CKMM 13 - Dnes to nejde ...

5. srpna 2010 v 22:38 | EdithHola |  CESTA K MÝM MATKÁM - nejen ukázky z knihy
Po včerejším blogu se mi všechno vrátilo. Vypsání vůbec nepomohlo. To je takový hnus, který na mě z toho baráku ulpěl, že nepomáhá nic. Naopak. Vytáhnu tenhle smradlavý hrnec shnilých vzpomínek a začnu hnít taky. Celý den mám strach, že na mě nečekaně zaútočí had nebo spadne obrovský pavouk. Z každé díry může vylézt. Až fyzický pocit to je, protože nemohu mít ani spuštěné nohy z křesla nebo z postele co kdyby ... Nemám právo na nic. Nemám právo hýbat se, dýchat, žít, mluvit, psát, ...

Zbytek si budete moci přečíst v mé knize Cesta k mým matkám, kterou vydá nakladatelství Jota.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavlínad pavlínad | 6. srpna 2010 v 19:28 | Reagovat

Milá Edith,
líbí se mi věta Goetheho, který řekl, že ke všemu co je na světě velké je zapotřebí odvaha. A tohle myslím, že je zatracené velké, uzdravit duši, začít velký proces čistění, překonat hluboce vkořeněné zážitky a modely. A postavit se takovému kolosu, něčemu tak hrozivému, co v tobě budí hrůzu pocitu vyděděnce, který se vzepřel něčemu monumentálnímu, co mělo svůj řád,co ale bylo kruté a špatné, ale o čem jsi věděla, že bys měla být toho součástí... Neboj se, nikdo tě neodsoudí, nezavrhne, nezničí, jsi sama sebou, nejsi nikomu ničím povinna a máš určitě právo dokonce na nenávist, je přirozená a nemusíš citit "hnus oběti" a zároveň "rozumět útočníkovi", pokud si tvé pocity dobře interpretuji. Neboj se a vydž. Proces asi bude dlouhý a těžký, ale jednou bude dokončený. Je to minulost a zároveň není. Ale hlavně neměj strach. Ten je zbytečný.

2 Barbara von Gattermayer Barbara von Gattermayer | Web | 7. srpna 2010 v 18:47 | Reagovat

(reaguji na: http://rauko.blog.cz/1005/hledame-spasitele)

Cestu hledám, snažím se jí najít denno denně, ale pořád vidím jedinou. I když posledních pár dnů je to lepší, řekla jsem si, že už se nenechám nikým omezovat ve svých snech. A zatím je mi fajn. Možná to byl můj problém, ale třeba se to vrátí... to nemůžu říct.

3 kerria kerria | Web | 7. srpna 2010 v 18:58 | Reagovat

Přiznám se, že tu brečím jak želva. Ani nevíš jak ti rozumím. Každý máme své kostlivce ve skříni, nedávno na mě vykoukli, navíc v době kdy jsem byla psychicky dost oslabená. Bylo to dost zlý. Ale já tu skříň zatím nechci otvírat. Tak tam dál hnijou a já se se tvářím, že neexistují. Ale jednou zase vypadnou...

4 pavel pavel | Web | 7. srpna 2010 v 21:16 | Reagovat

tvůj komentář u mne svědčí o tvé náladě... obvykle posuzujeme druhé podle sebe...

5 edithhola edithhola | E-mail | Web | 7. srpna 2010 v 22:55 | Reagovat

Promin, prehnala jsem to. Ale kdyz ctu otazky, proc se lidi foti a proc foti a hlavne citim z odpovedi pohrdani, tak me nic jineho nenapadlo.

6 edithhola edithhola | E-mail | Web | 7. srpna 2010 v 22:57 | Reagovat

[4]: Promin, prehnala jsem to. Ale kdyz ctu otazky, proc se lidi foti a proc foti a hlavne citim z odpovedi pohrdani, tak me nic jineho nenapadlo.

7 Bjorn Bjorn | E-mail | Web | 25. října 2011 v 0:45 | Reagovat

Pěknej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama