Vzorem je mi můj psychiatr

12. prosince 2010 v 21:11 | Edith Holá |  Téma týdne
Vždycky jsem o psychiatrech četla jen v knihách. Asi nejslavnější je v Tracyho tygrovi. Traduje se, že jsou podivíní a sami by psychiatra potřebovali. Když v životě potřebuji najít někoho, aby mi pomohl, tak si najdu toho nejlepšího. Stejně jako ke mně přicházejí ve správný čas informace, knihy atd, tak ke mně přicházejí i lidé, kteří na mé cestě jsou mi inspirací, pomohou mi radou nebo prostě tím, že jsou. Na radu své kolegyně, ať už si přestanu pomáhat ke zklidnění meditacemi o stromu:-), a vezmu si od ní číslo na skvělého psychiatra, jsem neodolala. (viz můj blog http://edithhola.blog.cz/1010/matcino-zuctovani-ckmm-30)

Otevřel mi šarmantní šedovlasý muž a pozval mě dál. V jeho ordinaci - secesním bytě - hrála nádherná jazzová hudba, na poličkách byly modely starých fotoaparátů a já si připadala jako v podivném příběhu.

"Vy jste potřebovala dneska přijít, že?", usmál se na mě laškovně a zkoumavě si mě prohlížel. Otázku jsem nepochopila, tak jsem reálně odpověděla, že přicházím k němu na doporučení kolegyně z novin. "Jojo, to je úžasná dáma", řekl a podal mi dotazník. "Vyplňte mi ho."

Vyplnila jsem asi čtyřstránkový dotazník o mých pocitech a myšlenkách. Samozřejmě že vše bylo hraniční. Takže bylo jasné, že budu muset být buď za a) nebo za d). Za pobroukávání melodie si ode mě vzal papíry, mrknul do nich ...

"Ha, vy máte za d), že vaši blízcí čtou vaše myšlenky a pak vás na nich dostanou" a probodl mě pohledem.
"Ano" řekla jsem přiškrceně.
"Kteří to jsou?"
"Máma a manžel".
"Takže vaši nejbližší..." Zkoumavě mě probodává pohledem.
"Ano", řekla jsem přiškrceně. 

"Vy jste ňáká naměkko. Řvete často?" Jeho sloveso mě naprosto vykolejí. 

"Ne, neumím plakat. Mám jen věčně slzy v hlavě." 

Vysvobodil mě zvonek. Byla jsem posazena do čekárny, než psychiatr předepíše prášky dalšímu klientovi. Zjistila jsem, že jestli se okamžitě nedám dohromady a nechám na sebe dopadat jeho slova tak jako doteď, tak jsem na odvoz do Bohnic. Sešikovala jsem své čtyři tygry a i když se jim nechtělo z křesel v čekárně, donutila jsem je vejít, jakmile jsem mohla zase dovnitř. 

"Tak něco si o vás zapíšu. Kdo je váš otec?"

"No, dnes už vím, že Albánec, protože jsem před dvěma měsíci konečně našla svou mamku a ta mi to řekla." Ani na mě nemrknul a zeptal se: "A byl hodný nebo ne?"

"Nic o něm nevím, jen že mámě lhal a pak těsně před porodem utekl."

"A co předci?", pootočil se ke mně.

"Mamka mi vyprávěla, že děda chlastal a všechny mlátil. Ona utekla. Je to spíše bojácná žena, ale hodná". Probodl mě pohledem. 

"Vy se hrabete v minulosti?!" Jeden tygr sebou plácl na bok. Psychiatr se zvedl a... tím směrem odnesl mé papíry. 

"A co máma s tátou, kteří si vás vzali?"

"Šílené. Máma zlá. Teď mi napsala tak hrozný dopis, i když jsem ji už rok neviděla, že jsem přišla k vám a už si potřebuji nervově odpočinout. Táta pod pantoflem." 

"Nojo, vždyť to říkám, že se hrabete v minulosti." Tygr vedle mě zařval. Psychiatr se zkoumavě na mě zahleděl ... a položil další otázku. "Jste hypnabilní?"

Koukám na něj jako z jara. "Nevím. Spíše ne. Mám ráda všechno pod kontrolou."

"Ha. Nebojte to příště zkusíme a všechno vyčistíme."

"Berete nějaké léky?"

"Občas jsem si vzala neurol, jinak ne, protože jsem teprve teď odstavila své druhé dítě, abych právě dostala něco na zklidnění nervů". 

"Vy jste odstavila? A kolik je děcku?" 

"Téměř dva roky."

"Vy jste kojila tak dlouho? To je skoro nechutné v dnešní době."

"Prvního jsem kojila dva a půl roku a druhého už jsem nemohla. Fakt jsem už vynervovaná ze všeho, přetažená, nevyspalá ... Je mi to líto...!" ... Tygr mi plácl tlapu do klína. V duchu si říkám, panebože, co se i tady obhajuji, tak ztichnu.

"No, prostě jsem kojila tak dlouho", odhodlaně dodám.

"Já vám něco řeknu. Vy jste dokonalá matka, kojíte do roztrhání těla a ještě to říkáte tak, že cítím z hlasu pocit viny, že nemůžete dál ... a dokonalá žena. Všechno zařídíte, nikdy se nezhroutíte, nikdy nepláčete, manželovi pravidelně dáváte ..." 

Zkoumavě se na něj dívám. "Můj muž se taky cítí přetížený, tak to musím všechno zvládat."

"My muži jsme vždycky přetížení" a uzavře mou kartu na monitoru.

"Já vám tedy řeknu, vy máte geneticky danou depresi. V zátěži propuká. A vy jste abnormálně přetížena."  

Mám ráda podivíny. Lidi, kteří vycítí z hlasu i to, co si nepřiznáte. Během okamžiku vás rozhodí, aby poznali, jak reagujete v zátěži a ve stresu a pak vás zase složí dohromady a pochválí ... Lidi, kteří myslí, cítí a vnímají intuitivně. 

Takových je málo. Vždy když se s nimi setkám, dají mi víc než lidé, s nimiž hodiny rozmlouvám ... Vždy když jsou v mé blízkosti, cítím se jako svobodný kůň, který uhání k obzorům. Inspirují mě, ale stát se jimi bych nechtěla. Ani nato nemám být podivínkou:-) Dar rozvinuté intuice mi chybí. 

Vypadnu do mrazu na ulici a vytáčím číslo své kolegyně. "Proboha, kam jsi mě to poslala? Ten psychiatr je blázen?" "On je dobrej, ale těma kecama mi taky leze pěkně na nervy", odpovídá má kolegyně, šarmantní postarší dáma. Směju se jako blázen, protože jsem právě načichla bláznovstvím.


(K tématu týdne: Můj vzor)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | Web | 12. prosince 2010 v 22:02 | Reagovat

Hehe, ten byl fakt dobrej.:-D
Na srandovní historku je to docela slušný materiál.:-D

2 praguois praguois | E-mail | 12. prosince 2010 v 22:45 | Reagovat

Jj, dobrej řízek ten Tvů duše-léčitel. Hlavně když umí zase nepomoci ke znovusložení. Rozhodit a rozkopat dokáže kdejaký idiot, ale zcelit, no, to už musí být "dobrej blázen":-D
Jinak si z toho, že jsi blázen, vůbec nic nedělej. To je přeci normální!
Já už to vím dávno, že všichni kolem mě jsou blázni, a že jenom já jsem vrtulník:-D

3 Tichá pošta Tichá pošta | Web | 12. prosince 2010 v 23:06 | Reagovat

Bavila jsem se! :,)

Jen se nesejdeme v tom, že já nemám ráda lidi, kteří vlastní "tu" intuici. Mrknou na mě a vědí...
Mě to znejistí a hledám rychle záchytný bod, což se mi obvykle nedaří :,))

Může takový psychiatr pomoci? Mě by akorát zdeptal.
Člověk se musí umět pochválit. TO pomáhá.

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 12. prosince 2010 v 23:16 | Reagovat

[3]: K tomu psychiatrovi:-) Jo, kdybych denne potkavala lidi, kteri me takhle rozhodi, tak uz bych byla fakt v blazinci. Ale tihle opravdu dobri odbornici umi prave rozhodit spravne:-) Oni potrebuji vedet, jak fungujes, kdyz jsou necekane veci, zateze, neprijemne otazky, proti tobe jdouci myslenky, vlastne nasravaci vety atd. A pokud je fakt dobrej, tak opravdu Te zase slozi a odejdes s pocitem, ze vis, kdo jsi, kam mas namireno a vsechno zase dal zvladnes. A to on umel. Znejistil me hodne, ale o to vic jsme se sešikovala ... takže viděl hned, jak vlastně funguji jako tvrdá rozumová skála, i když je mi ouvej .... nojo :-)

5 Mami Mami | Web | 13. prosince 2010 v 12:01 | Reagovat

Kvůli tomuto článku jsem převařila kolínka, musela jsem jej prostě dočíst do konce.

Já osobně nemám tento typ lidí ráda, v ordinaci prosím, ale v běžném životě NE. Jsou to hráči s naším už tak rozhozeným sebevědomím.

6 Janinka Janinka | Web | 13. prosince 2010 v 13:46 | Reagovat

Upřímně jsem se pobavila, ten psychiatr je vážně "hustej", jak by řekl můj prvňák.
P.S: Kdy stíháš(stíháte, stíháš, stíháte?) psát ty články? :-)

7 edithhola edithhola | E-mail | Web | 13. prosince 2010 v 14:17 | Reagovat

[5]:Doufam, ze holkam chutnala testovinova kasicka :-)

8 edithhola edithhola | E-mail | Web | 13. prosince 2010 v 14:20 | Reagovat

Chodim spat cim dal dyl :-) Takze zacinam vypadat jako zombie:-) Nektere pisu do sesitu behem dne, kdyz jsou zrovna kluci do neceho zabrani a pak uz to jen vecer sazim do pocitace :-)

9 Jane Jane | Web | 13. prosince 2010 v 16:33 | Reagovat

Hmm... Psychiatři bývaj blázni největší (se říká).

10 Vendy Vendy | Web | 13. prosince 2010 v 22:16 | Reagovat

Takový psychiatr by mě rychle vyléčil, protože za takové zjištění vyhodit peníze, to už si raději zajdu do kina (nebo do několik kin na několik filmů).
Parádní článek, ty bys mohla klidně psát do časopisů (nepíšeš náhodou někam? Tvé články jsou na výbornou!)
Tvůj smysl pro humor si beru za vzor.
I když nemám vzory ráda... :-)

11 pavel pavel | Web | 13. prosince 2010 v 23:56 | Reagovat

i psychiatři si potřebují na živobytí vydělat... předpokládám že jsi mu věšela bulíky na nos... :)

12 edithhola edithhola | E-mail | Web | 14. prosince 2010 v 7:59 | Reagovat

[11]: ne, já jsme asi fakt blazen, protoze jsem mluvila jen a jen pravdu :-)

13 Alma Šťáhlavská Alma Šťáhlavská | E-mail | Web | 14. prosince 2010 v 8:36 | Reagovat

krásně napsané, téma je velmi silné

14 Shariony Shariony | Web | 14. prosince 2010 v 17:58 | Reagovat

Dobrý psychiatr, ale já bych se z něj asi složila hned.. :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama