Kdo je ta žena ze snu? - sedmá kapitola

12. ledna 2011 v 21:38 | Edith Holá |  RENA A JEJÍ TYGŘI
Dívala se na svou první mandalu. Čekala, že bude depresivní. Krvácející. Nebo suchá jako ten strom, co nakreslila v pondělí při psychotestech. Mandala měla v sobě klid a pokoj. Byla to modlitba naděje. Byly zde zastoupeny snad všechny odstíny zelené. Vůbec netušila, že umí jednou zelenou barvou vykouzlit tolik odstínů. Vystínovala všechna místa své duše. Dala si mandalu vedle monitoru a otevřela si emaily. Nabrala sílu a křížkem odstranila jeho vzkazy. Těšila se na dopis od Karolíny. Tahle žena měla opravdu dar vykládat sny. Chodili za ní všichni ze společenství. Zvykli si, že její náhled na sen má mnoho úrovní a vhled seděl a člověka posunul ve vnitřním procesu i ve víře dál. 

Začala pomalu číst. "Pokud budeš mít čas otevřít si prostor v sobě a nechat ten sen a vzpomínky na něj připlout, pak myslím, že nejpodstatnější zdroj síly je v komunikaci s tou ženou, ať je to kdokoliv...třeba ti tam přijde nějaké slovo, dojem, cokoliv...napadá mě, že to mohl být i obraz tvojí mámy - je tiše přítomná, zahalená, nemůžeš s ní komunikovat, nevíš, jestli žije, nežije, ale ona tě možná provází všude...

Zamlžili se jí oči. Sklonila hlavu nad klávesnicí a zhluboka se nadechla. Její milovaná kapradina jí přejela po tváři a po vlasech. Byla všude. Její listy sahaly až přes monitor. Rena nikdy neuvažovala o blízkosti své biologické matky. Zvykla si na ni nemyslet. Náhradní rodiče jí řekli, že její jméno nikde nebylo a v kojeňáku už nejsou ti, co by si mohli něco pamatovat. Ale tu máminu tichou nehmotnou přítomnost ... tohle sedělo ... Prudce vstala a odešla do kuchyně. Uvaří si čaj. Prohlížela si krabičky, za které dala hříšné peníze. Otvírala jednu po druhé, i když přesně věděla, kde který čaj je. Ale potřebovala něco hmatatelného dělat. Něčeho se dotýkat ... Jenže každý čaj měla spojený i s ním. Vybavila se jí čajovna U vystřeleného oka. Její čajovo-kořeněná vůně, jeho vůně, chuť másaly, kterou popíjeli ... Často tam vyrazili po práci, protože to bylo blízko, bylo tam útulno a šeptavá mluva měla své kouzlo. To spolu ještě nechodili. Do černého čaje s modrými kvítky jí ukáplo pár slz. Bože, vzpomínky na něj i myšlenky na mámu jsou jako živé jehly. Čaj si nemůže udělat. Bojí se brečet. Pláč ji oslabí a vrátí se k němu. Popadla kafe. To nesnášel, tak si ho dá a pořádně si ho osladí. Táta si do něj vždycky hází tři kostky a všichni ho podezříváme, že když se nedíváme, tak tam ještě přihodí. Vzala si svůj oblíbený oranžový hrníček, odměrkou tam nasypala rozpustné kafe a zalila vařící vodou. Kostky tam chtěla naházet. Pak tam hodila dvě a poslední si dala na lžičku. Pomalu nabrala kafe a dívala se, jak se propíjí a zbarvuje cukr. Kostka se rozpadala na jemný béžový písek. Špičkou jazyka si ho nandala do úst a cítila, jak ji křupe mezi zuby. "Mňam, mňam". Teď jí napadlo ještě jedno zvěrstvo. Táta mlsal máslo namazané na kostce cukru. Máma to nesnášela, tak to jedli spolu tajně. Tátu to naučil jeho táta. Namazala si margarin na kostku cukru a láskyplně si nechala cukrové máslo rozpouštět v puse. "Musím si koupit máslo. Margarín to není ono.", povídala si sama se sebou. Zastrčila vše nazpět a s hrnkem kafe šla odhodlaně číst dál výklad snu. 

Vybavovala si tu ženu ze snu, které neviděla do tváře. Mohla to být opravdu má bio máma? Nebo některá babička? Ve snu měla pocit, že je to ona sama jako stará žena. A tu starou ženu trochu ochraňovala. Každopádně ta stará žena jakoby intuitivně na ni na mladou spoléhala. Pokoušela si to znovu vše vybavit i s emocemi ze sna. Zkusím napsat sen ještě své kamarádce ze školy. Ta prošla i duchovními kontemplacemi. Buď mě pošle někam nebo jí něco na tom trkne. Vlastně to udělám hned. V jiném okně si otevřela odeslanou poštu a sen přeposlala. 

Bylo by dobré vědět (tedy ty zkus najít odpověď), proč je přítomen pocit, že tam nepatříš. A jestli bylo ve snu jasné, proč vcházíš? Je to zkouška, volba, cesta...? Snažila si představit, proč vešly. To byl začátek snu. Nemá zdání, jestli tam byly poslána za hříchy nebo tam šly samy od sebe. Ale prostě věděla, že tam nepatří. 

Temné místo je tvou součástí - naplněné stíny (lumpy, stínové přízraky). Tyhle příšery tam "patří". Chtělo by se mi říci, zaslouží si to, nebo vybrali si to, ale tu už zacházím daleko. Co bys o nich řekla ty? Připomněla si rozhovor se svou jogínsko-křesťanskou babičkou při noční jízdě autobusem z Chorvatska. Bavili se o sedmi komnatách Terezy z Avily. Přechod z první komnaty do druhé je provázen nejhoršími potvorami v nás. Je to nejtěžší úsek. Málokdo ho překoná. Mnoho křesťanů uvízne zde a zdrhne zpátky do první komnaty. Bude si to muset znovu přečíst. Podívala se po svých kupičkách u postele. Tam určitě bude Terezie.  Nahmátla Hrad v nitru v jedné z nich a rozhodla se, že se k tomu vrátí teď. Sedla si na zem a opřela se o postel. Nakonec ještě rozevřenou knihu opatrně položila vedle sebe a doběhla si pro kafe. Cestou ji došlo, že začíná věřit svému procesu. Bůh ji vede ke stínům, k tomu, co nese v sobě a utíká od toho. Buď duchovním letem nebo pádem do náruče muže. Pak ještě došla pro svou oblíbenou bublaninu, kterou si koupila a dala se dočtení. 


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Labanda © Labanda © | E-mail | Web | 14. ledna 2011 v 7:05 | Reagovat

ahojky zlato pěkný příběh a ti tygři v nadpisu jsou bájo ;-) zlato gratuluji k vítězství, vlastně vyhráli jste všichni pro mě pro porotu Agrrr, ale my se s Agrrr na její žádost a s mým souhlasem rozhodli že prvenství vyhráli tvé děti, tak potom napiš co chceš za cenu doufám že něco gravického či literárního (ps: tam zvládám jen úvahy a verše ;-)) reklamu v záhlaví budete mít všichni pro mě jste vyhráli všichni ;-) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama