Fantazijní škola

23. října 2010 v 23:30 | Edith Hola |  Téma týdne
Dostali jsme tip, že našemu synovi by nejvíc vyhovovala jedna základní škola v centru. Nikdy jsem o ní neslyšela a to jsem si myslela, že mám státní i alternativní školství celkem zmáklé. Když jsem si prohlédla jejich webovky, zjistila jsem, že mají den otevřených dveří každou středu. Zvláštní. Zajímavé. Vlastně pro dnešní dobu flexibilita je to nejlepší. Na ulici, kterou znám jako své boty, jsem si nemohla vzpomenout, kde vlastně je. To mám s několika pražskými uličkami v centru pořád. Vždy se musím podívat na mapu a pak stejně jít intuitivně. Buď do ní trefím hned napoprvé nebo procházím labyrintem uliček, až na ni narazím. Manžel věřil mé intuici, tak jsme párkrát zahnuli, prošli přes malé náměstíčko, až jsme intuitivně došli do oné úzké ulice a v ní hledali základní školu. Orientační číslo domu jsem samozřejmě zapomněla. Taky zvláštní. Většinou mám vše pod kontrolou a dobře připravené. Jedny vrata měly letáček se jménem školy, tak jsme zajásali. Na zvonku však nebylo žádné jméno. Vlezli jsem dovnitř. Prošli tmavou chodbou na dvorek. Kolem dokola vysoké cihlové domy. Zatočila se mi z nich hlava.  Sem tam nějaké venkovní schodiště, které jakoby nemělo počátek. Za jedním větším oknem byl vidět kříž a v rohu starých dveří jsem si všimla, že je letáček školy. Místnost byla plná. Židle obsazené dospělými. Chvíli jsme se motali na dvorku a hledali, jestli přeci jen někde není ta škola. Manžel prohlásil, že přeci někde musí být dveře. Nebyly. V chodbě byly opřené velké dřevěné desky. Byly postavené jako paravan. Napadlo mě vrátit se k letáčku a mrknout na zadní stranu. Zjistila jsem, že musíme o deset čísel dál. Stejná vrata. Zářivě žluté letáčky po celé jejich ploše. Zatlačila jsem do nich a syn proklouzl dovnitř. Objevily se nádherné kresby po celé chodbě vedoucí do vnitrobloku.
vstup do školy

Kresby nás vedly a před námi se rozprostřel veliký dvůr, který kdybych měla k něčemu přirovnat tak k pocitu, který vznikne, když vstoupíte někam, kde mají samé nezbytné věci, ale všechny se vám líbí a rázem je potřebujete. Indiánská kanoe, staré šlapací auto, tu obrázek, tady zase něco přiťuknuté nad dveřmi, vlajka se starým erbem zavěšená nad oknem atd. atd. Velkou prosklenou stěnou byla vidět polštářová válka. Malými modrými dvířky vedle hlavních dveří jsme nahlédli do výtvarné dílny. Všude barvy, cákance, kelímky, kyblíky, štětce, od barev postříkané látky ... Nabila jsem dojmu, že pokud bych chtěla vstoupit, tak musím urychleně něco přes sebe hodit jinak hrozí, že nějaký ten štětec mě přijde pozdravit. Rychle jsem přivřela dvířka. Kluci naštěstí už seděli v kanoi. Později jsme se dozvěděli, že výtvarná dílna je přístupná i pro děti, které ještě do školy nechodí, ale chtějí se seznámit s prostorem a stylem. Stylem to sedí.
školní dvůr

Vstup do školy je téměř rovnou na schodiště. Staré točité schody evokují dojem, že se odhodláváte jít na půdu za tajemstvím. V každém patře i mezipatře jsou chodbičky s mnoha starými skříňkami a lavičkami a pak kdesi v hloubce vstupy do tříd. V chodbičkách oblékající se děti. Čekající tatínkové i maminky. Všichni v pohodě. Žádný spěch. Kolem nás po schodišti proběhla Amazonka. Vesele se loučila s dětmi, protože ve škole končila. Hnědý hedvábný háv ji i v tomto sychravém podzimním počasí odhalil holé rameno. Zdravila nás a stačila se zeptat, jestli můj účes je africký nebo egyptský. "Fakt krásný" a zmizela. Ještě pár sekund byl slyšet zvuk náramků z přírodního materiálu.

První třída byla zamčená. Za námi se však vyloupnul jakýsi postarší muž, který nám ji odemknul, aniž jsme ho o to museli požádat. Zval nás dál. Syn se nejdříve zdráhal vstoupit, ale nakonec jsme ho museli přemlouvat, že jméno na boxík v lavici si napíše, až ho za rok nebo dva přijmou. Panu učiteli nahlásil, že se jmenuje Kuba a že "K" ještě napsat neumí, ale že ho umí obtáhnout. Oba z toho byli na výsost spokojeni. Po schodech jsme se točili do dalších pater a nahlíželi do jiných tříd. V každé třídě byla i postel. To nás fascinovalo. Nejvíc se nám líbila ve třetí, kde stála vyrobená ze dřeva a se střechou jako by to byl domeček. Už už jsme ji chtěli vyzkoušet, když do třídy noblesně nakráčel pan Franěk. Místní uklizeč. Potichu složil pytle s odpadky, smeták s hadrem a kýbl. Mírně se předklonil, jako že tu vůbec není a nebude rušit. Tak jsem si postel alespoň nafotila. Ani já jsem nechtěla rušit jeho.
domeček jako postel

Míjející děti nás vítaly, vyptávaly se, vyprávěly, navigovaly ... Hledali jsme přeci jen ředitelnu, když už jsme byli tady. Našli jsme ji za malou jídelnou, která byla rovněž ve velmi starobylém duchu. Nikdo v ní nebyl, ale na spojených stolech byla připravená hostina. Sušenky, hroznové víno, lupínky ... To oba synové nesmírně spokojeně komentovali a já se děsila, že budou užírat. Ale asi by to nikomu nevadilo. Mě zase překvapil starodávný přístroj na čaj a na poličkách velké množství různých hrníčků jak od našich babiček. Puntíkované, bucláky, s drobnými kvítky, se zlatými proužky... Možná že jediným zápisným je přinést co nejbabičkovatější hrníček. Paní ředitelka nikde, tak jsme si povídali s jednou maminkou a jejíma dcerama, které obě školu navštěvují. Veselé, spokojené ... Stejně jako mého syna zaujalo na webovkách, že po celý rok probíhá olympiáda, tak holčičky nejvíc vyprávěly o tomto utkání. Fajn je na tom to, že to není jen pro ty, co jsou dobří ve sportu a ostatní dostanou cenu útěchy. Ne, každý si vybere sám, v čem chce být dobrý nebo už je a pak je přidělen k učiteli, který má ten předmět či sport pod palcem. Paní ředitelce právě přijela ukrajinská delegace, která si všechno fotila. Tak se nás ujala jiná paní učitelka. Z jejího vyprávění mě mile překvapilo, že mají stejný počet učitelek jako učitelů. Synovi se jeden učitelský mladík moc líbil. Hrál s klukama šachy. Syn si za chvíli ve třídě svléknul bundu a mikinu a bylo jasno. Nakonec jsme je ze školy vůbec nemohli dostat. Po vzoru ukrajinských učitelských lidiček jsem si také udělala pár dalších fotek. Skoro lituji že ne více. Jenže věřte nebo nevěřte mně se v té škole úplně zastavil mozek. Jen tak jsem chodila, nic neřešila a spokojeně si užívala, že jsem ve škole.
školní vchod

Ještě dlouho po opuštení školy jsem měla v sobě zvláštní stav bez myšlenek. Jediné co ze mě na ulici vypadlo, jestli v dnešním světě je dobré dát dítě do něčeho netradičního s rodinnou atmosférou, starými věcmi, starými lavicemi, rozvrzanými skříňkami ... přeháněla jsem ... Manžel mi však vyrazil dech, když odpověděl: "A to chceš dát kluka do sterilního prostředí bez fantazie hned odmala?"


(K tématu týdne: fantasy)





P.S. Pokud dnes občas čtu nějakou fantasy nebo magický realismus (a i ten je vlastně pouhou její uměleckou formou) tak je to městskou fantasy (např. Michal Ajvaz nebo Pavel Renčín).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Johanka Johanka | Web | 24. října 2010 v 9:32 | Reagovat

Ahoj Edit, nepokrytě vám závidím ten výběr škol, který v Praze máte. V našem sedmnáctitisícovém městě, ani v okresních Karlových Varech není nic, než právě ty sterilní školy bez fantazie. Už teď z toho mám hrůzu, protože starší syn už do té mašinerie nastoupil (ale rozkvetlé poupátko v něm zkaktusila už školka) a mladšího to teprve čeká. V celém okrese se otevírá jediná waldorfská školková třída a ta by byla o dojíždění. Co se týká školy, rozhodli jsme se vzít osud do vlastních rukou a založili sdružení Vlaštovka. Tak se nám snad podaří alespoň pro druhého synka vybudovat normální prostředí pro učení. Jinak, je mi z toho dost smutno. Z většiny dětí se ořeže všechno, co se dá a zůstane nehotový šestiletý dospělák. Přeju šťastnou ruku při výběru a hlavně fajn učitele. Asi víš, že stačí jeden neurotický učitel a škola, která by jinak byla "to ono", pak pro dítě nestojí za nic. Ještě pozvánka: (dá se to použít na komunikaci s každým, s kým se ti normálně špatně mluví ,-) ) http://smaragdovypribeh.blog.cz/1010/meditace-na-komunikaci-s-miminkem-v-brisku-nebo-dusi-vaseho-ditete

2 red wedding dresses red wedding dresses | E-mail | Web | 31. října 2012 v 12:44 | Reagovat
3 elegant cocktail dresses elegant cocktail dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 4:56 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama