na Blog.cz

Uuuh. Páni. To bylo hodně silný. Z toho by se dala napsat knížka... Je to jeden z nejlepších příběhů, co jsem četla na netu, a to zakrývá i těch pár chyb a nebo zvláštně formulovaných vět. Je to... úžasné.

Občas si dám na blozích práci si přečíst nějaký delší článek, ale ne vždycky stojí za to. Tenhle stál!!!
Mám vystudovanou zdravotnickou školu, a mám pocit že ve třetím ročníku jsme se tímto tématem zaobírali. Tenhle příběh však řekl mnohem více než to, co nám tloukli do hlavy ve škole.
Já bych dítě nikdy nedala. Můžu darovat vajíčko, ale na víc bych se nezmohla. Protože... asi si intuitivně umím takovýto stav představit.

Tvůj článek je skvěle napsaný, snad měl i v soutěži úspěch, protože u mě má :)

Pět hvězdiček. Je to hodně silný příběh, krásně napsaný, čtivý, napínavý a hluboký.
Jen, nebýt toho, ona by se nenarodila.. takže nevím, jestli můžu říct, že Nikola udělala špatně, když se rozhodla to celé podstoupit.. (já bych nemohla, ale zkouším se na to koukat zdálky..)

Čte se to jedním dechem. Prožila jsem to s Nikolou, ale nechtěla bych to nikdy zažít osobně. Ještě teď se z toho třesu. Všem, kdo to jen prolítli očima, doporučuji přečíst od začátku do konce.

Ode mně také pět hvězdiček.
Těšila jsem se, až si Tvou povídku přečtu celou. Přečetla jsem jí jedním dechem a musím Ti opravdu pogratulovat.
Příběh je opravdu silný a krásný - kruh se uzavřel.
Určitě piš dál.

Díky všem!!!! Awia z poroty včera do komentáře pod http://edithhola.blog.cz/1102/dekuji-za-umisteni-ve-sborniku-2010#komentare napsala, že jí povídka rozbrečela, že píšu dobře emotivně Rozbrečela se na konci. Já jsem při psaní brečela v té pasáži, kdy leží na gyndě a ne na novorozeneckém a u sebe nemá uzlíček ... Říkala jsem si, že ze mě žádný spisovatel být nemůže, když u své povídky pro slzy nemohu psát dál

[6]: Myslím si, že když příběh prožíváš s tou postavou, je ten příběh o to krásnější. Protože je prožitý...
A právě proto, myslím, spisovatelem být můžeš :)

Když u toho pláčeš, v napsaném příběhu to cosi zanechá a "opravdový" vnímavý čtenář to vycítí.
A i když se budu opakovat, řeknu: Určitě piš dál

Edith, ta povídka je dokonalá, skvěle vygradovaná, napínavá i překvapivá, dojemná, hluboce lidská a hluboce ženská. A zvlášť ta ženská a mateřská poloha mě velice oslovila. Opravdu se ti neuvěřitelně povedla a tvé zařazení do Sborníku 2010 je zasloužené. Gratuluji!

[6]: Musím se přiznat, nechtěla jsem to do svého příspěvku napsat, ale já se na konci taky rozbrečela. Tak a je to venku.

To je moc silná káva, takhle po ránu. Za poslední dobu jsem nečetla nic lepšího a musím přiznat, ke konci mě začalo svírat v krku. No a to už je jenom kousek k slzičkám...

Když už se zde probírají detailněji pocity, které povídka vyvolává, musím poznamenat, že celou jsem ji četla se zaujetím a mírným mrazením. Výbuch slz přišel až přesně ve chvíli, když jsem četla tuto větu: "Myslím, že jste jediná, kdo mi může říci, jak ukolébavka pokračuje." Je to asi tím mým současným mateřstvím a místo Sáry tam vidím Áju s Lulu.

Celou povídkou mi také prosvítala myšlenka, že jediný, kdo to mohl takto napsat je právě Edith. Myslím, že doživotní problém nebudou mít jen tzv. náhradní matky - konzervy, ale především děti, jejichž psychický vývoj začíná již v prenatálním období. A odtržením od matky po narození, to pro ně musí mít daleko větší následky, než si vůbec dokážem připustit.

Přejdu k otázce nepopulární a možná zpátečnické. Je mi líto žen, které ne vlastní vinou nemohou mít děti, ale myslím si, že je správnější si adoptovat opuštěné dítě, kterých je na světě milióny než tolik dbát na vlastní genetiku a přivádět děti na svět tímto nepřirozeným způsobem. Nemluvě o tom, že jejich genetická vada se může dál šířit. A také se obávám toho, aby se tento způsob najmutého těhotenství nestal pravidlem u bohatších žen, které si nechtějí kazit postavu. Dost na tom, že již existuje nelegální obchod s transplantací orgánů a po nelegální prostituci přijde na řadu nucené nelegální těhotenství na objednávku? Kdo ohlídá, aby nedocházelo ke zneužívání? Věřte, že nikdo.

[12]: Je to velmi diskutabilní a zajímavé téma. Je potřeba jej řešit ze všech hledisek a každopádně i uzákonit alespoň minimální pravidla.

Tá poviedka je úžasná. Idem si to dať na blog medzi obľubené poviedki

no, chcela som aby to nebolo také ako všetky ostatné vidím tu samé pozitívne komentáre na tú tvoju poviedku, tak si ju asi idem aj ja prečítať. Jasne, môžeš si ten článok pridať, budem rada

přesně tak,dík za comment

Ta povídka je fakt dobrá. Skoro jsem si myslela, žes to prožila. Piš. Radka

Edith bomba!!! úžasně napsané.Na konci jsme bulela.Piš dál.až bude nějaká kniha hne djí koupím

Moc pěkné. K otázce vlastního či "darovaného" dítěte ... Nikdy jsem nic podobného nezažila (patřím do té kategorie žen - stačí, když se o ni otře chlap, je v tom), občas jsem se ale zamýšlela nad tím, zda bych dokázala přijmout cizí dítě. Dříve jsem k něčemu takovému měla velmi vstřícný postoj, nicméně jak jdou léta a vidím své vejlupky, jak jeden kopíruje otce a druhý mě, musím "říci", že bych se bála té genetické informace, kterou by si "cizí" dítě přineslo a neslo sebou. Ale i tak, kdybych nemohla míst svoje dítě, určitě bych neváhala. Vždycky jsem tvrdila a i nadále tvrdím, že každý člověk by měl v životě mít alespoň jedno dítě. Bez dětí není život naplněný a je úplně jedno, zda je dítě jeho biologickým dítětem nebo ne nebo zda dítě odnosí jiná žena. Jde o to, jak si nastavíme v hlavě a srdci. a

sorry, poslední věta se nevyvedla , takže ještě jednou ...Jde o to, jak si to nastavíme v hlavě a srdci.

Editko, povídka je naprosto úžasná. Brečela jsem u toho, jak leží na gyndě a nemá mímo a na konci, jak se Sára ozvala. Koukej psát dál. Těším se na knihu

Skvělý článek a dobře zvolené téma, kolem kterého veřejnost chodí tak nějak po špičkách. Slova perfektně volená a velmi autenticky vystihují atmosféru nitra zúčastněných. S dovolením si Tě ukládám k oblíbeným

promin moc nestíhám, ale neboj četl jsem i když nečtu každý díl, a musím uznat, že umíš psát, víc než jen psát

Můžu říct, že při čtení této povídky jsem měla knedlík v krku a do očí se mi draly slzy. A to už mě leccos nedojme.
Edith, povídka se zatne drápky pod kůži. A dotkne se srdce. Nikdy jsem tyto pocity nezažila, ale asi si je dovedu představit. A pocit ztráty znám. Jsi velmi přesvědčivá, píšeš to tak, jako bys to sama zažila. Jak řekla Labanda, umíš víc,než jen psát.
Tuto povídku bych klidně nominovala na vítěznou.

[6]:Jestli má někdo našlápnuto na dráhu spisovatele, jsi to ty.
Proč bys nemohla povolit stavidla sama sobě? Když píšeš o emočně vypjaté scéně.
Říkám podruhé, že jsem opravdu měla slzy na krajíčku...

konec ma prekvapil, napokon to celkom dobre dopadlo na okolnosti naozaj pekne a dojimavo napisane

co to je žebříček tt? to je pro mě jako dobře,nebo špatně ..xD?

jj,děkuju

Já nad povídkou nebrečela. Kdyby to byla kniha, rozebraná ze všech stran,  zřejmě by mě dostalo dost situací... A klidně i Nikolin pohled. Ale takhle zkráceně to působí zaujatě -
to jsem si kdysi mohla představovat já, že bych byla ráda náhradní matkou pro kamarádku, která pro mě hodně znamená a děti mít nemůže, dítě by bylo v dobrých rukou, vídala bych ho a i tak jsem tušila, že by hrozilo, že se dítěte nebudu schopná vzdát...
Nikola to podstoupila sice pro cizí paní, pro peníze, a však po zkušenosti se dvěma svými dětmi, to těžko  dítě třetí mohla brát jako To... Prostě nechápu, proč ji pak zaskočilo, jak jí malé chybí...
   A že se rozhodla být náhradní matkou, podepsala smlouvu a pak se ještě cítila ukřivděná, že manžel vyletěl, je taky sobecké a žasnu, jak to nakonec vzal. Copak ji měl brát 9 měsíců jako vzduch? Jako mašinu na mimina? Taky se mu mohla klidně vzdálit, když ne zhnusit. Vyřadila ho z rozhodování a pak čekala souhlas? To by byla pohádka.

Připouštím, že sis na dané téma hodně přečetla, přemýšlela o něm a že umíš dobře psát, v povídce nelze vystihnout všechno a knihu bych určitě četla se zájmem...
Jak vidíš, emoce to vzbudilo i ve mně, nejen ty naštvané. Samozřejmě mě těšilo, že se Sára s nikolou sejde:)
Souhlasím s mami v komentáři 11 - myslím si, že je správnější si adoptovat opuštěné dítě, kterých je na světě milióny než tolik dbát na vlastní genetiku a přivádět děti na svět tímto nepřirozeným způsobem, atd...
Je zase pravda, že v kojeňákách je dost nechtěných dětí a Nikola byla v těhotenství šťastná... Malému je zřejmě jedno, jestli je odtržené od vlastní nebo náhradní matky - jednou už je bohužel odtržené -  průběh těhotenství je však určitě důležitý. Přecejen snad není úplně nepodstatné, kde žije dítě dál...
   Když jsem se už takhle dlouze rozepsala - já myslím, že mě máma chtěla, jen tátové se vyměnili a s nevlastním jsem spokojená.
Přesto jsem od 4 let strávila 15 let po intrech a odtržená jsem si taky sakra připadala, i přes občasné návštěvy doma... Do dnes v některých ženách hledám kus vysněné maminky. Pořád si tu svou mámu  přizpůsobuju, přesto, že ji daleko líp chápu a víc znám. Hledání maminky je moje hra a součást:)

[30]:  Myslím, že chování i pocity v povídce vykresluješ dost reálně, Nikola nebude výjimka. A kdybys něco psala podle mě, mělo by to půl strany a nijak daleko by to asi nedospělo.
Možná jste mě na slzy všichni moc připravovali a tak jsem četla taky zaujatě.
Mě se líbila ta část téměř na konci, kdy se Nikola osvobodí od peněz za dítě a při usínání sleduje hvězdičky a po dlouhých letech si připouští přání. A potom konečně přijde dopis:)

Tedy Edith, nevěřím tomu, že to bylo 5 stránek- něco tak skvěle čtivého už jsem dlouho nečetla ( A to čtu 2-3 knihy týdně) ! Je to opravdu geniálně napsané a hodně působící na city, slzám se snad ubrání jen málokdo! Prosím slib mi, že budeš i nadále psát !:)

Zrovna včera jsem si říkala, že ve mně už dlouho žádná kniha nevyvolala emoce a že mě to čtení, nějak přestává bavit - při tom je to dlouhé roky moje největší záliba. Procházím si sborník povídku po povídce a dneska jsem narazila na tu tvoji. Ne nebrečela jsem, ale mrazilo mě. Rozhodně to ve mně city vyvolalo ...

Povídka je nádherná, velmi čtivá a emotivní.
Napsala jsi jí opravdu velmi pěkně a myslím ,že máš opravdu na to-stát se spisovatelkou.
Jen,co se týče celé myšlenky-s tím dak docela nesouhlasím.Snad proto,že nejsem věřící.
Ale svůj názor nechci pitvat-není zde důležitý.
Chápu,po tom,co sis prožila (neboť jsem četla skoro všechny tvé články),že máš na věc svůj pohled a čerpáš ze svých zkušeností.
Píšu koment proto,že povídka se mi líbí a tak ti skládám hold.

Je to opravdu hluboká povídka. Vtáhla mě do sebe a prošla jsem si snad všemi rolemi lidí, které jsi zmínila. Já bych to nedokázala. Ne pro peníze a ne cizímu člověku. Uměla bych si ale představit, že dítě porodím blízké kamarádce, sestře, bratrově přítelkyni... ale ne přes mediátora, ne tak neosobně, beze jmen a bez emocí, bez sdílení osobních příběhů. Nejde být živým inkubátorem, smířit se s tím, že v sobě člověk nosí bytost, se kterou je na všech úrovních spojený a potom ji někomu "dát". S bytostmi se neobchoduje, ať je záměr sebešlechetnější. Dát život dítěti pro to, aby ho láskou zahrnoval někdo jiný, jde jen, pokud toho "někoho jiného" dokážeme milovat stejně jako to dítě. To je můj názor.
Rozhodně hluboká povídka...

zhltla jsem to doslova na jeden dech. A zároveň mě překvapilo, že se toto děje pouze v 9 zemích. Zvláštní. Ale pro rodiče, které "nemůžou odnosit" děti, je to určitě skvělá příležitost...

Velmi velmi emotivní, každý pocit dokonale popsán.. úplně cítím, jak se Nikola (i David) cítili po přečtení toho dopisu. Nikdy bych neřekla, jak moc to může to dítě ovlivnit.. člověk si říká, že je to jednoduché, pomůže sobě i těm lidem, ale co to dítě. Po téhle povídce mě to odradilo. Jak ze strany potenciální náhradní matky, tak té, která by si nechala dítě odnosit. Všechno má své klady.. ale zápory mají v tomto případě větší váhu.

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

Povídka byla sice dojemná, ale je evidentní, že je jen přemýšlením o tom,jaké by to bylo kdyby.....Sama jsem surogátní matkou již byla, děťátko v bříšku jsem měla ráda, nebylo to pro mne TO, ani žádný vetřelec, bylo to dětátko, které bude velmi milované svými rodiči a já jsem byla jeho milující "teta". Netvrdím, že po porodu to bylo pocitově jednoduché, s tím ale žena,která do surogátního mateřství jde, musí počítat a jistě počítá. S matkou i miminkem se vídáme, obě rády, měly jsme k sobě pěkný vztah... a o to jde především, pokud se pro surrogacy někdo rozhodně, musí si obě strany sedět a emoce v tom být prostě musí. Povídka je čtivě napsaná, ale je psaná ženou, která ,jak sama píše, by do surrogate nikdy nešla, takže samozřejmě také takto vyznívá..... Pokud by názor autorky vyzníval pro surrogate, jistě by byla stejně dojemná, ale plakali bychom nad štěstím páru, kterému se splnil sen díky jedné ženě, která zaplaťpánbu měla jiný pohled na prázdnou kolébku své přítelkyně, či druhé ženy....a nad spokojeným děťátkem, které by mělo milující rodiče i okolí.......
Pokud jde o chtěné a nechtěné těhotenství a jeho vliv na psyché dítěte...myslím, že by tak 40% naší populace především starší generace, jejichž maminky otěhotněly, aniž by to chtěly a plánovaly a teprve behem těhotenství hledaly své pocity by mělo být dle autorky vykořeněných, s pocity, že nepatří do své rodiny, do svého těla atd.....
Téma je to stejně filozofické ,jako řešení jsoucna a bytí.....Myslím, že podstatou všeho je dítě...a to, že ho někdo miluje a provází životem, dává mu lásku, oporu, výchovu, zkušenost....Promiňte, ale já si opravdu na to, co se dělo v břiše mé matky, která mne rodila v 18, skládala u toho maturitu, otec studoval VS, neměli kde bydlet a hlavně, tenkrát nešlo jít na potrat, NEPAMATUJU. Tento pobyt v břiše mne nijak nepoznamenal, s mamkou i tatkou máme výborný vztah a to jsem byla vlastně také "nechtěná" .... Nemám co bych rodičům vytkla...a to moje mamka opravdu neměla jednoduché pocity.....Podstatou je, že mne vychovali, milovali, umožnili vzdělání a jsou mi stále oporou i v mé dospělosti a nejen mně, i mým dětem. Nedávejte vyšší význam tam, kde opravdu není.

Úžasná povídka...Ani se nedivím, že vydáte knihu - prostě na to máte :)

WOW, ta povídka je vážně úžasná... tak emotivní...bulela jsem jako malá... pro mne už spisovatelka s velkým S jste....

Tahle povídka je opravdu hodně silná. Myslím, že já sama jsem začala slzet už ve chvíli, kdy se jí synové ptali, zda oni doma by to miminko rádi neměli, a ona nevěděla, jak jim to má vysvětlit. Silnější je o to víc, že Nikola není jen nějaký stroj, který rodí za peníze, ale to těhotenství se snažila prožívat jako opravdová matka i s vědomím, že vzdát se pak dítěte bude těžké. Také jsem slyšela o těch dlouhodobých zahraničních zkušenostech, že je lepší dítě ani matce neukázat a zamezit jakémukoli kontaktu, aby se jeho situace a situace náhradních rodičů co nejvíc přiblížila normální rodině. O to zajímavější pak pro mě byl komentář Inny, která má životní zkušenost dost odlišnou. Zcela rozumím jejímu stanovisku, že je úžasné, když si někdo díky surogátnímu mateřství může dovolit mít dítě s geny vlastními i svého partnera. Vlastně ji obdivuji, ale zároveň vím, že surogátní matkou bych já sama být nedokázala. Asi ani kvůli vlastní sestře nebo nejlepší kamarádce. Snad je opravdu lepší adoptovat odložené děti. Zároveň by mě ale moc zajímal případ, kdy by se surogátní matka rozhodla si dítě ponechat. Přece jen nebylo z jejího těla - z jejího vlastního vajíčka. Cítila by se stejně jako jiná matka anebo by ten pocit byl odlišný? Koneckonců taková umělá oplodnění se při asistované reprodukci provádějí běžně, ačkoli tam do toho žena jde už od začátku s tím, že se chce stát matkou... V každém případě jsi zpracovala jeden úhel pohledu na velmi zajímavé téma a myslím, že zas budu mít pár dní o čem přemýšlet

Příběh je vážně dobře napsaný, ale... můžu být subjektivně upřímná?
Cítím, jak se odtahuju od obrazovky, protože nesouhlasím se ,,závěry". Je zajímavé, jak zrovna názor na téma ovlivní i vnímání fiktivního příběhu. Ještě nikdy předtím se mi to nestalo, prostě jsem četla příběh který se mi líbil nebo ne, ale zrovna tady...
Je to zajímavé   Uhuh, cítím se nepříjemně a podvědomě nesouhlasně kroutím hlavou.

Můžu se zeptat, jsi věřící jako věřící? Nebo to jen Nikolina rodina z povídky?

Já na surogátním mateřství nevidím NIC špatného. Šla bych do toho

Ps: Proč u nás tohle dárcovství, nebo jak to nazvat (,,jev" je ošklivé), probíhá tajně? Je na tom stejně jako eutanazie?

[45]: Arcano, není to zatím uzákoněné. Nějak chybí vůle. Ambivalentní postoj v celé společnosti. Je potřeba to uzákonit  a ošetřit psychologickou pomocí, aby to nemuselo být tajné.
Věřící jsem, ale do kostela už dlouho nechodím.

Milá Edith ! Celé odpoledne jsem ležela ve Vašem blogu. Všechny tři prózy jsem si přečetla, poplakala jsem si. Rozhodně nesmíte vůbec váhat, co vydat. Ráda bych si přečetla jako knihu od Vás vše. Všechna témata jsou postavena na vlastním prožitku nejde o fantasy, ale o skutečnost. Jsem unešená, smutná, slzavá, zaskočená a budu se těšit, až Vaše knížky spatří světlo světa a octnou se na knižních pultech. Budu Vám k tomu držet všechny palce, pěsti a vše, co pomůže. Jsem doslova polapena do sítí Edith Holé a nemám ani správnou zásobu slov. Je to všechno moc a moc silné. Obdivuji Vás !

[46]: Aha a aha, děkuju

Povídka mě zatlačila do židle a přečetla jsem ji téměř bez hnutí. Slova dokáží být mocná.

Edith, dobrý den, mohla bych se Vás, prosím zeptat, jak jste došla k myšlence, že miminko nošené náhradní matkou patří do rodinného systému náhradní matky a ne do rodinného systému biologické matky a biologického otce? Já to nenapadám, jen vnímám toto jako dost zásadní v otázce surogátního mateřství, tak bych se Vás ráda zeptala, zda jste to jen odhadla pro účely povídky nebo zda se Vám podařilo k tomuto získat nějaké názory např. od rodinných konstalářů atp.

Děkuji a zdravím. Pavla

Četla, dočetla a vysoce hodnotím námět i zpracování. Tak by se to i mohlo stát ve skutečnosti. Se vším všudy. Jen pište, máte štěstí na náměty, cit pro zpracování a prostředky pro dobrou formu. Jsem dojatá z vyznění i z komentářů...

Every body knows that men's life is expensive, however we need cash for various issues and not every one earns enough money. Hence to get some <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/business-loans">business loans</a> or student loan should be good solution.

Dobrý den, Již jsem podstoupila ten dlouhý proces s NM a mam ho úspěšně za sebou MOHU DOLOŽIT PAPÍROVĚ OD SOUDU.Chtěla bych pomoci ještě jinému páru který stejně jako ten předešlí nemohl počít miminko.Ale požaduji aby jste měli již vše připravené a domluvené v reprodukční klinice aby se co možná nejdříve mohlo začít se stimulací. Prosím kontaktujte me na email : sgmamka@centrum.cz napište vaše tel číslo a já se Vám ozvu.Ted něco o mě jsem nekonfliktní osoba se smyslem pro humor je mi 26 let,1 ditě mám a žiji v Praze. A jak jsem již uvedla jednomu páru jsem splnila jejich životní sen přivedla jsem jim na svět krásné miminko.

Pane jo... Smekám, málokdy nějaká blogová tvorba udrží mou pozornost tak dlouho a tak napjatou...