Povídka vybraná do Sborníku na blogu - surogátní mateřství

10. února 2011 v 19:20 | Edith Holá |  Povídka o surogátním mateřství
... zde je má povídka, která byla vybrána do Sborníku spisovatelů 2010 v soutěži na Blogu spisovatelů. Skoro mám trému jako školáček:-) V té době, když budete číst povídku, budu tancovat romské tance. Nevydržela bych doma čekat na vaše komentáře :-)

Povídka je asi pětistránková. Drby ze zákulisí napsala Awia z poroty zde http://edithhola.blog.cz/1102/dekuji-za-umisteni-ve-sborniku-2010#komentare:
Povídka se čte dobře a stránky utíkají rychle, že si to ani neuvědomíte, jak je dlouhá, tudíž bych se délkou nezabývala. A ještě: Jinak ... byla tam spousta šokujících povídek, povídek se silným příběhem, s myšlenkou ... ale jen ta tvoje mě na konci dohnala k slzám (a to není negativum, ale právě naopak - vyvolala jsi ve mně emoci, což se často nestává:-)).

Pokud se vám bude líbit a nic jste ode ještě nečetli, tak nahlédněte na můj blog a poté, prosím, mi můžete zodpovědět tuto anketu http://edithhola.blog.cz/1102/vazeni-a-mili-otazka-pro-vas. Třeba jednou opravdu dotvořím román. Díky vám.


Až spadne poslední hvězda, konečně vysloví své přání

V místnosti seděly tři ženy. Jedna z nich právě vytiskla dvakrát smlouvu. "Prosím, v klidu si to obě přečtěte a pak podepište, pokud se vším souhlasíte. Podepište, prosím, i kopii." Ženy sedící vedle sebe v tichosti pročítaly. Nikola rychle. Už se tím nechtěla zabývat. Vše bylo právnicky ošetřeno. Podepsala. Mladší žena vedle ní trochu třesoucí se rukou podepsala také. Neznala její jméno. Nesměla ho znát. Tak to stanovil zákon. Dlouho se upravoval a tohle byla prý nejlepší varianta. Fyzicky se poznat musely. Ale jména měla zůstat utajena. Všechna jejich dosavadní setkání a rozhovory byly vždy za asistence mediátora. Advokátka pečlivě uložila oba podepsané formuláře do desek a kopie jim ponechala. Obešla stůl a natáhla k mladší ženě ruku.
"Přeji vám hodně radosti, až budete mít své vytoužené miminko." Nikole se podlomila kolena. Advokátka natáhla ruku směrem k ní. Nikola měla pocit, že její ruku drží delší dobu a v očích má otázky. "Vám přeji, aby se těhotenství podařilo, bylo co nejsnažší a porod rychle za vámi".

Na chodbě se obě ženy rozloučily. "Na viděnou. Další schůzku máme za měsíc na ultrazvuku. Kdyby něco tak volejte mediátorovi.", řekla ta neznámá. Nikola se rázně otočila a už chtěla být pryč. Žena za ní ještě zavolala: "Držím vám palce při zákroku. Určitě to bude v pohodě." Nikola se snažila na ni pousmát. V duchu jí běželo hlavou, jestli to "v pohodě" patřilo zákroku nebo tomu, zda se oplodněné vajíčko uchytí. Zákon o surogátním mateřství emoce neřešil.

Zbytek povídky mám stažen. Můžete si ho přečíst ve sborníku zde
_________________________________________________________________________________

Starozákonní příběh Sáry a její otrokyně Hagar, která Sáře porodila syna Izmaela je v knize Genesis, kapitola 16

K surogátnímu mateřství jsem přečetla přes dvacet novinových článků. Je to jev, který už se děje. Tajně. Uzákoněn a pod jasnými pravidly probíhá asi v devíti zemích. U nás je takto tajně odnošeno asi deset dětí ročně. Tím, že je to tajné, nikdo nedělá žádný výzkum, jak se tyto děti mají, jak se vyvíjejí a jak to (ne)poznamenalo jejich matky. Při surogátním mateřství mohou být i tři matky. Jedna anonymní, která věnuje vajíčko. Sperma manžela jiné ženy oplodní ono darované vajíčko a zárodek se pak dá do těla třetí ženy, která ho donosí a porodí a pak odevzdá té prostřední. Že je to zmatené? Můžete si myslet, co chcete. Ale jev už se děje. A pokud bude tajný nebo bez jasných pravidel, tím hůř. Povídek na toto téma by mohlo být mnoho. Nejen o Sophiině volbě, kdy žená odevzdá jiné ženě dítě, které se v ní vyvíjelo, ale i o ženě, které ze dne na den, z hodiny na hodinu spadne do náruče dítě... A manželé, tatínkové? Všichni zúčastnění vlastně potřebují odbornou přípravu a pomoc kdykoliv během dalšího života.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lily of the valley Lily of the valley | Web | 10. února 2011 v 20:17 | Reagovat

Uuuh. Páni. To bylo hodně silný. Z toho by se dala napsat knížka... Je to jeden z nejlepších příběhů, co jsem četla na netu, a to zakrývá i těch pár chyb a nebo zvláštně formulovaných vět. Je to... úžasné.

2 Sinsi Sinsi | Web | 10. února 2011 v 20:42 | Reagovat

Občas si dám na blozích práci si přečíst nějaký delší článek, ale ne vždycky stojí za to. Tenhle stál!!!
Mám vystudovanou zdravotnickou školu, a mám pocit že ve třetím ročníku jsme se tímto tématem zaobírali. Tenhle příběh však řekl mnohem více než to, co nám tloukli do hlavy ve škole.
Já bych dítě nikdy nedala. Můžu darovat vajíčko, ale na víc bych se nezmohla. Protože... asi si intuitivně umím takovýto stav představit.

Tvůj článek je skvěle napsaný, snad měl i v soutěži úspěch, protože u mě má :)

3 Shariony Shariony | Web | 10. února 2011 v 21:16 | Reagovat

Pět hvězdiček. Je to hodně silný příběh, krásně napsaný, čtivý, napínavý a hluboký.
Jen, nebýt toho, ona by se nenarodila.. takže nevím, jestli můžu říct, že Nikola udělala špatně, když se rozhodla to celé podstoupit.. (já bych nemohla, ale zkouším se na to koukat zdálky..)

4 Mami Mami | Web | 10. února 2011 v 21:28 | Reagovat

Čte se to jedním dechem. Prožila jsem to s Nikolou, ale nechtěla bych to nikdy zažít osobně. Ještě teď se z toho třesu. Všem, kdo to jen prolítli očima, doporučuji přečíst od začátku do konce.

5 SignoraA SignoraA | E-mail | Web | 10. února 2011 v 21:33 | Reagovat

Ode mně také pět hvězdiček.
Těšila jsem se, až si Tvou povídku přečtu celou. Přečetla jsem jí jedním dechem a musím Ti opravdu pogratulovat.
Příběh je opravdu silný a krásný - kruh se uzavřel.
Určitě piš dál. :-)

6 edithhola edithhola | E-mail | Web | 10. února 2011 v 22:52 | Reagovat

Díky všem!!!! Awia z poroty včera do komentáře pod http://edithhola.blog.cz/1102/dekuji-za-umisteni-ve-sborniku-2010#komentare napsala, že jí povídka rozbrečela, že píšu dobře emotivně:-) Rozbrečela se na konci. Já jsem při psaní brečela v té pasáži, kdy leží na gyndě a ne na novorozeneckém a u sebe nemá uzlíček ... Říkala jsem si, že ze mě žádný spisovatel být nemůže, když u své povídky pro slzy nemohu psát dál :-)

7 Sinsi Sinsi | Web | 10. února 2011 v 23:05 | Reagovat

[6]: Myslím si, že když příběh prožíváš s tou postavou, je ten příběh o to krásnější. Protože je prožitý...
A právě proto, myslím, spisovatelem být můžeš :)

Když u toho pláčeš, v napsaném příběhu to cosi zanechá a "opravdový" vnímavý čtenář to vycítí.
A i když se budu opakovat, řeknu: Určitě piš dál :-)

8 adaluter adaluter | Web | 10. února 2011 v 23:38 | Reagovat

Edith, ta povídka je dokonalá, skvěle vygradovaná, napínavá i překvapivá, dojemná, hluboce lidská a hluboce ženská. A zvlášť ta ženská a mateřská poloha mě velice oslovila. Opravdu se ti neuvěřitelně povedla a tvé zařazení do Sborníku 2010 je zasloužené. Gratuluji!

9 signoraa signoraa | E-mail | Web | 11. února 2011 v 7:02 | Reagovat

[6]: Musím se přiznat, nechtěla jsem to do svého příspěvku napsat, ale já se na konci taky rozbrečela. Tak a je to venku.

10 Janinka Janinka | Web | 11. února 2011 v 9:18 | Reagovat

To je moc silná káva, takhle po ránu. Za poslední dobu jsem nečetla nic lepšího a musím přiznat, ke konci mě začalo svírat v krku. No a to už je jenom kousek k slzičkám...

11 Mami Mami | Web | 11. února 2011 v 13:08 | Reagovat

Když už se zde probírají detailněji pocity, které povídka vyvolává, musím poznamenat, že celou jsem ji četla se zaujetím a mírným mrazením. Výbuch slz přišel až přesně ve chvíli, když jsem četla tuto větu: "Myslím, že jste jediná, kdo mi může říci, jak ukolébavka pokračuje." Je to asi tím mým současným mateřstvím a místo Sáry tam vidím Áju s Lulu.

Celou povídkou mi také prosvítala myšlenka, že jediný, kdo to mohl takto napsat je právě Edith. Myslím, že doživotní problém nebudou mít jen tzv. náhradní matky - konzervy, ale především děti, jejichž psychický vývoj začíná již v prenatálním období. A odtržením od matky po narození, to pro ně musí mít daleko větší následky, než si vůbec dokážem připustit.

Přejdu k otázce nepopulární a možná zpátečnické. Je mi líto žen, které ne vlastní vinou nemohou mít děti, ale myslím si, že je správnější si adoptovat opuštěné dítě, kterých je na světě milióny než tolik dbát na vlastní genetiku a přivádět děti na svět tímto nepřirozeným způsobem. Nemluvě o tom, že jejich genetická vada se může dál šířit. A také se obávám toho, aby se tento způsob najmutého těhotenství nestal pravidlem u bohatších žen, které si nechtějí kazit postavu. Dost na tom, že již existuje nelegální obchod s transplantací orgánů a po nelegální prostituci přijde na řadu nucené nelegální těhotenství na objednávku? Kdo ohlídá, aby nedocházelo ke zneužívání? Věřte, že nikdo.

12 edithhola edithhola | E-mail | Web | 11. února 2011 v 13:33 | Reagovat

[11]: Mami, pokusím se nějak zpracovat článek z toho, co jsem o surrogátním mateřství načetla z těch mnoha článků, co mám doma. Já jsem postihla to, že dopad to má na všechny zúčastněné. Další otázky máš Ty. Naštěstí lékaři u nás se ještě nesetkaly se ženou, která by chtěla jen kvůli kariéře nebo krásné postavě, aby jí odnosil dítě někdo jiný. Všichni se dušovali, že to tajně dělají jen v případě neplodnosti zájemkyně.
O prostituci se opravdu mluví. Ženě se říká ošklivě nosička.
Je to široká biopsychosociální a etická otázka. Každopádně jsem z článků a zahr. výzkumů pochopila, že tam, kde není zákon, se dějí právě zvěrstva. Největší asi třicetileté zkušenosti mají ve VB. Tam dokonce mají zkušenost, že je nejlepší, aby se matky dál vídaly a dítěti se řeklo, že je to teta. Prostě aby se nevytratil právě fyzický kontakt. Také se surrogátní mat. víceméně děje mezi příbuznými. Sestra odnosí dítě své neplodné sestře. Vše je psychologicky kdykoliv ošetřováno.
Problém nastává, když se narodí dítě postižené. V USA to už řešili. Najednou nikdo dítě nechtěl. A matky se vinily navzájem. Jedna za špatné geny a druhá za to, že určitě o sebe náhradnice v těhot. nepečovala.
Moje otázka je také, že pokud odnosí dítě někdo, kdo k tomu má dispozice, dělá to jen proto, že má na to kapacity (Ukrajinky, Indky) a potřebuje peníze a vlastně to dítě nechce, tak já bych stejně takové dítě nechtěla. Aby vyrůstalo v břiše někoho, kdo k němu nemá vztah ... Hrůza. Tak je to prostě nechtěné dítě a ty problémy nechtěných dětí jsou velké!!! A a žena, která k němu bude mít vztah, tak ... Sophiina volba a to je v mé povídce.

A pak moje otázka, kterou v článcích nikdo zatím neřešil, je z osobní zkušenosti. Nevěřím, že žena, která má sice své vytoužené mimi a dokonce ze svých genů, je biologicky naplněna. Pokud to psychologicky nezpracovává podle mě má v sobě stále ten pocit, já nejsem žena, protože jsem dítě neodnosila, nejsem matkou, protože jsme neporodila ... Má nevl. máma to tak má, i když to nepřizná. Stále nahlíží do kočárků, měla období, kdy si schovávala fotky miminek z časopisů a myslím, že je má ve skříni nalepené dodnes a sbírá panenky ... proto se Sára nikdy doma necítila jako doma. nejen zážitky z prenatálu, ale i to, že její genetická matka to bude mít v sobě nezpracované. Jenže to by by bylo na román a ne na povídku :-)

13 Mami Mami | Web | 11. února 2011 v 13:52 | Reagovat

[12]: Je to velmi diskutabilní a zajímavé téma. Je potřeba jej řešit ze všech hledisek a každopádně i uzákonit alespoň minimální pravidla.

14 Capsa™ Capsa™ | E-mail | Web | 11. února 2011 v 16:18 | Reagovat

Tá poviedka je úžasná. Idem si to dať na blog medzi obľubené poviedki

15 Lady Saphira Lady Saphira | Web | 11. února 2011 v 16:29 | Reagovat

no, chcela som aby to nebolo také ako všetky ostatné :D vidím tu samé pozitívne komentáre na tú tvoju poviedku, tak si ju asi idem aj ja prečítať. Jasne, môžeš si ten článok pridať, budem rada :D

16 dark-dragon dark-dragon | Web | 11. února 2011 v 17:29 | Reagovat

přesně tak,dík za comment

17 Radka Radka | 11. února 2011 v 17:58 | Reagovat

Ta povídka je fakt dobrá. Skoro jsem si myslela, žes to prožila. Piš. Radka

18 Jířa Jířa | 11. února 2011 v 20:51 | Reagovat

Edith bomba!!! úžasně napsané.Na konci jsme bulela.Piš dál.až bude nějaká kniha hne djí koupím:-)

19 Slunďa Slunďa | Web | 11. února 2011 v 22:31 | Reagovat

Moc pěkné. K otázce vlastního či "darovaného" dítěte ... Nikdy jsem nic podobného nezažila (patřím do té kategorie žen - stačí, když se o ni otře chlap, je v tom), občas jsem se ale zamýšlela nad tím, zda bych dokázala přijmout cizí dítě. Dříve jsem k něčemu takovému měla velmi vstřícný postoj, nicméně jak jdou léta a vidím své vejlupky, jak jeden kopíruje otce a druhý mě, musím "říci", že bych se bála té genetické informace, kterou by si "cizí" dítě přineslo a neslo sebou. Ale i tak, kdybych nemohla míst svoje dítě, určitě bych neváhala. Vždycky jsem tvrdila a i nadále tvrdím, že každý člověk by měl v životě mít alespoň jedno dítě. Bez dětí není život naplněný a je úplně jedno, zda je dítě jeho biologickým dítětem nebo ne nebo zda dítě odnosí jiná žena. Jde o to, jak si nastavíme v hlavě a srdci. a

20 Slunďa Slunďa | Web | 11. února 2011 v 22:32 | Reagovat

sorry, poslední věta se nevyvedla O_O , takže ještě jednou ...Jde o to, jak si to nastavíme v hlavě a srdci. :-)

21 edithhola edithhola | E-mail | 12. února 2011 v 9:49 | Reagovat

[19]: Podobně mluví lékaři. Žena má právo na dítě! Neplodnost je nemoc, která se dá léčit i tím, že odebereme její vajíčko, oplodníme ho uměle a odnosí ho jiná žena. Když žena nemůže mít dítě, musí to být obrovské utrpení. Ale nějak mi "právo na dítě", "právo být zdravý" nesedí. Je to nějak mocenské. neumím to pořádně uchopit. Intuitivně s tím nesouhlasím. A zkušenost s nevl. matkou mi říká, že někdy příroda (Bůh) ví, proč nenadělí děti. A pokud to ta žena nezpracuje, tak ubližuje i těm nevlastním. Nevěřím, že náhradním mateřstvím, přestane ženě ten pocit, že vlastně není ženou, protože nemohla být těhotná, dítě neodnosila neporodila. To je hluboké zranění, které potřebuje hluboké zaléčení. A nevím, jestli dítě (sic z mých genů) ale z pronajaté dělohy má nést takhle velký úkol a "léčit svou matku".

22 Jířina Jířina | E-mail | 12. února 2011 v 11:07 | Reagovat

Editko, povídka je naprosto úžasná. Brečela jsem u toho, jak leží na gyndě a nemá mímo a na konci, jak se Sára ozvala. Koukej psát dál. Těším se na knihu:-)

23 Shelma, Shehezerada Shelma, Shehezerada | 12. února 2011 v 11:16 | Reagovat

Skvělý článek a dobře zvolené téma, kolem kterého veřejnost chodí tak nějak po špičkách. Slova perfektně volená a velmi autenticky vystihují atmosféru nitra zúčastněných. S dovolením si Tě ukládám k oblíbeným :-)

24 Labanda © Labanda © | Web | 13. února 2011 v 12:35 | Reagovat

promin moc nestíhám, ale neboj četl jsem i když nečtu každý díl, a musím uznat, že umíš psát, víc než jen psát ;-)

25 Vendy Vendy | Web | 13. února 2011 v 20:10 | Reagovat

Můžu říct, že při čtení této povídky jsem měla knedlík v krku a do očí se mi draly slzy. A to už mě leccos nedojme.
Edith, povídka se zatne drápky pod kůži. A dotkne se srdce. Nikdy jsem tyto pocity nezažila, ale asi si je dovedu představit. A pocit ztráty znám. Jsi velmi přesvědčivá, píšeš to tak, jako bys to sama zažila. Jak řekla Labanda, umíš víc,než jen psát.
Tuto povídku bych klidně nominovala na vítěznou.

26 Vendy Vendy | Web | 13. února 2011 v 20:15 | Reagovat

[6]:Jestli má někdo našlápnuto na dráhu spisovatele, jsi to ty.
Proč bys nemohla povolit stavidla sama sobě? Když píšeš o emočně vypjaté scéně.
Říkám podruhé, že jsem opravdu měla slzy na krajíčku...

27 Lucerna Lucerna | Web | 13. února 2011 v 22:05 | Reagovat

konec ma prekvapil, napokon to celkom dobre dopadlo na okolnosti :-D naozaj pekne a dojimavo napisane :-)

28 Mary Depp Snape ♥ Mary Depp Snape ♥ | Web | 14. února 2011 v 13:15 | Reagovat

co to je žebříček tt? to je pro mě jako dobře,nebo špatně ..xD?

29 Mary Depp Snape ♥ Mary Depp Snape ♥ | Web | 14. února 2011 v 13:45 | Reagovat

jj,děkuju

30 punerank punerank | E-mail | Web | 16. února 2011 v 15:19 | Reagovat

Já nad povídkou nebrečela. Kdyby to byla kniha, rozebraná ze všech stran,  zřejmě by mě dostalo dost situací... A klidně i Nikolin pohled. Ale takhle zkráceně to působí zaujatě -
to jsem si kdysi mohla představovat já, že bych byla ráda náhradní matkou pro kamarádku, která pro mě hodně znamená a děti mít nemůže, dítě by bylo v dobrých rukou, vídala bych ho a i tak jsem tušila, že by hrozilo, že se dítěte nebudu schopná vzdát...
Nikola to podstoupila sice pro cizí paní, pro peníze, a však po zkušenosti se dvěma svými dětmi, to těžko  dítě třetí mohla brát jako To... Prostě nechápu, proč ji pak zaskočilo, jak jí malé chybí...
   A že se rozhodla být náhradní matkou, podepsala smlouvu a pak se ještě cítila ukřivděná, že manžel vyletěl, je taky sobecké a žasnu, jak to nakonec vzal. Copak ji měl brát 9 měsíců jako vzduch? Jako mašinu na mimina? Taky se mu mohla klidně vzdálit, když ne zhnusit. Vyřadila ho z rozhodování a pak čekala souhlas? To by byla pohádka.

Připouštím, že sis na dané téma hodně přečetla, přemýšlela o něm a že umíš dobře psát, v povídce nelze vystihnout všechno a knihu bych určitě četla se zájmem...
Jak vidíš, emoce to vzbudilo i ve mně, nejen ty naštvané. Samozřejmě mě těšilo, že se Sára s nikolou sejde:)
Souhlasím s mami v komentáři 11 - myslím si, že je správnější si adoptovat opuštěné dítě, kterých je na světě milióny než tolik dbát na vlastní genetiku a přivádět děti na svět tímto nepřirozeným způsobem, atd...
Je zase pravda, že v kojeňákách je dost nechtěných dětí a Nikola byla v těhotenství šťastná... Malému je zřejmě jedno, jestli je odtržené od vlastní nebo náhradní matky - jednou už je bohužel odtržené -  průběh těhotenství je však určitě důležitý. Přecejen snad není úplně nepodstatné, kde žije dítě dál...
   Když jsem se už takhle dlouze rozepsala - já myslím, že mě máma chtěla, jen tátové se vyměnili a s nevlastním jsem spokojená.
Přesto jsem od 4 let strávila 15 let po intrech a odtržená jsem si taky sakra připadala, i přes občasné návštěvy doma... Do dnes v některých ženách hledám kus vysněné maminky. Pořád si tu svou mámu  přizpůsobuju, přesto, že ji daleko líp chápu a víc znám. Hledání maminky je moje hra a součást:)

31 punerank punerank | E-mail | Web | 16. února 2011 v 16:46 | Reagovat

[30]:  Myslím, že chování i pocity v povídce vykresluješ dost reálně, Nikola nebude výjimka. A kdybys něco psala podle mě, mělo by to půl strany a nijak daleko by to asi nedospělo.
Možná jste mě na slzy všichni moc připravovali a tak jsem četla taky zaujatě.
Mě se líbila ta část téměř na konci, kdy se Nikola osvobodí od peněz za dítě a při usínání sleduje hvězdičky a po dlouhých letech si připouští přání. A potom konečně přijde dopis:)

32 Dubious cat Dubious cat | E-mail | Web | 16. února 2011 v 22:42 | Reagovat

Tedy Edith, nevěřím tomu, že to bylo 5 stránek- něco tak skvěle čtivého už jsem dlouho nečetla ( A to čtu 2-3 knihy týdně) ! Je to opravdu geniálně napsané a hodně působící na city, slzám se snad ubrání jen málokdo! Prosím slib mi, že budeš i nadále psát !:)

33 KatyRZ KatyRZ | Web | 6. března 2011 v 21:55 | Reagovat

Zrovna včera jsem si říkala, že ve mně už dlouho žádná kniha nevyvolala emoce a že mě to čtení, nějak přestává bavit - při tom je to dlouhé roky moje největší záliba. Procházím si sborník povídku po povídce a dneska jsem narazila na tu tvoji. Ne nebrečela jsem, ale mrazilo mě. Rozhodně to ve mně city vyvolalo ...

34 Terranka Terranka | 18. dubna 2011 v 23:52 | Reagovat

Povídka je nádherná, velmi čtivá a emotivní.
Napsala jsi jí opravdu velmi pěkně a myslím ,že máš opravdu na to-stát se spisovatelkou.
Jen,co se týče celé myšlenky-s tím dak docela nesouhlasím.Snad proto,že nejsem věřící.
Ale svůj názor nechci pitvat-není zde důležitý.
Chápu,po tom,co sis prožila (neboť jsem četla skoro všechny tvé články),že máš na věc svůj pohled a čerpáš ze svých zkušeností.
Píšu koment proto,že povídka se mi líbí a tak ti skládám hold.

35 Johanka Johanka | Web | 25. dubna 2011 v 0:05 | Reagovat

Je to opravdu hluboká povídka. Vtáhla mě do sebe a prošla jsem si snad všemi rolemi lidí, které jsi zmínila. Já bych to nedokázala. Ne pro peníze a ne cizímu člověku. Uměla bych si ale představit, že dítě porodím blízké kamarádce, sestře, bratrově přítelkyni... ale ne přes mediátora, ne tak neosobně, beze jmen a bez emocí, bez sdílení osobních příběhů. Nejde být živým inkubátorem, smířit se s tím, že v sobě člověk nosí bytost, se kterou je na všech úrovních spojený a potom ji někomu "dát". S bytostmi se neobchoduje, ať je záměr sebešlechetnější. Dát život dítěti pro to, aby ho láskou zahrnoval někdo jiný, jde jen, pokud toho "někoho jiného" dokážeme milovat stejně jako to dítě. To je můj názor.
Rozhodně hluboká povídka...

36 Connie. Connie. | Web | 5. května 2011 v 23:22 | Reagovat

zhltla jsem to doslova na jeden dech. A zároveň mě překvapilo, že se toto děje pouze v 9 zemích. Zvláštní. Ale pro rodiče, které "nemůžou odnosit" děti, je to určitě skvělá příležitost...

37 kaya kaya | Web | 29. května 2011 v 12:52 | Reagovat

Velmi velmi emotivní, každý pocit dokonale popsán.. úplně cítím, jak se Nikola (i David) cítili po přečtení toho dopisu. Nikdy bych neřekla, jak moc to může to dítě ovlivnit.. člověk si říká, že je to jednoduché, pomůže sobě i těm lidem, ale co to dítě. Po téhle povídce mě to odradilo. Jak ze strany potenciální náhradní matky, tak té, která by si nechala dítě odnosit. Všechno má své klady.. ale zápory mají v tomto případě větší váhu.

38 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 10. června 2011 v 7:35 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

39 Inna Inna | 22. července 2011 v 0:59 | Reagovat

Povídka byla sice dojemná, ale je evidentní, že je jen přemýšlením o tom,jaké by to bylo kdyby.....Sama jsem surogátní matkou již byla, děťátko v bříšku jsem měla ráda, nebylo to pro mne TO, ani žádný vetřelec, bylo to dětátko, které bude velmi milované svými rodiči a já jsem byla jeho milující "teta". Netvrdím, že po porodu to bylo pocitově jednoduché, s tím ale žena,která do surogátního mateřství jde, musí počítat a jistě počítá. S matkou i miminkem se vídáme, obě rády, měly jsme k sobě pěkný vztah... a o to jde především, pokud se pro surrogacy někdo rozhodně, musí si obě strany sedět a emoce v tom být prostě musí. Povídka je čtivě napsaná, ale je psaná ženou, která ,jak sama píše, by do surrogate nikdy nešla, takže samozřejmě také takto vyznívá..... Pokud by názor autorky vyzníval pro surrogate, jistě by byla stejně dojemná, ale plakali bychom nad štěstím páru, kterému se splnil sen díky jedné ženě, která zaplaťpánbu měla jiný pohled na prázdnou kolébku své přítelkyně, či druhé ženy....a nad spokojeným děťátkem, které by mělo milující rodiče i okolí.......
Pokud jde o chtěné a nechtěné těhotenství a jeho vliv na psyché dítěte...myslím, že by tak 40% naší populace především starší generace, jejichž maminky otěhotněly, aniž by to chtěly a plánovaly a teprve behem těhotenství hledaly své pocity by mělo být dle autorky vykořeněných, s pocity, že nepatří do své rodiny, do svého těla atd.....
Téma je to stejně filozofické ,jako řešení jsoucna a bytí.....Myslím, že podstatou všeho je dítě...a to, že ho někdo miluje a provází životem, dává mu lásku, oporu, výchovu, zkušenost....Promiňte, ale já si opravdu na to, co se dělo v břiše mé matky, která mne rodila v 18, skládala u toho maturitu, otec studoval VS, neměli kde bydlet a hlavně, tenkrát nešlo jít na potrat, NEPAMATUJU. Tento pobyt v břiše mne nijak nepoznamenal, s mamkou i tatkou máme výborný vztah a to jsem byla vlastně také "nechtěná" .... Nemám co bych rodičům vytkla...a to moje mamka opravdu neměla jednoduché pocity.....Podstatou je, že mne vychovali, milovali, umožnili vzdělání a jsou mi stále oporou i v mé dospělosti a nejen mně, i mým dětem. Nedávejte vyšší význam tam, kde opravdu není. :-)

40 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 22. července 2011 v 8:24 | Reagovat

[39]: Inno, popsala jste opravdu jediný možný model surogátního mateřství, který funguje. Já jsem povídku napsala takto a emočně podle svých zkuzeností dítěte odloženého do adopce. U článku přímo o surogátním mateřství i tady pod povídkou však mám, že je nutné ho uzákonit, protože tento jev se u nás děje a zatím musí být tajný. Sama jste tím asi prošla. Že dítě si vaše příbuzná(nebo kamarádka) musela od Vás adoptovat. V tomto státě to jinak zatím nejde. Ve VB mají zatím nejdelší uzákoněné zkušenosti se surogací a opravdu dávají důraz na setkávání s náhradní matkou - tetou. Má prostě v životě dítěte figurovat. Vy to tak děláte a proto se zřejmě cítíte všichni zainteresovaní dobře. Nemohu takovou povídku zatím napsat, protože nemám takovou zkušenost kolem sebe. Když mi to tak přijde, napíšu ji. Mám ještě chuť napsat z pohledu matky, která si dítě jednoho dne převezme. Jo, a taky jsem povídkou chtěla UPOZORNIT NA TO, že OPRAVDU JE NUTNÉ TO DOŘEŠIT. BEZ STÝKÁNÍ SE TO BUDE VŽDY ŠPATNĚ. Budu ráda, když mi napíšete i osobně, když budete chtít eli.asek@tiscali.cz. Třeba se mi pak podaří napsat třetí verzi pozitivní.
P.S. Jinak si myslím jako pan neurolog Koukolík, že nárůst deprivantů v naší společnosti je právě díky tomu, že generace našich matek prostě tak nějak těhotenství měla mimoděk na školách, porod za komančů příšernost ... ale pokud se ve vašem případě podařilo láskou tohle vše vykompenzovat, děkujte Bohu i rodičům :-) což děláte :-) Ne všichni mají takové štěstí.

41 Alča Alča | Web | 25. července 2011 v 9:55 | Reagovat

Úžasná povídka...Ani se nedivím, že vydáte knihu - prostě na to máte :)

42 Myška Myška | 7. srpna 2011 v 21:01 | Reagovat

WOW, ta povídka je vážně úžasná... tak emotivní...bulela jsem jako malá... pro mne už spisovatelka s velkým S jste.... ;-)

43 evi evi | Web | 1. září 2011 v 18:09 | Reagovat

Tahle povídka je opravdu hodně silná. Myslím, že já sama jsem začala slzet už ve chvíli, kdy se jí synové ptali, zda oni doma by to miminko rádi neměli, a ona nevěděla, jak jim to má vysvětlit. Silnější je o to víc, že Nikola není jen nějaký stroj, který rodí za peníze, ale to těhotenství se snažila prožívat jako opravdová matka i s vědomím, že vzdát se pak dítěte bude těžké. Také jsem slyšela o těch dlouhodobých zahraničních zkušenostech, že je lepší dítě ani matce neukázat a zamezit jakémukoli kontaktu, aby se jeho situace a situace náhradních rodičů co nejvíc přiblížila normální rodině. O to zajímavější pak pro mě byl komentář Inny, která má životní zkušenost dost odlišnou. Zcela rozumím jejímu stanovisku, že je úžasné, když si někdo díky surogátnímu mateřství může dovolit mít dítě s geny vlastními i svého partnera. Vlastně ji obdivuji, ale zároveň vím, že surogátní matkou bych já sama být nedokázala. Asi ani kvůli vlastní sestře nebo nejlepší kamarádce. Snad je opravdu lepší adoptovat odložené děti. Zároveň by mě ale moc zajímal případ, kdy by se surogátní matka rozhodla si dítě ponechat. Přece jen nebylo z jejího těla - z jejího vlastního vajíčka. Cítila by se stejně jako jiná matka anebo by ten pocit byl odlišný? Koneckonců taková umělá oplodnění se při asistované reprodukci provádějí běžně, ačkoli tam do toho žena jde už od začátku s tím, že se chce stát matkou... V každém případě jsi zpracovala jeden úhel pohledu na velmi zajímavé téma a myslím, že zas budu mít pár dní o čem přemýšlet:-)

44 Arcana Arcana | Web | 18. září 2011 v 12:07 | Reagovat

Příběh je vážně dobře napsaný, ale... můžu být subjektivně upřímná? :-D
Cítím, jak se odtahuju od obrazovky, protože nesouhlasím se ,,závěry". Je zajímavé, jak zrovna názor na téma ovlivní i vnímání fiktivního příběhu. Ještě nikdy předtím se mi to nestalo, prostě jsem četla příběh který se mi líbil nebo ne, ale zrovna tady...
Je to zajímavé :-D  Uhuh, cítím se nepříjemně a podvědomě nesouhlasně kroutím hlavou.

Můžu se zeptat, jsi věřící jako věřící? Nebo to jen Nikolina rodina z povídky?

Já na surogátním mateřství nevidím NIC špatného. Šla bych do toho :-)

45 Arcana Arcana | Web | 18. září 2011 v 12:08 | Reagovat

Ps: Proč u nás tohle dárcovství, nebo jak to nazvat (,,jev" je ošklivé), probíhá tajně? Je na tom stejně jako eutanazie?

46 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 18. září 2011 v 12:16 | Reagovat

[45]: Arcano, není to zatím uzákoněné. Nějak chybí vůle. Ambivalentní postoj v celé společnosti. Je potřeba to uzákonit  a ošetřit psychologickou pomocí, aby to nemuselo být tajné.
Věřící jsem, ale do kostela už dlouho nechodím.

47 otavinka otavinka | Web | 24. září 2011 v 17:20 | Reagovat

Milá Edith ! Celé odpoledne jsem ležela ve Vašem blogu. Všechny tři prózy jsem si přečetla, poplakala jsem si. Rozhodně nesmíte vůbec váhat, co vydat. Ráda bych si přečetla jako knihu od Vás vše. Všechna témata jsou postavena na vlastním prožitku nejde o fantasy, ale o skutečnost. Jsem unešená, smutná, slzavá, zaskočená a budu se těšit, až Vaše knížky spatří světlo světa a octnou se na knižních pultech. Budu Vám k tomu držet všechny palce, pěsti a vše, co pomůže. Jsem doslova polapena do sítí Edith Holé a nemám ani správnou zásobu slov. Je to všechno moc a moc silné. Obdivuji Vás !

48 Arcana Arcana | Web | 24. září 2011 v 18:29 | Reagovat

[46]: Aha a aha, děkuju :-D

49 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | 10. října 2011 v 9:57 | Reagovat

Povídka mě zatlačila do židle a přečetla jsem ji téměř bez hnutí. Slova dokáží být mocná.

50 Pavla Pavla | 30. října 2011 v 10:19 | Reagovat

Edith, dobrý den, mohla bych se Vás, prosím zeptat, jak jste došla k myšlence, že miminko nošené náhradní matkou patří do rodinného systému náhradní matky a ne do rodinného systému biologické matky a biologického otce? Já to nenapadám, jen vnímám toto jako dost zásadní v otázce surogátního mateřství, tak bych se Vás ráda zeptala, zda jste to jen odhadla pro účely povídky nebo zda se Vám podařilo k tomuto získat nějaké názory např. od rodinných konstalářů atp.

Děkuji a zdravím. Pavla

51 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 30. října 2011 v 22:50 | Reagovat

[50]: Dobrý den Pavlo, nemám na Vás email, tka odpovídám sem. Rodinné konstelace jsem nezažila, jen jsem Hellingera četla. Je to můj pocit. Možná i moje zkušenost jakožto adoptovaného dítěte. Cítím, že patřím do rodinného systému biologické matky i do systému náhradní rodiny. Cíítm, že dítě nošené v těle matky musí patřit i do jejího příběhu, byť ho odnosila jiné. Jsem pro, aby takové dítě o své "nosičce" vědělo a stýkalo se s ní i v dalším životě, i když geneticky patří té, co ho neodnosila, ale vajíčko bylo její. Takové dítě patří do obou systémů, pokud se vůbec takováto možnost surogace uděje. Jinak můj email je eli.asek@tiscali.cz

52 Kitty Kitty | E-mail | Web | 9. března 2012 v 23:11 | Reagovat

Četla, dočetla a vysoce hodnotím námět i zpracování. Tak by se to i mohlo stát ve skutečnosti. Se vším všudy. Jen pište, máte štěstí na náměty, cit pro zpracování a prostředky pro dobrou formu. Jsem dojatá z vyznění i z komentářů... :-)

53 MurielPayne21 MurielPayne21 | E-mail | Web | 25. března 2012 v 3:01 | Reagovat

Every body knows that men's life is expensive, however we need cash for various issues and not every one earns enough money. Hence to get some <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/business-loans">business loans</a> or student loan should be good solution.

54 TEREZA TEREZA | 4. dubna 2012 v 13:00 | Reagovat

Dobrý den, Již jsem podstoupila ten dlouhý proces s NM a mam ho úspěšně za sebou MOHU DOLOŽIT PAPÍROVĚ OD SOUDU.Chtěla bych pomoci ještě jinému páru který stejně jako ten předešlí nemohl počít miminko.Ale požaduji aby jste měli již vše připravené a domluvené v reprodukční klinice aby se co možná nejdříve mohlo začít se stimulací. Prosím kontaktujte me na email : sgmamka@centrum.cz napište vaše tel číslo a já se Vám ozvu.Ted něco o mě jsem nekonfliktní osoba se smyslem pro humor je mi 26 let,1 ditě mám a žiji v Praze. A jak jsem již uvedla jednomu páru jsem splnila jejich životní sen přivedla jsem jim na svět krásné miminko.

55 Alpha Alpha | Web | 8. dubna 2012 v 10:18 | Reagovat

Pane jo... Smekám, málokdy nějaká blogová tvorba udrží mou pozornost tak dlouho a tak napjatou...

56 J.T. J.T. | E-mail | Web | 8. července 2012 v 11:33 | Reagovat

Nádherné...konec jsem už četla se slzou kutálející se po tváři, byla sice jen jedna jediná, za to snad ta nejopravdovější z mé éry čtení blogových povídek, narazila jsem na ni náhodou a jsem za to ráda. Moc pěkné! Dokonce jsem byla tak vtažená do děje, že jsem zapomněla vnímat formu psaní (a to je vlastně můj důvod čtení povídek na blogu, zjišťování formy psaní - jak jinak se má taky člověk učit, že?).

57 tory burch shoes tory burch shoes | E-mail | Web | 31. října 2012 v 13:33 | Reagovat

A. Because someone stepped on it's mous
http://www.shoesgreat.com/

58 princess wedding dresses princess wedding dresses | E-mail | Web | 31. října 2012 v 14:19 | Reagovat
59 replica watches replica watches | E-mail | Web | 5. ledna 2013 v 8:58 | Reagovat

I like the blog too much.
http://www.yswisswatches.org/

60 floor length bridesmaid dresses floor length bridesmaid dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 5:32 | Reagovat

Q. What disappears when you stand up?
http://www.threedress.net/

61 fake rado watches fake rado watches | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 6:03 | Reagovat

I just stumbled upon your blog and wanted to say that I have really enjoyed reading your blog posts.
http://www.latewatches.com/panerai-luminor1950.html

62 replica rolex yachtmaster ii watches replica rolex yachtmaster ii watches | E-mail | Web | 2. května 2013 v 8:11 | Reagovat

A. She couldn't control her pupils!
http://www.latewatches.com/panerai.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama