Co vlastně psát o smyslu z MD?

9. února 2011 v 16:35 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Kdo nezažil, ten neví. Možná mě odsoudíte, ale já nemám na MD dovolené pocit, že je to jupí. Teď jsem našla smysl života a jiné už to nebude a do smrti budu šťastná, protože mám své vymodlené děti. 

Musí to být nepochopitelné. Začnou tikat biologické hodiny a pro to mít dítě jsem udělala vše. Našla si partnera, který nás ochrání, zabezpečí a má nás rád. Pak jsme oba podstoupili půl roční detoxikaci od všech chemických a potravinových sraček, abychom mohli počít. Zadařilo se. Po úžasném těhotenství, rychlém porodu jsem ve svých rukách držela vymodlené dítě. Smysl života určitě děti přinesou. Ale děti nejsou všechno. Uvězněním dětma doma taky můžete záhy tento smysl ztratit. Okolnosti by neměli mít vliv na smysl života. Ale v případě mateřské dovolené, bez sítě babiček, s partnerem, který musí pracovat, aby rodinu zabezpečil a na druhou směnu doma po manažerských povinnostech už pochopitelně nemá síly, protože mele z posledního ...

Na mateřské dovolené vypadnete ze systému. Lidé bez dětí a kolegové z práce mají jiné zájmy a čas věnují něčemu jinému. Nebo ho mají zrovna v tu dobu, kdy ale uspávám nebo musím být v dosahu, protože kojenec později batole ještě nezvládá být v noci beze mě. Také možná mají témata na hovory jiná a obávají se, že je budu zavalovat povídáním o svých drobeččích. Mohu jim horem dolem říkat, že jsem jiný typ a že za každé jiné dospělé slovo jsem vděčná. Tak se míjíme, až pochopím, že jsem prostě vypadla jako každá jiná matka (nebo občasný táta na MD) na MD ze systému.

Dlouhodobý spánkový deficit způsobuje depresi. Představte si, že se probudíte a máte pocit, že jste se vůbec nevyspali. Celý den se těšíte, jak to večer dospíte. Nebo aspoň o víkendu. S malými dětmi se takhle těšíte každý den a víte, že nastane někdy a nevíte kdy. Nikdo vás nevystřídá. Když jsou děti nemocné, nikdo vás nevystřídá. Tak jedete nadoraz třeba tři týdny. Ale je ještě hůř. Nemoc jednoho dítěte se zhorší a v noci se dusí, tak zase fungujete, i když jsem předtím prohlásila, že jsem nadoraz. Pak se přidá nemoc moje. A funguji, chodím ven, dávím se kašlem ... a není kdo by vystřídal. Žena prý vydrží víc než člověk. 

Smysl života je propojen s tvořivostí. Někdo tvoří i tím, že lelkuje:-) Jiný opravdu musí aktivně tvořit. Kdysi mě terapeut řekl, že když nebudu tančit budu nemocná. Mnoho lidí mi řeklo, že mám dar psaní a když nebudu psát, nebudu zdravá, protože nenaplním své hřivny. Myšlenkové typy jako jsem já potřebují aspoň denně půl hodiny číst. Na mateřské dovolené v mém případě není možné téměř nic. A pokud ano je to za nějakou cenu. 

Tï, kdo nezažili mateřskou dovolenou (sem zahrnuji i muže, co mají děti), mohou klidně namítnout: máš děti, tak přinášíš oběť. Jenomže já si myslím, že oběť musí mít radostné a laskavé plody a ne vyhořelé. Když je nemá, tak je něco špatně a oběť to není. Je to ztráta smyslu života navzdory tomu, že mám vymodlené děti, miluji je a ... už půl roku bloguji, jinak bych jako člověk vyhořela jako svíce a nikdo by si toho ani nevšiml, neb to, že žena porozením dítěte zmizí, taky nikomu nevadí. Je matkou a hotovo. 

Zítra bude líp. 

(K tématu týdne na blogu: Smysl života)


O tvořivosti, která rovná se smysl života si můžete přečíst pozitivní a inspirující rozhovor zde http://www.facebook.com/notes/maitrea/ve-skutecnosti-tvorime-vsichni/499104952077. Já sama už radši nic psát nebudu. 

A prosím, mrkněte na mou včerejší anketu. Třeba jednou opravdu dotvořím román. Díky vám. Snad za to nezaplatím vysokou cenu http://edithhola.blog.cz/1102/vazeni-a-mili-otazka-pro-vas
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kerria Kerria | Web | 9. února 2011 v 17:08 | Reagovat

Mateřká je úplně jiný svět. Záviděla jsem maminkám ve městech, že mají alespoň tu možnost jít s kočárkem pokaždé někam jinam. U nás jsem se cítila jako ta zvířátka v klecích v ZOO, co mají vychozené chodníčky podél mříží. Taky jsem každý den znuděně obcházela ty dvě ulice, co u nás máme.
Neboj a vydrž. To vězení je naštěstí jen dočasné a jednou pomine.

2 Janinka Janinka | Web | 9. února 2011 v 17:13 | Reagovat

Jak já ti rozumím. Ani netušíš, jak moc.

3 Slunďa Slunďa | Web | 9. února 2011 v 17:30 | Reagovat

Chápu, zažila jsem to dvakrát, akorát trošku atypicky. Kvůli profesi jsem se vrátila do práce předčasně a už bych to nikdy neudělala - kdybych měla třetí dítě, určitě bych byla doma tři roky. Ale souhlasím s Tebou - je to na "bednu". Když se ale podívám zpátky, uvědomuji si, jak hrozně rychle to uteklo. Takže nezoufej, ani se nenaděješ a půjdeš s potomkem k zápisu. ;-)

4 signoraa signoraa | E-mail | Web | 9. února 2011 v 18:10 | Reagovat

Edith, v tomhle Ti rozumím, i když od doby mé mateřské uplynula hodně dlouhá doba. Taky jsem si v některých momentech připadala jako dementní jedinec, který už pomalu začínal i šišlat. S dětmi jsem byla doma 7 dlouhých let, zdravotní stav dcery nedovolil její umístění ve školce. Když jsem pak po té dlouhé době začala znovu pracovat, připadala jsem si hodně mimo mísu. Vše se srovnalo a já dnes s odstupem doby na to vzpomínám, jako na krásnou dobu, kterou jsem intenzivně prožívala se svými dětmi. A i když jsem tehdy fakt myslela, že se zblázním, dnes vím, že to bylo krásné období.
Vydrž, hrozně rychle to uteče. :-)

5 adaluter adaluter | Web | 9. února 2011 v 22:22 | Reagovat

Ano, s první dcerou, jsem ze zdravotních důvodů byla doma taky do sedmi, ale tehdy, mi to ještě až tak na mozek nelezlo. Teď s druhou, jsem byla doma čtyři roky a než mi skončila mateřská, onemocněla jsem já, takže jsem stejně nemohla do práce. Spolu s rizikovým těhotenstvím, jsem tedy doma šestým rokem, s malou pauzou, kdy jsem aspoň na třetinový úvazek po večerech pracovala. Naprostá izolace od dospělé populace si vybírá daň. Nejsmutnější na tom ale je, že mateřskou si člověk opravdu nejvíc užije až ve vzpomínkách a to o to víc, o co víc mu dorůstající děti přidělávají vrásky, protože neznám  pravdivější výrok než: "Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti". Mám oboje a je to svatá pravda, klidně zpátky na mateřskou a třeba až do důchodu, než tohle.

6 Vendy Vendy | Web | 9. února 2011 v 23:20 | Reagovat

Nezažila jsem, ale dovedu si představit. Asi bych se zbláznila, nebo bych byla chodící mrtvolka. Tedy, živá zombie. Moje dítě by bylo chudák, protože by mělo neurotickou matku.
Kdo vymyslel název Mateřská dovolená, to musel být chlap.
Mně stačilo hlídat synovce, za tři hodiny jsem byla totálně vyčerpaná (vlastně už za dvě) a oni v nejlepší kondici. Upřímně obdivuji ženské, co dokážou krmit dítě, přebalovat, koupat, prát, prát i pro sebe i pro manžela a případně další děti, do toho chodit nakupovat jídlo, vařit snídaně, obědy, večeře, nebo aspoň polopenzi (snídaně a večeře), umývat nádobí, uklízet, umývat země, prát a znova, o žehlení ani nemluvě. A taky komunikovat s miminem, s dětma, s manželem, hlídat úkoly, aby měly do školy věci v pořádku a tak dál.
Ženská vydrží víc než člověk. To bylo úplně přesné. To by se mělo tesat!
Myslím, že ženská by na děti neměla být sama. Kecy o tom, že když jsi dítě chtěla, tak se o ně starej, jsou jen blbé kecy. Každá ženská (nebo většina z nich)mívala na pomoc babičky, své vlastní matky, nebo i vlastní děti (které dřív opravdu nehrály hry, ale chodily pomáhat, krmily, přebalovaly, leckdy zastaly mámu. Ale to bylo kdysi dávno, za sedmerými horami a několika sty lety.)
Dnes aby měla ženská strach svěřit své dítě sousedovic Toničce na vození kočárku, protože může na procházce narazit na gaunera, který jí sebere dítě a s přistaveným autem odfrčí do neznáma. :-? (To už je extrém, já vím, ale extrémy se dějí.)
Máš to těžký. Jak to čtu, máš to zatraceně těžký. Zaplaťpánbůh za blog! Neboj, myšlenky máš pořád tvůrčí, nápady skvělé a styl, že bys mohla psát do časopisů nebo do novin. A malé nebude pořád malé, chce to jenom vydržet.
(Já vím, teď si řekneš, že blbě kecám a že se mi to radí...) :-?  :-|  8-)

7 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 9. února 2011 v 23:37 | Reagovat

Jedna reklama na alkohol praví, že i muži mají své dny. To je jistě pravda, ale i tak jsem rád, že nejsem ženou a už vůbec bych nechtěl být matkou. Tři roky, po které by se mi život smrštil na plínky, první zoubek, žvatlání, kontroly u lékaře, praní, žehlení a ostatní domácí práce, by mě jistě zabily! Možná, že bych pak chápal ženy, které své dítě odložily. A když je těch dětí víc za sebou, trest se prodlužuje i na šest let a já myslím, že stejně, jako je vězeň poznamenán kriminálem až do konce života, šest let doma s dítětem musí nějak nevratně poznamenat i ženu. Já asi nikdy děti neměl mít! Měl jsem, ale vlastně jen dva roky.

8 Andrey Andrey | E-mail | Web | 23. července 2012 v 16:22 | Reagovat

Pěkný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama