Olympiádník za Češtinu

20. ledna 2011 v 22:18 | Edith Holá |  Téma týdne
Často jsem slýchala větu, že český jazyk je jeden z nejtěžších, když se ho někdo rozhodne naučit. Pády, tvrdé nebo měkké i/y mnohdy při psaní špatně rozlišují i dospělí Češi, vyjmenovaná slova, ... kde se píší čárky ve větě, umí jen opravdu milovník češtiny. Táta vždy vtipně říkal, že když neví, jaké i/y se píše, tak napíše tvrdé y s tečkou:-) Mně připadá každý jazyk těžký. Nemám na jazyky talent. Musím je školometsky dřít a výsledek je přesto žalostný. Takže jsem stále na úrovni pasivní. Ale umím dobře radit slovíčka těm, co aktivně mluví i několika jazyky. Tristní. Např. taková finština se 14 pády to musí být při učení záhul.

Dnes už vím, že talent k jazykům i tomu rodnému je vám buď do vínku dán nebo není. Mohu to pozorovat na svých malých synech. Prvnímu do vínku dán nebyl. Krom toho je řeč spojena s nervovou soustavou, která může nerovnoměrně vyzrávat. Můj syn má tak rozevřené nůžky, že inteligencí je v testech na sedm let, nervově na dva roky, pohybově na tři a půl. Jeho řeč kopíruje tyto nůžky. Složitá slova, dospělé výroky, ... ale patlavě vyslovované. Někdy to může být sranda, jindy zvláště pro něho náročné. Děti i učitelky ho mohou v případě, že mu nerozumí zasunout do škatulky "nojo, prcek". Jeho rozmlouvání se bylo opravdu vydřené. Každé slovo si nejdřív tisíckrát promyslel a než by ho vyslovil špatně, tak radši nemluvil. Jak je mi tohle blízké:-) Do jeho dvou a půl roku jsem si dokonce myslela, že je snad mentálně retardovaný. Na rady všech bab kolem jsem ho samozřejmě učila, jak dělají zvířátka. Když jsem asi po sté za den zabučela a ukázala znovu na krávu, tak můj syn s výrazem, že jsem tomuto zvířeti už podobná, zabučel. Naštěstí to zvíře nejsem, takže mi to došlo. Jeho to prostě vůbec nebavilo. Popadla jsem kočár a zajela do nejbližšího knihkupectví. Paní vyhrabala leporela s dopravními prostředky a ... mně spadl kámen ze srdce. Můj syn jásal a vykřikoval: auto, aba (autobus), kolo, moťojka, glykej (tramvaj), ... A najednou mu nevadila ani ta zvířátka v okénkách aut. Uměl všechna napodobit. 

První logopedka k nám přišla v jeho dvou a půl letech. Prohlásila, že je logicko-matematický typ a na ty se opravdu musí jinak. A k tomu mistr zkratky. Nikdy toho moc nenamluví. Vyhráno budeme mít, až spojí dvě slova dohromady a do papíru pro pediatričku napsala, že dysfázii nelze vyloučit ani potvrdit. Zhrozila jsem se, ale co s tím můžete dělat, když mistr zkratky dodnes mluví, jen když chce. Fotila jsem vše, co ho na ulici bavilo a dělali jsme z toho vlastní leporela nebo fotky prohlíželi na počítači. Ale "auto jede" z něj nevypadlo. V září jsme v jeho dvou a třičtvrtě jeli poprvé k moři. Uměl už sčítat a všechna písmenka, ale dvě slova kromě "ještě jednou" do věty nespojil. Když na molu jen tak prohlásil: "Pojedeme lodičkou", málem jsme z mola spadli. 

A jak to bylo s "glykej" a výrazem "aba"? Kdykoliv se ozvalo z kočáru "glykej deset", rezignovaně jsem odpovídala: "Ne zlatíčko, to je tramvaj desítka. Zkus říci tramvaj." Postupně jsem od druhé věty upustila. Stejně jako jsem vzdala soustavné opakování, že to není 188 aba, ale 188 autobus. "Prosím, řekni alespoň BUS." Při jedné hře s namalovanými obrázky dopravních protředků se dostal do takového zápalu, že na své vlastní výrazy zapomněl. A z jeho úst zazněla "tamvaj". Zajásala jsem a tleskala do zblnutí. Syn se hned opravil na "glykej", ale v očích mu šibalsky hrálo. Od té doby už nás ohledně tramvaje a autobusů nemohl doběhnout. Dodnes se ale v emočním regresu k tomu vrací. Naštěstí to už pobaví i jeho a mimiňácké emoce jsou pryč. 

Oba mí synové milují pohádky na DVD. Prakticky televizní programy vůbec neznají. Mezi jejich první slova tedy patří česky a čeština. Záhy se naučili pracovat s ovladačem, takže jim stačí dát pokyn: čeština - ok - kapitoly - ok - a pak už si sami vyberou. Minulý čvrtek byl Kuba na grafomotorickém a logopedickém kurzu. Lektorka se dětí ptala, čím chtějí být. Děti volaly: paní učitelka, pošťák, řidič autobusu, doktorka ... až se ozval můj syn a svým vysokým hláskem vážně prohlásil: olympiádník za Češtinu. Lektorka se smála ještě po hodině a vyprávěla to všem v Logu. 

Druhému synovi Matějovi byly právě dva roky. Talent k jazykům dostal do vínku. Učí se ho spontánně tak, jak to má být. Písničky, říkadla, opakuje vše, co řekneme. Zvláště pikantní slova. Zvířátka miluje a od půl roku bučí, mňauká, hafá, ... opici předvádí nejen hlasem, ale i pohybem. Jeho vývoj je prostě rovnoměrný. U písniček dokáže i tancovat, umí již první sloky těch, co se mu líbí. Jazykem logopedicky cvičí už dávno, protože musí dělat vše, co jeho velký brácha. Angličtinu sleduje na DVD taky díky bráchovi. Kupodivu ta mu jde hůř, než právě staršímu. Chybí mu ta hyperaktivita jazyka, kterou má Kuba od narození:-) a musíme ji krotit. Každopádně jízdy metrem, když jsou oba v dobré náladě, jsou zábavné pro všechny cestující. Matýsek vyřvává: Hlupáku najdu te, tvazís se na dute ... a nakonec strhne i bráchu k Hele pele, stcilí gol, hele pele , je to on ... Left - right, left - right, stop je zase naše oblíbená hra na ulici. Každý může být na chvíli tím, kdo rozhoduje, co budou dělat ostatní. Na stop se musí zastavit. Takže stojíme pořád, protože se předhánějí v tom, kdo bude dirigentem druhých. 

(K tématu týdne: Český jazyk)
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 little-smile-girl little-smile-girl | Web | 20. ledna 2011 v 22:45 | Reagovat

já mám trochu talent na jazyky. Z češtiny mám snad jako poslední ve třídě za 1...a před dvěma měsíci se moje matka rozhodla nechat mi udělat testy OSP, protože jsem nevěděla jakou školu si mám vybrat...a práci s textem jsem prý měla nejlepší, jakou kdy ta paní viděla... :)

2 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 21. ledna 2011 v 0:35 | Reagovat

Souhlasím, že bez obdarování je jazyk obrovská dřina a stejně ten výsledek za moc nestojí. Učil jsem kdysi dceru své vedoucí Německy a bylo to totéž, jako se snažit, aby hluchý zpíval druhý hlas!
   Kamarádka měla synka, kterej do téměř tří let nemluvil vůbec. Pak s ním jela ke svým rodičům na Slovensko, kde on prvně slyšel Maďarštinu a okamžitě začal všechno opakovat. Česky se naučil až z nutnosti ve školce.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. ledna 2011 v 9:20 | Reagovat

Glykej je nádherné slovo.

4 moje-mozkovna moje-mozkovna | 21. ledna 2011 v 9:42 | Reagovat

Roztomile napsáno. Můj první zase říkal tramvaji "kavajka". A druhý, teď osmiměsíční, říká každému chlapovi táta. Je to trochu frustrující... :-)

5 DJ Volder DJ Volder | E-mail | Web | 21. ledna 2011 v 10:55 | Reagovat

Ahoj, psala si na můj blog komentář. Napiš mi na email a domluvíme se. :)

6 Malkiel Malkiel | Web | 21. ledna 2011 v 11:57 | Reagovat

Tak doufej, že mu ta "glykej" nezůstane až do dospělosti, mohl by mít potíže v komunikaci s okolím.:-D
Ony ty děti někdy lpí na svých specifických názvech. Je mu ten dopravní prostředek prostě připadá jako glykej, proto ho tak nazývá a šmytec. Já si třeba z dětství pamatuju, že jsem nárazníkům na vagónech říkal "pucy", protože vždy když jsem sledoval přepojování lokomotivy na nádraží, tak to "puclo". Dodnes si to pamatuju, jak ty zaolejované nárazníky při nárazu zapružily a vydaly takový pucavě-mlaskavý zvuk.
Dětská logika je prostě někde jinde než logika dospělých. Upřímně řečeno, v jednání dospělých často mnoho logiky ani není. Mně by zajímalo, co si o nás musí myslet třeba takzvané primitivní kmeny. Například takoví Křováci vůbec nemají ve svém slovníku slovo "krádež". Nekradou, tak proč by pro to měli mít slovo.
P.S. Mimochodem, označení "glykej" mi připadá mnohem vhodnější než třeba "šalina".:-D

7 punerank punerank | E-mail | Web | 21. ledna 2011 v 12:58 | Reagovat

Edith, zase úžasnej článek! Já zkracuju slova do teď, ale málokdy používám svoje zkomoleniny.

8 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 21. ledna 2011 v 13:48 | Reagovat

[4]: Janinko, to je ješte dobry. Mates rikal na roce kazdemu vajglu na ulici tata:-). Hned vsichni vedeli, na cem je tata zavisly.

9 Labanda © Labanda © | Web | 21. ledna 2011 v 16:30 | Reagovat

dám tě do žebříčku zlato ;-) jako tip a já udělám ten návod obrázkem abys to měla jednodušší, jen zlatí nwm kdy ju ;-) :-)

10 signoraa signoraa | E-mail | Web | 21. ledna 2011 v 21:52 | Reagovat

Kouzelně napsaný článek.
Mé děti jsou dnes už dospělé. Syn byl od dětství "vědec", v roce a půl znal všechny značky aut (já se je díky němu také naučila), ale chyběla mu pohybová koordinace. Ve dvou letech seděl na tříkolce, bud' šlapal, nebo řídil. Dohromady to nešlo.
Dcera chodila od 10 měsíců, na tříkolce jezdila v 15 měsících, ale její slovní projev? Hrůza, je slabý výraz. Její prazvláštní hatmatilce rozuměl syn, který nám její řeč tlumočil. Ve třech letech odpovídala "nehim" (nevím) na jakýkoliv dotaz a rozvíjela se jen motoricky. Všechno se srovnalo časem za pomoci logopedky.
Každý člověk je originál a děti obzvlášt'. Kuba určitě bude jednou mluvit "jako kniha". :-)

11 what-up(dubious cat) what-up(dubious cat) | E-mail | Web | 22. ledna 2011 v 22:05 | Reagovat

"glykej" se mi líbí! Jak na to přišel? Už se těším, až  se moje skoro 7 měsíční sestřenice taky pokusí mluvit, děti jsou tak roztomilé!
Tvůj článek se mi moc líbí a oceňuji tvoje odhodlání přečíst každý příspěvek k TT,některé opravdu stojí za to :)

12 Polgara Polgara | Web | 22. ledna 2011 v 22:44 | Reagovat

Nádherný článek a příjemné zpestření sobotního večera. K těm čárkám, s češtinou všeobecně problém snad nemám, "pouze" s čárkami s nimiž zápasím doteď.
S tím talentem na jazyky souhlasím, je to totéž jako s logikou a matemtikou, pokud ti nebylo dáno, máš smůlu a musíš se to všechno nadřít.
Ale odteď budu říkat glykej :-)

13 Arcana Arcana | Web | 24. ledna 2011 v 16:30 | Reagovat

Moc hezký článek. Koukám, že všude je to podobné :D
A už aspoň vím, co znamenají některé dětské výkřiky když jdu kolem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama