Přátelé z blogu a ti face to face

14. listopadu 2010 v 22:45 | Edith Holá |  Téma týdne
Celý týden přemýšlím, co lze napsat k tématu týdne Přátelé. Včera jsem došla k závěru, že nemám co psát. A dívala se opět několikrát během dne, jak mí oblíbení blogeři rovněž mlčí. Proč to nejde?, ptala jsem se sama sebe. Mám psát o tom, že romantismus v nás zasel pocit, že láska je víc než přátelství? Nebo naopak se vrátit k filozofickému náhledu starých Řeků, že ty, s nimiž filozofujeme, jsou naši přátelé, které proto milujeme? Taky mě napadlo, že bych mohla psát o psychologickém postoji k manželství, že je to přátelství plus sex. Nejvíc ze všeho jsem myslela na jedno velké trápení z jednoho ztraceného přátelství a nevěděla, co k tomu říci. Až mě na netu zaujal tento citát: "Ženské přátelství je jako kašírovaný strom na divadle. Zhroutí se ihned, jakmile se o něj opravdu opřeme."/1/ Začala jsem tak přemýšlet o ženském přátelství. Mnoho lidí sdílí názor, že přátelství mezi ženami nefunguje. Také jsem slyšela přísloví, že když se sejdou dva muži tak se zdraví, ale když se setkají dvě ženy, tak se měří. Přemítala jsem o tom, jestli mé kamarádky by mi pomohly nebo by se opravdu skácely, kdybych se o ně chtěla opřít. Vzhledem ke svému životnímu příběhu, jsou přátelé mou rodinou. Proto zůstaly jen ty nejvěrnější, jen ty, co opravdu vydrží každé mé zakymácení jakožto stromu bez kořenů. Jsou mi radou na telefonu, sdílí se mnou váhání, nerozhodování se a lítosti v krizových situacích, až mám někdy dojem, že si skoro mohou myslet, že nemám radostné dny. Snažím se jim to oplácet, kdykoliv zase ony potřebují radu či postesknutí si. Líbí se mi proto citát:"Přátelství nám posílá nebe proto, abychom se vyzpovídali z tajemství, které nás tíží"/2/. Kdysi dávno takhle ženy fungovaly přirozeně. Seděly v kruhu a sdílely své příběhy. Mezi sebou načerpaly energii, aby ji pak mohly předávat svým manželům a dětem. 

C. S. Lewis napsal v knize Čtyři lásky /3/, že přátele si vybíráme na základě toho, že jsou pro nás atraktivní. Zdají se nám krásnější a chytřejší. Když jsem si tak představila své kamarádky, tak jsem s ním musela souhlasit. Jsou krásné fyzicky i vnitřně. A vždy nás spojuje jakýsi podobný životní postoj. Máme společná témata, nějak stejně uchopujeme pravdu. Říkám tomu, že si vybírám přátele stejné krevní skupiny. 

Většinou mě článek napadá v metru. Když jsem dnes jela mhd po týdnu bez dětí, tak mě najednou docvaklo, že pokud vůbec budu něco psát, tak o tom, že v mém životě se objevila nová skupina lidí. Přátele z blogu. Všechny výše zmíněné důvody, proč přátelství je pro mě důležité, mohu vztáhnout na ně. Vytvořila jsem si takovou blogovou rodinku přátel /najdete je vlevo v mých oblíbených/, na které často myslím, nad jejich články přemýšlím, některé komentuji, těším se na jejich komentáře a rady pod mými články, divím se, proč nic nepíší, co se děje ... A rána začínám při snídani s nimi. Až se toho začínám bát. Vybrala jsem si sice skupinu blogerů, kteří jsou podobné možná stejné krevní skupiny, ale jsou přeci jen virtuální. Podle Lewise je základní rozdíl mezi milenci a přáteli v postavení těl. Milenci stojí proti sobě a hledí si přímo do očí. Přátelé stojí bok po boku. Tak tomu ve virtuálním světě není. Mohu se tedy spíše vrátit k Platónovi, že ty, se kterými filozofujeme, považujeme za své přátele a ty milujeme. Každý vztah, i když je mu třeba v našem životě vymezen jen určitý čas, v nás zanechá stopy. Přátelé z blogu dávají silný pocit blízkosti a sdílení. Pocit, že někdo bere vážně, co prožívám, co si myslím a když se takové vztahy ztratí, tak bolí stejně jako ztráta těch face to face ... Lewis se zabývá přátelstvím, které nazývá královským. Je prosto vděčnosti, je svobodné od potřeby "být potřebován", pomoc je v něm samozřejmostí, ale jakoby nehraje žádnou roli, všední starosti jsou jen dvacetiminutovou záležitostí, ... s opravdovým přítelem jsme tím, čím jsme, je jedno, kam patříme, co vlastníme, jak vypadáme, ... Partnerská láska si žádá obnažená těla, kdežto přátelství s královskou hodnotou si žádá obnaženou osobnost. "Přátelství nemá žádný význam pro přežití. Je to spíše jedna z těch věcí, které dávají přežití smysl", napsal Lewis. Tento aspekt právě blogová přátelství zcela naplňují.  

Za život jsem ztratila "zatím" dvě velké přítelkyně. Jednu joginskou babičku mi vzala smrt. Hovory s ní mi velice chybí a často na její rady a isnpirace myslím. Druhá přítelkyně naopak mladší žije, ale ztratily jsme se. Naše přátelství nepřežilo mé vymezení se. Měla jsem pocit, že dávám víc, než dostávám. Naše roztržka byla bohužel definitivní. Po mém odchodu od ní jsme si ještě volaly, že se obě cítíme jako po rozchodu a že si to ještě nějak dovysvětlíme a začneme se více respektovat a více mluvit včas o svých potřebách. Nikdy už jsme to nedaly dohromady. A já ztratila přítelkyni. Krásnou ženu, kterou jsem milovala. Ztratila jsem blíženkyni, která když započala větu, mohla jsem ji dopovědět a nebo vůbec nemusela, protože jsme obě věděly, že ta druhá ví, co ta první chtěla říci. Ztratila jsem to, co povznášelo všednodennost. Tenkrát jako kdyby opravdu s ní krví odtekla část mě. Asi v životě není taková blízkost možná, protože pak člověk nemůže být sám sebou. Teď se už nevídáme. Každá žijeme svůj příběh. Přesto cítím, že blízkost, kterou jsem s ní měla, mi velice chybí. Proto bych v jejím případě řekla, že přátelství je stejně velké jako láska. Dávala mému přežití větší smysl. Tohle blíženectví a napojení zažívám už jen po kapkách, které jsou rozptýlené v lidech okolo mě. Zakončila bych slovy: "Je daleko více lásky v přátelství, než v lásce samé"./4/


_______________________________________________________________________________

1. citát jsem našla na http://juleska.sblog.cz/2008/11/22/683

2. Lewis, C. S. : Čtyři lásky (Návrat domů, 1997), kapitola Přátelství s. 45 - 69 

3. citát Anthony de Mella (dohledám, z které jeho knihy to je, asi Cesta k lásce)

4. citát jsem našla na: http://juleska.sblog.cz/2008/11/22/683
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kerria Kerria | Web | 14. listopadu 2010 v 23:47 | Reagovat

Krásné zamyšlení. Už delší dobu mám v rozepsaných něco na podobné téma a přemýšlela jsem, jestli to dokončit a vypustit ven zrovna tento týden. Nakonec jsem se rozhodla, že ještě počkám na vhodnější příležitost.

Těžko se na toto téma něco píše, pokud chce být člověk alespoň trošku originální. O to se většinou snažím, odhadnout, co budou psát ostatní abych sama napsala něco vyjímečného. Nechtěla jsem, aby můj článek byl jen lepenicí nejrůznějších klišé.

2 Malkiel Malkiel | Web | 14. listopadu 2010 v 23:49 | Reagovat

Moc hezky napsáno. Zvlášť v té poslední větě je hluboká pravda.
P.S. Mám to podobně, také snídám s blogem.:-) Někdy jsem však tak zabrán do psaní svých článků a do čtení reakcí pod nimi, že ke své škodě nemám čas na čtení článků ostatních blogerů.

3 pavel pavel | Web | 15. listopadu 2010 v 0:18 | Reagovat

co na to odpovědět, všechno jsi napsala... jen bych snad doplnil, ale to jistě víš proč, že manželství je často katastrofa a co bylo přátelstvím, změní se jako mávnutím proutku v nepřátelství.

4 pavel pavel | Web | 15. listopadu 2010 v 0:27 | Reagovat

velké fotky by asi nedopadly tak dobře, ale každý si je u mne může zkopírovat, nejsem z těch, kteří si je podepisují, aby jim je někdo neukradl. :)

5 Sm!ley xoxo Sm!ley xoxo | Web | 15. listopadu 2010 v 11:23 | Reagovat

Hodně lidí si tohle neuvědomují..:) Já jsem si něco uvědomila a to díky Vám..:) Mockrát děkuju... Píšete moc dobře..:) Je to srozumitelné jak pro dospělé a starší lidi tak i pro mládež..;)

6 Mami Mami | Web | 15. listopadu 2010 v 13:57 | Reagovat

Výborný článek, tak nějak přemýšlím, jestli nejsi náhodou spisovatelka nebo novinářka. Ani ti povolaní z deníků a magazínů nepíšou tak dobře, jako ty, božská Edith.

7 Malkiel Malkiel | 16. listopadu 2010 v 12:34 | Reagovat

[6]: Mami: Jestli si to dobře pamatuji z některého jejího článku, tak myslím, že je novinářka. Tudíž si to trefila celkem přesně. Ta profesionalita a novinářská systematičnost, navíc výborně doplněná lidským rozměrem, je tam zřetelná.

8 edithhola edithhola | E-mail | Web | 16. listopadu 2010 v 22:14 | Reagovat

ad 6 ad 7) Mami a Malkieli, omlouvam se, ze nekomentuji hned. Nejak nestiham. Tak alespon nejsem ani novinarka, ani spisovatelka. Jsem vystudovana knihovnice a pozdeji jsem jeste ctyri roky studovala socialni skolu:-) Kazdopadne dekuji, ze si myslite, ze dobre pisu. Vzdycky jsem chtela psat a tak konecne pisu na blog a jsem rada, ze me ctete. Ja vas taky radu ctu. Musim jit uspavat, tak komentare k ostatnim pozdeji :-)

9 edithhola edithhola | E-mail | Web | 16. listopadu 2010 v 23:07 | Reagovat

[3]: Jo, o manzelstvi zmenene v nepratelstvi plus nebo minus sex bych nerada psala. Jsi odvazny, ze o tom pises sam.

10 Arcana Arcana | Web | 17. listopadu 2010 v 12:17 | Reagovat

Krásná filozofická úvaha o přátelství :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama