Za trochu lásky šel bych světa kraj - CKMM 24

22. srpna 2010 v 22:37 | Edith Hola |  CESTA K MÝM MATKÁM - nejen ukázky z knihy
Za trochu lásky šel bych světa kraj. Já už ale nechci. Nemám sil. Jsem ze všeho moc unavená. Emoce bolí, emoce unavují, emoce berou energii. Mám pocit, že celý život žebrám o trochu laskavosti, o trochu lásky. O laskavou mámu. Slovo maminku ani nenapíšu, protože to znám jen od svého syna (Bohu díky!), ale já sama jsem to nikdy nahlas vyslovit nemohla. Má člověk právo chodit na kraj světa pro lásku, když mu to osud nedopřál? Dvakrát nedopřál.


Zbytek si budete moci přečíst v mé knize Cesta k mým matkám, kterou vydá nakladatelství Jota.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 23. srpna 2010 v 0:11 | Reagovat

rodící se vztah nemá být s lítostí, ale ve štěstí. kolik takových lidí má to štěstí a svou opravdovou maminku vážně najde? už tohle musí být krásné, obzvlášť, pokud je hodnější, než ta druhá...
jinak... máma asi hrdost cítí, i když asi ne vždy:) ale dítěti to nepříjde... když jdu s mamkou, tak prostě jdu s mamkou, řeším to, že musím jít pomalu, i když nemám čas. ale člověku to opravdu nedojde... prostě je to člověk, kterého znáš odmalinka, stejně jako většina ostatních, dítěti nepříjde, že má vůbec na co být hrdé...

2 kerria kerria | Web | 23. srpna 2010 v 10:27 | Reagovat

Další podobnost. Kdysi jsem taky napsala dopis. Ne mámě, ale do nějaký časopisový linky důvěry. Nikdy nebyl odeslán, protože máma ho našla a udělala strašnou scénu.
Bylo v něm něco v tom smyslu, že "asi nemám svou mámu dost ráda, protože jí nedokážu ve všem vyhovět nebo poslechnout, že mě to trápí a chtěla bych se změnit v opravdovou milující dceru."
Jo a taky byl celý rozmáčený.

3 edithhola edithhola | E-mail | Web | 23. srpna 2010 v 10:35 | Reagovat

[2]: Jo, to je presne. Ja chtela milujici mamu a ona milujici dceru ... U nas se to da trosku pochopit tim, ze jsme nebyly vlastni krve. U vas je to tezsi. Rozklicovat, proc nedokazala milovat a chtela to po diteti ... Je clovekem lzi? Zkus si to precist. Je to tezke cteni, ale ne depresivni. Je to vystavene na pribezich, takze to clovek lepe chape, lepe vstrebava, lepe tam poznava ty symptomy. A nebo jen proste ve svem detstvi mela traumata, ktera tahla dal a sla proti Tobe. No, ale clovekem lzi (zla) se nikdo nerodi, tim se stava. Takze stejne je porad na kazdem z nas, jestli si traumata zpracujem nebo je budeme davat svym detem (partnerovi) vyzrat. Taky mame jeste stejnou sablonu (psaci brko):-) No, ale uz shanim cloveka, ktery by mi pomohl s designem. Ale brko bych tam chtela ponechat. Evokuje to pocit ze starych casu :-)

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 23. srpna 2010 v 10:47 | Reagovat

[2]: A u nas to zase bylo zrudne, jak to bylo opakovane. Vzala si dítě, po pul roce zjistila, ze nedostala to, co potrebovala (lasku?) a sup vzla asi dalsi. Po +- pul roce dalsi. Nikdo ji nenaplnil, nikdo ji nedokazal sytit dyl jak pul roku ... Jezis, to zas ze me neco vypadlo.

5 kerria kerria | Web | 23. srpna 2010 v 12:02 | Reagovat

[3]:  Mě můj design nevadí. Myslím, že se k mýmu blogu i ke mě hodí. A důležitější je obsah.

Avíza nechávat nemusíš, podle času se občas vracím i ke starším článkům.

[4]: Myslím, že obě naše mámy jsou z různých důvodů nešťastné a pořád hledají něco, co by je udělalo šťastnými. Bohužel samy nevědí, co přesně hledají.

6 Johanka Johanka | Web | 24. srpna 2010 v 0:06 | Reagovat

Máš obrovský dar vtáhnout skrz písmenka do svých emocí. Vím, jaké to je, když už člověk tak moc nemůže cítit, že nakonec sám sebe přesvědčí, že necítí...aby to vydržel...nějak. Zažila jsem deprese, kdy jsem pro tu tíhu už nedokázala vstát z postele. Ale byla jsem mladší, dnes to zvládám jinak. Myslím, že jsi silnější, než jsem byla já.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama