Psychické sebevraždy aneb odvaha žít jinak

29. ledna 2011 v 10:17 | Edith Holá |  Téma týdne
Když se mě ptali blogeři, jestli budu dělat žebříček nejlepších článků k tématu sebevražda, napsala jsem, že ne, že by to byla má sebevražda. Na svou jasnou intuici jsem zase nezareagovala. Jak typické, když vyrůstáte v rodině, kde vlastně prožívání všech dětí je a pouze může být stejné jako symptomy, které vedou k sebevraždě. Vyhoření, apatie, zákaz emocí, pocity viny, úzkosti, ... Ještě předevčírem jsem napsala článek, že to čtení vašich článků není až tak hrozné. Nevím, jestli to bylo pouze těmi pátečními články nebo prostě mé pevné držení se vůle ke smyslu života se čtením postupně uvolňovalo, aniž bych si toho všimla. Takže nakonec vaši kostlivci vytáhli ty mé. 

Nejspíš se budu muset nějak navztekat, abych se dostala díky energii ze vzteku zase nahoru. Jenže povídka jedné blogerky o šikaně k tomu nestačí. Už při čtení jsem si říkala, že mě tam něco tahá za uši, že to není autentické, ale komentáře byly jasné. Všichni uvěřili a psali podpůrné. Ale zlobit se na někoho, kdo jenom opomněl napsat příběh je smyšlený, není to správné ořechové. 

Když si máma (nevlastní) přivezla z děcáku asi deváté dítě, byla to sedmiletá holčička. Srdceryvně nám vyprávěla, jak už má za sebou čtyři pokusy o sebevraždu. Vůbec jsem si to neuměla představit. Dítě a pokusy o sebevraždu? Něco jsem v dětských filmech občas zahlédla, ale nějak mi to můj rozum nepřipouštěl. I když jsem si prožila v rodině své (mých asi 37 kapitol v rubrice Cesta k mým  matkám to poodhaluje), tak jsem vždy chtěla jen odejít, ale nebylo kam. Takže jsem přežívala jako živá mrtvola a mou touhou bylo urychlit čas a rychle nabýt osmnácti a vypadnout. Vlastně když k nám přišla zmíněná holčička, říkejme jí třeba Bára, tak už jsem tam jezdila jen na návštěvu. Někdy každý víkend, jindy jednou za měsíc. Jako vždy máma opět plus minus za půl roku přestala nové dítě pozitivně vnímat. Zařadila ho zase mezi nás děvky, krávy, černé svině, špíny, ulhané cikány, ... Zlo z nás přímo odkapávalo, braly jsme jí radost ze života, tak si musela hledat zase novou oběť. Třeba dalším dítkem bude už to štěstí navždy. To ji bude milovat. To jí naplní její potřeby. Náhle Bára začala být anorektická. Nemohla nic pozřít a když ji máma donutila, tak to vyzvracela. Jelikož nemohla odejít od stolu, tak před námi. Máma ji z anorexie vysekala. Do slova. Mlácení a sprchování studenou vodou bylo i za jiné věci. Tady se naskytovala ještě jiná možnost a nejúčinnější. Bára musela jíst vlastní zvratky. Brzy bylo po poruchách příjmu potravin. Máma se nikdy nespokojila s jedním trestem. Pokud zrovna byl někdo tím chcípákem, co si nezaslouží žít a mít rodiče, kteří si ho vzali z děcáku, tak celý den fyzicky pracoval, psal úkoly do školy a ještě úkoly navíc, nesměl si s nikým povídat. Musel být na určeném místě, kam bylo na něj odevšad vidět. Pokud stejně něco provedl, tak následovaly ty fyzické tresty a tak pořád dokola. My ostatní jsme byli hluší, slepí, bez ducha. Když máma Báru mlátila v jejich devatenácti, tak jsem ji za ruku chytla. Kdo mě pravidelně čtete, tak víte, co se dál odvíjelo. Za dva roky jsem nalezla svou biologickou mamku a to byl definitivní konec s nevlastní rodinou. Ale světe div se zase ne z mé strany. I když jste dospělí, pořád si nesete stigma, že nemůžete své rodiče opustit (i když jsou nevlastní). Pořád se nějak ambivalentně vracíte, snažíte se chápat, odpouštět, pomáhat těm, co tam dál žijí ... Náš vztah odřízla máma. Osvobodila mě. Už nemusím zažívat žádné návštěvy, kdy jsem byla jen živou mrtvolou, a tím si pořád v mapě těla tuhle kolej projížděla. Nemusím psát textovky, nemusím telefonovat a pokaždé potom řešit střevní problémy. Kolej, o které vím, pomalu zaroste. A je to tak dobře. Jen po včerejších článcích, z nichž jsem nemohla usnout, nyní řeším, proč jsem svolila, že můj prvorozený tam s manželem občas za jedou. právě tuto sobotu jsou tam na otočku. Má intuice říká, že to vymizí. Můj syn je citlivý. Sám řekne, že tam nechce. Ambivalenci nezná, takže ho nic nebude zadržovat od správného rozhodnutí.

Odvaha. Slovo, které bylo v článcích často zmiňováno v souvislosti se sebevraždou. Odvaha je potřeba k jakémukoliv činu. A zvlášť odchodu z toho, kde je vám špatně. Alespoň pro ty, které v tom dlouhodobě vyrůstaly jako děti. Není mi líto sebevrahů. Jejich odvahu neobdivuji. Jejich odchod nehodnotím. Sama za sebe mohu říci, že odvážit se vykročit z toho, co je ve vás zaseto, je velmi těžké. Opustit to definitivně a ŽÍT jinak ještě těžší. ŽÍT podle svých snů, přání a INTUICE je to nejtěžší, ale zároveň to smysluplné a oživující. Kostlivci vypadávají i nadále, ale my je pak můžeme na světle pozvat na kafe a už nás nestraší. 

Poslední články, které pozvaly mého kostlivce na kafe: 
http://moje-mozkovna.blog.cz/1101/porod-versus-migrena - migréna je u mě upozornění, že už zase nepečuji o své vlastní nervy, o svou vlastní cestu, dlouho už jsem si nic nedopřála ... a najela do koleje tiché psychické sebevraždy

V mém žebříčku je ještě pár dalších článků, kde rodiče své dítě donutí k nežití. Víkendové články nechám na Standovi na Srdci blogu a Labandě. Jdu pečovat o sebe a o svého prcka, který se mnou zůstal a možná mou nevlastní rodinu už ani nepozná. Jsem ráda, že poznává tu mou novou (byť je vlastně stará biologická). 

(K tématu týdne "sebevražda" jsem ještě napsala Doufám, že se neděsíte ... a o zmizení ženy narozením dítěte zde
Apatie aneb čas neléčí.)) 
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marpefi Marpefi | E-mail | Web | 29. ledna 2011 v 12:14 | Reagovat

Zdravím všechny,

sebevražda je velmi složité a komplexní téma. Lidé se mnohdy dostávají do situací, kdy se domnívají, že není cesty pryč...já si však myslím, že ta cesta je. Pracujme zde s předpokladem, že existuje "nějaký" Bůh - pakliže ano, musíme se v rámci sebevražd úzce zamýšlet i nad tím, má-li k tomu všemu co říci i jeho existence..

Mnozí lidé si myslí, že sebevraždou uniknou smutku, zlobě, depresi, prázdnotě...co když však  právě to najdou? Uvědomte si, že pokud skončíte život zde na zemi - bez toho, aniž byste byli usmířeni s Bohem a byli s Ním, pak po Vaší smrti budete také bez Boha - a to je to pravé peklo!

Zde však není prostor pro rozbor všech myšlenek, proto Vás zvu na článek zde:

http://zivot-nazory.blog.cz/1101/ztrata-smyslu-zivota-sebevrazda

S pozdravem

Marpefi

2 edithhola edithhola | E-mail | Web | 29. ledna 2011 v 12:31 | Reagovat

[1]: Kdybyste si to alespoň přečetl. To už je podruhé, co mi to píšete. A při čtení ostatních, to bylo téměř všude. Ach jo.

3 KadetJaina KadetJaina | Web | 29. ledna 2011 v 13:06 | Reagovat

[1]: Komentáře by Vám přinesly víc čtenářů.

Podle mě se dá vždycky něco proti sebevraždě dělat. Odvahu sice nemá každý, ale proč to vzdávat? Člověk přeci není tak slabý, aby to nedokázal. Jde jen o to chtít a najít jinou cestu.

4 signoraa signoraa | E-mail | Web | 29. ledna 2011 v 13:35 | Reagovat

Edith, odmyslím-li si téma sebevražda a zamyslím-li se nad tím, co jsem ted' dočetla (přiznám se, že určité pasáže jsem četla dvakrát, protože jsem tomu nevěřila), musím říct, že jsi si prošla peklem. Pokud tvá adoptivní matka takhle zacházela se všemi dětmi, kterým poskytla domov, nezaslouží si, aby byla nazývána matkou. A dalo by se polemizovat i o slově domov.

5 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 29. ledna 2011 v 14:09 | Reagovat

Sakra už i já, rozený bigbeaťák, tvrďák a cynik začínám mít tohohle tématu dost. Nečtu ani zdaleka všechno, ale jak je svět plnej utrpení, to mě občas zasáhne. Edith, já bych s tou nevlastní rodinou přerušil kontakt úplně. Nic dobrého to ani tvému manželovi a ani závoďákovi nepřinese, jen ty budeš o to víc myslet na to, jaké to tam asi je a kdo je zrovna tím trpícím. Nádory je třeba řezat! Žádná mastička nepomůže.

Ke komentáři č. 1:
Marpefi, ač bych tě měl jako křesťan nazvat bratrem, já ti budu říkat kreténe, což si dle mého plně zasloužíš. Tímhle vkládáním jednotného textu na milion blogů děláš totiž křesťanství medvědí službu. Bůh ti v tom zabraň!

6 Janinka Janinka | Web | 29. ledna 2011 v 17:50 | Reagovat

Víš, pořád se chystám, že si tvou cestu k matkám konečně přečtu a pořád jsem u prvního článku. Stydím se a upřímně se kaju, vážně už musím začít. Vím, že lidé nejsou jen hodní a milí a i když mi to dělalo velký problém, nakonec jsem si zvykla, ale tvá nevlastní matka je na mně opravdu silná káva...

7 punerank punerank | E-mail | Web | 29. ledna 2011 v 17:55 | Reagovat

[6]:  A ona ta nevlastní matka není v Ckm vykreslená tak podrobně, jak pak občas vyplývá z komentářů. Brrrrr. Statečná edith, co si asi všecko pamatuješ. Říkáš si někdy - jestli se dalo zasáhnout? poslouchal by vás někdo jako děti?

8 adaluter adaluter | Web | 29. ledna 2011 v 18:56 | Reagovat

Je nelidské, čeho jsou někteří "lidé" schopni. Tvůj příběh je o lidské bestii, kterou jsi ty přesto schopna nazývat matkou, byť nevlastní. Ptám se čím to je, že lidé, kteří si prošli opravdovým peklem, mají větší vůli k životu, než ti ,kteří byli "utlačováni" nějakou mírnější formou. Je to snad tím, že od samého začátku jsi byla nucena o svůj život bojovat, což je v přímém rozporu s pokusem, si život vzít? Nebo je to čistě otázka genetické výbavy, která určuje, jakým směrem se na případném rozcestí vydáme? Otázky, věčné otázky. Mimochodem, už zase tykám, nejsem si jistá zda to nevadí, protože v prvním komentáři, který jsi u mě zanechala jsi mi tykala, což je podle mě v naprostém pořádku, potom, jsi ale přešla na vykání a tak jsem se přizpůsobila, abych se tě snad nedotkla, ale jak vidíš, zapomínám a tak se rovnou zeptám, tykat nebo vykat?
PS: článek na TT jsem dopsala asi před hodinou.
PS PS: dodatečně přeji vše nejlepší k významnému životnímu předělu- ukončení první pětiletky, tvého "velkého chlapa"

9 edithhola edithhola | E-mail | Web | 29. ledna 2011 v 20:01 | Reagovat

[4]: Máma takhle zacházela s tím, kdo byl v nemilosti. Já jsem zažila jakožto první dítě slabý odvar toho, co ty další, co přišly ve druhé várce, kdy už mi bylo kolem patnácti. Děti byly už větší a ne malinké z kojeňáků. A většinou jiných etnik. Samo o sobě těžké! Natož při vyhoření po pěti dětech. Bára utekla v těch devatenácti, co jsem chytla matčinu ruku při mlácení. Den poté odešla. Já jsem za to vinna. Máma Báru vyzmizíkovala. Nedala jí ani její věci, nesmělo se o ní mluvit. V šílené rodině vždy musí být někdo otloukánek. Bářinu absenci chcípáka nastoupila Dita (není to právé jméno). prý to bylo ještě hustší. Což si neumím představit. něco ještě hustšího. Já jsme tam rok nebyla, takže jsem to naštěstí neviděla. Dita pak poprosila učitelka, aby jí pomohla s odchodem. Sociálka ji pak odvezla do Klokánku a pak do děcáku. Pokoušela jsem se, aby to ze sebe vypsala, ale moc jí to nejde. Zatím má dva články a chodí na dobrou terapii (http://thejara4.blog.cz/). Bára se po dvou letech pokusila o návrat. Za cenu, že utopila před mámou mě. Vymyslela si hnusné věci. Máma miluje ty, co říkají o těch, co nemiluje ošklivé věci. Je jí jednou, že jsou vymyšlené. Někdy se pokusím CKMM nadhledově dopsat. Tyhle události tam moc nejsou.

10 edithhola edithhola | E-mail | Web | 29. ledna 2011 v 20:03 | Reagovat

[8]: Koukolík v Deprivantech píše, že je kategorie odolných děti :-)Omlouvám se, má zmatek, komu tykám a komu netykám:-) Takže si tykáme :-)

11 edithhola edithhola | E-mail | Web | 29. ledna 2011 v 20:06 | Reagovat

[7]: Punerank, systém o tom věděl. Ale on děti z děcáků neřeší a dříve vůbec neřešil. Je to státní šiml. Do děcáků dává za dítě asi třicet tisíc měsíčně a do rodiny asi sedm nebo deset? Takže za každé dítě v rodině ušetří. A když si někdo bere jedno dítě za druhým, tak jedině fajn pro stát. Rodinný terapeut dal příkaz po pátém dítěti už žádné do rodiny nedávat. Přesto jich přišlo dalších asi sedm. Soukromá nadace Natama už tohle řeší. Ale je soukromá. Do adopce přes stát se nemíchá.

12 signoraa signoraa | E-mail | Web | 29. ledna 2011 v 20:20 | Reagovat

[9]: Není to tak dlouho, kdy se řešil případ manželů Rosnerových (možná jsem spletla jméno), na které si stěžovaly jejich adoptivní děti, že jsou týrané. Tehdy jsem si říkala, jak můžou být týrané, vždyt' mají náhradní rodinu a je jim určitě líp v děcáku. Navíc já nevěřila tomu, že by někdo takhle mohl ubližovat dětem. Ted', co znám Tvůj příběh, už věřím, že se to děje. Mám z toho úplné mrazení. Až jednou dopíšeš CKMM, možná by nebylo od věci to vydat i knižně. 1) je to fantasticky napsané a 2) třeba by Tvůj příběh pomohl i dalším v podstatě obětem.

13 signoraa signoraa | E-mail | Web | 29. ledna 2011 v 20:37 | Reagovat

[9]: V předchozím příspěvku mi vypadlo než - "určitě líp než v děcáku".
Přečetla jsem si oba příspěvky Jary na jejím blogu a měla jsem fakt slzy v očích, hlavně u toho dopisu té osobě, která si říká adoptivní matka. To je síla! Nemůžu pochopit, co je to za člověka. Se svou náturou by se spíš hodila na bachařku do věznice a ne aby mrzačila dětské duše.

14 edithhola edithhola | E-mail | Web | 29. ledna 2011 v 21:22 | Reagovat

[12]: Ano, možná by to pomohlo zezdola něco udělat s tím systémem. Ve většině zemí už adopce a pěstounství probíhá jinak (např. nesmí být už takhle velké rodiny, ale max. tři děti). Poté co zjistili, že 50% pěstounů týrá svěřence. Jenže v tomhle státě je potřeba tolik věcí napravit ... Rosnerovi jsem sledovala. Zprostili je viny. Nikdo nechce soudit vyhořelé pěstouny. Ani já ne. A systém se zase nezměnil. Mámě probíhal již podruhé soud. Byla již podruhé obviněna z týrání. Poprvé prohrála a stejně přišlo dalších sedm dětí. Teď nebyl svědek. Děti a táta jakožto nejbližší odmítli vypovídat. O jiné svědky policie neměla zájem. Takže byla minulý týden také zproštěna viny. A systému se to ani nedotklo. Máma zase může pokračovat jako svatá žena.

15 edithhola edithhola | 29. ledna 2011 v 21:30 | Reagovat

Bachařkou ji nazývalo hodně dospělých, kteří k nám chodili. Ona se tomu smála.

16 edithhola edithhola | 29. ledna 2011 v 22:01 | Reagovat

A Rosnerovi taky dostali posudek od psychologa, že nemají dostat děti. Ty posudky sociálky asi rovnou hází do koše nebo co. A dostali jich asi jedenáct a ještě handicapovaných.

17 Labanda © Labanda © | Web | 30. ledna 2011 v 7:28 | Reagovat

zlato taky to nebude u mě sláva ;-) ty jo hrůza, mě nutí rodiče ted myslet na sebevraždu, ale protože mi chybí a chci za nima :-D opak toho co píšeš, chudáku :-( znám rodinu co si bere do péči děti problematické děti, ale jsou na ně hodní, nevím asi nemůžou mít svoje děti prosím nepiš nikde viditelně teď o tom o čem píšu, já si myslím, že i Šelmička a starší souroznci jsou adoptovaný, mají ale jejich jméno, tak nevim, jsem zmatená, jde o jejich rodiče o tu adotivní rodinu, ale milují všechny děti stejně a mají i to jedno se syndromem, nwm proč si myslim, že i ty tři jsou adoptované, když mají jejich jména, zbytek už je nemá jsem asi cvok ale chovají se k nim krásně to se musí nechat a v 18ti všichni dostanou aj řidičáky ;-) to je skvělé od nich že? děkuju moc za ten odkaz ;-) a stou prací snad bude zatím klid, nevím, asi budu nucena najít si svou práci, kde šéf nemá volnou ruku a nemůže mě kdykoliv vyhodit, že si jen umane, protože jeho city neopětuju :-(

18 Vendy Vendy | Web | 30. ledna 2011 v 13:56 | Reagovat

Četla jsem docela s hrůzou o tom, co jsi zažívala u své nevlastní matky. Jsi dobrá, že ses přes to dostala (nebo aspoň na tom pracuješ). Asi bych taky doporučila naprosto odříznout vazby a žít svůj život. Protože tě to táhne zpátky a dolů, aspoň mi to tak připadá...
Připadá mi, že ve školách by měl přibýt jeden předmět, a to výchova k rodičovství. Ne jen ve smyslu, jak přebalovat a krmit dítě, ale taky co ho učit, a kdy mu nechat volný prostor. A taky v patřičný čas umění pustit dítě do světa a vycouvat do pozadí, to spousta rodičů taky nezvládne.
Jinka, k adopcím a pěstounům - v tomhle jasno nemám, ale mít sedm detí (adoptovaných) asi není ideálí řešení. Myslím, že tři děti by opravdu stačily - aby se jim mohl člověk opravdu věnovat.
Ale nemůžu mluvit z vlastní zkušenosti, nemám děti vlastní ani adoptované, a při mé povaze by mi asi stačilo jedno nebo dvě.

19 authentic watches authentic watches | E-mail | Web | 31. října 2012 v 14:01 | Reagovat

Q. How much do pirates pay for their earrings?
http://www.writewatches.com/

20 tory burch shoes tory burch shoes | E-mail | Web | 31. října 2012 v 15:02 | Reagovat

Valuable info. Lucky me I found your site by accident, I bookmarked it. .
http://www.shoesgreat.com/

21 christian louboutin shoes sale christian louboutin shoes sale | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 5:52 | Reagovat

Q. Why don't they serve chocolate in prison?
http://www.shoesfloor.com/site/watches

22 beach wedding dresses 2013 beach wedding dresses 2013 | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 6:25 | Reagovat

A. He wanted to make up his mind!
http://www.untildress.net/wedding-handbags.html

23 wholesale bridesmaid dresses wholesale bridesmaid dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 6:30 | Reagovat

A. You go on a head, I'll just hang around!
http://www.threedress.net/

24 fake breitling certifie watches fake breitling certifie watches | E-mail | Web | 2. května 2013 v 9:16 | Reagovat

A. Stop going in circles and get to the point!
http://www.latewatches.com/omega-deville.html

25 sweetheart wedding dresses sweetheart wedding dresses | E-mail | Web | 2. května 2013 v 10:21 | Reagovat

You make a lot of fine arguments with this blog post however it is tricky in my opinion to focus on the content because of the broken page design!.
http://www.spelldress.net/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama