Sněží láska

18. listopadu 2010 v 22:45 | Edith Holá |  Pokusy o básně a žalmy
Byl mrazivý podvečer. Dva dny po Štědrém dnu a po sněhu ani památky. Popadla jsem svůj batoh, přihodila do něj budík a vyrazila do tmy. Už během dne jsem si vyhlédla hezký plácek u lesíka, kde byla poblíž silniční lampa. Už několik týdnů se mi dařilo půl hodiny denně meditovat a tak jsem to nechtěla pokazit. Jako člověk v pohybu mám meditaci v chůzi raději než sed, takže jsem se ani nemusela přemáhat. Mrzlo, ale chození v přírodě byl zážitek. Snažila jsem se zodpovědně zklidnit mysl, nekochat se okolím a soustředit se na zvedání a pokládání nohou. Možná čtyřicet kroků tam a zase stejnou cestičkou zpět. Zvedání - pokládání - zvedání - pokládání ... Moje tempo se zpomalovalo a slova přesně korespondovala s pohybem. Dívala jsem se před sebe, s rukama schovanýma v rukávech kabátu a volně položené na sobě a na břiše. Zvedání - pokládání - zvedání - pokládání. I dech začal být shodný se zvedáním a pokládáním nohou. Teplé světlo z lampy běhalo po zmrzlých obrazech na půdě. Když jsem byla poblíž budíku, podsvítila jsem si displej a mrkla, že do konce třicetiminutovky zbývají dvě minuty. Vrátila jsem se pokorně k chůzi. Po chvilce jsem se zastavila ... Se světlem dopadaly na zem proudy sněhových vloček. Třpitily se jako vodopád. Zvedla jsem obličej k nebi a vločky nechala roztávat na svém obličeji. Cítila jsem je ve vlasech. Na očích, na rtech, ... Pocítila jsem náhlý impuls a lehla si na zem. Vločky tiše padaly z nebe. Ticho, které s sebou přinášely bylo jako hudba. Ležela jsem a moje mysl byla úplně klidná a prostá myšlenek. Nevím, jak dlouho jsem ležela a naslouchala sněhové hudbě. Nakonec jsem se tiše přemístila víc pod lampu a na nějakém sloupku u silnice pod ní napsala tuto báseň. 


SNĚŽÍ LÁSKA

Tvůj sníh
se snáší na můj plášť.
Tvé vločky
po tvářích mi tančí.
Jedna mi na jazyk dotančila
a oči mi rozesmála.

Ó, toliko TY můžeš a smíš,
mne temnotou provést,
jen TY svou nohou smíš,
stopy za mnou zamést.

Jedině pro Tebe v mrazu
mohu bdít,
pouze s Tebou mohu
své srdce i mysl usmířit.
TY jsi mé Srdce, TY jsi má Mysl,
TY jsi mé Tělo.
Jen pro Tebe mohu být.

Jenom Tobě mohu o strachu říct,
jedině Ty dokonalé lásce můžeš naučit
a strach v ní utišit.
Ležím tu ve sněhu jako kříž
a Láska z nebe na něj sněží.



(K tématu týdne: První vločka)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 karaipuku karaipuku | E-mail | Web | 18. listopadu 2010 v 23:06 | Reagovat

Tolik energie z pár písmenek.Díky za milé počtení a krásný večer.

2 Mami Mami | Web | 19. listopadu 2010 v 10:23 | Reagovat

A ví o tom?

3 edithhola edithhola | E-mail | Web | 19. listopadu 2010 v 10:37 | Reagovat

[2]: Mami, nevim, jak to myslis, ale doufam, ze vi :-)

4 Kerria Kerria | Web | 19. listopadu 2010 v 17:16 | Reagovat

Pěkný příběh a ještě hezčí báseň.

5 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 15. prosince 2010 v 21:51 | Reagovat

Tak, a kdyby za nic jinýho, tak za tohle jdeš do mých oblíbených stránek! Taky bych chtěl umět takhle psát. Nezávidím ti to! Aby to člověk uměl, musí projít neštěstím, musí v sobě nosit bolest, která mu dává hloubku. Zůstanu tedy radši u svého povrchního a chaotického psaní!

6 Moon Lustre Moon Lustre | Web | 27. ledna 2011 v 16:55 | Reagovat

Jenom Tobě mohu o strachu říct,
jedině Ty dokonalé lásce můžeš naučit
a strach v ní utišit.
Ležím tu ve sněhu jako kříž
a Láska z nebe na něj sněží.
Nejkrásnější část. Zkrátka 5 hvězd.

7 tiana tiana | Web | 18. února 2011 v 12:46 | Reagovat

:-)Aj ja som klikla 5 hviezdičiek...pekná báseň.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama