Rena se rozhodla - kapitola první

5. ledna 2011 v 22:02 | Edith Holá |  RENA A JEJÍ TYGŘI


Příběh Reny má jen základní linku, která je autobiografická. Pokud vám připadá, že v dalších postavách někoho poznáváte z vlastního života, jsem ráda, protože některé zážitky prožilo mnoho lidí přede mnou a mnoho lidí prožije opět, tak třeba jim něco z mých příběhu bude nápomocno. Kromě Reny však není žádná postava vykreslena tak, jak opravdu žije a chová se. Do postav je literáně promítáno mnoho zážitků, které Rena zažila nebo dokonce jen slyšěla z vyprávění během celého svého života nejen v určitém krátkém úseku. Na příběhu je pro mě stěžejní Renin vnitřní terapeutický proces, který podstoupí, aby se jí už neopakovaly v životě jenom pády. Píšu román a v dnešní virtuální době ho zveřejňuji dřív, než jsem umřela, tak vysvětluji případná nedorozumění :-)



Nemohla spát. Propadání se do mikrospánků a zase vyplouvání. Krk měla zabalený do šály, aby ji žádný ani zdánlivý studený závan nezatuhnul svaly ještě víc. Už ale věděla, že její bolesti nejsou z průvanu, ale studeného závanu v ní a ... Vedle ní ležel muž, kterého se rozhodla ráno opustit. Nemohla mu to říci, protože by to nedokázala ani na potřetí. Říká se potřetí a dost. Teď už to bude muset dokázat. Nebýt s ním, nevrátit se. Držel ji ve spaní za ruku. To, netušila, že celý život na tohle bude vzpomínat i na ten křížek, co si dávali na čelo při každém odchodu z bytu. Tomuto vztahu věřila. Když poprvé vešel k ní do kanceláře, bylo to jakoby vešlo slunce. Mělo jí to varovat. Filmové a pracovní lásky se nedoporučují. Měla je pro sebe jako tabu. Vydržela odolávat jen pár týdnů.

Tiše oddychoval. Milovala ho. Neuměla odejít a přeci musela. Krk se jí stahoval bolestí. Neurotickou bolestí. Nikdy netušila, že to může tolik bolet. Stejně jako močák. Už tolikrát spolu trávili poslední víkendy na pohotovosti. Nikdy nic nenašli. Všichni doktoři končili otázkou, jestli nemá nějaké trápení. Ne, ne, ne ... a trpěla dál tím, že se nemohla už ani vyčůrat. Nakonec jí dali neurol. Mohla se vyčůrat a mohla začít hýbat krkem. Na neurolu skončit nechtěla.

Klinická psycholožka byla kupodivu v pohodě. Alternativní stejně jako Rena. Sedly si. Kdyby před pár lety byla v Riapsu stejně dobrá, už nemusela mít další blbý vztah. Blbý? Stahlo se v ní pláčem všechno. Stiskla jeho ruku ještě víc. Milovala noci, kdy se jejich ruce vzájemně držely a tvrdým spánkem pouštěly a zase hledaly ... kdyby se tak mohla vyplakat ...

Vzpomněla si na obrázky, které dnes měla popsat. Prý pozitivní kresby. Na všech viděla různá rozježděná zvířata. Krev, hnis, ... Pak ještě nakreslila strom, který byl téměř mrtvý. Na přijímacích testech na grofologii nakreslila krásný strom. Zelená koruna a v něm jablíčka. Avšak pohořela s ním a nevzali ji. Se suchým smutným stromem uspěla. Za týden nastupuje. Ale ne na grafo. Na cestu k sobě. Ještě tam dnes kreslila, jak si představuje svého partnera. Mělo to být nekonkrétní. Oproti stromu měl ale i detaily. Třeba se tomu bude jednou smát. Dnes ne. Přitulila se. Kdyby to tak mohlo zůstat na pořád. Asi jsme se minuli v čase.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama