Černá dáma

6. února 2011 v 22:10 | Edith Holá |  Téma týdne
Usmívám se pod fousy, i když žádné nemám:-,) protože mi bylo taky někdy náct. A v posledním roce na náct jsem napsala tuto - jak bych to jen nazvala? - urban fantasy povídku. Nebo gotickou? O vlivu Měsíce na ženu jsem psala včera Žena je jako noční obloha. Kdysi jsem to pojala totálně ulítle. Kdo máte chuť, tak si povídku můžete přečíst a prosím, zůstaňte mi věrni. Už je mi naštěstí dlouho cet. 

Prošla jsem Staroměstskou radnicí a zahnula za roh. Bobová dráha už měsíce nefungovala a tramvajemi už nikdo nejezdil. Bylo mi jich líto, ale ani já sama do nich nenasedám. Vyšplhala jsem na jednu, jež právě na chvíli zastavila. Zřejmě zase někoho porazila a tak čekala, až ho odklidí. Postávala jsem na střeše a vyčkávala jejího rozjezdu. Netrvalo to naštěstí dlouho. Nebylo třeba ani škrabky. Začala jsem pak přeskakovat na tramvaje jezdící kolem. Potřebovala jsem být v cíli co nejrychleji.

Čekal tam. Byl jako vždy zcela zahalen. Nikdy jsem ho vlastně nespatřila. Jen tuším, jaká je asi jeho podoba. Běžela jsem k němu, i přestože jsem opět cítila strach svírající celé mé tělo. Všema šesti rukama mě objal. Je zvláštní být objímána na šestkrát. Poté jsme hned vyrazili. Jeho šest nohou mě vyhodilo na záda a uháněli jsme ulicemi. Všichni nám uhýbali. I tramvaje. Báli se ho? Pohladila jsem ho na místech, kde bývá hlava. Nevím, co skrývá pod černým sametovým přehozem on. Pohlazení mi opětoval a jeho doteky mne zbavovaly vědomí, že jsem lidská bytost. Řítili jsme se temnotou a Praha už byla daleko za námi. Nemluvili jsem o slibech, které jsme si včera dali, ale dalo se očekávat, že ten svůj splnil a za chvíli spatřím svůj sen. 

Byli jsme na konci naší cesty. Nasedli jsme na připluvší černý oblak, jenž nás dopravil k hradu z tmavého sametu. Všude kolem se shlukovaly další černé mraky. Na nádvoří už stálo mnoho postav. Všechny taktéž zahaleny v černá sametová roucha. Oblak nám dal rázně najevo, abychom ho opustili. Vystoupili jsme a všechno oněmělo. Jedna silueta přišla blíž a podala mi ruku, abch mohla slézt z jeho hřbetu. Druhá postava přinášela bílé roucho z měkkého sametu a oblékli mě do něho. Byla jsem rozechvělá. Vzal mě za ruku a kráčeli jsme k připravenému trůnu, na němž jsme se usadili. Stále bylo hrobové ticho, tak tiché, že se samo sebe bálo. Mlčky a tajemně se zjevovaly další a další postavy. Celou cestu k trůnu postupně vystlaly červenými růžemi. Dopadla poslední růže a po nebi se rozlila stříbrná záře, jež mě zcela oslepila. Projel mnou chlad. Věděla jsem, že přichází ten, jehož jsem si přála spatřit a celý život ho miluji. 

Vyšel Měsíc. Byl nádherný. Jeho stříbro se sebejistě rozlévalo všude. Po červených růžích došel až k nám. Podal mi ruku a já ji přijala. Za zvuků stříbrného světla jsme se roztančili. Netuším, jak dlouho, jelikož tento okamžik patřil mezi ty, které nelze měřit časem. Opojena tancem a jeho stříbrnou vůní jsem teprve procitla zpět na trůnu. Poklonil se nám a mnou projel ostrý hrot hrůzy. Spatřila jsem Měsíc, dotýkala se ho a musela jsem tedy i já dostát svého slibu. Dvě siluety přinášely podnos se třemi poháry a černé sametové roucho. Měsíc jim pokynul a ony mi sňaly bílý šat a oblékly do černého hávu. Zahalily mi i mé červené vlasy. Odešly a znovu se zařadily do davu. Rozhostil se ve mne vznešený klid. Měsíc nám podol stříbrné poháry s šeptající rtuťovitě zbarvenou tekutinou. Třetí si vzal sám. Tác se s břinkotem rozletěl. Poháry jsme vypili až do dna a já pak ucítila, že mám dvanáct končetin. Věděla jsem, že jsem se stala nevěstou černého přízraku vedle mě. 

Milí blogeři, pokud jste dočetli až na konec povídky, tak věřte, že jsem ji po těch mnoha letech četla, až když jsem ji přepisovala na blog. Manžel mi před nedávnem po deseti letech manželství řekl, že když mě poprvé vidělo pár jeho kamarádů, tak mu pošeptali: "To je ale temná dáma." Okomentovala jsem to slovy, že nechápu, z čeho tak usuzovali. Už dávno chodím barevně oblíkaná. Viděli mě v létě a ještě nám vezli do nového bytu pračku. Poté, co jsem přepsala na blog tuto starou povídku, se děsím, že měli pravdu. V mém gotickém období jsem nosívala tento náhrdelník :-)
Náhrdelník s Měsícem
A něco pozitivního na závěr. Na sobotní výstavě se mně a mému druhorozenému nejvíc líbila fotografie baobabu při východu Měsíce. Oba mí malí princové mě vytáhli z temnoty. 
Baobab při východu Měsíce
Fotografie Baobab při východu měsíce v okolí Morondavy, Madagaskar (autor: Tomáš Míček)

(K tématu týdne "noční obloha" jsem ještě napsala Večerní modlitbaPadala její hvězda ...Panelákové hvězdy na městské poušti, Žena je jako noční obloha a na závoďáckém blogu jsme se synem napsali vzpomínku na egyptský Měsíc Měsíc byl třetím slovem mého bráchy)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 6. února 2011 v 22:33 | Reagovat

:-))))) ach jo. Co ty nedokážeš? Já jdu dumat nad tím, jak propojit noční oblohu a zabíjačku.

2 signoraa signoraa | E-mail | Web | 6. února 2011 v 22:43 | Reagovat

Ta povídka je spíš fantasy (dvanáct končetin). Musím přiznat, že jsem jí zhltla jedním dechem. Já jsem ve svých nácti (což už je dávnověk) psala s kamarádkou detektivku.
Gotiku mám ráda dodnes, část rodiny se věnuje historickému šermu. Dcery svatba se odehrávala v gotických kostýmech a syn, který plánuje na letošek svatbu už také varoval, abychom oprášili kostýmy. :-D

3 edithhola edithhola | E-mail | Web | 6. února 2011 v 22:59 | Reagovat

[1]: :-D  :-D

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 6. února 2011 v 23:02 | Reagovat

[2]: Tak to jsem tedy zvědavá, jestli mí synové budou taky na gotiku :-D Dnes jsem si koupila takovou malinkatou skřínečku se třemi šuplíčky jako na prstýnky. A všem mým chlapům se líbila. Manžel upustil od černé dámy a přešel k Cikánce. Ta skřínka je neuvěřitelně barevná a na ní samé korálky a cinkrlátka. Matýsek si s ní hrál celý večer. Má taneční srdce po mně?:-) Já jsem gotická tanečnice :-)

5 Labanda © Labanda © | Web | 7. února 2011 v 10:23 | Reagovat

děkuju zlato je mi zle můj žebříček ani žebříčkem není, ale doplním ho tím tvým, jsem nemocná a je mi zle a do toho mám horečky pořád se potím :-(

6 Eva Eva | Web | 7. února 2011 v 12:52 | Reagovat

Velmi zajímavá povídka, zpočátku jsem se neorientovala, ale než jsem se stačila rozkoukat, byl konec. Opravdu pěkně a čtivě napsané.

7 pink wedding gowns pink wedding gowns | E-mail | Web | 31. října 2012 v 13:08 | Reagovat

My partner and i am not convinced if you actually be sure to take the time period to resolution peoples inquiries; but My husband and i will make an effort in either case. What kind of options would you generate regarding an individual who is trying to get get going in internet marketing promotions?.
http://www.felldress.org/

8 replica rolex on sale replica rolex on sale | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 5:14 | Reagovat

Q. What kind of egg did the bad chicken lay?
http://www.latewatches.com/patek-philippe-complicated.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama