Teoretické žvásty o posmrtném životě

7. ledna 2011 v 20:20 | Edith Holá |  Texty duchovnějšího rázu
Teoretizování o posmrtném životě mě nikdy nebavilo. Jsou to žvásty. Nebo to snad nějak ovlivňuje pohled na smrt a umenšuje strach z ní? Kdo se bojí smrti, bojí se i života. Takže pokud takové řeči ničemu nepomáhají, tak nemají vliv ani na lepší kvalitu života. "Něcistům" (ti, co věří v "něco") pomáhá věřit v reinkarnaci nebo v energie. Samozřejmě reinkarnaci chápou evropsky. Nebo si snad pořádně přečetli, jak to chápou hinduisté? Věřit v reinkarnaci je již dlouhou dobu "in". A většina z nás si pod tím představí vulgární verzi: duše se podle svých skutků buď vrátí do těla člověka nebo zvířete nebo ještě něčeho nižšího. Ta člověčí arogance myslet si, že je něco nižšího! Lidi odpradávna zajímalo, co je čeká po smrti. Každé náboženství, každý kult má svou teorii. Křesťanství má celou nauku, která se "posledními věcmi člověka" zabývá. Říká se jí eschatologie. V tomto případě se více kloním k názoru buddhismu: zklidněná mysl vidí věci takové, jaké jsou - vede k zániku strasti a nevědomosti, k vyvanutí (nirváně). Nirvána je druhý břeh, kterým unikáme ze zrozeného, nastalého, vytvořeného a složeného. Myšlenky o přerozování jsou podle buddhismu neužitečnými myšlenkami. Myslím si, že pokud vůbec myslet na to, co bude po smrti, musí to být nutně propojeno s myšlenkami, jak dojít spásy, jak uniknout z koloběhů života, jak vyvanout na druhý břeh. 

Když nerozumíme tomu, že je někdo postižený, něco dělá opakovaně špatně, páchá zlo ... tak ho prostě myšlenkově odsoudíme, že v minulém životě zhřešil. A máme jasno. Reinkarnace nám pomáhá v touze po spravedlnosti. Vysvětluje nám, co nemůžeme pochopit. Ano někdy to opravdu sedí a pomůže nám to dovysvětlit, proč se k nám dotyčný chová tak, jak se chová. Já spíše věřím v příběh duše, tak jak jsem ho před pár měsíci popsala v Příběhu duše. Určitý příběh si naše duše nese a pokud nedotáhne daný úkol do konce, přebere ho nově narozený člověk v blízkosti. Někdo tomu říká čištění. Dokud se v naší generaci něco nevyčistí, odžívá to další a další potomek, dokud to nepochopí a smířením se a odpuštěním nezmění.

Nebe, peklo, očistec ... nějaký ten prostor pro duše ... Kolik století a kolik dlouholetých koncilů tomu muži věnovali, aby došli k nějakému závěru. A stejně si většina představuje ráj: Bůh na mráčku a duše zpívající okolo něj. Mého manžela vzrušovaly filozoficko-teologické debaty o tom, zda u Boha může být duše blažená, když není člověkem ale pouze lidskou duší bez těla. Tělo má být vzkříšeno až druhým příchodem Krista. Jeho oblíbencem k tomuto tématu je teolog Greshake. Mně se u takových debat klíží mysl, až se úplně zastaví a spí. Stejně tak má mysl usíná u všech těch úvah, že tělo a duše jsou po smrti jinými formami energie. Rovněž dokazování, jak to s tím Bohem je nebo není mou mysl nezaměstnává. 

Jediné, co mě utkvělo jako smysluplné o představách "nebe, peklo, ráj", byla Lewisova fantazijní cesta autobusem z pekla k průvodci, který mohl každého cestujícího vzít do nebe. Zrovna jeden takový filozof, to odmítl se slovy, že se musí vrátit, protože dole vede semináře o existenci Boha a tím pomáhá těm zatraceným. Nedošlo mu, že přijel z pekla a zatracený je rovněž. A dodal, že se jen přijel podívat, jak to nahoře vypadá, aby mohl své přednášky obohatit novými poznatky. Mnoho dalších to vzdalo, protože se nebyli schopni vzdát jiných svých závislostí a pocitů, jak jsou užiteční a důležití. Pár myšlenek z knihy od Lewise /1/ jsem už zmiňovala v článku Nejtěžší úsek cesty jde člověk sám.
Srdce a křížek z kaštanů

Představuji si, jak žiji v raně křesťanských stoletích a po takových úvahách o energiích, reinkarnacích, ráji, pekle se starý mnich na mě usměje a řekne: "Nebe začíná v tobě, kamaráde." A mně spadne čelist a řeknu jen to duchovní "aha". Sednu si a budu naslouchat jemu i svému srdci. Takový starý mnich měl denně před očima svou vlastní smrt. Myslíte si, že byl sklíčený? Depresivní? Lhostejný k sobě a okolí? Naopak. Jeho život byl dokonce "nápadně veselý" /2/. Jen člověk, který přestane lpět na životě, může ho plně prožít. Pouze člověk, který přestane lpět na svých bližních a mentálně je opustí, dá jim svobodu jít vlastní cestou. Bude je milovat a pomáhat jim, ale nebude jim zasahovat do života. Zachování vzdálenosti vede paradoxně k naplnění a trvalosti vztahů. Staří mniši došli ve svém psychologicko-duchovním nažívání k tomu, že žít má člověk jakoby byl mrtvolou. Příšerné? Oni tím ale nemyslí být necitelnou mrtvolou. Ne, umíráme světu, požadavkům světa, zraňování od bližních ale i jejich pochvalám a jiným hodnocením nás. Zachráněni budeme jen tehdy, pokud se nebudeme identifikovat s tím, co si o nás myslí druzí. Nebudeme plnit očekávání jiných. Pouhých sedm stráneček v útlounké knížce je plných myšlenek o nebi, které začíná v každém z nás. 

Kdysi jsem zažila řízenou meditaci o představě, že umřu a na zem se budu moci podívat po roce, po padesáti letech a po sto letech. Zjistit tak, co po mně zbude. Byl to pro mě veliký zážitek, protože jsem zjistila, že na ničem nelpím. Vůbec mi nevadilo, že můj domov se změnil a po padesáti letech už nezbyla po mně ani jedna jediná hmotná památka. Původně jsem vám chtěla tuto meditaci napsat na blog, ale jen tak zkusmo jsem si ji začala sama pro sebe představovat večer před usnutím a uvědomila jsem si, že bych musela k ní napsat "použití jen na vlastní nebezpečí". Před deseti lety jsem neměla děti a taky z mých blízkých nebyl ještě nikdo mrtvý. Teď mám dva malé prcky, takže už představa, že se na ně dívám, jak sedí na pohřbu své maminky ve mně vzbudila tak velké emoce, že jsem se nemohla ještě dlouho zklidnit a usnout... Jasně mám tady na světě úkol. Ale i tak vím, že tímto úkolem jsem. Kdybych uměla podle starých mnichů, tento úkol naplňovat svobodně, aniž bych tím úkolem byla, možná by se mi svobodněji dýchalo a mým dětem taky. Takhle jsem se málem zalkla úzkostí jen při představě, že by mně nebo klukům byl náhle život odebrán.  

Někteří z vás popisují, jak se s ním přišli rozloučit po smrti jeho blízcí. Tomu taky věřím. Katolíci věří tomu, že po smrti je duše tady s námi 40 dní. S mým čtyřletým synem se vloni přišla rozloučit jeho babička. Tím jsem si jistá na sto procent. Popsala jsem to v článku Cesta ze hřbitova aneb hledám Pám Bucha. Pokud potkáte pětiletého prcka, který vás zarazí otázkou: Kdy umřeš?, nelekněte se, je to náš syn. Často tyto otázky klade. Pro dospělého člověka je to šok. Pro něj ne. Vyjadřuje tím nejen, že se bojí, že někoho ztratí, ale i dětskou víru, že se všichni jednou vrátíme domů a zase se shledáme právě i s tou babičkou. On vám pak ještě řekne, že si přeje, abyste odešli za hodně dlouho, třeba až budete mít sto let. 

Kdybych náhodou náhle měla procházet tunelem ke světlu, jak popisuje Moody, já se kvůli blogování nevrátím, nebojte se o mě:-). Doufám, že půjdu dál. Tam, co Moody přiznává, že stejně neví, jak to je, protože ti, co se vrátili, to taky nezažili, došli jen na konec tunelu a viděli světlo. Věděli jen, že to světlo je hřálo na duši a dávalo jim pocit blaženosti.  


(K tématu týdne "Posmrtný život" jsem ještě napsala pokus o duchovní báseň Až se jednou vrátím domů, jeden Sen o pekle? a úvahu O prázdném pekle)

______________________________________________________________________________
1. Lewis, C. S.: Velký rozvod nebe a pekla (Návrat domů 1998) - v divadle se to hrálo pod názvem Autobus

2. Grün, Anselm: Nebe začíná v tobě. Moudrost Otců pouště pro dnešní dobu (Zvon 1997, kapitola denně myslet na smrt, str. 87 - 93)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 what-up(dubious cat) what-up(dubious cat) | E-mail | Web | 7. ledna 2011 v 20:28 | Reagovat

Teda Edith, tento článek je mým jasným favoritem pro "Výběr článků":)  Konečně nebezduchý článek u duších:)

2 adaluter adaluter | Web | 7. ledna 2011 v 21:24 | Reagovat

Má to hloubku, má to myšlenku, je to skvělé.

3 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 7. ledna 2011 v 22:27 | Reagovat

Teda kdybych dělal žebříčky, tohle by v nich bylo. Jen ten Halíkovský výraz "něcisti" se mi nelíbí. Já totiž pochybuju, že je pan Halík věřící a jestli je, pak nemluví Česky.

4 D@ve D@ve | E-mail | Web | 7. ledna 2011 v 22:27 | Reagovat

Je to hodně zajímavý článek. Když člověk něčemu pevně věří, může klidně ztratit i strach ze smrti. Ale protože je pravda jenom jedna, může být po smrti překvapen, že je to jinak, než věřil. A pak už bude pozdě měnit názor.

5 pavel pavel | Web | 8. ledna 2011 v 14:19 | Reagovat

už jsem to někam i napsal... já to neřeším, protože vím, že to budou stejně jen moje dohady... znám přítomnost a to mi stačí a proč se z ní netěšit...

6 Vendy Vendy | Web | 9. ledna 2011 v 0:25 | Reagovat

Hodně složitý článek. Jednu dobu jsem se tímto tématem zabývala - Moody, život po životě, život po smrti, a různá proroctví... a pořád jsou to jen teorie. Nevyvracím je, připouštím, že je možné všechno - a pravdu se stejně dozvíme, až budeme na onom pomyslném druhém břehu.
A asi nám ta pravda bude lhostejná.
A kdo ví, třeba ten další život bude tak parádní, že si na ten současný ani nevzpomenem...
Máš svou představu, své přesvědčení a je vidět, že o tomto tématu jsi dost přemýšlela, navíc hodně četla - pozoruhodná literatura!

7 Ala Ala | E-mail | Web | 10. ledna 2011 v 10:17 | Reagovat

Tělo nejsi , jsi jen věčná duše v něm,
kdo tohle ví zcela jistě není nikdy omámen.

Stejně jako převlékáš si staré šaty za nové,
v čase "smrti" oblékneš si mladé tělo jiskřivé.

Podle karmy duše malá tělo nové obdrží,
za činy své účty staré dozajista podrží.

Jako Slunce paprskem svým celý vesmír osvětlí,
malá duše vědomím svým celé tělo oživí.

Nejsi tělo, nejsi Rus, ani Němec, ani muž,
ani žena, ani pes, jsi jen malé duše kus.

Kdo to ví se nermoutí, hmota mu moc nevoní,
pozlátkem se nedá zmást...

Hmoto plytká, hmoto zlá, každý tobě podléhá,
lákáš brouka, lákáš slona, pozlátkem svým třpytivým.

Koho zláká, ten smůlu má
se zlým koncem den svůj má.

Stejně jako můra vletí do plamene, pitomá,
se zlým koncem život skončí takováto osoba.

Hmoto plytká, hmoto zlá,
uhni z cesty, pitomá.

Bohu sloužím o sto šest,
na tebe čas nemám, věz!

Ne, že bych tě neměl rád,
ve službě tě zaměstnám!

Nejsi dobrá, nejsi zlá,
jde jen o to, co děláš.

Stejně jako třeba nožem,
krájet můžeš nebo třeba zabíjet,
hmota může Bohu sloužit,
nebo se stát lidu jed!

Nejsi dobrá, nejsi zlá,
jde jen o to, kdo tě má!

Ateista hrabe si,
kapsy svoje plní si,
za to Krišnův oddaný,
vše do služby zapojí...

Ať  už auto, nebo loď,
počítač či vzducholoď ,
vše své místo v službě má,
nic nenechá zahálet...

Celý vesmír Bohu patří,
nám nepatří vůbec nic.
Nazí přijdem, nazí jdem,
s sebou si nic nevezmem.

Tomu, komu všechno patří
hold svůj vzdávám hluboký.
Sláva Tobě! Sláva Tobě!
to já volám celý den,
prosím sílu dej mi, říkám,
abych nebyl omámen.

Mantru zpívej, zpívej mantru,
mantru mantru velikou.
velkou velkou silnou mantru,
neustále měj s sebou:

Haré Krišna, Haré Krišna, Krišna Krišna, Haré Haré
Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré.

Mája velká, mája silná
žádný vliv pak na tě nemá.   (*)

Tělo nejsi , jsi jen čistá duše v něm,
kdo tohle ví, nermoutí se i kdyby byl rozčtvrcen...

---------------------------------------------------------
(*) Mája - iluze, doslova- To, co není.
---------------------------------------------------------
Pozn. autora: Toto je moje první báseň , lépe řečeno: není tak docela moje, já jsem spíš jen zapisoval verše, co mi přicházely na mysl z vyššího zdroje. Filozofie popsaná v básni je založena na učení Bhagavatgíty - Bible východu.

8 mother of the bridal dresses mother of the bridal dresses | E-mail | Web | 31. října 2012 v 14:14 | Reagovat

A. He couldn't concentrate!
http://www.threedress.com/

9 white strapless a line wedding gowns with beading white strapless a line wedding gowns with beading | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 5:58 | Reagovat
10 opportun opportun | 7. února 2016 v 0:56 | Reagovat

Každý člověk na vyšší úrovni na to přijde už intuitivně, někdo si pomůže metodikou. Netřeba číst články.
Víra nemá s náboženstvím co dělat. Každý bude to, čemu věřil. Každý má možnost volby a platí utrpením. Tak je to zařízeno.
Věří i ten největší skeptik, jen to ještě nepochopil. Kdo pochopí, bude osvobozen.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama