CKMM 21 ... Tlustá čára ... smrdutá voda ...

17. srpna 2010 v 23:37 | EdithHola |  CESTA K MÝM MATKÁM - nejen ukázky z knihy
A to jsem si myslela, že mě bolševík "jenom" normalizoval. A on se mnou udělal hned po narození dost ošklivou transakci. A pár účastníků této transakce ještě žije. S manželem jsme spočítali, že se toho všeho museli účastnit nejméně čtyři lidi. Někdo v porodnici, sociální pracovnice přes adopci, ředitelka kojenencého ústavu a šéfová matriky. A dvě ženy z těchto lidí ještě žijí.

Zbytek si budete moci přečíst v mé knize Cesta k mým matkám, kterou vydá nakladatelství Jota.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | Web | 18. srpna 2010 v 1:39 | Reagovat

Já ti teda nevím, ale po tom, co jsem v tvých předešlých článcích četl o tvé adoptivní matce, tak si myslím, že se asi od ní ani nedala očekávat jiná reakce. P.S. Tlustá čára nemusí znamenat vymazání minulosti nebo zavírání očí před minulostí. Tlustá čára by měla především vymezovat ostré rozhraní mezi minulým a současným.

2 kerria kerria | Web | 18. srpna 2010 v 8:23 | Reagovat

Na jednu stranu se mi nezdá moudré hledat viníky, ale na druhou chápu, že chceš vědět, jak to bylo doopravdy.

Už z předchozích článků je dost zřejmé, že s pomocí (nebo aspoň pochopením) adoptivní mámy počítat nemůžeš.

Jestli můžu poradit, obrať se přímo na porodnici a zjisti si, zda mají ještě uloženu tvoji porodní dokumentaci, případně kde a co je potřeba, abys mohla do ní nahlédnout (s největší pravděpodobností budeš k tomu potřebovat ověřený souhlas/plnou moc své biologické matky)

3 pavlínad pavlínad | 20. srpna 2010 v 15:45 | Reagovat

edith, z tvý mámy cítím velkou sílu a strach. Ona budí strach svou silou, ale zároveň má strach sama, ten je pak příčinou její prudké emoce. Možná podvědomě ví, že ti ublížila, tuší, že máš z její strany nevyřešené věci, a zároveň se asi cítí ublíženě, protože by od tebe ráda vděk, pokoru... Je to obrovský téma a zdá se mi že nejlepší cestou by bylo nějak jí odpustit, že tvůj strach z ní může být rtansformovaným a potlačovaným vztekem na ni, který teď hrozí vyvěrat v plné šíři. Přijde mi ještě psychologicky složitější než s tvou opravdovou mámou, protože tam je to opravdu jasné, byla to nějaká křivda osudu, ona si ji odtrpěla, ale jak se teď vyrovnat se vztahem k té ženě, která tě vychovala? Babo rad... :-) Odpustit jí, dát si mezi sebe a ji hranici, a ve finále třeba se přejmenovat na Renatu :-))

4 Shariony Shariony | Web | 23. prosince 2010 v 0:57 | Reagovat

Tvou adoptivní mámu neznám, ale z toho, co píšeš, mi přijde, že se hodně bojí, že tě ztratí. Ale ten strach asi nechce dát najevo, tak reaguje trochu přehnaně. Možná něco zamlčela, ale bylo to podle mě jen proto, že chtěla, aby tvou "opravdovou" mámou zůstala ona. Myslím, že to pro ni teď musí být také těžké...
Připadá mi, jako by neuměla vyjádřit lásku, jakoby měla problém někoho mít ráda.. Řekla bych, že ona sama měla dětství dost krušné, bez citu jejích rodičů, a proto sama neví, jak se chovat líp.. Taky si myslím, že by možná pomohlo, kdyby věděla, že ji z ničeho neobviňuješ. Kdybys jí odpustila, i když je to asi těžké..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama