Dospělost je cesta k moudrosti

5. listopadu 2010 v 23:00 | Edith Holá |  Téma týdne
Na dospělost jsem čekala jako na smilování. Nikdy jsem nechápala věty vrstevníků, že by se vrátili na základku a povzdechy starších, jak bylo krásně, když byli malí. Já jsem se prostě na to, že si budu řídit svůj život SAMA těšila. A to je slabé slovo.

Nevím, jestli tomu bylo tak vždy, ale od nějaké páté šesté třídy tomu tak bylo. Neuvěřitelná touha být svobodná, dospělá, stárnout, ... Odešla jsem z domova týden po svých osmnáctinách. Mým krédem bylo "lepší být sama sebou než mít zajištěnou plnou ledničku". Vrhla jsem se on the road dospělostí. Stejnojmenná kniha mě nadchla, ale další jménem Podzemníci mě vzala iluzi o beatnících. Proces, který popisoval Kerouac a přitom každý týden odnesl domů mamince na vyprání tašku špinavého prádla ... Ne, tak tohle nebyla má představa dospělosti. Užívat si svobody a přitom parazitovat? Tak jsem si nosila prádlo do prádelny, než jsem si našetřila na pračku. Žila v podnájmech, pronájmech, s přítelem, s mnoha lidmi, s kamarádkami, ... a byly doby, kdy jsem vstávala na budíka o půlnoci, abych utratila poslední peníze za rum v tehdy nejlepším klubu Bunkru a s opravdovými popůlnočními alternativci.

Ale ani to nebylo ono. Chybělo mi slunce, všednodennost, obyčejní lidé, domov ... a hledala jsem nějaký přesah sama sebe. A tak šly roky hledání, zkušeností, ... oproti dětství a dospívání nelituji jediného dospělého dne ani jediné zkušenosti na cestě dospělostí. V každé minutě jsem dělala to, o čem jsem byla přesvědčená, že chci dělat, že je to pro mě nějak důležité.

Až teprve úsek cesty, který je nazýván mateřská dovolená, mě na dlouho téměř vykolejil. Mé krédo přestalo ze dne na den platit. Najednou bylo to "být sama sebou" ztraceno. Obrazně i fyzicky plná lednička musí být. Dlouhodobý spánkový deficit, stereotyp, nemožnost volného pohybu, častá bezmoc, hlas jen batolete a já se ztrácela a ztrácela ...

Můj manžel říká, že děti bere jako poslední šanci dospět. Dnes s ním souhlasím. Je to jako s cibulí. Odloupává se jedna slupka za druhou, až zbude  "jádro". Člověk se vyloupne ve své nahotě a teprv zátěží pozná, kdo je, kde má své hranice, co v životě je důležité a co může odložit. Někteří mystikové to nazývají temnou nocí duše. Možná tak by se mohla nazývat mateřská dovolená.

Dospělost je pro mě nekončící proces. Všechno jsou zkušenosti. Nelze soudit, která je špatná a která dobrá. Tak to je. Tak jsme to měli prožít. Je to naše cesta poznání. Cesta za moudrostí a každý z nás ji má jinou. Jedinou chybou, kterou by člověk mohl udělat je, že se vzdá touhy hledat moudrost. 



(K tématu týdne: Dospělost)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 medrc medrc | Web | 5. listopadu 2010 v 23:16 | Reagovat

Nejlíp napsaný článek za tu celou dobu co tu tak na blogu projíždím !:);)

2 Kerria Kerria | Web | 6. listopadu 2010 v 10:56 | Reagovat

Velmi dobré zamyšlení.

3 Malkiel Malkiel | Web | 6. listopadu 2010 v 11:53 | Reagovat

Soudě podle tvých dřívějších článku jsi měla poněkud větší motivaci být "on the road", než ostatní mladí lidé. Pro mně byl tehdy Kerouac jistě zajímavým čtením, ale jen jako poznávání jiné kultůry. Osobně jsem však nikdy nechtěl sdílet tento styl života. Ono totiž to, co je mnohdy vydáváno za "free", je ve skutečnosti pozérství, maska nebo útěk před sebou samým.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama