Mít dítě je konec se sebevražednými úmysly

26. ledna 2011 v 18:50 | Edith Holá |  Téma týdne
Článek je s hvězdičkou pro ty, co nemají děti. Těm, co děti mají, předem sděluji, že své syny miluji tak, že bych pro ně skočila i z Nuseláku. Budu se hodně modlit, aby mě k tomu nikdy nedonutili a abych v případě tohoto skoku nedopadla na pod mostem projíždějícího Malkiela.

Dojít k pokusům o sebevraždu je dlouhodobý proces. Jistě to není ze dne na den. Někde jsem četla, že sebevrazi většinou mívají tak tři dny prázdný žaludek. Jenže tohle všechno nehrozí v případě, že máte potomka. Pokud jich máte víc, tak na sebevraždu zapomeňte. Mateřská dovolená je sice pro oba rodiče mentální, fyzické i sociální dlouhodobé dno, ale posezení v něm vám není dopřáno. Pokud si na chvíli sednete v domnění, že si užijete své bolavé duše, své únavy a deprese, máte smůlu. Děti vám skáčou na hlavu a vy je sice vždy zase vrátíte na světlo nahoru, aby jste si mohli chvíli dopřát samoty a sebelítosti na dně. Jenže oni za vámi skáčou znovu a znovu. Vysají tak z vás i zbylou energii, takže nejste schopni vzít do ruky ani břitvu, ani nůž, natož dojít někam pro nabitou bouchačku. Zavěšení provazu nepřipadá v úvahu, protože z věčného vyhazovaní živých činek nahoru vás nesmírně bolí svaly na rukou. Nakonec vylezete a po čtyřech chcete dolézt do postele a depkařit tam. Jenže teď je to ale to pravé ořechové. Obě děti naskáčou na vaše bolavá záda a jedno křičí "hyjo, koníku" a druhé "haf, haf pejsku". Po čtyřech obcházíte stůl v obýváku a modlíte se, aby se dohodli a proboha zase neservali kvůli takové nejapnosti. Do postele se po takovém výkonu už nevyškrábu a stejně by po mně hopsali. Zmatu je a svalím se na koberec. Dělám mrtvého brouka. Nezmatu je. Skáčou přes mé tělo. Menší to ještě nedokáže, takže mi vždy žuchne na bránici a patřičně mě úderem okysličuje a pumpuje srdce. Zase žádná smrt. Seberu se s heslem v mysli: Když si myslíš, že už nemůžeš, tak jsi teprve v polovičce svých sil. Nevím, který blb takovou myšlenku kdy vypustil z pusy. Asi ten, co neměl děti. Nebo právě měl? Staršímu namačkám body. Dvakrát u toho malého vynesu v zubech, protože mu buď z legrace tahá za pinďoura nebo mi kope do rukou, takže Kuba nevydrží minutu v nehybné poloze a moje prsty z bodu sklouznou. Pak ještě procvičíme jazyk na logopedii. Menší se zapojuje. Hurá. Starší naopak stávkuje. Z deseti minut se stávají dvacetiminutové galeje, kdy já ho musím donutit, aby to dělal správně a nebojkotoval. Cvičení na držení tužky a rozcvičování ramen nechávám, až zase naberu sílu. Na procházku se nechystáme. Jelikož dnes opravdu nemám sílu na jejich bitky u každého semaforu a výtahu, kdo to bude mačkat. Panebože, já chci jít jednou nakupovat bez nich. A jet MHD bez nich! Už se zase servali o volant k Nintendu. Mladšího lákám do vany, aby ten starší po všech těch cvičeních měl chvíli na to, co ho baví. V teplé vaně se alespoň rozehřejí mé neurotické zatuhliny na trapézech z jejich soustavného kvičení, pruzení a vůbec. Krom toho bude prcek jen na malém uhlídatelném prostoru. Ponořím své tělo pod vodu a nohy pro jistotu tak nějak dám kolem jeho sedícího tělíčka. Jenže můj pohybově nadaný druhorozený hbitě vymyslí volný pád. V domnění, že si jde na poličku pro své hračky do vody ... ouha právě dopadl na mé nohy. Naštěstí matky mají instinkt, takže jsem mu dopřála bezpečí. Nejprve ho obdivuji, protože já jsem volný pád dozadu nikdy nesvedla, ani když za mými zády stálo deset lidí, kterým jsem důvěřovala. Volné pády trénuje několik dalších minut. Moje nohy svalově zabírají. Není nad domácí fitko. Zabírájí i svaly na vytahaném břichu. Následně vymyslí jakési skoky mezi mé nohy. Jenže počítá s tím, že ho stisknu tak, aby nezahučel pod vodu. Po vykoupání nás čeká kreslení. Staršímu se do toho zase nechce. Odměna zabere. Prcek mu v nestřeženém okamžiku výtvor počmárá. Vzájemně se pokousají. Pláč a skřípění zubů. A tak pořád dokola. O víkendu jsme na ně dva. Ale lepší to není. Často i naopak. Energie se potencuje. Neurolog nám nedávno přidal pár bodíků. Je to úžasný neurolog. Stíháme čtyřikrát denně. Lepší varianta by byla šestkrát denně. "O víkendu byste to ale mohli zvládnout, ne?", nabádá nás neurolog a potměšile dodá: "Víkendy nejsou pro odpočinek." Musím si zjistit, jestli má děti. Pět let jsem se už nevyspala a stejný počet roků nevíme oba, co je to odpočinek o víkendu. Náš nejlepší neurolog si za peníze od pojišťovny a za příplatky cash užívá jachtingu.

Na mateřské dovolené se cítím často jako ke konci víkendu na party na cizí chatě, kde bylo mnoho lidí a bylo to fajn. Jenže zamrzla voda, takže netekla a topení mrazem prasklo. Sice jsme se dokázali zahřát, jídlo jsme nějak splichtili, kafe a teplý čaj jsme si odpustili ... vykoupeme se až doma. Postelí je málo, nevadí vyspíme se ve spacáku na zemi, vždyť to budou jen dvě noci ... Za pár hodin už budu doma, pořádně se vydrhnu, natáhnu si svou oblíbenou košili, dám si teplý čaj  ... a lehnu si s knížkou do postele a dospím chybějící hodiny. Na MD je takovýto flám nekonečný. Není to na ten skok? 

Možná za ty chybějící hodiny spánku s dětmi je odměnou to, že žena může jít dříve do důchodu než muž. Tam se může vyspat. V teplé noční košili a v důchodkách. Pokud na mě zbydou sociální dávky! Ha, v důchodu si konečně užiji své depkaření, své dno. Jo, ale kdo bude hlídat a rozmazlovat vnoučata? Nechci být tou chybějí babičkou. Hmm, užiji si temnotu až pod hlínou. Taky se konečně v hrobě vyspím. 

A jak je to s tím prázdným žaludkem? Děti jedí pořád. A já tedy pořád dojídám, protože je mi líto nedojedené dobroty vyhodit. Taky do sebe cpu pověstný hnědý dopink všech matek na MD. Sebevrah s plným žaludkem? 

Omlouvám se, musím letět s malým na velkou. Je šikula, ve dvou letech už chodí čůrat i kakat na záchod. Jenom při kakání ho musím držet, aby do mísy nespadl. Takže letím.  

A nějaká duchaplnost na závěr po úspěšném vykakání a nespadnutí do mísy? Dítě je sebedestrukce ženy. Nebo sebevražda? Ta žena, která tu byla, zmizí a na pár let je tu jen matka. Doufám, že je to opravdu jen na pár let.  


P.S. K článku mě inspirovala svým článkem k TT Mami a můj manžel, který nedávno zařval: "Tady v tom bordelu si nemohu užít ani depresi".

(Mé články k tématu týdne "sebevražda": Doufám, že se neděsíte ..., o zmizení ženy narozením dítěte zdePsychické sebevraždy aneb odvaha žít jinak a Apatie aneb čas neléčí.)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marpefi Marpefi | E-mail | Web | 26. ledna 2011 v 18:56 | Reagovat

Zdravím všechny,

sebevražda je velmi složité a komplexní téma. Lidé se mnohdy dostávají do situací, kdy se domnívají, že není cesty pryč...já si však myslím, že ta cesta je. Pracujme zde s předpokladem, že existuje "nějaký" Bůh - pakliže ano, musíme se v rámci sebevražd úzce zamýšlet i nad tím, má-li k tomu všemu co říci i jeho existence..

Mnoho lidí si totiž myslí a bláhově věří, že tím něčemu uniknou, že jim bude lépe...ale co když ne? Co když budou najednou stát tváří v tvář Bohu, kterému se budou muset zodpovídat z toho, co udělali? Hledejte Boha, dokud máte čas!

Nejste v situaci, kdy právě přemýšlíte o sebevraždě? Děkujte za to Bohu a o to více v klidu Jej můžete hledat...On zaslíbil těm, kteří jej upřímně hledají, že se jim dá poznat...

Nemáte co ztratit, máte však co získat...

Zde však není prostor pro rozbor všech myšlenek, proto Vás zvu na článek zde:

http://zivot-nazory.blog.cz/1101/ztrata-smyslu-zivota-sebevrazda

S pozdravem

Marpefi

Ps. koho tato "kvazireklama" pobuřuje, tomu se omlouvám, článek vložen do komentáře by byl však myslím horší:)

2 japonsko-a-korea-music japonsko-a-korea-music | 26. ledna 2011 v 18:57 | Reagovat

ahoj prosim hlasuj za mna v SONB tu  http://jenom-souteze-js.blog.cz/1101/3-kolo-sonb  som tam ako kaya s mojim bblogom moc diki a kludne oplatim  a prepac za reklamu

3 Mami Mami | Web | 26. ledna 2011 v 19:14 | Reagovat

Naprosto perfektní článek, jseš jmenována prezidentkou Mamaklubu.

Dodala bych pouze mé další surealistické gesto: "Paličkou se nehraje na PC, ale na xylofónek."

4 Pouli Pouli | Web | 26. ledna 2011 v 19:23 | Reagovat

co dodat, radost dítě mít :)

5 Pouli Pouli | Web | 26. ledna 2011 v 19:24 | Reagovat

[4]: i mýt :D

6 Taychi Taychi | Web | 26. ledna 2011 v 19:28 | Reagovat

Tento článek mě dostal :D...Též výkřik manžela :D.No já přeju hodně štěstí.
Ale věř, že i lidé co mají děti to zvládnou...pokud jsou sobečtí.

7 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 26. ledna 2011 v 19:49 | Reagovat

No, není lepší pořídit si veverky? Já opravdu nevím, proč si při tolika druzích krásných zvířátek lidé vybírají zrovna děti. Koukněte, jak parádní může být život s veverkami!!! Upozorňuji, že zde uvedený odkaz není na můj blog a nemám z jeho propagace žádný osobní užitek!
http://veverka-lumpik.blog.cz

8 Janinka Janinka | Web | 26. ledna 2011 v 21:42 | Reagovat

Boží, boží, boží! Takhle jsem se skutečně dlouho nenasmála (promiň :)). U nás je to naštěstí jinak, polovičatě, protože mezi dětmi máme rozdíl sedm let. Ale sestra má děti, co jsou od sebe tři roky a to je POHROMA! Jak já ti rozumím, mě stačí jít k nim jenom na návštěvu, ona už někdy fakt nemůže a jak píšeš, ani by se vyčerpáním zabít nedokázala... .:-)

9 edithhola edithhola | E-mail | Web | 26. ledna 2011 v 22:01 | Reagovat

To jsem ráda, že jsem vás tématem k sebevraždě pobavila:-)

10 edithhola edithhola | E-mail | Web | 26. ledna 2011 v 22:04 | Reagovat

[8]: V sobotu jsem byla u sestry, která má dvě děti. Mezi nima je rozdíl šest let. POHODA. Krom toho mrně je holčička, takže se nevzruší, ani když jí brácha něco vezme nebo když ji kopne. Kdo mi nakukal, že nejlepší je mít děti po třech letech, že je to norma... Měla jsem zastříhat ušima a vzpomenout si, že normy jsou peklo :-)

11 kerria kerria | Web | 27. ledna 2011 v 10:26 | Reagovat

[10]: A co teprve takový rozdíl 16 let? To je někdy na mašli. Ty řešíš alespoň podobný problémy. Já musím u každýho dítěte přepínat do jiného programu.

Jinak je úplně jedno v jakým odstupu se ti děti narodí. Dost záleží na povaze všech zúčastněných a hlavně na tvém momentálním psychickém rozpoložení. Já byla i z jednoho mrněte chvílu na práškách. Sice to asi nebylo mrnětem, ale tím větším, jenže mrně byla ta pověstná poslední kapka, kterou pohárek trpělivosti vždycky přetekl.

12 edithhola edithhola | E-mail | Web | 27. ledna 2011 v 11:56 | Reagovat

[11]: Jo, nepřepínám :-)

13 Ozzro Ozzro | Web | 27. ledna 2011 v 12:59 | Reagovat

No nemyslím si, že mateřská dovolená zabraňuje či podněcuje sebevraždu. Pokud má člověk děti, musí počítat s tím, že je to práce.

14 Johanka Johanka | Web | 27. ledna 2011 v 13:53 | Reagovat

Výstižný závěr-napadlo mě totéž už tolikrát. "Ta žena, která tu byla, zmizí a na pár let je tu jen matka."

15 Mami Mami | Web | 27. ledna 2011 v 14:02 | Reagovat

[13]: Nebo taky začátek...

16 edithhola edithhola | E-mail | Web | 27. ledna 2011 v 16:27 | Reagovat

[14]: A mnohdy to nikomu nevadí, jen ona sama si říká jak to a dovolává se toho, že taky byla někým jiným ...

17 Moon Lustre Moon Lustre | Web | 27. ledna 2011 v 16:53 | Reagovat

"Tady v tom bordelu si nemohu užít ani depresi" To se celkem hodí :)
Jaký žebříček? Něco mi nejspíš opět uteklo... :))

18 Labanda © Labanda © | Web | 27. ledna 2011 v 18:53 | Reagovat

já ale dítě nemám :-( počítá se Lady? a taky bude něco už je malinko rozděláno ale nečtu každý článek ;-)

19 Gisselle Tussan Gisselle Tussan | Web | 27. ledna 2011 v 20:41 | Reagovat

Ahoj, s malými dětmi to zpočátku nebude žádný med jak vidím :) Jinak ta báseň na blogu je píseň a  mi přišla k tomu tématu jako stvořená a myslím, že málokterá z mých básní by se sem hodila...děkuji :)

20 signoraa signoraa | E-mail | Web | 27. ledna 2011 v 21:23 | Reagovat

Opět skvělý článek. Chvílemi jsem měla pocit, že nahlížím do domácnosti své dcery, která má dvě malé holky rok a půl po sobě. Té mladší budou v březnu 2 roky.
Já měla děti 2 a půl roku od sebe a vzpomínám, jak jsem se s nimi plouhala po Bílé Hoře (do MHD bylo vyloučeno s oběma jít), pod očima kruhy, že by se na nich mohli houpat gymnasti a těšila se na odpolední mužův návrat z práce, abych na to už nebyla sama. A ta žena také tehdy zmizela a zůstala tu jen matka. A tak už je to napořád.

21 adaluter adaluter | Web | 28. ledna 2011 v 0:30 | Reagovat

Naprosto skvěle napsané, tragikomický obraz matky na konci sil, která přesto může ještě nejmíň dvakrát. Matky jsou zkrátka nezmaři, i maratonský běžec doběhl a padl, matka? ta by jěště odešla naplnit pračku, uvařit večeři, přečíst dětem pohádku a po té, co by v noci padla, ráno by se zvedla z popela jako fénix a udělala snídani. Pokud budete i tentokráte tvořit žebříček nejlepších článků, hlasuji pro to, aby tento byl zařazen. Je vynikající.

22 Vendy Vendy | Web | 30. ledna 2011 v 14:14 | Reagovat

Hláška tvého muže by se mohla tesat...
Počítám, že moje děti by byly chudáci, bo jsem nervní typ a pokud by mi skákaly po hlavě, asi bych je brzy zpacifikovala. Násilnicky. Kdybych je měla nacpat do peřináče... (míněno s nadsázkou, samozřejmě)
Obdivuju tvůj přístup. Ano, asi nezbude nic jiného než se s touhle situací a nadílkou srovnat, ale ne každá ženská to umí.
Trefná byla věta o ženě a matce.
Článek se mi líbil i s úvodem, mohla bys klidně přizpívat do časopisů.
Jen bych nesouhlasila s tím, že kdo má děti, nemá sebevražedné úmysly. Občas zkratuje i žena s dětmi. A to tak, že děti vezme sebou...
(To už se párkrát stalo a vždycky jsem se ptala, co se jí stalo? Co ji k tomu kroku přimělo?)
Osobně sebevrahy neobdivuju, ale ani neodsuzuju. Kdo bez viny, ať hodí kamenem. A nikdo neví, jak to prožívali, co se jim a s nimi dělo, v jaké byli situaci. Nic není totiž černobílé...

23 Vendy Vendy | 30. ledna 2011 v 14:15 | Reagovat

Aj, opravuji se ve slově přispívat. To byl pravopisný úlet...

24 edithhola edithhola | E-mail | Web | 30. ledna 2011 v 16:01 | Reagovat

[22]: Vendy, máš pravdu. Název byl míněn jako vtip. Myslím, že konec s tou větou, že žena, která byl, zmizí s narozením dítěte by byl další článek, jak se s tímto zmizením žena vyrovnává. Krom toho tohle zmizení ani nikomu nechybí. Jenže já sjem chtěla svůj první článek k TT napsat vtipně. Až budu mít po MD, možná napíšu, jak to bylo šílené. Taky vím, že ženy si berou život a skočí i s dětmi. Já se ani neptám, jak je to možné. Sanžím s e o to, aby se to ve zkratu a hnusu, které prosákne z minula, nestalo i mně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama