Blýská se nám na lepší časy ...

30. listopadu 2010 v 22:21 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Blýská se nám na lepší časy? Jak kdy. Minulou neděli jsme zavítali do jedné kdysi hojně navštěvované čajovny v zapadlé žižkovské uličce. Zkusili jsme to i s dětmi. Starší syn měl pocit, že už to zvládne. Tiše usrkávat čaj, nerušit okolí, neběhat a povídat si šeptem. Jak to zvládne mladší jsme radši neřešili. Měli jsme nejprve namířeno do čajovny, kde mají čokoládovou fontánu a jsou zřejmě zvyklí na děti. Bohužel bylo zavřeno, i když na webovkách nic neměli avízované. Naštěstí blízko je ta se strašidelným názvem U vystřeleného oka, ale uvnitř útulná se sálavými kamínky jako u babičky. Druhorozený kousek před čajovnou usnul v kočáře. Vždy se vše nějak harmonicky doladí :-) V čajovně spinkal hodinu.
Matěj spinkající v čajovně
Jenže to byl taky poslední den, kdy se nám blýskalo na lepší časy. Mám zkušenost, že jakmile si pomyslím nebo dokonce vyslovím nahlas, že je fajn, jak už i s dětmi žijeme život jako "za mlada"..., tak něco přijde. Deja vu v podobě laryngitidy, která se přehoupla v zánět hrtanu a zánět průdušek. Jako každou zimu mé atopické děti na to trpí. Zvláště ten menší. Netrpí tolik exemem a potravinovými alergiemi, ale zase má dýchací virozy. Probděné noci, běhání na studený vzduch a nakonec stejně ten šílený kortikoidový čípek, aby se neudusil. Mám ho v zásobě doma, protože do nemocnice se mi opravdu nechce. S manželem jsme se pohádali jako při každé nemoci a zátěži s dětma. Je to norma? Někdo říká že ano. "Manželství je přátelství plus sex" slyšeli jsme na jedné párovce. Když není přátelství není ani sex. Nebo když není sex, tak není ani přátelství? Je to o míře zapojenosti a sdílení? Je to o respektu? Je to o míře zatížitelnosti? "Nevím, nevím, prd vím", odpovídá můj starší, když se ho ptám na něco, co mi neumí vysvětlit, co nechápe a nechce se tím zatěžovat, protože k tomu stejně nemá, co říci. Dalo by se to vlastně přežvýkat jako: "něco mě na tom se..., ale nevím co".

A oknem vidím další a další padající hovna a já ještě musím dělat cukrbliky, jak je ten sníh krásný, "jééé a jůůůů", aby se mé nemocné dítě zabavilo a proboha nebrečelo, jinak se bude dávit a dusit kašlem, a já zas budu bezmocně dělat všechno proto, aby ten záchvat přežil.

Dnes skončila první noc, kdy se nedusil. Sláva. Antibiotika zabrala. Syn ještě po všech těch tlumidlech spí a já konečně mohu něco ze sebe vyplivnout. Usmát se tomu, jak jsem nyní všechna předešlá témata týdne shrnula do jednoho textíku:-). Protože to bylo jediné, na co jsem myslela při těch posledních dnech. Na všechny ty textíky ostatních oblíbených blogerů, které jsem přelétávala, když zrovna nebylo nejhůř.  Jak jsem se zasmála, když jsem si přečetla Malkielovu básen o sněžném daja vu! A hned se mi cestovalo s kočárem k doktorce přes celou Prahu s naloženým protivným a nemocným nákladem těma závějema líp. A dnes ráno nemyslím na to, že jsem se vyspala stejně blbě, protože jsem si pohnula v tom sněhu po ix dnech domácího ležení a posedávání s dětmi kyčel, pánev nebo kostrč ... hlavně, že se vyspal ten můj druhorozený a neměl žádný záchvat. Dovolila jsem si na chvíli nefungovat a popustit pár kontrolovaných slziček, protože to jinak neumím a doufat, že i to pomůže zmenšit můj stísněný pocit, který je možná už geneticky ložený a nebo "jen" osudově.

Včera jsem po mnoha dnech odhodlala zase zavolat mamce. Té, kterou jsem po mnoha letech našla a která mi dala život. Uvědomila jsem si, že ji často volám, když mi právě je nejhůř. Jako je to asi běžné mezi dětmi a rodiči. Nebo by to tak mohlo ("mělo" se mi nelíbí) být. Nestěžuju si jí. Na to se málo známe. Ale její hlas mi vlastně vymaže ten pocit, že nic nemá cenu, že všechno je špatně, ... protože to není pravda. Lidi, kterým osud nadělil žít a být se svými, možná tohle neznají nebo mívají jen párkrát za život. Já mam bohužel osudově podmíněnou "depresi", která propuká kdykoliv, když se cítím na svůj život a na zátěž sama a vše poté vidím a zvládám ještě černěji. Osudově mám ale také v sobě dvě polohy: bojovníka a bojácného člověka. Můj život je věčný boj o štěstí, jak jsem si přečetla nedávno u jména Renáta, když jsem si uvědomila, že mi s narozením bylo dáno. Renáta je o citlivosti až přecitlivělosti a o tom neustálem boji o štěstí. Jméno, které mi po měsíci dali mé adoptivní rodiče nosila jedna královna. Znamená opak: materiálnost, určitou tvrdost ale taky světlo. To mi možná pomáhá na cestě bojů o štěstí. Moje jogínská babička řekla poté, co viděla fotku mé mámy, že jsme si sice fyzicky neuvěřitelně podobné, ale povahově ne. Moje mamka podle ní neumí bojovat. Já ano. Její hlas je laskavý, přející ... ale v těžkostech se stává uzlíčkem, který nebojuje, který se vzdá ... až tak, že ji kdysi podvodem ukradli dítě.

Tak a dost. Jdu bafat pod deku se svým dítětem a radovat se z toho, že už se při rychlejším pohybu nedáví kašlem. Radovat se z toho, že už nepadaj z nebe hovna, že časem taky vylezem zdraví ven a za světla pouliční lampy bude naopak z nebe sněžit láska a my budem přitom bobovat nebo se koulovat. A že taky půjdem mlsat z čokoládové fontány ... a bude se nám zase blýskat na lepší časy. Nebo raději budeme si užívat každé pěkné chvíle a nemyslet na to, co bude zítra nebo ještě tutéž noc.  


V čajovně se jenom šeptá
Kubík v čajovně



















 Můj čajík je stejně nejlepší
Matěj se svým čajíkem



















... jako doma
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 radulina radulina | Web | 8. prosince 2010 v 12:19 | Reagovat

Nebo raději budeme si užívat každé pěkné chvíle a nemyslet na to, co bude zítra nebo ještě tutéž noc.  
S tím se nedá než souhlasit. Ale z vlastní zkušenosti vím, že i když se to lehko řekne, často se to hůř udělá.
Tak ať máte co nejvíc takových pohodových dnů jako v čajovně ;)

2 Dawiid Dawiid | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 16:32 | Reagovat

Pěknej blog

3 christian louboutin heels christian louboutin heels | E-mail | Web | 31. října 2012 v 12:32 | Reagovat

Why didnt I find this post earlier? Keep up the good work!.
http://www.shoesgreat.com/

4 mother of the bride cheap dresses mother of the bride cheap dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 4:48 | Reagovat

A. They wear snow caps.
http://www.threedress.net/

5 rolex watches replica rolex watches replica | E-mail | Web | 2. května 2013 v 8:41 | Reagovat

Q. What kind of key opens the door on Thanksgiving?
http://www.latewatches.com/tissot.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama