Dáda? To bych kdysi "nedala"

24. srpna 2010 v 16:41 | EdithHola |  TANEC, HUDBA, FILM
Taky jste před narozením dětí byli rockeři, punkeři, gothici, ... milovníci jakékoliv alternativní hudby ... prostě pop ani omylem?

My ano. A ještě jsem věřila tomu, že mé děti budou mít vkus po mně už od narození, protože to všechno naposlouchaly už v bříšku. Ha. Zase jeden mýtus.

S mým prvním dítětem jsem dokonce celé těhotenství tančila břišní tance a poslouchala tu nejzajímavější hudbu světa. Pro jeho velké bolesti bříška v prvním půlroce života, jsme ho nosili v klubíčku tak od pěti odpoledne do půlnoci. To nemůžete dělat nic, tak tančíte. On sám netancuje ani omylem. To jsou jeho slova. Na roce a půl ho na chvíli chytlo pár dětských písní, na které jsme řádili (Já mám koně vrané koně) nebo jsme rytmicky do všeho bušili Na pec nám spadla. Vrcholem jeho blaha byly epizody z Krtečka. Nic jiného. Hlavně žádná změna. Tu nesnáší dodnes. A my nechtěli slyšet jeho pláč, protože jsme si pamatovali ten, který nás provázel několik dní před jeho operací střev. Ale to už jsem popsala včera. Tak jsme před Krtečkem utíkali do kuchyně a občas se nám z něho chtělo zvracet. (Omlouvám se Krtečkovi a jeho milovníkům, ale zkuste si ho pouštět půl roku pořád dokola bez jakýchkoliv jiných podnětů.) Na dvou letech vytvořil pár tanečních kreací na Vánoční čas od Nightwork. A my měli radost, že z popu si vybral alespoň ten šílený :-) Pak jsme klip několik dní sjížděli na Youtube, než na něj syn zapomněl. Ve třech letech se mu líbila říkačka "Jede traktor, je to Zetor" a naučil se ji zpaměti. Tak jsme mu ji pustili v originále. Moc jsme se vyřádili. Pogo mu s jeho hraniční hrubou motorikou jde výborně. A pokud uvidíte někde v metru drobného pětiletého chlapečka, co patlavě vyřvává "Kriminalita, kriminalita mládeže, ...", tak to není syn někoho z Visáčů ale ten náš.

Jenže hudba a tanec pronásledují jeho pravou hemisféru stále, protože se narodil mně a ke všemu přišel bráška, jehož láska k hudbě a tanci je víc než jídlo. Touha po změně a po pohybu je jeho životní šťávou. Moje druhé dítě je hodné, jen když slyší písničku. Samozřejmě jelikož je osobnost tak jen tu, co chce on. A zatím to vypadá, že se už jako popař narodil. Když jeho starší bráška nastoupil do školky, tak jemu bylo třičtvrtě roku. Byl najednou sám a příšerně pořád kňoural. A já pořád běhala v noční košili, nestíhala oběd ... a pořád řešila, čím ho zabavit. Hračky nechtěl. DVD s pohádkami nesnášel. Brácha nebyl ... tak co teď? Kde vzít děti? Přehrabovala jsem dývka a nic. Ještě zbývala Dáda, kterou jsem měla připravenou pro svou neteř. Pustila jsem to a nevěřila svým očím. Můj benjamínek sotva se držící nábytku se vesele začal natřásat. Od té doby Disco školka frčela v našem obýváku. Ukolébavka se na pár měsíců změnila na Pasu, pasu písničky.... Dádu miluje ve všech podobách. Přibral i ostravskou Míšu a na roce a půl vystřihne celou choreografii na Pongo uprostřed obchoďáku. Jen tak. Zrovna mu zazněla v duši. A lidé se zastavují a smějí. A my se chechtáme a jsme pyšní. Litujeme jen, že nemáme klobouk a kameru. A druhý syn, hleď me, se také přidává nejen pohybově, ale i slovem. Vždyť písničky u nás jedou od rána do večera.


Z pohádek vidíme jen úvodní písně a jediný film, který u nás běží celý je Ať žijí duchové. Prvorozený už umí spoustu textů. Kam se na něj hrabu. Kamarádka, která nemá děti, když to u nás všechno během tří dnů musela konzumovat, tak prohlásila: "To bych tedy nedala!" Jojo, taky bych to dřív nedala a dušovala se, že moje děti budou jen rockeři. Protože v ničem nepolevím. A můj manžel? Ten se občas podiví sám nad sebou, když zjistí, že si na ulici prozpěvuje "Mámí, mámí, vem mě do Zoo, nebudu už zlobit, johoho." A to jde bez dětí.


Když přestane na mateřské dovolené zabírat čokoláda, máte ještě pár možností (pokud nefungují babičky): alkohol nebo prášky. Při rozhodnutí kojit co nejdéle volbu nemáte. Tak křepčím se synem na Dádu a zjišťuji, že i ten břišní tanec se na některé písně tančit dá. Na pomalejší rytmy se dá vystřihnout i pár jógových ásan ... žádný únik. Meditace realitou. Voice terapie v praxi. Krční čakru mám otevřenou jako nikdy předtím. A další pozitiva? Žádná chemie v těle a žádný absťák po případném vysazení Dády také nehrozí. Nakonec zjišťuji, že díky druhému synovi a jeho lásce k hudbě a tanci již přes rok mateřskou dovolenou tančím s písničkou na rtech.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Raduška Raduška | E-mail | Web | 24. srpna 2010 v 16:56 | Reagovat

Ahoj pls zahlasuj za mna som v SONP s Pesničkou od Anahi-Quiero

link:
http://supper-mood.blog.cz/1008/sonp-3-kolo

Dakujem!
Oplatím !

2 Marťule Marťule | Web | 24. srpna 2010 v 17:11 | Reagovat

Krásnej článek :D

3 kerria kerria | Web | 24. srpna 2010 v 18:40 | Reagovat

Tiše závidím.
V těhotenství mi nějak do zpěvu nebylo a nejspíš se to podepsalo i na dítěti.

4 edithhola edithhola | E-mail | 24. srpna 2010 v 20:02 | Reagovat

[3]: Ja bych zas mohla byt tehotna furt. Moje nejlepsi obdobi v zivote. Dal uz to zvladam hur. Ale pred synama ani muk:-) Mne vyhovoval ten hormonalni koktejl. Citila jsem se nesmirne krasne, zensky, svudne, ... radostne. Jakmile nejsem tehotna tuhle estrogenovou hladinu nemam. A kdovi co se podepisuje na diteti. Na mem prvnim se moje uzasne pocity taky nepodepsaly, ale kdovi, jaky by byl, kdyby to tehotenstvi bylo tezke.

5 KatyRZ KatyRZ | Web | 30. srpna 2010 v 22:55 | Reagovat

Tak já nevím, všude je to jiné. Já jsem si doma v den porodu zatančila na své oblíbené techno a malá se konečně rozhodla, že by na tom světě snad mohlo být i něco zajímavého. Když mi pak ve dvou letech tančila na ulici na zbíječku, nebyla jsem si jistá, jestli jsem někde neudělala chybu :D. Řekla bych, že je v nejlepším pořádku. Vybírá si "hezké" písničky ze všech žánrů ...

6 Johanka Johanka | Web | 1. září 2010 v 18:39 | Reagovat

[5]: zbíječková hudba mě dostala. Já ty děti prostě miluju :-D

7 Arcana Arcana | Web | 24. září 2010 v 11:29 | Reagovat

Ok ok, jestli tančí více dětí, tak to nemusí být tak špatné :D
Velmi zajímavý článek, od Dády mám ještě všechny tři své kazety a občas si je ze sentimentu i pustím. A Příběhy včelých medvídků  :D

8 punerank punerank | E-mail | Web | 21. května 2011 v 14:45 | Reagovat

A víš, kam to všechno spěje? My si v dospělosti pořád pouštíme Tygrův příběh, jel u nás nejmíň 30krát a byli jsme na něm i v kině. kolem jen děti a maminky!
Já se dneska budu asi do večera chechtat - nebudu už zlobit, johoho a z komentů tančení na sbíječku! prostě perfektní, díky!

9 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 21. května 2011 v 15:16 | Reagovat

Také jsem měl představu, že když jsem dítěti pouštěl jen kvalitní hard rock, nemůže z něj být punkerka. A je. Kdyby se aspoň nedala na drogy, tak ten punk nějak zkousnu.
Mimochodem: Paní Květa Haubertová, matka jednoho z Visáčů, je přítelkyní mojí matky. Hrozně se stydí za synovy texty. Je to taková decentní intelektuálka. Pracuje v archivu, hodně čte a mluví jen spisovnou Češtinou bez sebemenších vulgarizmů. Jablko se někdy zakutálí hodně daleko!

10 edithhola edithhola | E-mail | Web | 21. května 2011 v 15:50 | Reagovat

[9]: Nechci vidět, co bude Matěj. Kuba bude počítačový introvert, ale Matěj je sociální, zážitkový ... celá já. Užijem si!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama