ještě - asi chápu, jak ses jako malá cítila. Ale můžu ti říct, že děcka dovedou být krutá ke všem, kteří se trochu vymykají. Stačilo být trochu tlustý. Nebo nosit brýle. Nebo být prostě snílek...
Ten zážitek v KFC musel být hrozný, to bylo o strach. Takže - tady fungoval rasismus naruby.
A myslím, že to je právě ono - nesnášenlivost a neochota trochu couvnout a přizpůsobit se - na obou stranách.
Asi by to bylo na delší povídání... ještě jednou se omlouvám za ten příliš dlouhý komentář (se kterým nemusíš souhlasit) a znovu říkám, klidně ho smaž, jestli ti bude hodně vadit...

11 Kerria Kerria | Web | 15. února 2011 v 23:07 | Reagovat

Vidím problém právě v té pozitivní diskriminaci. Neustále se jim snažíme pomoci začlenit se, ale nefunguje to.

12 Janinka Janinka | Web | 16. února 2011 v 8:17 | Reagovat

Záleží čistě na přístupu rodičů, jak se k problematice s Romy staví a co vštípí svým dětem. U nás, kde je komunita Romů dost velká a převážná část bydlí v centru města, stejně jako já, je soužití s nimi katastrofální. Uřvaní, sprostí, bezcharakterní, brutální. Já mám svůj názor a upřímně, pokud si někdo o mě myslí, že jsem rasistka, budiž. Na svojí obranu ale musím uvést, že to samé chování mi vadí i u bilých. Hovado jako hovado. Jenomže Romové mají svůj "styl" života, který je u nich velmi rozšířený a proto je také víc vidět. Znala jsem kdysi jednu cikánku, Sabinka se jmenovala a byla to stará paní. Moc prima ženská, sice sprostá jako dlaždič, ale srdce na dlani. Dej jí Pán Bůh věčnou slávu, měla jsem ji opravdu moc ráda. A i pár dětí ze školy, kam chodí Míša, je romských a je evidentní, že jejich rodiče jsou slušní a milí lidé. Ale moje zkušenosti mě nutí spíše k negaci vůči této komunitě...
- cikán, který si v bývalém bydlišti pod nás do bytu o 40 metrech natáhl dalších dvanáct lidí, výkaly na chodbě i ve výtahu, rozmlácené zvonky, světla, zdemolovaný celý dům.
- rodinka, která mi cpe před domem parfémy do kapsy i do kočárku a nic za to nechce, vracím je, protože se mi to vůbec nelíbí a nakonec z nich vypadne, že by jako rádi nějaký příspěvek, když odmítnu, že nemám peníze, začnou mi nadávat do krav, co lezu do města bez peněz
- malý smrad v doprovodu rodičů, co mému synkovi v parku začne nadávat do zasraných gádžů.
A pokud mi cikánské děti přepadnou a zmlátí několikrát dítě, tak jako syna sousedky, který navštěvuje stejnou školu jako můj, asi budu hodně hnusná. Ale i přes to, co si já myslím, bych nikdy, NIKDY svému dítěti nevštěpovala, že Romové smrdí či kradou.

13 signoraa signoraa | E-mail | Web | 16. února 2011 v 11:02 | Reagovat

Já si myslím, že vůbec nejde o barvu pleti, nebo příslušnost k jinému etniku. Hlavní problém je v nepřizpůsobivosti určitých lidí. To je to, co mi vadí. Každá společnost má daná určitá pravidla a ten, kdo v této společnosti je, by je měl dodržovat.
Na jedné straně máme všichni svá práva a na druhé povinnosti. Ale když někdo využívá jen svých práv, je to špatné.
Pak když jsou připomenuty i ty povinnosti, stávají se z nás rasisti a utlačovatelé, kteří těm nepřízpůsobivým ubližují? Těmi nepřizpůsobivými nemyslím jen příslušníky rómského etnika, ale i sortu lidí, kterým říkám "bílí cikáni". Asi jsem rasistka.

14 Mami Mami | Web | 16. února 2011 v 11:12 | Reagovat

Ve všem souhlasím s článkem, ale pouze bych dodala, že malé děti obecně zaujme jakákoli odchylka, která se liší od rodiny, ve které vyrůstají, od nich samotných, záleží primárně na rodičích, jak jim rozdíl vysvětlí a jaký vztah jim na počátku pomohou vybudovat. Další vývoj již záleží na jejich vlastních zkušenostech a tlaku okolí. Přesto se domnívám, že ten hlubokozakořeněný  názor a náhled, případně stupeń tolerance se nedědí, ale získává v prvních letech života, tzv. imprintingem, vtiskováním. Tedy učením vázaném na časově omezené období v určité fázi vývoje jedince a vedoucí k dlouhodobým a obvykle trvalým a nezvratným změnám chování.

Např. naše holky, pohybující od mala na mezinárodním hřišti, vnímají barvu ostatních dětí, stejně tolerantně, jako barvu jejich oblečení. Nerozlišují, prostě děti jsou pro ně od vždycky různobarevné. Kdežto jejich anglicky mluvící kamarád, ve stejném věku již běžně používá výraz gypsies, a ušklíbá se. Tento výraz a způsob náhledu musí mít jedině od rodičů, protože žije v Čechách.

15 edithhola edithhola | E-mail | Web | 16. února 2011 v 11:35 | Reagovat

[10]: Vendy, já nejsem Romka:-) Když máma vzala do pěstounství romské děti bylo mi už 15 nebo 16 let. Mrzelo mě za ně, že jim lidé nadávají. Těmhle špuntům, kteří neměly ještě s rasovými předsudky nic do činění. Takže ve společnosti to je jako hniloba. Nerozdělují na hodné nebo špatné, přizpůsobivé nebo nepřizpůsobivé ..., jak většina blogerů se dušuje. Ne, když se jim v blízkosti objeví děti romského etnika, i když jsou čistí a v rodině bílých, odsoudí je a svůj soud naplňují slovy i činy ...

16 Vendy Vendy | Web | 16. února 2011 v 12:12 | Reagovat

[15]: Editt, v tomhle se s tebou nemůžu přít, já tyhle zkušenosti nemám, ty je máš...
Myslím, že všechno by mělo začít hlavně u rodiny. Možná, že romské děti jsou prostě "víc vidět", ale věř, že děti se opravdu dokážou chovat sprostě a elitářsky i ke svým "bílým" spolužákům, kteří se trochu vymykají. Jak jsem psala. Může být dítě obézní, může být trochu šilhavé, koktavé, nebo s brýlemi. (I když ty brýle snad díky Harrymu Potterovi přišly do kurzu). Do Smraďochů můžou nadávat klukovi, který se hodně potí, protože má hormonální poruchu. Kdo má velké nebo křivé zuby. Kdo má uši "plácačky". Holka, která má velký zadek nebo křivé nohy...
A navíc už existují vysoce elitářské skupiny, které opovrhují dětmi ze sociálně slabších rodin (ony třeba chodí slušně oblečeny, ale holt nemají značkové hadry a poslední modely mobilů...) A těm se taky dává najevo, jaký jsou plebs...
Problém každého začíná v rodině. Hodně záleží na rodičích, jak jim  to vysvětlí.
Když mi kluk hodí dělobuch pod nohy, zažiju šok a když bych ho stihla ještě chytnout, asi ho zmlátím. A nerozlišovala bych, jestli se jedná o bílého nebo o černého nebo třeba zeleného...
Ale to jsem odbočila, mluví se tady o rasových předsudcích. Jen jsem chtěla poukázat, že odsuzování nemusí být jen rasové...
A fakt je, že s Vietnamci a dalšími přistěhovalými lidmi takové potíže nejsou.
Mně by spíš zajímalo, jestli je nějaká cesta z tohoto bludného kruhu....

17 Alexandra Altaïrez Gryffin- Fox, okřídlená lištička Alexandra Altaïrez Gryffin- Fox, okřídlená lištička | Web | 16. února 2011 v 15:15 | Reagovat

Tvůj článek mi připomíná film Crash... Nečetla jsem jich mnoho, ale soudím, že k Tématu týdne to bude pořád na jedno brdo. Původně jsem přemýšlela, že se vůbec nevyjádřím, ale něco mě napadlo. :)

18 Awia Awia | Web | 16. února 2011 v 18:36 | Reagovat

Myslím, že většinu mých pocitů z toho článku popsali již lidé výše, proto je nebudu opakovat. Chtěla bych jen zmínit, že jsi správně poznamenala, že "chyba" není jen na jejich straně.

U nás na vesnici máme dva typy Romů. Jedna slušná rodina, lidé čistotní, pracovití, jejich syn je hezký, milý kluk. Zbytek je ale to, co si většina lidí přestaví pod pojmem Rom. Špinaví, věčně opilí, nadávající na společnost. Bojím se jich. Ne, nic proti nim nemám, ale prostě z nich mám strach. Stačí se na ně podívat a oči by ti vyškrábali. A když se nedíváš, tak mají poznámky o tom, že jsi rasista.

Jako malá jsem se ve škole kamarádila s dvěma Romkami. Nechápala jsem, co proti nim ostatní mají. Nechápala jsem, proč mi máma zakazuje se s nimi bavit. Vždyť to byly fajn holčiny. Neznala jsem pojem "Rom". Jo, všichni teď na ně nadávají, jak si jenom stěžují a vykřikují o další sociální dávky. Bohužel většina lidí nevidí, že za jejich postoje a předsudky můžeme i my. K vyřešení problémy by se asi musela změnit mentalita na obou stranách, ale to se dost špatně dělá.

Eh, nějak jsem se rozepsala...

19 Lennie Heroin Lennie Heroin | E-mail | Web | 16. února 2011 v 21:50 | Reagovat

cikáni kteří chodí a pořádají romské festivaly jsou něco jiného než ti s hoperskými čepicemi, kteří vás okradou i když se jim snažíte pomoct. ti s tou kulturou evidentně ani moc nesouzní a přesně s těmi jsou největší problémy

20 Arcana Arcana | Web | 21. února 2011 v 16:34 | Reagovat

Výborný článek, rozhodně zaujal. Stejně pořád nechápu myšlenku rasismu, ale tvůj článek trochu pomohl :-)

21 Lirael Lirael | Web | 21. února 2011 v 17:36 | Reagovat

Ten zážitek v Seattlu byl pořádně děsivý. Chápu tvůj postoj, protože romským dětem by se jasně nemělo nadávat jen proto jak vypadají, to ani bělochům, ani zambům a ani indiánům. Nejsem konfliktní a na cikány se sama nikdy neobořím  a každopádně bych se nijak nevybíjela na malých dětech. Pak jsi ale vynechala jednu velkou část situace s Romy tady - kolik konfliktů vznikne jejich rasismem vůči bílým? Kolik revizorů vůbec Romy ještě kontroluje? Já sama nikdy neviděla a neslyšela o situaci, kdy by jednoho Roma obstoupila skupina Čechů a s noži a nadávkami chtěla peníze. Jasně, že je hranice a já bych nikdy nikomu nenadávala kvůli barvě pleti, pokud by mi svým chováním a evidentní provokací, nebo jakýmkoli trestným činem nedal důvod. Je důležitý při výchově dětem nedávat do hlav, že ta jedna určitá barva je špatná, na druhou stranu by ale něměly slepě věřit komukoli a neměly by v hlavě mít představy, jak jsou všichni hodní. Někde je hranice. Neříkám, že tvůj postoj je špatný, nechci kritizovat. Jen si myslím něco trochu jiného.

22 Jakub Jakub | E-mail | Web | 24. října 2011 v 22:36 | Reagovat

Super, tenhle blog je celkem zajímavej. Jdu ještě něco počíst....

23 black wedding dresses black wedding dresses | E-mail | Web | 31. října 2012 v 12:32 | Reagovat
24 expensive wedding dresses expensive wedding dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 4:47 | Reagovat

A. He has a lot of ketchup time!
http://www.queweddingdresses.org/

25 fake omega museum watches fake omega museum watches | E-mail | Web | 2. května 2013 v 8:41 | Reagovat

Your website includes a really cool blueprint. That getting stated the factsbelow is totally free and is of high-superiority. Im subscribing to your feed right now.
http://www.latewatches.com/tag-heuer.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama