Proč mám rád hřbitovy?

17. října 2010 v 16:08 | Praguois |  Texty hostů
Proč mám rád hřbitovy?
Když jsem se poprvé zamyslel nad touto otázkou, to první co mě napadlo, byla samozřejmě odpověď: "protože vlastně nemám rád lidi!" a protože mám rád klid. Mrtví totiž nehlučí a živí se na hřbitovech, kdo ví proč, chovají klidně a tiše. Je tu klid a ticho "jako v kostele". Hřbitov, krchov, Kirch-hof (kostelní dvůr), Fried-hof (dvůr míru či klidu nebo-li oddělení a ohraničení od hluku a nepokoje běžného života).
Nevím, jestli mám či nemám rád lidi. Mám to prostě tak, že ať chci nebo nechci, musím s nimi žít. A protože jsem zvědavý, tak mě i do jisté míry zajímají. Nevím jistě, nakolik mě hluk a shon běžného života skutečně rozčilují a na kolik je více méně trpně toleruji. Ale vím jistě, že bytostně toužím po pokoji a harmonii života a v životě.

Jenomže, lidi jsou hrozné potvory, tak mi toho o sobě dobrovolně nic moc popravdě neřeknou a nadělají spoustu rámusu jen kvůli tomu, aby schovali pravdu o svém životě jak přede mnou, tak koneckonců kolikrát i sami před sebou.
Tomu rozumím, protože jsem se této formě společensky tolerovaného utajení a tolerované lži či předstírání naučil také. I já jsem prostě "tajemný hrad" a pokud chce někdo něco vědět o mně tak mlžím, zastírám a společensky přijatelně lžu. I já ztropím spoustu hluku a povyku jen proto, abych náhodou nevyšel s kůží na trh.
Mám zkušenost, že pokud jsem někdy ve své naivitě či zpupnosti toto pravidlo lži porušil a řekl - vždy ryze subjektivní - pravdu o sobě či o druhém - potázal jsem se se zlou a toho fakt zapotřebí nemám! A tak hlučím a nechávám hlučet i když mi to leze na nervy.

Ptáte se, jak hřbitovy souvisí s osobní či sociálně strukturovanou pravdou o člověku? Pak vězte, že velmi.

Hřbitovy totiž, ipso facto, souvisí se smrtí a není nic, co by bylo tak těsně, bytostně a nerozlučně spojeno se životem, než právě smrt. "Media vitea in morte sumus!" říkali naši předkové.
Na hřbitovech je krásné to, že jsou to místa, kde se zvláštním způsobem zrcadlí jak individuální, tak společenská či kulturní reflexe života. Navíc setkání se smrtí je vždy a pro každého, bez ohledu na to jestli je křesťanem, buddhistou, muslimem, animistou, ateistou, nihilistou, něcistou či kýmkoli jiným, tak navýsost kritickým připomenutím naléhavosti života, že alespoň prvoplánově veškeré zastírací mechanismy o jeho životě ani nenaběhnou. Samozřejmě, že tu hovořím o pozůstalých, protože mrtví žádné hřbitovy nestaví, neudržují atd.

A tak jsou hřbitovy a pohřebiště kolikrát jedinými svědky starých kultur. Pro vnímavého člověka jsou tak svědky kultury národů a společností nedávných i současných.
Mluví ke mně opuštěné a zanedbané hřbitovy v Sudetech, vyprávějící o násilném přerušení kontinuity spolunažívání dvou národů a o "kletbě" která na této krajině ulpěla.
Hovoří ke mně židovské, křesťanské i zednářské symboly na hřbitovech. Hovoří ke mně Mausolea faraonů, králů i komančských potentátků Lenina a Kim Ir Sena. Hovoří ke mně rozptylové loučky i hřbitovy ve Spojených státech. Miluji Mont Parnas. Duši mi svírají Srebrenica, Katyně, Terezín, Basra i Shatila.

kr3
kr6
kr1
Stále si říkám, že na těchto místech tak úzce spojených se životem, pravda o člověku, jeho životě a kultuře přeci jen prosvítá poněkud více než na jiných místech, spíše profánních a více spojených s onou lomozící formou běžného života, jíž mnozí lidé a mnohé kultury prohlásili za jedinou.

Fakt nevím, jestli mám rád lidi nebo ne. Mám rád sebe, mám rád život a protože k němu patří i jiní lidé, jsem spíše nakloněn názoru, že druzí nejsou peklem, ale těmi které mám spíše rád, protože žijí a jsou součástí života.

kr2
Mám rád hřbitovy, protože jsou pro mě místem ticha a klidu, místem průlomu pokoje od nepokoje života a symbolem mé naděje, že jednou poznám nahou pravdu o sobě, druhých, světě, životě a Bohu. A pravdu mám skutečně moc rád.

kr5
Guestbloger Praguois
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 markis ♥ markis ♥ | Web | 17. října 2010 v 16:15 | Reagovat

Nic proti tobě,ale z tohoto článku bych si dovolila usoudit, že si divný.

2 markis ♥ markis ♥ | Web | 17. října 2010 v 16:15 | Reagovat

Ale..máš vlastně i pravdu.

3 Malkiel Malkiel | Web | 17. října 2010 v 16:22 | Reagovat

Jsem se lekl, že sis změnila pohlaví, když to píšeš v mužském rodě.:-D

4 Tess Tess | Web | 17. října 2010 v 17:03 | Reagovat

Moc hezky napsané :D! A plně s tebou v mnoha věcech souhlasím, i když je to vlastně docela smutný :(!

5 ysl ysl | E-mail | Web | 31. října 2012 v 12:44 | Reagovat

awesome song david guetta super star rocking music bookmarks this Thanks for post. Its really good for me becuase i m big fan of david guetta.
http://www.shoesgreat.com/

6 vintage bridesmaid dresses vintage bridesmaid dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 4:57 | Reagovat

I happen to enter your blog with the help of Google search. To my sheer luck I got what I was searching for. Thanks.
http://www.threedress.net/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama