Komentáře

1 Dada a Ivka Dada a Ivka | Web | 26. prosince 2010 v 15:59 | Reagovat

Ahoj máš to tu super :)
Prosím kukni aj na náš blog :) Napíše svoj názor :) Budeme radi :)
THX :-*

2 titinetrouble titinetrouble | Web | 26. prosince 2010 v 16:24 | Reagovat

Skvěle napsané, fakt. Máš krásný blog, píšeš zajímavým způsobem. Smekám...

3 Eva Nováková Eva Nováková | Web | 26. prosince 2010 v 16:36 | Reagovat

Smrt je znašich životů pomalu vytlačována. Úmyslně klameme čas a sami sebe, no není divu, vždyť se honíme za penězi, tím jak omládnout a na duchovní hodnoty nám nezbývá čas. Na téma smrti a průběhu umírání jsem přečetla řadu k nich. Nejzajímavější se mi zdála "Tibetská kniha mrtvých", kde je srozumitelně popsáno, jak umírajícího doprovodit, provést stavem umírání. Myslím, že to může pomoci i nám v tom, jak se připravit na smrt svého blízkého a jak se s ní vyrovnat.

4 pavel pavel | Web | 26. prosince 2010 v 17:51 | Reagovat

dobré vánoční téma... článek  jsem celý přečetl,  ale druhou stranou mozku jsem při něm uvažoval, proč tak ráda pitváš většinou depresivní témata... nejsou na světě veselejší věci?
všechna ta trápení bychom měli brát s nadhledem, protože i když se jimi podrobně zabýváme, stejně nás neminou... takž raději je nechat, jak říkají  mystikové, vyplynout :D

5 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 26. prosince 2010 v 18:35 | Reagovat

[4]: U me "vyplynou" tim psanim. Po kazdem clanku mám v duši větší místo a cítím se volněji :-) Az bude tema radost, tak napisu stejny pocet clanku nebo jeste vic, souhlasis?:-) K tématu týdne naděje jsem psala dva ...:-)

6 Malkiel Malkiel | 27. prosince 2010 v 0:10 | Reagovat

[5]: No to je báječné, ty to ze sebe "vypíšeš" a naházíš to na ostatní.:-D
Musím tak trochu souhlasit s blogerem Pavlem, i já sám mám pocit, že se v poslední době v těch smutných tématech příliš pitváš.

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 18. března 2012 v 16:38 | Reagovat

Těžká témata, ale nutná a pravdivá. Kdybych věděla, co jsem tehdy nevěděla o druhu nemoci mé babičky, jednala bych jinak. Ale aspoň jsme se užily. Vzpomínala, zpívala a učila mě svoje písničky, žila společným okamžikem. Dodnes mám dojem, že jsme byly šťastné svojí přítomností. A to mi doktorka tvrdila, že rakovinu nemá: pravda se má říkat, aby si člověk mohl zorganizovat svůj odchod... :-)

8 christain christain | E-mail | Web | 31. října 2012 v 13:25 | Reagovat

You certainly deserve a round of applause for your post and more specifically, your blog in general. Very high quality material.
http://www.shoesgreat.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.